TEST Hyundai Tucson 1.7 CRDi 2WD A/T
Po vrcholném benzínovém a naftovém provedení se ke mě Tucson dostává znova a tentokráte v lidovější variantě s pohonem pouze předních kol a slabším dieselem 1.7 CRDi. Zvenčí nechybí krásná křiklavá modrá barva, kterou znáte z reklamních plakátů a uvnitř bohatá výbava včetně automatu. Opět musím konstatovat, že nový Tucson vypadá opravdu velmi dobře.
Design vychází z aktuálního korporátního designu značky a odkazuje především na větší SUV Santa Fe. Jako celek vůz působí velmi vyváženě a nemá slabší místo. Elegantní tvar s dávkou mohutnosti a prémiového akcentu vypadá fantasticky.
I uvnitř vozu je to podobné – oproti předchůdci je to ohromný skok. Tucson nabídne příkladnou ergonomii, nadstandardní výbavu a kvalitní zpracování. Nový infoteinment systém patří k tomu nejlepšímu na trhu a to zejména díky opravdu rychlé odezvě a příjemné grafice. Tou ostatně disponuje i jednoduchý display mezi budíky. Interiéru vládne jednoduchost a poctivost, což ve výsledku působí velmi atraktivně. Kožený tříramenný volant se silným věncem pak příjemně padne do rukou. Výhradu mám jen jedinou, a to k použití tvrdých plastů v místech, kterých se budete často dotýkat.
Strádat nebudou ani pasažéři vzadu, kteří najdou hodně místa ve všech směrech a také třeba vyhřívání sedadel. Potěší i nadstandardní možnost polohování opěradel. Zavazadlový prostor nabídne 513 litrů, což už taková sláva není, nicméně je to plně dostačující.
Naftová 1.7 produkuje příjemných 141 koní a slušnou dynamiku, která potěší i mimo město na delší trasy. Největší výhoda je však právě v samotné kultivovanosti – auto je příkladně tiché a prosté jakýmkoli vibracím. Motor navíc velmi dobře reaguje na plynový pedál a s chutí se nechá vytáčet. Motoru sekunduje dvouspojková převodovka DCT, která je jedinou možnou volbou pro tuto konfiguraci.
Řadí rychle a logicky, jen občas při rozjezdech působí příliš zbrkle. Většinu času se však jedná o příjemného parťáka, který eliminuje prodlevu turba a zpříjemňuje pohyb městem. Spotřeba je taktéž na velmi dobré úrovni a týdenní průměr s nájezdem zhruba tisíce kilometrů se zastavil na hodnotě 6,5 litrů na sto kilometrů. Nutno podotknout, že to byla spíše dynamičtější jízda.
Motoru v jeho schopnostech výborně sekunduje i podvozek. Není přehnaně tvrdý a dokáže být suverénně stabilní. Vůz se v zatáčkách naklání jen minimálně a vždy drží zvolenou stopu. Pochválit musím i schopnost žehlit nerovnosti a izolovat rázy. Tohle je u většiny SUV kámen úrazu, kdy se na úkor jízdních schopností zapomíná na komfort. Hyundai však přemýšlel a nastavil podvozek velmi dobře. Výtku mám jen k řízení, které je příliš přeposilované a nemá ani špetku zpětné vazby.
S pohonem pouze přední nápravy se do terénu nepodíváte, maximálně využijete vyšší světlou výšku při přejezdu překážek nebo zdolání cesty na chatu. Absence pohonu 4×4 však zlepšila schopnosti ve městě a snížila spotřebu.
Ve výsledku tady máme velmi schopné kompaktní SUV, které zaujme svým výrazným vzhledem, kvalitou interiéru a jízdními vlastnostmi.
Plusy
– Design
– Zpracování
– Výbava
– Kvalita interiéru
– Pohodlí
– Dynamika motoru
- Nízká spotřeba
Mínusy
– Místy laciné plasty v interiéru
« Honda ukázala nové CR-V Audi Q7 e-tron quattro přichází na český trh »
