Test Toyota GR Supra: Vzor sportovních vozů
Toyota Supra je zpět s nevídanou kontroverzí. Nová generace legendy, kterou nikdo před filmem Rychle a zběsile neznal, totiž dokonale rozdělila veřejnost na dva tábory. Ten jeden je však pro automobilku zcela bezvýznamný, protože netvoří kupní sílu tohoto modelu. JDM fanoušci a různí členové bezvýznamných facebookových JDM nebo Toyota klubů pláčou nad tím, že se Toyota spolčila s BMW. Kdykoli tak Supru někde pochválíte, hned následuje nesmírně trapný komentář narážející na střeva od BMW.
Vtipné na tom je, že většina z naříkajících nikdy neřídila jakékoli BMW s tímto motorem, natož pak starší Supru… Automobilce a vlastně i nám, kteří ocení, že na trhu je další excelentní sporťák (navíc v dnešní eko době), to může být úplně jedno. Toyota vůz nestíhá vyrábět a na auto si počkáte přes půl roku. Negativní komentáře jdou jen více vidět, protože lidé, co na auto mají, nemají čas půl dne brečet na sociálních sítích.
Buďme tedy rádi, že na trhu je další zadokolka s benzínovým šestiválcem, která myslí jen na řidičské potěšení a vše ostatní jde stranou. Takových aut už moc nevznikne. Upřímně, Toyota neměla jinou možnost, než spojení s BMW. Nikdo jiný totiž nemá tak dlouhou tradici ve výrobě řadových šestiválců a na trhu také lepší, nebo podobný motor této koncepce neexistuje. To platí i pro automatickou převodovku ZF.
Design nové Supry ctí tradiční japonskou školu včetně lehké přehnanosti tvarů. Jeho posouzení nechám na vás, přeci jen je to subjektivní záležitost. Za sebe musím konstatovat, že Supra vypadá mnohem lépe na živo a měl jsem problém s její nefotogeničností. Líbí se mi obří vytáhlé blatníky, úzká střecha, dlouhá kapota nebo vyboulená střecha. Kamkoli přijedete, strhnete na sebe veškerou pozornost. Je to takový batmobil, zejména v testované ocelově matné barvě.
Interiér je také parádní, je totiž postavený Mnichovem a nezlobte se na mě, ten interiér umí mnohem lépe. Tato Toyota má tak všechno správně, včetně převzatého infotainmentu od BMW (který patří na špičku v průmyslu), ovládacího panelu klimatizace a mnoha dalších páček a tlačítek. Výsledkem je na řidiče orientovaný a kvalitní interiér, který je zejména ergonomicky správný a funkční. Toyota si udělala vlastní rozhraní digitálního palubního displeje, které se mi líbí více než to v BMW. Smířit se musíte s malým prostorem pro posádku, nulovými odkládacími prostory, velmi špatným výhledem do stran a zejména dozadu.
Sportovním srdcem nové Toyoty GR Supra je řadový šestiválec B58B30C o zdvihovém objemu 3,0 litru s výkonem 340 koní (5000 až 6000 ot/min) a točivým momentem 500 Nm (1600 do 4500 ot/min). Součástí motoru je turbodmychadlo typu TwinScroll, velmi přesný systém přímého vstřikování paliva a proměnného časování ventilů Vanos, jenž zajišťuje v dané kategorii špičkový točivý moment již od velmi nízkých otáček.
Motor je spojen s osmistupňovou automatickou převodovkou, která poskytuje bleskově rychlé řazení oběma směry a krátké převody pro nižší převodové stupně. Řidič se může sám ujmout řazení pomocí páček pod volantem. Funkce Launch Control zajišťuje maximální záběr pro suverénní akceleraci z místa a dosažení rychlosti 100 km/h za pouhých 4,3 sekundy. Když řidič navolí režim Sport, automaticky se upraví zvukový doprovod i odezva motoru, charakter řazení, nastavení tlumičů, řízení a odezva aktivního diferenciálu. Stabilizační systém VSC (Vehicle Stability Control) zahrnuje speciální nastavení Track (okruh) s omezenými zásahy systému a vyšší kontrolou řidiče nad dynamickými schopnostmi vozidla.
Všechna provedení Toyoty GR Supra prodávaná v Evropě používají aktivní diferenciál, který se uplatňuje při akceleraci i zpomalování a umožňuje hladké nastavování od nulového až 100% uzavření, vždy s okamžitou odezvou. Speciální elektronická řídicí jednotka (ECU) sleduje širokou škálu vstupních parametrů (natočení volantu, poloha škrticí klapky, sešlápnutí brzdového pedálu, otáčky motoru a rychlost stáčení), na jejichž základě pak upravuje nastavení aktivního diferenciálu.
Většina příznivců legendy Supra odpadla a má to za sebou. Pojďme tedy jezdit. Někde jsem slyšel názory typu, že je to vlastně Z4 Coupé, jenže pozor. Auta sice sdílí platformu, ale výsledkem jsou zcela rozdílné osobnosti. Z4 M40i jsem testoval poměrně nedávno, a tak mi jízda zůstala v paměti poměrně čerstvá. Z4 je podobně rychlé, trápí jej však příliš tuhé nastavení podvozku, odskakování a jistá nepoddajnost.
Oproti tomu Supra je rozdvojenou osobností. Nastavení podvozku je mnohem měkčí, auto se dokonce citelně naklání do zatáček i ve sportovním režimu a krásně filtruje nástrahy silnic. Neznamená to, že by byla vyměklá, Toyota jen našla lepší kompromis nastavení tlumičů, navíc kola vždy udržují kontakt s vozovkou a Supra neodskakovala ani na nekvalitní silnici. Jenže pak za to vezmete a Supra se stane agresivní bestií, která vám nic neodpustí.
Zvláštní charakterový mix, ale výsledek je překvapivě efektní. Čekal jsem, že Supru bude jednoduché řídit jako Z4, ale opak je pravdou. Pokud vypnete stabilizační systém, musíte dobře přemýšlet nad tím, co děláte. Supra jde okamžitě a kousavě do přetáčivého smyku a rozevlátost zadní nápravy je nevídaná a to nejen na dnešní poměry. Moc si nepamatuji, že bych někdy řídil auto, které by takto bojkotovalo čistou stopu a chtělo všude zadkem napřed. Přední náprava má sice gripu na rozdávání, ale za ní bude zadek vlát vždy, pokud tedy nesepnete kontrolu trakce, ta vám však škrtí výkon na kolech při výjezdu ze zatáčky a i tak Supra utíká do boku. Pro nezkušeného řidiče je to dost náročné auto. Dokonce bych řekl, že více než v tomto ohledu legendární M4, která vás chce zabít kdekoli.
Supra má i jinak nastavené řízení, které je velmi strmé kolem středové polohy, pak ale jakoby měklo. Chce to trochu zvyku, ale Z4 mi v tomto ohledu přišla lepší. Naopak Supra má lepší zvuk, který není tak vyumělkovaný a navíc nejde z reproduktorů. Jde slyšet především šestiválec před vámi, sání a hlasitý projev výfuku, který předvádí slušnou kanonádu po puštění plynu. Ve vysokých otáčkách v kabině navíc krásně ryčí vysoký tón řadové šestky.
Motor nadchne svým projevem, chutí do otáček a velmi lineárním zátahem. Odezva motoru je okamžitá a auto jde ihned za plynem, což je u přeplňovaných motorů věc vzácná. Tento šestiválec patří k naprosté špičce, svůj výkon a zejména krouticí moment nabídne v jakémkoli spektru otáček a především je opravdu potentní. Toyota navíc udává výkon 340 koní, ale reálné měření ukázalo, že Supra má na kolech kolem 380 koní. V kombinaci s nízkou hmotnosti a kompaktními rozměry se jedná o sakra rychlé auto. Překousněte to, Japonci si nemohli vybrat lepší motor! Stavit si svůj vlastní by byla ekonomická sebevražda a ten vidlicový v Lexusu není ani z poloviny tak dobrý.
Supru nemůžete mít v manuálu a vůbec to nevadí. S automatickou převodovku ZF, která svých osm rychlostí dodává s takovou rychlostí, přesností a razancí, že předčí i spoustu dvouspojkových systémů, bude každý řidič mnohem rychlejší a může se věnovat práci s řízením a krocením neposedného zadku. Říkám to snad u každého auta, které je touto převodovkou vybaveno a řeknu to znova – lepší automat neexistuje.
Spotřeba se, v rámci českých rychlostních limitů, umí ustálit dokonce kolem 7 litrů. Při využívání potenciálu vozidla počítejte s odběrem kolem 14 litrů. Týdenní testování jsem zakončil s průměrnou spotřebou 10,5 litrů a to jsem auto vůbec nešetřil.
Pátá generace Toyoty Supra je fantastické auto, a na rozdíl od svého předchůdce, je to pravověrný sporťák. Čtvrtá generace si získala slávu pouhou účastí ve filmu a ne tím, jak jezdila. Bylo to spíše rychlé GT, v zatáčkách poměrně neohrabané. Než začnete argumentovat tím, že 2JZ šlo “vytunit” na tisíc a více koní, podívejte se, co dokáže i tento mnichovský šestiválec. To už ale nemá se sériovým autem nic společného a nelze podle toho Supru hodnotit.
Současná generace je jedno z nejlepších sportovních aut za poslední dekádu a buďme rádi za jeho existenci, zejména v dnešní pokřivené době plné elektrifikace. Za volantem Supry se budete nesmírně bavit a užívat si jejího dvojitého charakteru.
Plusy
– vzhled a status legendy
– převodovka
– motor a zvuk
– kvalitní interiér
– odhlučnění
– podvozek
– spotřeba
Mínusy
– slabý vnitřní prostor
– výhled vzad
– vysoká cena
« Maserati Tipo 61: 60. výročí jeho triumfu na okruhu Nürburgring Bezpečí dětí v autě je pro rodiče prioritou, automobil bez ISOFIXu nekupují »
