img_e4744

Test Seat Tarraco 2.0 TDI DSG 4×4 (140 kW). Když se z nudy stane norma

2. 8. 2019 • Novinky, SEAT, Testy

Motor: 80%

Podvozek: 90%

Převodovka: 90%

Zpracování: 85%

Praktičnost: 90%

Seat Tarraco se v záplavě konkurence rozhodně neztratí. Nabídne skvělý design, prostornost a opravdu povedený podvozek. V rámci třídy patří na vrchol a překvapivě se může stát lepší volbou, než koncernový sourozenci. Jen od něj, proboha, nečekejte nějaké emoce.

Verdikt:

Hlad po SUV stále neutichá a tato kdysi okrajová kategorie se roztahuje na stále větší část trhu. Výrobci se můžou přetrhnout, aby představili další nudnou krabici, a lidi se můžou přetrhnout, aby svůj dobře jezdící sedan nebo kombi vyměnili za bezpečné (to říkají reklamy, takže to musí být pravda), rodinné SUV. Trh si žádá tak rychle nové a nové modely, že často vídáme, jak se jedno auto prodává pod více značkami prakticky beze změn. Jedním z nich je Seat Tarraco, který je technickým klonem Škody Kodiaq a Volkswagenu Tiguan Allspace. Tarraco je naprosto dokonalé SUV moderní doby, a jako takové ukazuje všechno dobré i špatné na tomto trendu.

Začněme ale trochu pozitivněji. Byť se Tarraco dá jen stěží označovat za samostatný model, protože s výše zmíněnými dárci sdílí téměř vše, je mi o něco málo sympatičtější. A to kvůli vzhledu. Automobilce se podařilo do karoserie vtisknout aspoň trochu španělského temperamentu a z koncernové trojky vypadá dle mého nejlépe. Tam, kde Škoda a Volkswagen vsází na korpulentní tvary, Seat dává přednost dynamice. Šestiúhelníková maska, na kterou navazují úzké světlomety a kapota se dvěma výraznými prolisy, dávají Tarracu sebevědomý vzhled.

Tento design přídě se postupně rozšíří na zbytek modelové řady Seatu – Tarraco je první vlaštovka nového designového jazyka španělské značky. Líbí se mi zvedající se linka oken. Například Kodiaq nechal linku rovnou až k C sloupku a působí tak trochu jako minibus. Vzadu už najdeme jen falešné koncovky výfuků a nejnovější trend – světelnou rampu přes celé víko kufru. Celkově působí Tarraco mnohem subtilnějším dojmem, než jeho dva sourozenci, kteří i přes shodné rozměry vypadají „vypaseněji“.

Interiér pro mě byl trochu zklamání, protože zatímco exteriér se svým designem podařilo oddělit od korporátního nudného designu, uvnitř ale očividně úřadoval Němec. Neberte to špatně, vozy koncernu Volkswagen jsou vyhlášeny geniální ergonomií, jen je to prostě trochu nuda. Nedočkáte se žádného překvapení, žádného zajímavého prvku – zkrátka absolutní vítězství obsahu nad formou. Přísně geometrickému interiéru dominuje dotyková obrazovka infotainmentu, která svým zpracováním balancuje někde na pomezí plovoucího displeje a tradičního zastavění do palubky. Tento kompromis mi přijde opravdu dobrý. Obrazovka nikam netrčí a zároveň není utopena zbytečně dole.

Operační systém samotný je slušný, ale kvalit Škodováckého řešení nedosahuje. Občas je trochu zabržděný a sem tam se v něm ztratíte – chce to holt trochu cviku. Pod obrazovkou je tradiční koncernová konzole ovládaní klimatizace, které se léta nezměnila a snad ještě nějakou dobu nezmění. V celém interiéru mě rušily asi jen výdechy klimatizace pod obrazovkou infotainmentu. Stále jsem se nemohl zbavit pocitu, že po stranách by vypadaly lépe. Počítat můžete s armádou nejmodernějších prvků bezpečnosti. Pochválit musím asistent jízdy v pruzích, který drží auto hezky uprostřed a sám zvládne vybrat až překvapivě ostré zatáčky. Výborný je také start stop systém, který nechcípá hystericky auto při každém zpomalení a hlídá provoz před vozem. Pokud se tedy kolona před vámi dá do pohybu, motor sám naskočí – už se vám nestane, že zaspíte při čtení SMS na semaforech.

1

Výborně je na tom auto s místem, teda tak napůl. Začněme odzadu. Tarraco nabízí kufr se základním objemem 760l, což vám poskytne asi tolik prostoru, jako moderní pražské „investiční“ byty. Ale to pouze v případě, že necháte třetí řadu sedadel složenou. Pokud se rozhodnete převézt všech sedm lidí, které toto auto pobere, kufr se smrskne na velikost krabice od dětských bot. A tady vidím první ze dvou problémů. Čím víc máte lidí v autě, tím víc nejspíš budou mít zavazadel – úměrně zmenšující se kufr tedy nepotěší a je potřeba zainvestovat do střešního boxu. Druhý problém spočívá v místech samotných. Místa na kolena je zde opravdu málo a podlaha je vysoko, takže je budete mít navíc pod bradou. Řešení je posunout prostřední lavici, ale to pak zase není místo tam. Takže je to takový bludný kruh. SUV není MPV a dle mého snažit se do nich cpát co nejvíc lidí není dobrý nápad. Pokud tedy víte, že tato místa využijete jednou/dvakrát ročně na nějaký krátký přesun, asi to přežijete. Pokud si kupujete auto s vidinou převážení dětí z půlky ulice, radši se podívejte po něčem, co k tomu bylo opravdu stvořeno.

Nicméně ve druhé řadě sedadel je již vše v naprostém pořádku. Z fotek možná vypadají jako obyčejná tvrdá lavice, ale sedí se v nich velice pohodlně a místa je zde ve všech směrech dost i pro dospělého. Přední sedadla jsou také bez výtky. Skvěle drží tělo, mají dostatečně dlouhý sedák a trávit v nich celý den není žádný problém. Jen mě při cenovce 1,2 milionu trochu zarazilo, že spolujezdcovo sedadlo není elektricky nastavitelné. Samotná pozice za volantem je ale dobrá. Sedím tak akorát vysoko, vše mám po ruce a výborně vidím do všech směrů, prostě se cítím tak, jak bych se ve velkém SUV měl cítit – neohroženě.

5 2

Pod mohutnou kapotou se ukrývá koncernový evergreen – dvoulitrové TDI. V mém případě v nejsilnější variantě, a tedy 140 kW a 400 Nm. Tyto hodnoty slibují velice solidní dynamiku i přes to, že Tarraco není žádný atlet a váží přes 1,8 tuny. Sprint na stovku mu zabere slušných 8 sekund a zarazí se až na 210 km/h. Bohužel ale dynamika zůstala trochu za očekáváním. Do stovky auto zrychluje velice ochotně, ale kolem dálničního limitu nečekejte žádnou akci. V těchto rychlostech už auto zrychluje opravdu hodně neochotně a i předjížděcí manévry kolem stovky to chce trochu plánovat. Nemohu se ubránit pocitu, že v tom má prsty evropská legislativa. V každém okamžiku mám totiž pocit, že jsem pod nepřetržitým dozorem euro šotků kontrolujících přívětivost auta k polárním čepičkám. Nejednou se mi totiž stalo, že auto různě reagovalo na povely plynu. Někdy jsem se sotva dotkl pedálu a auto mohutně zatáhlo, jindy jsem mohl mít nohu na podlaze a auto se jen velice letargicky dalo do pohybu. Stejný problém jsem měl u Audi Q3 a mám pocit, že řídící jednotka vám prostě sekne příval výkonu, pokud spočítá, že vypustíte moc zplodin.

Můžu se mýlit, ale takto na mě motor působí. Je to škoda. Volkswagen vyplašený přísnými limity a skandálem ohledně „ulhaných“ motorů musel očividně udělat spoustu kompromisů a svoje jednotky až příliš podřídil tomu, aby byly vždy „čisté“. Reakce na plyn také nejsou nikterak rychlé, takže tohle auto bude především pro klidné řidiče. Pokud jedete v klidu, nebude registrovat ani jeden ze zmíněných problémů. Motoru dělá tradičně společnost převodovka DSG k jejíž práci nemám výhrady. Řadí rychle, logicky a bez škubání.

4

Ve standardním režimu se snažím vozit na vlně kroutícího momentu, ale pokud neradi trápíte motor nad volnoběhem, tak může přepnut do sportovního režimu, který zvýší pracovní otáčky pouze o nějakých 200, takže se akustický komfort nijak nezhorší a auto reaguje rychleji. Výborné jsou také reakce na povely pádel pod volantem. Oběma směry řadí auto bleskově. Trochu rozčarovaný jsem byl ze spotřeby. Delší cesty se mi sice podařilo absolvovat kolem sedmi litrů, ale při započtení města a svižnějších dálničních přesunů se po týdnu ustálil údaj na palubním počítači na devíti litrech.

Tajným esem v rukávu a největší zbraní proti koncernovým sourozencům je u Tarraca podvozek. Ten je totiž oproti Škodě a Volkswagenu o malý kousek tužší, a je to přesně ten malý kousek, který mu přidal na jistotě, ale neubral na komfortu. Auto tedy nepůsobí nijak houbovitě, za všech situací se chová stabilně a zároveň svojí posádku neobtěžuje stavem silnice. Nejlépe se to ukáže, když sjedete na okresky, a zjistíte, že i přes svoje rozměry a hmotnost se umí držet zvolené stopy opravdu srdnatě. Řízení je bohužel hodně přeposilované, takže moc netušíte, co se pod vámi děje, ale po chvíli zjistíte, že na podvozek se můžete opravdu spolehnout. Při přejezdech měst naopak oceníte velice dobrý komfort. Jízdně mě Tarraco prostě nezklamalo ani trochu. Odhlučnění je také na výborné úrovni. Prostě moderní SUV se vším všudy. Samozřejmě ho můžete vzít i mimo silnice. Na velké offroadování to sice není, ale nějaké té polňačky se vůbec bát nemusíte. Pro tyto potřeby jsou tu připraveny dva režimy (offroad a snow), které upravují funkci ESP pro lepší prostupnost terénem. Ostatní režimy jsou pro jízdu na silnici. Nejvíc mi vyhovoval režim indivudal, kde si můžete nastavit nezávisle na sobě režim řízení, podvozku a motoru.

3

Celkově je Seat Tarraco téměř dokonalé moderní SUV. Byť se to z řádků výše nemusí zdát, tak tohle auto dělá v podstatě všechno dobře a většinu věcí lépe, než konkurence. Je poměrně těžké mu něco vyloženě vytknout. A jako dokonalé SUV také ukazuje, co všechno je na této kategorii dobře i špatně. Nabízí skvělý komfort, jistý podvozek, armádu bezpečnostních prvků a spoustu místa. Na druhé straně je ale také jako většina takových aut nudný a velice lehce zapomenutelný. Všechna tato auta jsou si tak moc podobná, že v podstatě mažou rozdíly mezi značkami a je tak jedno, jestli koupíte Renault, Volksvagen, Škodu, nebo právě Seat. Za poslední rok jsem řídil desítky různým SUV a v paměti se mi udržely sotva dvě.

Tato auta absolutně postrádají vlastní identitu a nedokáží vzbudit ani nejmenší jiskru emocí. Trend je holt takový. Většina zákazníků po autu nechce nic víc. Na druhou stranu jsme si díky SUV všichni konečně rovni, protože za volantem se všichni nudíme stejně. Pojďme to ale nějak uzavřít. Pokud vám učarovala SUV, užitková hodnota a schopnost pohodově se dostat z A do B jsou pro vás nejdůležitějšími faktory, zároveň chcete auto, které nebude na každém rohu a kvalitou se vyrovná konkurenci se zvučnějšími jmény, bude pro vás Tarraco skvělá volba.

6

Seat Tarraco se v záplavě konkurence rozhodně neztratí. Nabídne skvělý design, prostornost a opravdu povedený podvozek. V rámci třídy patří na vrchol a překvapivě se může stát lepší volbou, než koncernový sourozenci. Jen od něj, proboha, nečekejte nějaké emoce.

Plusy

– Podvozek
– Design
– Bohatá standardní výbava
– Vnitřní prostor

Mínusy

– Dynamika za očekáváním
– Vyšší spotřeba

.

« »

https://myrosatis.com/wp-content/uploads/2021/03/21210305car-air-purifier.html https://www.autojournal.cz/how-to-use-baking-soda-to-deodorize-refrigerator/