Test Škoda Octavia 2.0 TDI EVO: Pokrok nezastavíš
Octavia v podstatě vybudovala moderní Škodu. Jde o nejdůležitější model automobilky, který si za téměř čtvrt století moderní historie stihl vybudovat pověst spolehlivého a uživatelsky přívětivého auta. A jako takový si nemůže dovolit udělat chybu. Jenže automobilka se rozhodla, že namísto dalšího „obyčejného“ auta pro všechny udělá z Octavie výkladní skříň technologií a plně ji digitalizuje. Během prvních testů se ale začaly ozývat hlasy, že se to tak úplně nepovedlo. Během uplynulého týdne jsem se tak snažil zjistit jak to je, a jestli se novým přístupem až moc neodkloní od svého směřování.
Po designové stránce jde možná o největší mezigenerační změnu. Zatímco u přechozích tří generací docházelo spíš k drobným retuším, aktuální čtvrtá se razantně změnila. A u přední části jsem se ještě úplně nerozhodl, jestli k lepšímu. Pravděpodobně půjde hlavně o zvyk, ale nízký čumák s jednoduše tvarovanými světly (která jsou v nejvyšším stupni MATRIX) napojenými na velkou výraznou masku na mě působí už teď mírně zastarale. Je mi jasné, že tady diktovala ochrana chodců a aerodynamika, ale předek mi zkrátka přijde až moc splácnutý. Naopak profil, a především zadní část, je zvládnutý na jedničku. Zde se inspirace Scalou nezapře, auto působí moderně a dynamicky. Když už jsem nakousl tu aerodynamiku, tak u nové Octavie došlo ke zlepšení o 14 % a kombík se chlubí součinitelem odporu 0,26 cx, v případě liftbacku dokonce 0,24 cx, což jsou velice dobré hodnoty.
Ale teprve až po otevření dveří si uvědomíte, jak moc se nová Octavia změnila. Od roku 1996, kdy byla představena první novodobá generace, se uspořádání a logika interiéru nezměnily. Jen přišly nové funkce, tlačítka dostávala jiný design, ale jinak bylo vše na svém místě. Zákazníci si na to už zvykli… a tak nějak očekávali, že to tak zůstane. Jenže nová generace vše zahodila a přišla se zcela novým konceptem interiéru. A teď nemám na mysli jen rozložení ovládacích prvků, ale zcela nový přístup k tomu, jak s autem komunikujete na denní bázi. Myšlenka je taková, že nově byste měli být schopní mít celou dobu obě ruce na volantu, a věnovat se řízení. Což zní na papíře hrozně dobře, ale jak to vlastně funguje v reálném světě, když tu máte v podstatě jen velký dotykový tablet, který očím na vozovce zrovna nenahrává.
Ale pěkně popořadě. Zaprvé musím říct, že první dojem z interiéru je velice dobrý. Působí uklizeně, minimalisticky, ale stále příjemně domácky. Nemám tu ten vtíravý pocit, že sedím v moderní kanceláři, jako třeba u nového Golfu. Na „kobereček“ na palubce jsou různé názory, mně osobně se to líbí. Stejně tak nový dvouramenný volant. Přidává na pocitu vzdušnosti, a vzhledově se také povedl. Jedinou chybu vidím v tom, že když Škoda designovala nový volant, tak do něj nezapracovala ovládání tempomatu, a stále nechala páčku pod volantem, která je v dnešní době přežitek. Jinak dobře padne do ruky, tlačítka jsou dostatečně velká, a chromované válečky pro scrollování v menu působí příjemně prémiově. Zpracování i materiály jsou na dobré úrovni. Jen bych ubral s chromem. Je na volantu, kolem palubní desky, celé kliky (které jsou mimochodem designově velice hezké) a na sluníčku hází odlesky po celém interiéru. Jinak už toho o vnitřku auta není moc co říct, protože už tu toho víc není. Zmizela klasická hlavice voliče převodovky, zmizely prakticky všechny tlačítka, a to nás dostává k tomu, jak tedy vlastně Škoda uvažuje o době digitální.
Naprostá většina interakce s autem probíhá skrze dotykovou obrazovku. Skrze ní k vám promlouvá zcela nový infotainment, který je na první dobrou prostě … komplikovaný. Téměř nic nejde na jeden klik, stále běháte z menu do podmenu a zpět. V hlavním menu je záplava ikon, a krom velice svižného chodu je těžké hledat pozitiva. Jenže ono to má řešení. Systém je stavěný podobně jako tablety s Androidem (alespoň mně to tak přijde). Můžete si tedy nastavit vlastní plochy, na které si umístíte widgety podle vlastní chuti. Můžete si dokonce zvolit jejich velikost. Pokud chcete na půl obrazovky navigaci a druhou půlku rozdělit pro média a telefon – prosím. Je to na vás. Ve chvíli, kdy si individualizujete domovské obrazovky, je život se systémem daleko snazší. Úplně tím odpadá nutnost lovit v menu. Jen holt musíte obětovat půl hodinku nastavování si na míru. Tlačítka bohužel vzala za své, a zbylo zde jen nejnutnější minimum. Skrze lištu s tlačítky se můžete dostat k nastavení asistentů, vypnutí start/stopu, nebo k tepelnému komfortu. Zbytek už přes obrazovku. Upřímně, po pár dnech mi už přišlo ovládání Octavie zcela normální – pokud ale nepřistoupíte na tuhle hru a necháte systém v základním nastavení, připravte se na boj s ergonomií.
Další novinkou, která vám má pomoci s ovládáním bez tlačítek je hlasová asistentka Laura, kterou aktivujete povelem „OK Laura“ (upřímnou soustrast lidem, co neumí vyslovit R). Ta je za vás schopná vykonat kupu povelů. Řekněte jí, že je vám zima, zatopí. Řekněte jí, že je vám teplo, zachladí. Řekněte jí, že chcete tam a tam, najde nejkratší cestu. Nápad je to opravdu dobrý. Já osobně jsem odpůrce dotykového ovládání, do auta to dle mého zkrátka nepatří – tlačítko je nenahraditelné. Ale v případě, že se vám podaří správě vyvinout hlasové ovládání (jako například Mercedesu), tlačítka vám ani chybět nebudou. Dokonce si umím představit, že budoucnost je právě v hlasových příkazech. Nikdy tak nedojde k situaci, kdy bude muset pustit oči z vozovky a ruce z volantu – jsem všemi deseti pro. A Laura funguje až překvapivě dobře. Jen by to chtělo zapracovat na rychlosti. I tak se ale musím přiznat, že jsem s každým dnem používal hlasové ovládání stále radši. Snad jen v plně obsazeném autě se ještě trochu stydím si s autem povídat…
Pokud jde ale o Octavii jako auto pro rodinu, tak si jen těžko na co stěžovat. Místa je všude kupa. Přední sedačky jsou výtečné a pocitově jsou o něco výš než v předchůdci, takže se z auta snáz vystupuje. Výhled z vozu je také velice dobrý. Na zadních místech tedy určitě nehledejte prostor jako v Superbu, ale vejdou se bez problémů i ti největší dlouháni. I zadní sedačky mají dostatečně dlouhý podsedák, takže ani dospělí nebudou na dlouhých cestách trpět. No, a nakonec královská disciplína – kufr. Ten se mezigeneračně opět o něco zvětšil. Nyní nabízí 640 litrů v základu, 1700 po složení sedaček. V jistém smyslu se tak dá říct, že je to stále stará dobrá Octávka. Změna filozofie interiéru je spíš o zvyku, a rychle pochopíte, že jde o opravdu velice moderní rodinné auto, které je připravené směle vykročit do nové doby.
Pod kapotou testovaného kousku se nacházela jednotka, která bude pravděpodobně jednou z nejoblíbenějších. Dvoulitrový diesel EVO o výkonu 110 kW a 360 Nm. Oproti starší jednotce má hliníkový blok, písty jsou ocelové. Také jde o mild hybrid, který využívá pro start motoru v režimu start/stop malý elektromotor. K plnění přísných norem si ještě pomáhá vstřikováním močoviny, a automobilka o něm mluví jako o jednom z nejekologičtějších motorů na světě. Auto váží lehce pod 1,5 tuny, a výkonu je tak nějak akorát. Neměl jsem pocit, že bych potřeboval víc. Pokud častěji jezdíte plně naloženým autem, silnější agregát bude možná lepší řešení, ale v reálném světě je tohle vše, co si můžete přát. Motor je dobře kultivovaný i odhlučněný, oproti Superbu si ale přeci jen užijete trochu víc toho nýtování. Společnost motoru dělalo sedmi stupňové DSG, které je poprvé „shift-by-wire“, což značí v podstatě jen nový volič, který posílá info o poloze do počítače, ten poté volí režim převodovky. Jinak je to stará známá. V běžném režimu působí trochu letargicky a je znát, že se za každou cenu snaží podřídit co nejnižší produkci emisí. Při cestách na delší trasy to vůbec nevadí. Při ježdění po městě ale určitě doporučuji jezdit v režimu „S“, kdy je převodovka pohotovější, a nepodtáčí motor. Co mě ale potěšilo, je spotřeba. Výtečná aerodynamika a moderní motor se zde podepsali. Při klidné jízdě se dá jezdit i za hodnoty začínající 4, a na šest litrů jsem se podíval jedině ve městě.
Teď už nám zbývá podívat se jen na to, jak se tahle česká superstar chová na silnici. V mém případě byla vybavena adaptivními tlumiči, ale v každém nastavení bylo cítit zaměření na pohodové rodinné cestování. V tom nejměkčím nastavení se dokonce objevuje jev známý ze Superbu – houpání. Auto má po přejetí nerovnosti tendenci ještě párkrát zapružit, trochu mi to připomíná starší Francouze. Při klidné jízdě to vůbec nevadí. Důležitější je, že i na osmnáctipalcových kolech statečně tlumí nerovnosti a moc se nenechá rozhodit. Trochu mě překvapilo, jak moc pustí tlumiče karoserii do náklonu, když dojde na svižněji projetou zatáčku. Pokud s tím máte problém, je tu režim Sport. V něm je podvozek výrazně tužší, ale stále tím netrpí denní použitelnost. Jen se připravte, že v režimu sport si umí tu a tam bouchnout. Jinak je to pořád v základu stejné auto. Klidné, snadno použitelné, příjemné na dlouhé cestování. Přesto si troufnu říct, že třetí generaci jízdně strčí do kapsy v každém ohledu. V několika zásadních parametrech totiž došlo k výraznému zlepšení. Tím prvním je odhlučnění. Po zkušenostech s předchozí generací je ten rozdíl opravdu markantní. Ať jde o aerodynamický hluk, nebo hluk od podvozku, Octavia se zlepšila ve všech směrech. Lepší je také tuhost karoserie. Na roztlučené silnici auto vyžaduje mnohem méně korekcí, a celkově působí klidnějším dojmem. A samozřejmě i celkový jízdní dojem je dospělejší. Auto se ochotně stáčí do zatáčky a působí daleko neutrálnějším dojmem. Pocit z těžkého čumáku je pryč a cesty jsou příjemné bez ohledu na to, jestli jen uháníte rovně po dálnici, nebo se před vámi kroutí okreska.
Určitě jste také zaznamenali problémy se softwarem, o kterých je nyní spousta článků na internetu. Já se musím přiznat, že jsem zaznamenal minimum problémů – pravděpodobně záleží na kousku. Setkal jsem se pouze s tím, že tempomat nedržel přesně rychlost, ale osciloval plus mínus 2 kilometry v hodině nad a pod nastavenou hodnotu. Také hlášení překážek bylo trochu přecitlivělé, ale jinak žádná tragédie. Asi nejdůležitějším faktorem, který je potřeba brát v úvahu, je to, že je Octavia po téměř 25 letech změnila. Tohle auto vždy bylo jakési automobilové UHO. Nenadchlo, neurazilo, svůj účel skvěle plnilo, a bylo tak nějak pro každého. V nové generaci chce být výraznější osobností a šplhnout si ve společenském žebříčku. I proto zde nalezneme zcela nové prvky výbavy jako MATRIX světla, plnohodnotný head-up displej, nebo chytrý tempomat, který si sám umí zpomalit před vesnicí nebo zatáčkou. Netvrdím, že se vše povedlo na 100 %, a některé prvky ještě vyžadují trochu ladění, přesto se mi ale zdá, že je Octavia v nejlepší formě za svojí historii. Je chytrá, je moderní, jízdně se mnohem víc blíží Superbu, jen už asi nebude pro každého. Ten, kdo si ji ale koupí a přistoupí na její hru, jí bude mít radši, než kdy předtím.
Plusy
– Prostornost
– Úsporný motor
– Spotřeba
– Komfort
Mínus
– Moc lesklých ploch v interiéru
– Některé věci ještě potřebují doladit
« Podzim se blíží, řidiči by se měli řádně připravit Podvodné přetáčení tachometrů stojí Čechy miliardy korun ročně »
