Test Toyota Corolla sedan 1.8 Hybrid. Abstinent
Někdo si kupuje auto kvůli tomu, že ho chce. Koupí si užranou, smrdutou bestii, kterou vytáhne jen za pěkného počasí. Za rok s ním najezdí 5 hodin a 50 jich stráví pod ním. Někdo si koupí auto, protože ho potřebuje. Chce něco, co moc nežere, co bude jezdit do skonání světů a bude pohodlné. Chce auto, které bude jezdit z A do B, nebude ho ničím obtěžovat a nebude moc drahé. A právě pro takové lidi je tu nová Corolla.
Tvář nového sedanu je diametrálně odlišná od uhrančivého kombi. Toyota se rozhodla každou karosářskou variantu připravit pro jiný segment zákazníků. Zatímco kombi má být nejemotivnější a nejsportovnější, tak sedan má být ideální volbou pro konzervativněji smýšlející zákazníky. V době unifikace designu napříč modelovými řadami (dívám se na vás, Audi s Mercedesem) se Toyota rozhodla jít proti proudu, a nejenže má každý model úplně svébytný design: teď už v i rámci jednoho modelu můžeme najít několik tváří. Jestli tenhle krok Toyotě vyjde ukáže asi až čas, ale je to rozhodně odvážný boj proti uniformitě a jí jim fandím. Zpět ale k autu. Tradiční sedan vsází na sebevědomou příď s tenkými full led světlomety. Profil auta se zvedá od nízké přídě směrem ke kufru a působí hodně dynamicky. Celkově se jedná o hezké auto, jen bude citlivé na výběr barvy. Celkově je na autě daleko patrnější napojení na předchozí generaci, než je tou v případě kombíku.
Interiér se již od jiných karosářských variant neliší – naštěstí. Kabina aktuální generace Corolly je totiž výtečná. Palubní deska se jakoby vznáší před řidičem a spolujezdcem, celý prostor je důkladně očištěn od tlačítek a vládne mu příjemná, vzdušná nálada. Vše je navíc korunováno skvělou kvalitou zpracování a citlivou volbou materiálů. Prakticky všechny povrchy jsou potaženy kůží. Dokonce i takové „účko“ před pákou voliče převodky je potaženo kůží – malý detail, který jen umocňuje prémiovou náladu na palubě. V celém interiéru je prakticky nemožné narazit na laciný plast a nůžky mezi kvalitou Lexusu a Toyoty se v případě Corolly až nebezpečně uzavírají. K ergonomii nemám nic zásadního, co bych vytkl. Tlačítek je pomálu, ale nejdůležitější prvky zůstaly věrné čudlíku. Párkrát mě jen zradilo vyhřívání sedadel. Ovládání je vyřešeno skrze kolébkový vypínač, který je umístěn přímo před schránkou pro nabíjení telefonu. Nejednou se mi stalo, že jsem si při odkládání mobilu nechtěně zatopil pod zadkem.
Jediným prvkem, který mě lehce iritoval, je trčící tablet infotainmentu. Né, že by to bylo něco, co u jiných výrobců nevídám, ale Corolla má poměrně úzké čelní sklo a mezi horní hranou obrazovky a spodní hranou zpětného zrcátka je opravdu málo místa a koukáte-li se do pravotočivé zatáčky, většinu zorného pole vám zabírají tyto dva elementy. Samotný systém není žádná výhra. Má zastaralou grafiku a logika uspořádání není zrovna, ehmmm, … nejlogičtější. Největší pihou na kráse je absence podpory Apple CarPlay a Android Auto. Naštěstí se blýská na lepší časy. Modernizované C-HR již podporu má. Hádám, že rozšíření do ostatních modelů je jen otázkou času.
S vnitřním prostorem na tom Corolla vůbec není zle. Za sebe se posadím bez sebemenších problémů, před koleny my zbyde ještě asi pět centimetrů a byť je to nad hlavou trochu na těsno, nějaký ten centimetr ještě zbývá. Přední sedadla jsou zaměřena především na komfort. Tělo drží, kde mají, a ani po celodenní jízdě nebudete trpět. Kufr nabízí vskutku solidních 471 litrů v základním stavu. Konstrukce držáků víka je bohužel taková, že po zavření kufru se neschová v karoserii, ale zasahuje přímo do zavazadlového prostoru. Po zavření vám tedy v rozích ubere asi 5 centimetrů na výšku. Při skládání nákladu na to tedy myslete.
Testovaný sedan byl v nejsilnější variantě. Bohužel tato karoserie nemá stejný vrchol, jako kombi a hatchback – tedy hybridní dvoulitr. Maximum pro sedan je osvědčená technika v podobě atmosferické „jedna-osmičky“ a elektromotoru s celkovým výkonem velice skromných 120 koní. Jak již parametr napovídají, nejedná se o žádného siláka. Auto sice neváží ani 1400 kilo, ale výkonu je stále maximálně na běžné ježdění. Každé předjetí chce pečlivě plánovat a v kopcích se připravte na monotónní hučení motoru pod taktovkou paletové převodovky. Na dálnici také radši zapněte omezovač na 130 a nechte auto v pravém pruhu. Po odpojení elektromotoru totiž zbyde všechna práce na slaboučkém čtyřválci, který disponuje pouze 142 newtonmetry. Auto drží rychlost bez sebemenšího problému, ale po sešlápnutí pedálu se mění spíš úroveň akustického hluku od motoru, než rychlost.
S čistým svědomím ale nemohu Corollu odstřelit za její dynamické schopnosti. Jejím cílem nikdy nebylo co nejrychlejší zkracování vzdáleností, nebo čištění levého pruhu na autobahnu. Její smysl leží úplně jinde. A to ve městě a jeho přilehlých oblastech. Na běžné ježdění totiž motor zcela bohatě stačí a v kombinaci s vyladěným hybridním systémem nezatíží vaši kapsu. Po městě se dá jezdit i kolem dvou litrů a mimo něj pod čtyři. Mně se spotřeba po 1200 kilometrech (z toho přes 400 po dálnici) ustálila na 4,5 litrech. Výhodou je také prověřená neprůstřelná spolehlivost. Pokud tedy hledáte auto, které pro vás bude sloužit především jako dopravní prostředek, vyžaduje minimální péči a hodnota akcelerace na stovku je pro vás irelevantní, Corolla je to slovo, které hledáte.
Další změnou oproti kombi a hatchbacku je naladění podvozku. Již jsem zmiňoval, že Sedan cílí na tradičnější klientelu a ladění tomu odpovídá. Oproti zbylým karosářským variantám je hned po prvních metrech cítit větší zaměření na komfort. Auto daleko víc připomíná svého předchůdce. Nástrahy silnic překonává s klidem a rozvahou. Na výmolech jen tak líně zhoupne a posádce dává pramálo vědět o stavu vozovky pod koly. Cílem auta není zapojit řidiče co nejvíc do dění, ale co možná nejvíc ho od něj odtrhnout – a to se daří. Auto tak bohužel postrádá výraznější charakter, na druhé straně funguje velice dobře jako takový tichý společník, který vás ničím neotravuje ani nerozptyluje. Jen do něj sednete, přečkáte tu dobu mezi bodem A a bodem B a dál si na něj moc nevzpomenete. Řízení je naopak shodné s ostatními variantami a zůstává tak velice povedené. Mezi krajními polohami má jen něco málo přes dvě a půl otáčky a při řízení se tedy volantem moc nenamotáte. Je také velice přesné, takže „složit“ auto přesně tam, kam chcete, je snadné, jak facka. Takto laděné auto je ideální pro klidné řidiče, nebo pro začínající jezdce. Poskytne totiž dostatek komfortu, je snadné na ovládání a absolutně nezáludné. Také má předpoklad prakticky nesmrtelného vozítka, které po vás jen čas od času bude vyžadovat vyměnit olej.
Toyota Corolla sedan jde jiným směrem než kombi. Cílí víc na klidné řidiče a je zaměřená na komfort. Hybridní ústrojí funguje spolehlivě, je neuvěřitelně úsporné a spolehlivé. Pokud hledáte pohodové auto na dlouhou dobu, mrkněte se k Toyotě.
Plusy
– Komfortní podvozek
– Zpracování
– Vyladěný hybridní systém
– Spotřeba
– Předpoklad spolehlivosti
Mínusy
– Nepřehledná navigace
– Absence Apple carplay/Android auto
« Výrobce vysavačů ukončil projekt elektrického auta Test Jaguar I-PACE S EV400. Elektrický král »
