Velké ojeté SUV pro sedm s pořádným dieselem. Za 300 tisíc nic lepšího neseženete
Pokud doma řešíte početnější posádku, chcete v autě hlavně klid, pocit bezpečí a občas za něj zapřáhnete přívěs, začnou dávat velká sedmimístná SUV hodně smysl. Ne každý ale touží po luxusní značce, kde často zaplatíte hlavně za znak na kapotě a ve výsledku skončíte u chudší výbavy. Právě proto se spousta lidí raději poohlíží po ojetinách, které nabídnou bohatou výbavu a robustní dojem, jen mají „lidovější“ logo. A přesně do téhle škatulky zapadá ojetá Kia Sorento.
Sorento jako moment, kdy se Kia začala brát vážně
Sorento kdysi pomohlo v Evropě výrazně zvednout renomé značky. První generace působí i dnes překvapivě nadčasově a nebyla to jen stylová karoserie na efekt – měla rámový základ, uměla nabídnout přiřaditelný pohon všech kol a v terénu se nezalekla věcí, na které by si běžné SUV netrouflo. S druhou generací ale přišel posun: Sorento se zařadilo mezi klasická SUV, víc se soustředilo na silnici, komfort a rodinné používání.
Předposlední generace: konzervativní kabát, větší posun uvnitř
Testovaná ojetina vychází z předposlední generace a ve srovnání s předchůdcem se toho změnilo víc, než se na první pohled zdá. Zvenku ovšem žádná designová revoluce nepřišla. Sorento působí spíš usedle, drží se ověřených tvarů a v tmavé barvě je až překvapivě nenápadné. Jenže pro cílovou skupinu je to často plus – kdo kupuje velké rodinné SUV, většinou nepotřebuje budit pozornost. Naopak, decentní vzhled může působit dospěle a časem i prakticky, protože se takové auto neokouká tak rychle.
Interiér: méně parády, víc poctivé práce
Uvnitř je změna výraznější a hlavně příjemná. Palubní deska nehraje na okázalé barvy a efekty, jenže materiály působí kvalitně a celkový dojem je takový, že se tu nešetřilo na pocitu solidnosti. Velká tlačítka jsou přehledná a dávají smysl i za jízdy, středový displej s úhlopříčkou osm palců má jemnou grafiku a jednoduché ovládání a podobně přirozeně funguje i informační displej v přístrojovém štítu. V kabině se člověk cítí dobře, protože z ní sálá pečlivé zpracování a jistá dávka „pořádného auta“. Chvilku může trvat, než se zorientujete v tlačítkách na volantu a na středovém tunelu, ale nejde o nic, na co by se nedalo rychle zvyknout.
Sezení a prostor: vpředu snadné, vzadu příjemně velkorysé
Řidič si za volantem bez problémů najde pohodlnou, a přitom správnou pozici. Druhá řada nabídne spoustu místa a milým překvapením je, že ani poslední dvě sedačky u sedmimístné varianty nejsou jen nouzové. Pro menší postavy jsou použitelné i na delší cestu, i když přístup dozadu není úplně ideální a vyžaduje trochu trpělivosti. Prostřední řada je navíc posuvná a lze měnit sklon opěradel, takže si umíte prostor v autě přizpůsobit podle toho, jestli zrovna potřebujete víc komfortu pro posádku, nebo víc místa pro třetí řadu.
Konfigurace míst a kufr: sedm míst neznamená automaticky malý zavazadelník
U Sorenta platí jednoduchá logika: verze s pohonem všech kol jsou sedmimístné, zatímco předokolky bývají pětimístné. Šesté a sedmé sedadlo je schované v prostoru zavazadelníku a když se nepoužívá, zůstává složené v podlaze, takže vás při běžném provozu tolik neomezuje. Objem kufru se podle konfigurace zásadně mění – v sedmimístném uspořádání, kdy jsou zadní sedačky vyklopené, je k dispozici 142 litrů, zatímco po sklopení druhé i třetí řady se Sorento umí proměnit v malý stěhovák s objemem až 1662 litrů.
Praktickým detailem jsou elektricky ovládané páté dveře. Otevřít je můžete z interiéru, tlačítkem přímo na nich, tlačítkem na klíčku, a pokud máte plné ruce, stačí chvíli stát s klíčem u sebe těsně za autem – Sorento klíč rozpozná a víko se samo odemkne a zvedne.
Tahání přívěsu: schopnosti, které se hodí znát předem
Jestli kromě rodiny plánujete vozit i přívěs, Sorento v tomhle ohledu nabízí solidní parametry. Varianta s manuální převodovkou může tahat brzděný přívěs o hmotnosti až 2500 kilogramů, zatímco automat má limit dvě tuny. K tomu se přidává stabilizační systém, který dokáže uklidnit rozkymácený vlek, což je přesně ten typ asistenta, který si člověk začne vážit až ve chvíli, kdy ho opravdu potřebuje.
Diesel 2.2: motor, který dává v tomhle autě logiku
Zpočátku se očekávalo širší spektrum motorizací, jenže trh byl neúprosný: menší dvoulitrový turbodiesel u nás téměř nikoho nezajímal a většina zákazníků volila větší jednotku 2,2 litru. V této generaci má výkon 147 kW a točivý moment 450 N.m. S šestistupňovým manuálem zvládne zrychlení na 100 km/h za 9,0 sekundy a maximální rychlost 203 km/h. Testovaná ojetina s automatem je při sprintu zhruba o šest desetin pomalejší, ale nejvyšší rychlost zůstává stejná.
Projev a odhlučnění: po zahřátí příjemné cestovní auto
Na samotný motor se těžko hledá zásadní kritika. Za studena je jeho zvuk výraznější a dieselový charakter se nezapře, jenže po zahřátí klapot zklidní a agregát se stáhne do pozadí. Dokonce i při vytáčení zůstává kultivovaný a na dálnici o něm často téměř nevíte. Je znát, že výrobce zapracoval na odhlučnění motoru i proudění vzduchu kolem karoserie, a výsledek působí dospěleji, než by někdo od ojetého rodinného SUV čekal.
Automat a režimy: hladké řazení a logická strategie
Spojení dieselu se šestistupňovým automatem působí vyrovnaně. Převodovka řadí hladce, chová se rozumně a při rozjezdu umí rychle nabídnout sílu, takže auto nepůsobí líně ani ve městě. Převody jsou poskládané tak, aby odpovídaly charakteru velkého SUV, a při rychlosti 130 km/h se motor drží okolo 2300 otáček za minutu. Režimy jízdy pak mění odezvu plynu i logiku řazení: Sport drží vyšší otáčky, Eco se snaží udržet spotřebu co nejníž, ale nejpřirozenější dojem často udělá Normal, který odpovídá pohodovému cestovatelskému naladění auta.
Spotřeba v praxi: nic zázračného, ale uvěřitelné
V týdenním testu s jen lehce zajetým vozem vyšla průměrná spotřeba kolem devíti litrů na sto kilometrů. Ve městě je potřeba počítat zhruba s 9,5 litru, na dálnici při 130 km/h se dostanete asi o litr níž a mimo město se běžně pohybujete mezi sedmi a osmi litry. Při hodně úsporném stylu jízdy se dá spadnout i k šesti, ale Sorento je pořád velké a těžké auto, které si svůj díl paliva vezme.
Podvozek: povedený kompromis, ale hluk od kol se ozve
Sorento působí jako komfortní cestovní stroj, a tohle zjištění se na silnici potvrzuje. Podvozek drží hezký kompromis mezi jistotou a pohodlím, karoserie zbytečně neplave, nerovnosti tlumí jemně a přitom bez nepříjemných ran a pazvuků od náprav. Jedinou kaňkou na dojmu klidu je vyšší hluk od valících se pneumatik. Tam, kde se povedlo ztišit motor a aerodynamiku, jako by se na podběhy nedostalo stejné množství péče.
Řízení a chování na limitu: izolace místo komunikace
V zatáčkách jsou náklony na rodinné SUV slušně potlačené, přesto se může řidič zpočátku cítit trochu nejistě. Ne proto, že by Sorento působilo vyloženě nestabilně, ale protože ovládání je až příliš odtažité. Řízení je necitlivé, odpor působí uměle a na kluzkém povrchu prakticky nedostanete žádnou zpětnou vazbu o tom, kolik přilnavosti ještě zbývá. Jste natolik odfiltrovaní, že se informace nedostanou ani do prstů, ani přes sedadlo. V praxi to znamená, že se můžete přiblížit limitu adheze dřív, než si to uvědomíte, a elektronika sice pomůže, ale není všemocná. Když ale Sorento berete jako prostorný, pohodlný a kvalitní přepravník, jeho bezpečně naladěné, byť méně komunikativní chování vám bude velmi pravděpodobně vyhovovat.
Pohon všech kol: předek jako základ, zadek jako pomoc
V běžném režimu míří točivý moment hlavně na přední nápravu a při prokluzu umí elektronika poslat až polovinu síly dozadu. Na středovém tunelu je tlačítko pro uzamčení spojky, po jehož stisknutí se síla rozděluje napůl mezi přední a zadní kola trvale. Světlá výška 185 milimetrů pak naznačuje, že Sorento zvládne horší cesty a zimu bez stresu, jen je dobré mít na paměti, že jeho hlavní teritorium je pořád asfalt a pohodové cestování.
Kolik stojí ojetá Kia Sorento v Česku právě teď
Jestli vás Sorento láká jako rozumné velké SUV pro rodinu a občas i práci kolem domu, nejspíš vás bude zajímat ta nejpraktičtější otázka: za kolik se dnes v Česku reálně prodává. Projel jsem aktuální nabídky na SAUTO a TipCars a doplnil je o ceníky velkých prodejců typu AAA AUTO i inzerci od soukromníků na Bazoš.cz. A obraz je poměrně jasný: ceny se nejvíc lámou podle generace, nájezdu a toho, jestli jde o “rodinnou sedmimístnou čtyřkolku”, nebo jen pětimístnou předokolku.
Nejčastěji hledaná “rodinná” volba: roky zhruba 2015–2020
Pokud míříte na Sorento té generace, o které se v textu bavíme nejvíc (naftové 2.2 CRDi kolem 147 kW a typicky se sedmi místy u 4×4), připravte se v praxi na to, že slušné kusy se dnes nejčastěji točí někde od vyšších tří set tisíc výš, a to hlavně u aut s vyšším nájezdem nebo starších ročníků. Jako typický příklad se objevují inzeráty kolem 370 tisíc Kč za ročníky 2015–2017 s nájezdem přes 170 tisíc km.
Jakmile se ale posunete k zachovalejším autům (nebo ročníkům kolem 2018) a nájezdy nejsou tak “dieselově poctivé”, poskočí i cenovka. V nabídce velkých prodejců se ročník 2018 se čtyřkolkou a automatem objevuje zhruba kolem čtyř set tisíc Kč a výš.
A pokud chcete spíš mladší kusy z let 2019–2020, počítejte typicky s částkami zhruba od půl milionu nahoru. Na bazarových serverech se objevují auta kolem 530 tisíc Kč za rok 2019, a u ročníků 2020 není neobvyklé vidět cenovky někde mezi cca 670–680 tisíci Kč podle stavu, výbavy a nájezdu.
Novější Sorento a zánovní kusy: když už to leze k milionu
Jakmile přeskočíte do novějších ročníků, je to už jiná liga. V inzerci se objevují i novější diesely (třeba ročník 2023) za zhruba 775 tisíc Kč, často už s modernější výbavou a jiným “pocitem novoty”, který někomu stojí za příplatek.
A zánovní nebo téměř nové kusy (2025 a dál) už se klidně pohybují kolem 1,27 až 1,39 milionu Kč – tam už nakupujete spíš “nové auto se slevou” než klasickou ojetinu.
Soukromá inzerce: někdy levněji, někdy jen… riskantněji
U soukromníků můžete narazit na lákavé částky, které vypadají jako zkratka k výhodné koupi – typicky kolem 320 tisíc Kč za ročník 2016 s motorem 2.2 CRDi a 4×4. Zároveň to ale často znamená, že budete víc řešit historii, servis a jistotu původu, protože “levnější” u velkého dieselového SUV občas znamená “něco si ještě vyžádá”.
Jestli chcete Sorento jako poctivý rodinný koráb, nejpravděpodobněji skončíte u ročníků 2015–2018 někde mezi zhruba 370 a 450 tisíci Kč, zatímco ročníky 2019–2020 se častěji pohybují kolem půl milionu a výš. A teď to hlavní: u těchto aut umí udělat větší rozdíl stav a servis než samotný rok výroby. Takže pokud vám dvě Sorenta na pohled přijdou “stejná”, ale jedno je o 80 tisíc dražší, velmi často to nebude náhoda – jen se to u velkého dieselu pozná až ve chvíli, kdy začnete koukat pod auto a do faktur.
« Rodinný kombík za slušné peníze. Spousta prostoru a skvělé jízdní vlastnosti Největší motorové průšvihy posledních let: v jakých autech je najdete? Vede Stellantis »
