Na trhu ojetin je toto SUV nenápadný hit. Redaktorka prověřila ojetý Renault Captur
Po nějaké době se mi znovu dostal do ruky Renault, tentokrát Captur z nižší modelové řady. Jenže tentokrát už nešlo o pohled na zánovní kus v roli novinky, ale spíš o reálné zhodnocení toho, jak tento crossover působí jako ojeté auto pro běžný život. A právě v takové roli dává Captur velmi dobrý smysl. Během ježdění po městě i mimo asfalt ukázal, že i po čase umí být příjemným a praktickým společníkem.
Na papíře nejde o žádného obra. Captur měří 4227 mm na délku, 1576 mm na výšku a 1547 mm na šířku, hmotnost činí 1265 kilogramů. V praxi to znamená jediné. Ve městě se s ním žije snadno, neztrácí se ani v užších ulicích a s průměrem otáčení 11,10 metru nepůsobí neobratně. Je to auto, které se netváří přerostle a právě tím může být na trhu ojetin zajímavé pro ty, kdo chtějí zvýšený posed, ale nechtějí velké SUV.
Vzhled, který nestárne tak rychle
Typický rukopis Renaultu je na Capturu patrný hned na první pohled. Charakteristicky řešené světlomety a celkové tvarování karoserie působí i s odstupem času stále svěže. Testovaný kus v kombinaci šedého laku s černou střechou a černými zrcátky vypadal velmi vkusně a decentně. Přesně tak, jak by měl dobře zvolený městský crossover vypadat i po několika letech provozu.
Celek doplňují sedmnáctipalcová ocelová kola, která sice nehrají na efekt, ale do běžného provozu dávají smysl. U ojetiny navíc člověk spíš ocení praktičnost než snahu oslnit za každou cenu. Dobře fungovalo i automatické odemykání a zamykání vozu. Jakmile se k autu přiblížíte, samo se odemkne, při odchodu se zase postará o zamčení. Zpětná zrcátka se přitom automaticky sklopí, takže není nutné lovit klíč po kapsách nebo po dně kabelky. Samozřejmostí je i bezklíčové startování tlačítkem, což je prvek, který potěší i u ojetého auta, pokud funguje bezchybně.
Interiér je praktický, i když roky už se někde připomínají
Kabina s konceptem Smart Cockpit je tradičně natočená směrem k řidiči, což působí příjemně a přirozeně. Dominantou interiéru je dotyková obrazovka s úhlopříčkou 9,3 palce a systémem Easy Link. Ten patří k těm povedenějším řešením. Ovládání je přehledné, grafika není přeplácaná a navigace funguje bez zbytečného zdržování. I po čase tak nepůsobí zastarale nebo otravně.
Testovaný vůz neměl zadní parkovací kameru, pouze parkovací senzory, což je dnes u ojetiny potřeba brát jako součást konkrétní výbavy. V interiéru se nachází dost plastových ploch a právě tady už je na některých kusech znát, že auto nemá za sebou první týden provozu. Na nerovnostech se občas ozvalo nějaké to vrznutí, což sice vyloženě neruší, ale připomene to, že nejde o prémiový model a že stáří i nájezd se na některých detailech prostě projeví.
Méně nadšený dojem ve mně zanechalo ovládání hlasitosti. Není přímo na volantu, ale na páčce pod ním nebo přes dotykový displej. V běžném provozu to není tragédie, ale v zatáčkách nebo při rychlejší jízdě bych mnohem raději sáhla po klasických tlačítkách přímo na volantu. Na něm je naopak ovládání tempomatu.
Komfort posádky je jednou z jeho silných stránek
Látkové čalounění je příjemné a sedadla nabízejí i vyhřívání. V létě jsem tuto funkci samozřejmě nevyužila, zato klimatizace měla plné ruce práce. Její ovládání je řešené pomocí klasických otočných ovladačů s digitálním zobrazením, což považuji za velmi povedené. Je to jednoduché, přehledné a člověk nemusí nic lovit v menu displeje. Příjemným bonusem jsou také výdechy klimatizace pro zadní cestující, takže na komfort se tu nezapomíná ani vzadu.
Právě pohodlí posádky patří mezi věci, díky nimž Captur i jako ojetina pořád boduje. Nepůsobí lacině, sedí se v něm dobře a uvnitř je víc prostoru, než by se zvenčí mohlo zdát.
Litrový tříválec stačí, ale zázraky od něj čekat nelze
Pod kapotou pracoval benzinový přeplňovaný tříválec o objemu 999 cm3, který pohání přední kola. Nabízí výkon 74 kW, tedy 100 koní, a maximální točivý moment 160 Nm. To samo o sobě nezní špatně, ale při běžném používání je znát, že jde spíš o motorizaci pro klidnější řidiče.
Pokud někdo od auta čeká svižnější reakce a větší rezervu při předjíždění, sáhl bych u ojetého Capturu raději po silnější verzi. Tohle není kritika samotného motoru, spíš realistické zhodnocení. S tímto základem se dá jezdit bez problémů, jen je potřeba počítat s tím, že při rychlejším tempu musí člověk víc pracovat s převodovkou a motor držet ve vyšších otáčkách. A to se samozřejmě projeví i na spotřebě.
Když se s autem jezdí klidně a bez zbytečného spěchu, umí být příjemně úsporné. Během testování se spotřeba pohybovala kolem 6,9 litru na 100 kilometrů. Papírově sice výrobce uváděl kombinovanou spotřebu kolem 5,1 litru, ale u ojetého auta v reálném provozu je lepší držet se při zemi a počítat spíš s vyšším číslem. Nádrž má objem 48 litrů, takže dojezd zůstává slušný.
Právě proto bych tuto motorizaci doporučil hlavně těm, kdo neřeší sprinty na okreskách, nehoní se za každou mezerou v levém pruhu a chtějí spíš pohodové auto na běžné cestování.
Dynamika odpovídá charakteru auta
Když se na plynový pedál opravdu šlápne, Captur zvládne zrychlení z 0 na 100 km za 13,3 sekundy. Jenže to je hodnota, která platí spíš v ideálním případě a s dobře zvládnutým řazením. Jakmile se člověk s manuálem nesejde úplně přesně, nějaká ta vteřina navíc je hned znát. Maximální rychlost činí 173 kmh, ale upřímně řečeno, právě takhle se s Capturem jezdit ani moc nechce.
Mnohem víc mu sluší uvolněnější tempo. V takovém režimu dává smysl, nepůsobí přetíženě a dovolí si jízdu spíš užívat než neustále někam spěchat. A právě v tom podle mě spočívá jedna z jeho předností jako ojetiny. Není to auto, které by se snažilo tvářit sportovněji, než ve skutečnosti je.
Převodovka není ideální, podvozek ale působí jistě
Pětistupňová manuální převodovka mi úplně nesedla. Její chod byl tužší a v některých drahách nepůsobil zrovna hladce. U ojetého kusu je to navíc přesně ta oblast, kterou bych při koupi zkontrolovala opravdu důkladně, protože rozdíly mezi jednotlivými auty mohou být podle zacházení předchozího majitele výrazné. Není to nic, na co by se nedalo zvyknout, ale úplně přirozené to nepůsobilo.
Samotný motor naopak není přehnaně hlučný a v kabině se výrazně neozývá ani při větší zátěži. Podvozek je naladěný spíš tužším dojmem, zatímco řízení je výrazně přeposilované a mnoho zpětné vazby nenabídne. Na druhou stranu Captur drží v zatáčkách jistě, zbytečně se nenaklání a ve výsledku působí vyzráleji, než by člověk od menšího crossoveru možná čekal.
Právě tohle je na něm sympatické. Není to řidičská hračka, ale celek funguje dobře a působí dospělejším dojmem, než jaký by člověk čekal od starších menších crossoverů této značky.
Jako ojetina má Captur pořád co nabídnout
Renault Captur je i po letech dobře použitelným autem, které zaujme vzhledem, pohodlím i praktičností. Pokud narazíte na zachovalý kus s rozumnou historií, může jít o velmi příjemnou volbu mezi ojetými městskými crossovery. Největší smysl dává řidičům, kteří hledají přehledné auto do města, ocení vyšší posed, nevyžadují sportovní dynamiku a chtějí spíš pohodlného každodenního parťáka.
Při výběru konkrétního vozu bych se zaměřila hlavně na stav převodovky, interiérových plastů a celkovou kondici podvozku. Samotný koncept auta je ale povedený a i s odstupem času je znát, že Captur byl navržen chytře. Jako ojetina tak nepůsobí jen jako levnější náhrada za nové auto, ale jako plnohodnotná a stále relevantní volba.
Cenová dostupnost
Jestli po Capturu pokukujete jako po rozumné ojetině do města i na běžné rodinné ježdění, český trh je dnes poměrně široký a cenově docela dobře čitelný. Nejstarší kusy první generace z let 2014 a 2015 startují zhruba na 130 až 150 tisících korun. Na Sauto se objevují například vozy z roku 2014 za 129 800 až 149 800 Kč a na TipCars jsou k vidění starší kusy kolem 160 až 170 tisíc Kč.
Právě tady bude většina čtenářů hledat nejčastěji. Captury zhruba z let 2017 až 2019 se podle nájezdu, stavu a výbavy většinou pohybují kolem 190 až 250 tisíc korun. V nabídce jsou například vozy z roku 2017 za 189 000 až 249 000 Kč a kusy z roku 2018 za 190 000, 229 000 nebo 245 000 Kč. To je dnes patrně nejsilnější cenové pásmo pro zájemce, kteří chtějí ještě relativně mladé auto, ale už nechtějí platit ceny skoro jako za nové.
Jakmile se podíváte na Captur od roku 2020 výš, ceny skáčou znatelně nahoru. Levnější benzinové verze druhé generace začínají přibližně na 239 až 240 tisících korun, ale běžnější a lépe vybavené kusy se častěji drží mezi 330 a 400 tisíci Kč. Konkrétně v nabídkách jsou například vozy z roku 2020 za 239 000, 339 000, 350 000 nebo 400 000 Kč.
Pokud míříte na Captur z let 2021 až 2024, zvlášť s automatem, hybridem nebo plug in hybridem, připravte si spíš 400 až 480 tisíc korun. V aktuálních nabídkách jsou třeba kusy z roku 2021 za 440 000 Kč, z roku 2022 za 420 000 Kč a z roku 2023 za 399 000, 459 000, 474 999 nebo 480 000 Kč. Tady už se Captur z pohledu peněz přestává tvářit jako levná ojetina a začíná být autem pro ty, kdo chtějí modernější techniku a nižší nájezd.
« Hybridní Omoda 5 proti té elektrické. Jedna z nich mě vyloženě zklamala. Srovnávací test Jak prodat ojeté auto rychle a za dobrou cenu? Tyto tipy se hodí každému »
