200 tisíc kilometrů bez výměny oleje díky přenosné čističce. Podívali jsme se, jak to skončilo
Myšlenka zní skoro až pohádkově. Po jedné výměně oleje jezdit desítky a desítky tisíc kilometrů, průběžně ho jen čistit malým přenosným zařízením a ušetřit tím peníze i čas. Přesně takový dojem kdysi vyvolal projekt RobinOne, který se objevil v Německu a tvářil se jako možná malá revoluce v péči o motor.
Na první pohled to vypadalo jako chytrý nápad. S odstupem času se ale ukazuje, že realita byla výrazně méně přesvědčivá.
Proč je výměna oleje pořád tak důležitá
Motorový olej patří k naprostým základům údržby každého auta. Stejně jako je nutné doplňovat palivo, je nutné také hlídat jeho stav a včas ho měnit. Většina řidičů bere výměnu oleje jako běžnou součást provozu vozu, i když se najdou i tací, kteří servisní intervaly natahují až na samou hranici rozumnosti.
Obvyklé intervaly se pohybují přibližně mezi 10 a 20 tisíci kilometry. Některé moderní motory sice připouštějí i delší rozestupy, někdy až kolem 30 tisíc kilometrů, jenže běžná praxe ukazuje, že v reálném provozu je rozumné měnit olej dřív. Platí to hlavně u aut, která tráví většinu času ve městě, kde motor dostává zabrat častými studenými starty, krátkými trasami a kolonami. A i když auto tolik nenajede, olej by neměl v motoru zůstávat déle než zhruba rok.
Samotná výměna přitom nebývá extrémně drahá. Podle typu auta, použitého maziva a servisu se může pohybovat přibližně od 50 do 200 eur. Součástí správného servisu má být i výměna filtrů, především olejového. Právě to je důležité připomenout, protože ne všude se tomuhle kroku věnuje stejná pozornost. Přesto jde pořád o běžný a poměrně dostupný úkon, který může motoru výrazně prodloužit život.
RobinOne sliboval až příliš mnoho
Právě do tohoto zaběhnutého světa vstoupil před lety projekt RobinOne. Jeho autoři tvrdili, že dokázali vytvořit zařízení, které umí použitému motorovému oleji vrátit použitelný stav tím, že ho vyčistí od nečistot nasbíraných během provozu. Přirovnávali to k dialýze krve a celé řešení prezentovali jako jednoduchý proces, který by zvládl téměř každý.
Zařízení mělo fungovat tak, že se hadičkami připojí k olejovému systému auta a přes napojení na autobaterii spustí čerpání a filtraci. Výsledkem měl být vyčištěný olej, který se vrátí zpět do oběhu. Největším lákadlem pak bylo tvrzení, že po jedné běžné výměně oleje by šlo s pomocí tohoto čištění ujet až 200 tisíc kilometrů bez nutnosti nalít úplně novou náplň. Stačilo by pouze v pravidelných intervalech celý proces zopakovat. Ve městě zhruba po 10 tisících kilometrech, při delších trasách po 20 tisících.
Nadšení časem vystřídaly pochybnosti
Takový slib samozřejmě vyvolal pozornost. Není těžké pochopit proč. Kdo by nechtěl výrazně omezit servisní náklady a zároveň mít pocit, že pro motor dělá něco navíc. Jenže právě u podobně převratných nápadů bývá rozhodující, co přijde po prvním nadšení. A tady začal být příběh podstatně méně optimistický.
Po několika letech sice dál existovala webová prezentace společnosti, ale samotný výrobek se běžně koupit nedal. To je samo o sobě dost výmluvné. Ještě větší otazníky vyvolávala komunikace výrobce. Firemní profil na sociálních sítích dlouhodobě nepůsobil živě a na zásadní technické otázky nepřicházely jasné odpovědi. U produktu, který chce změnit jednu z nejzákladnějších servisních činností v automobilovém světě, je to velmi špatná vizitka.
Olej se jen nešpiní, ale také stárne
Hlavní problém podobného řešení je v tom, že motorový olej se během provozu auta nekazí jen tím, že se do něj dostávají nečistoty. Ano, olej v sobě zachytává různé usazeniny, drobné kovové částice a zbytky vznikající při chodu motoru. Jenže to je jen jedna část příběhu.
Stejně důležité je, že olej postupně ztrácí své chemické vlastnosti. Ubývá účinnost aditiv, mění se jeho schopnost mazat, chránit a odvádět teplo. Zhoršují se parametry, na kterých závisí správná ochrana vnitřních částí motoru. Zásadní roli hraje i viskozita, tedy vlastnost, která ovlivňuje chování oleje při různých teplotách a zatíženích. Jakmile se tyto vlastnosti začnou zhoršovat, pouhé odstranění mechanických nečistot problém nevyřeší.
A právě tady podobné přenosné čističky narážejí na hranice reality. I kdyby zařízení skutečně dokázalo odstranit část znečištění, neumí vrátit oleji spotřebovaná aditiva ani obnovit jeho původní složení. Jinými slovy, přefiltrovaný olej nemusí být špinavý, ale to ještě neznamená, že je znovu plnohodnotný.
Proč se z toho nestal velký průlom
Kdyby šlo o skutečně funkční a bezpečný systém s obrovským přínosem, velmi pravděpodobně by se o něj dříve nebo později začaly zajímat velké automobilky, výrobci olejů nebo renomovaní dodavatelé servisní techniky. Právě to se ale nestalo. Namísto toho projekt postupně utichl a z revolučního příběhu zůstala hlavně stopa internetového nadšení a spousta nezodpovězených otázek.
To samozřejmě neznamená, že každá podobná myšlenka musí být automaticky podvod. Znamená to ale, že mimořádně odvážná tvrzení potřebují mimořádně silné důkazy. A ty v tomto případě chyběly. Bez nich zůstává celý koncept spíš ukázkou nápadu, který dobře zní v reklamě, ale mnohem hůř obstojí v praxi.
Střízlivý závěr
S odstupem času tak RobinOne nepůsobí jako technologie, která měla změnit svět motorismu, ale spíš jako další pokus nabídnout jednoduché řešení tam, kde žádná jednoduchá zkratka neexistuje. Motorový olej není kapalina, kterou stačí občas přecedit a používat téměř donekonečna. Je to složitě namíchaná provozní náplň, jejíž vlastnosti se používáním nevyhnutelně mění a zhoršují.
Právě proto je pravidelná výměna pořád jednou z nejdůležitějších a zároveň nejlevnějších forem ochrany motoru. Na servisu se dá ušetřit všelijak, ale zrovna u oleje bývá podobné experimentování často jen cestou k mnohem dražším problémům.
.« Která SUV toho vydrží nejvíc? Na špici spolehlivosti stojí Subaru, Lexus a Mazda Starý olej místo nafty? Co se stane, když do Škody Octavia 1.9 TDI natankujete místo nafty rostlinný olej »
