Test Volkswagen Caddy Maxi 2.0 TDI DSG: Rodinný sluha s kompromisy
Úpadek vozů MPV již pravděpodobně nic nezastaví. Trh si zvolil a automobilky se naplno věnují třídě SUV. Prázdné místo na trhu se ale někteří snaží vyplnit civilními dodávkami – jako třeba Volkswagen. Ten věří, že nový Caddy může kombinovat uživatelskou přívětivost, prostor, variabilitu a zároveň ochotu tvrdě pracovat. Na papíře to vypadá skvěle. Výsledek je pro mě ale trochu matoucí. Největší Caddy s nejsilnějším motorem mi ukázal, že když chcete dělat dvě věci naráz, neobejde se to bez jistých kompromisů. Tak se na něj pojďme podívat.
Caddy Maxi je opravdu kus auta. Oproti „krátké“ verzi narostl o 35 centimetrů (délka 4835 mm) a rozvor se protáhl o víc než 20 centimetrů (2970 mm). Bílá barva jeho mohutnost ještě umocňuje a když před ním tak stojím, nepochybuji, že bez problémů spolkne velkou rodinu i s většinou vybavení domácnosti. O jeho designu už toho bylo napsáno i řečeno dost, nebudu se tím tady tedy moc zaobírat. Pořád zažívám trochu šok při každém startu, protože svým uhlazeným zevnějškem vypadá Caddy jako elektromobil, překvapivě ale elektrickou variantu vůbec nenabízí. Subtilní vzhled je výsledkem snahy dosáhnout co nejlepší aerodynamiky. A že výsledek stojí za to. Součinitel odporu vzduchu nového Caddy je srovnatelný se Škodou Scala – u dodávky opravdu působivý výsledek. Trochu zamrzí jen to, že kolejnice posunu dveří nejsou kryté – celý moderní design to trochu sráží.
Interiér je ušitý podle šablony nových Volkswagenů – tedy minimalisticky a bez tlačítek. Kabina rozhodně umí navodit pocit moderního auta. Však je taky její velká část sdílena s nejnovější generací Golfu. Jediné, co nasvědčuje tomu, že sedíte v užitkovém voze, je volba materiálů. Tam, kde jsou v golfu měkčené plasty, tady najdete tvrdé. Důvod je jasný. Caddy musí umět i zabrat v práci a tento materiál je výrazně odolnější. Potěší taky množství odkládacích přihrádek a příjemná pozice za volantem. Nicméně na absenci fyzických ovladačů si musím (opět) postěžovat. Netvrdím, že každá funkce musí svůj čudlík a jestli něco použijete jednou ročně – třeba reset tlaku v pneumatikách – ať je to klidně pohřbené v hlubinách infotainmentu. Ale denně používané funkce by vám určitě neměly zabrat víc, jak jedno stisknutí. Jenže tady musíte i kvůli výhřevu sedaček do podmenu klimatizace. A jelikož jsem seděl v autě s nižší verzí infotainmentu, není zde ani onen slavný dotykový jezdec na ovládání teploty. Takže buď musíte risknout hlasový povel (který funguje překvapivě spolehlivě), nebo opět skočit do menu klimatizace.
Možná je to jen můj pocit, ale Volkswagen v poslední době s chutí komplikuje naprosto jednoduché operace. Ještě jeden příklad za všechny. Když chcete vynulovat spotřebu ve většině aut na planetě, stačí podržet tlačítko pro reset. V Caddy musíte nejdřív skočit do podmenu digitálních přístrojů, nalistovat spotřebu, zvolit požadovanou (od startu/načerpání/dlouhodobě), potvrdit, zvolit reset, potvrdit. Proč tak složitě? Naštěstí to není chyba auta, ale softwaru, je tedy velice možné, že jediný update dokáže podobné nelogičnosti vyřešit a já doufám, že se tak stane – protože jinak je interiér Caddyho vlastně příjemné místo se skvělými sedačkami a spoustou prostoru.
Především v testované verzi Maxi působí uvnitř jak nafukovací. I v případě, že uvnitř sedí sedm lidí, pobere stále kufr 446 litrů (po plato). V pětimístné konfiguraci je to přes tisíc a pokud vyhodíte i druhou řadu, získáte 3105 litrů a ložnou plochu o délce až 218 centimetrů. Systém vyndávání sedaček je navíc skvěle navržen a zvládne to skutečně každý. Jestli vás baví praktická auta, Caddy Maxi si zamilujete.
Třetí řada sedadel bude sloužit spíš dětem. I já se sem vcelku pohodlně nacpu, ale sedáky jsou ukotveny hodně nízko a kolena mi tak trčí do stropu. Delší cesta by tady pro mě byla únavná. Pro postavy do nějakých 170 centimetrů ale budou stačit.
Ve druhé řadě ale rozhodně problém s nedostatkem místa nehrozí. Toho je dost ve všech směrech a sedačky jsou vyloženě povedené. Tady nebude problém sebedelší cesta ani pro dlouhány. Potěší dvě USB zdířky, jen okno by mohlo být stahovací.
Pod kapotou testovaného Caddyho vrčí nejsilnější diesel v nabídce. Tím je dvoulitr o výkonu 90 kW a 320 Nm. Stále moc nerozumím tomu, proč není na výběr vynikající 2.0 TDI EVO s výkonem 110 kW, jak tomu bylo v předchozí generaci, ale některé věci zkrátka musíme vzít tak, jak jsou. Papírově motor neoslní, v reálném světě je ale naprosto dostatečný. V podobném autě vám nemusí zrychlením zapadat jazyk. Tady víc oceníte pružnost a ta mu určitě nechybí. Jen bych ocenil větší kultivovanost. Hluk motoru do kabiny proniká poměrně výrazně a při prudší akceleraci jsou cítit i jemné vibrace. Povedené je spárování se sedmistupňovým DSG, které se ukázalo jako lepší volba než manuál. Díky lépe rozloženým rychlostem působí auto s automatem čiperněji. Velice dobrá je pak spotřeba. Při klidné jízdě se dá stlačit až k pěti litrům, v průměru se dá udržet do šesti.
Ve své honbě za větší civilností se Caddy vzdal užitkové platformy a přijíždí na platformě MBQ, kterou sdílí třeba s Golfem nebo Octavií. S tím rozdílem, že Caddy využívá jednodušší zadní nápravu s Panhardovou tyčí. V žádné verzi tak již nelze Caddy pořídit s listovými pery. Nevýhodou je, že trochu kleslo užitečné zatížení. Ve verzi Maxi je nyní maximum 600 kilogramů, v předchozí generaci to bylo 800. Výhodou nové konstrukce jsou ale lepší jízdní vlastnosti, které jsou skutečně na dostřel běžných osobních vozů. Auto působí jistěji a s větším sebevědomím se vypořádává s nerovnostmi. Při běžném ježdění jde o příjemného společníka s komfortním podvozkem, který vás nenuceně přepraví z bodu A do bodu B.
Na dodávku taky velice ochotně reaguje na povely od řízení a skutečně není těžké po pár kilometrech zapomenout, že vlastně sedíte v dodávce. Oproti předešlé generaci je odklon od užitkových kořenů zcela očividný. Drobným zklamáním pro mě byla jen velká náchylnost na hluk od obtékajícího vzduchu ve vyšších rychlostech. Do nějakých 110 kilometrů v hodině se nic dramatického neděje, kolem dálničního maxima už je ale hluk na poměrně vysoké úrovni a pokud si budete chtít popovídat s někým vzadu, budete muset zvyšovat hlas. Při cestování na dlouhé vzdálenosti je tak zbytečné jezdit rychleji než nějakých 115 kilometrů v hodině, protože hučení v kabině je po nějaké době už nepříjemné. Tady je lepší přistoupit na jeho hru a nikam se nehonit. Odcházející vozy kategorie MPV zvládaly rychlé přesuny na velké dálky přeci jen s trochu větší grácií.
Volkswagen Caddy nejnovější generace je beze sporu povedené auto. Ale tím, jak se snaží sedět naráz na dvou židlích, působí trochu rozpolceně. Kvůli větší civilnosti už to není takový pracant jako dřív, zároveň ale nedokáže po cestovní stránce dosáhnout úrovně vozů MPV, které má nahradit. Skutečně tak vyplňuje šedou zónu mezi oběma světy, do každého ale přináší jistý kompromis. Jestli se Volkswagenu tahle riskantní hra vyplatí, ukáže až čas. Základní verze Caddy Maxi začíná na 777.332,-, nejsilnější diesel s automatem vyjde minimálně na 880.021,-
Plusy
– Prostorný interiér
– Spotřeba
– Jízdní vlastnosti
Mínusy
– Hluk ve vyšších rychlostech
« Test ojetiny KIA Cee’d: Jedno z nejspolehlivějších aut z druhé ruky Nové BMW X7 se představuje: Odvážný design a úplně nový osmiválec »
