hyundai-i30-n-exterior-3

Test Hyundai i30 N Performance. Na první dobrou

15. 4. 2018 • Hyundai, Novinky, Sportovní vozy, Testy

motor: 100%

podvozek: 100%

převodovka: 100%

zpracování: 85%

Radost z jízdy: 100%

Hyundai postavil na první dobrou poctivé moderní auto s charakterem staré školy. Auto zároveň univerzální, rychlé a až překvapivě zábavné. Ještě by mohli něco udělat s tou reklamou, mám pocit, že existence Nka si něco takového nezaslouží. Je totiž až moc dobré na to, aby jim lidé opovrhovali.

Verdikt:


Psal jsem to už v testu novinky Fastback a musím to zopakovat i teď. Zapomeňme na chvíli na přízemní reklamní kampaň automobilky Hyundai v tuzemsku a soustřeďme se jenom na produkt. Tím je v tomto případě první opravdu sportovní Hyundai označovaný i30 N a rovnou říkám, že je naprosto fantastický. Chápu, že spoustu vás odradí marketingové řádění importéra i od čtení tohoto testu, natož od koupě, ale nemělo by. Já bych neváhal a i30 N chtěl doma. Je postavena podle toho nejlepšího receptu, má v sobě DNA starých BMW a je to nejemotivnější hothatch na trhu. Zapomeňte na GTI, Type-R a všechny ty Cupry – stojí mnohem více a jsou ztělesněním nudy.

Zmínil jsem geny starých BMW a opravdu to není tím, že jsem si ráno něčeho čichnul. I30 N má s korejskou automobilkou společné jen dvě věci – tok peněz a logo na kapotě. Za kompletním vývojem modelu stojí Evropané, konkrétně centrála v Německu. Za verzí N navíc muž, který dlouhá léta vedl ikonickou divizi M u BMW. Albert Biermann. To on tento model kompletně vymyslel a vdechl mu to, co mu už mnichovská automobilka nedovolovala – čistou řidičskou radost.

Samotný vzhled auta vás do kolen rozhodně nedostane. Líbí se mi testovaná barva, zbytek vozu je vytuněný jen decentně, ale adekvátně. Zatmavená světla, nárazník s velkými nádechy a dolním lízátkem. nechybí velká kola, červené třmeny brzd a vzadu obligátní střešní spojler a difuzor v nárazníku. Dvojité postranní koncovky výfuku nejsou nijak dramatické, ale jejich zvukový projev je přímo neuvěřitelný. O tom ale později. Ve výsledku tak nko dává najevo své postavení, rozhodně ale není přehnané jako konkurence od Hondy. Prostě tak akorát.

Uvnitř je to ještě decentnější a možná to je jediná výtka, kterou k autu mám. Interiér je nudný, příliš tmavý a málo se liší od běžných verzí. Zásadním rozdílem je volant se dvěma tlačítky navíc – Drive Mode a N Custom. Sedadla jsou sportovní, ale rozhodně nedosahují kvalit těch od Recaro, které nabízí konkurence. V zatáčkách bych si dovedl představit lepší oporu. Potěšila mě hlavice řadící páky – je kulatá a není z hliníku! Ideální. Odkaz na BMW nalezneme v otáčkoměru, který má diody indikující zahřátí motoru. To abyste věděli, kam můžete motor točit v aktuálním stavu zahřátí. Nechybí ani diody mezi budíky, které naznačují řazení. Moc dobrá věc.

i30_1

I 30 N je navíc první hothatch, který umí kombinovat denní použitelnost a hardcore sportování bez újmy na zábavnosti.  Jde na to stejným principem – jízdními režimy, ale se zcela jiným výsledkem. Každý mód je totiž diametrálně odlišný. V tom běžném se jedná o klidného a pohodlného společníka na dlouhé cesty nebo dojíždění do práce. V N Custom pak můžete auto proměnit v hardcorový – tvrdý, rychlý, uřvaný a zábavný. Můžete kombinovat cokoli – nejsportovnější mapu motoru, nejměkčí tuhost adaptivních tlumičů a třeba otevřenou výfukovou klapku. Je to jen na vás a individualita nastavení je tady ukázková.

Nebudu nudně tlachat o obyčejných režimech, to podstatné jsem zmínil. Šok přichází v nejostřejším naladění, kdy se tento Hyundai mění ve velmi schopný stroj. Čekal jsem od něj hodně, internet je plný nadšených reakcí kolegů z jiných magazínu, chválí ho i zahraniční elity a nikoho nenechal chladným. Hned na začátku si musíme ujasnit jednu věc – i30 N není nejrychlejší, dokonce ani nejsilnější z konkurentů. Má “jen” 275 koní a krouťák 353 Nm. Oproti Hondě nebo Cupře je to velký rozdíl. Rozhodně nebude vyhrávat sprinty, ani okruhové časy na kolo. Vyhrává totiž v něčem úplně jiném, v čiré radosti z řízení a zábavě.

i30_3

To je přesně ta veličina, která většině dnešních aut chybí. Dám vám příklad – v Leonu Cupra nebo Golfu R jste pekelně rychlí, ale samotnou rychlost příliš nevnímáte. Auto jede jako po kolejích a ve stošedesáti na okresce mezi stromy můžete řídit jednou rukou a kochat se přírodou. Nevtáhnou vás do děje, nevyžadují umět řídit, ani výraznou soustředěnost. Výsledkem je izolovanost a nuda. Rychlost si vzala svou daň v podobě absolutní řidičské sterility. Civic Type-R je na tom výrazně lépe, je to jediný konkurent, který se Nku blíží. Na druhé straně v Hyundai se budete potit, ruky vám ukroutí živý volant, podvozek vám řekne o sebemenší nerovnosti a budete se muset sakra soustředit, abyste to neomotali o první švestku.

Nepamatuji si moderní auto, které mě tolik vtáhlo do děje a vyžadovalo tolik pozornosti a řidičské dovednosti. Uberete plyn v nájezdu do zatáčky a zadek jde ven. Stejná věc se vám stane, pokud brzdíte na natočených kolech. Nko neodpouští běžné chyby. Na výjezdu za apexem se vám pod plným plynem volant pokusí urvat ruce a na rovině mezi zatáčky auto drtivě upaluje v před. Boží. Nepochopte to ale špatně – i30 N není uskákané nebo blbě odladěné. Je jen abnormálně komunikativní a troufám si říci, něco jako BMW E36 s předním náhonem!

i30_4

Jakmile Nko pochopíte a zkrotíte, otevře se vám svět plný zábavy. Auto ladně reaguje na odstavení plynu, utahuje stopu a o všem vás informuje do zad a řízení. Můžete s ním být efektivně čistí a nebo velmi neefektivně rozevláti s úsměvem duševně nemocného. Je to jen na vás. Podvozek tohoto auta je skvost, nicméně mimo okru nedoporučují zapínat sportovní tuhost tlumičů, to už je příliš velký hardcore.

Samotný motor je druhým obrovským překvapení, Hyundai použil dvoukomorové Twinscroll turbodmychadlo, které nezná prodlevy. Vážně, po prvním přidání budete chtít zastavit a jít hledat šneka pod kapotou. Reakce jsou okamžité, kulervoucí a nebudete jim chtít uvěřit. U tohoto hothatche nebude smutnit po atmosférickém motoru a možná začnete Hyundai podezírat, že vůz vybavil nějakou formou ALS, projev motoru je totiž až moc podobný rally vozidlům. Samotný zátah a akcelerace (6 sekund na stovku) odpovídá 275 koním, ale není to nic zásadního, je to prostě rychlé auto, ale ne tak jako jeho rivalové. Ohromí vás až zmíněnou reakcí a dravostí jít za plynem. Jsem nadšen.

i30_2

Připočtěte si k tomu krátkou, přesnou a tuhou kulisu řazení a budete zamilování. Pořád jsem ale nezmínil třetí a velmi podstatnou část charakteru – zvuk. Je to jediný hothatch na trhu s odpovídajícím “hudebním” doprovodem. Auto brutálně řve, střílí při každém ubrání nebo přeřazení a chlapcům z Německa se podařilo naladit i samotný tón čtyřválce přímo ukázkově. Nikdy jsem nečekal, že to řeknu, ale zní a dělá větší brajgl než přehnané John Coopery Works.

i30_6

Tam někde na okresce budete v ráji a připadat si jako v privátním závodní autě. Budete toho mít plné ruce a ušní bubínky vám bude trhat zvuk aktivního výfuku. V té soustředěnosti si teprve uvědomíte výjimečnost tohoto auta. Hyundai postavil na první dobrou poctivé moderní auto s charakterem staré školy. Auto zároveň univerzální, rychlé a až překvapivě zábavné. Ještě by mohli něco udělat s tou reklamou, mám pocit, že existence Nka si něco takového nezaslouží. Je totiž až moc dobré na to, aby jim lidé opovrhovali.

Plusy

– Motor
– Převodovka
– Jízdní vlastnosti a podvozek
– Zvuk
– Univerzálnost

Minusy 

– Vyšší spotřeba oproti stejně výkonné konkurenci
– Nudný a tmavý interiér

.

« »


MENU