Test Toyota RAV4 2,5 Hybrid 4×4: Spořivý minitank
V posledním provedení se nám Toyota RAV4 v téměř nezměněné podobě ukazuje skoro 4 roky. I to svědčí o tom, jak nadčasový design Japonci umějí, a vystačí si tak bez faceliftu poměrně dlouhou dobu. O tom, že z předchozího modelu nezůstal kámen na kameni už toho bylo napsáno mnoho. Stejně tak se ví i to, že na současný model pějí vesměs všechny novinářské plátky skoro samou chválu.
Novou Ravku už jsem sice na test jednou měl a bylo to zrovna v zimě. Tenkrát jsem se s ní vydal jak do Špindlu, tak i do Brdských hvozdů a dodnes mám na tyto vzpomínky úsměv na rtech. No, a protože můj současný test probíhal zrovna uprostřed léta, zajímala mě spíše ta věc, jak úsporně se s ní dá jezdit na výlety po okolí, nebo na běžné používání do práce. Tak, jak mám v oblibě srovnávat, musí být taky s čím. Přesně kolem Ravky se mi ale sešlo několik SUV, a tak jsem měl ještě čerstvé vzpomínky, jak na tom byli ostatní.
Nová Ravka se naftě vyhýbá obloukem. Pořídit jí tak můžete už jen v benzínové verzi nebo hybridní. Mnou testovaná verze měla pod kapotou silnější benzínový 2,5 litrový čtyřválec o výkonu 131 kW, podporovaný hned dvěma elektromotory. Jeden pro podporu předního pohonu a druhý umístěný na zadní nápravě, který zajišťuje pohon 4×4. Zdá se vám to na první pohled jako blbost? Jenže ono je to geniální.
Toyota RAV4 je svým designem dost specifická. Její ostré a hranaté tvary evokují japonského robota a v terénu jsem se několikrát přesvědčil o tom, že se i jako robot neúnavně hrne metr za metrem. V barevném provedení připomínající vojenskou khaki vypadá dobře a líbí se překvapivě často i něžnému pohlaví, o čemž jsem se několikrát přesvědčil. Na posledním ročníku nenajdete téměř žádné změny. Jen cvičené oko znalce si všimne jiného umístění čidel parkovacích senzorů v nárazníku a lehce pozměněné grafiky předních světel.
Interiér je klasický Japonec. Pro milovníky multiplexů může vypadat zastarale, ale já s interiérem Ravky žádný problém nemám. V celém kokpitu si stále nechává místo dostatek hardwarových tlačítek, včetně dvou obrovských voličů klima komfortu. Jsou úžasně praktické a nemůžete prostě při jejich hledání sáhnout vedle. Na zbytek tlačítek si zvykám jen pár vteřin a jediné, které je umístěné trochu nešťastně je to, které spouští vyhřívání volantu. Je před levým kolenem a bez skrčení na něj přes volant vidět nejde. Je pravdou, že nyní jsem ho nepoužíval, ale v zimě je to věc příjemná a používaná docela často. Proč ale volant vyhřívá jen dvě boční čtvrtiny? Není to škoda?
Infotainment i digitální přístrojová deska je ryze funkční záležitostí bez přehnaných kudrlinek. Audio hraje parádně, a ač na to infotainment na první pohled nevypadá, streamování Spotify nebo navigace z telefonu přes Android Auto mu není cizí. Jeho grafika nebude určitě bojovat o první místa za design, ale je funkční, reakce na povely rychlé, menu přehledné a tlačítka po stranách obrazovky jako z devadesátkových kazeťáků mi vlastně také nevadí. Spolu s retro přepínači vyhřívání sedadel jsou prostě japonským rukopisem.
O pohodlí posádky pak pečují naprosto dokonalá a pohledná sedadla, která mě i mojí dvoučlennou posádku hýčkala několik hodin v jeden den, kdy jsme neodolali kouzlu Šumavy. Místa je všude dost. Toyota si nehraje na velké auto jen z venku, ale ona jím uvnitř totiž opravdu je. Jak vepředu, tak vzadu je místa dost a k tomu vám ještě zbyde velký kufr. Nastupování přes prostorné dveře s velkým úhlem otevírání je naprosto snadné pro každého. Celkový pocit ještě před jízdou pak dotvoří tuhé panty a tlumené dovření masivních dveří.
Jízda s RAV4 je absolutní pohodou. Tlumí nejrůznější nástrahy komunikací s noblesou a i když by se zdálo, že bude její karoserie uložena hodně měkce, náklony v zatáčkách jí jsou cizí. Vedení stopy je přesné a hladké a dokonce odezva od řízení není odtažitá. Toyotě se povedlo opět zlepšit již tak vychytaný hybridní systém a ani při nejcitlivější práci s plynovým nebo brzdovým pedálem nemám šanci zaznamenat, kde je ten okamžik střídání pohonných jednotek. Rekuperace je naprosto skrytá a těžko soudit, kde ještě brzdí elektromotory a kde začínají kousat destičky do kotoučů.
Toyota ušla velký kus cesty i se zvukovým komfortem v kabině. Benzínový agregát je nyní již kvalitně odhlučněný a jeho práci ve větší míře zaznamenáte opravu až v těch nejvyšších otáčkách. Hybridní planetová převodovka e-CVT je pak asi o zvyku. Ve mně sice stále evokuje při kickdownu nepříjemný pocit prokluzující spojky, ale při plynulé jízdě její práci vůbec neřešíte a ani mi nepřijde, že by nechávala motor vytočený víc, než když bych řadil manuálně. Zajímavostí hybridního pohonu je pak mód EV, který můžete sami zvolit. Ravka se pak snaží, co nejvíc využít 1,6 kWh niklmetal-hydridový akumulátor a vzhledem k tomu, že se nejedná o plug-in technologii, přijde mi naprosto úžasné, že se dokáže přesouvat až na vzdálenost 2 km rychlostí 57 km/h čistě na elektropohon. Je pravda, že jsem se musel hodně držet, protože pak hned spíná benzíňák, ale jde to a ostatní obyčejné hybridy v tomhle zaostávají.
To, že na silnici Ravka působí sebejistým a tuhým dojmem, jsem si vyzkoušel dostatečně. Pokud nešlapu na plyn, jak smyslů zbavený, dá se jezdit kombinace město, okresky a dálnice pod 7 litrů. To je na tak velké SUVčko skvělá hodnota a Ravka v tomto těží nejen z hybridního pohonu, ale také v tom geniálním systému 4×4, který vlastně při normální jízdě není vůbec zbytečně žroucí čtyřkolkou. Na zadní nápravu totiž nevede žádný kardan a o pohon zadní nápravy se stará až elektromotor. O prokluzu vepředu tak předávají do zadní části informace jen dráty a podle toho si Toyota řídí trakci na zadních kolech. Zajímavé srovnání se nabízí třeba s mnou nedávno testovaným Seatem Atecou. SUV podobné velikosti s menším benzínovým motorem 2.0, který si běžnou jízdou řekl o 10 litrů Naturalu. Další důkaz, jak hybrid dokáže spořit peníze. Dost podobnou spotřebu čekejte u všech dvou a více litrových SUV s benzínovým motorem. Na Ravkových 6,7 litru tak můžete rovnou zapomenout, pokud nebudete mít také hybrid.
Nejvychytanější je v offroadových hrátkách režim Trail, který lze zvolit na panelu vedle řadičky. Ravka se pak po hlavě vrhá do terénu a svým celkovým systémovým výkonem 163 kW užírá jeden metr kamení za druhým. Řídící jednotka vyhodnocuje prokluz na jednotlivých kolech a podle toho řídí trakci. Toyota je v terénu sebejistá. A že si pak řekne o jeden litr paliva navíc? No tak to je defacto zadarmo.
Toyota RAV4 je svým hybridním pohonem čtvrté generace rozhodně nejvyváženější, s jakým jsem se setkal. Její masivnost, sebejistota, kvalita a spolehlivost z ní prostě čiší na všechny strany. Svými futuristickými tvary se vystřelila o pěkných pár let do budoucnosti a na silnici jen tak nezestárne jako ostatní „kulatá“ SUVčka. Ve spojení s velkým vnitřním prostorem a malou spotřebou je pro offroadově založenou rodinu doslova ideální volbou.
Plusy
– pozitivní dojem z masivnosti a tuhosti
– nízká spotřeba
– nadprůměrné offroadové schopnosti
– bohatá výbava
Mínusy
– vysoká cena za dojezdovou rezervu
« Test Ford Mustang California Special: Peprná limitka V USA jsme poprvé testovali nový Lexus RX: Nejlepší SUV své třídy »
