Kia Stonic vznikla pro řidiče, kteří chtějí vzhled moderního SUV, ale nepotřebují pohon všech kol ani terénní schopnosti. Mnohem důležitější je pro ně snadné ovládání, rozumná spotřeba, bohatší výbava a přijatelné provozní náklady. Právě na těchto vlastnostech stojí celý charakter malého korejského crossoveru.
Stonic se nezalekne ani výraznějšího vzhledu. Karoserie působí svěže a díky možnosti kombinovat různé barvy dokáže vystoupit z řady. Proti umírněnějším soupeřům, jako jsou Peugeot 2008 a Renault Captur, působí odvážněji, zároveň ale není tak extravagantní jako Nissan Juke. Výsledkem je design, který může oslovit mladší zákazníky i starší řidiče hledající kompaktní, pohodlné a nenáročné auto.
Kia uvedla Stonic na evropský trh v říjnu 2017. Nešlo o přímého nástupce některého ze starších modelů, ale o rozšíření nabídky v rychle rostoucí kategorii městských crossoverů. Rozměrově se pohyboval poblíž modelů Venga a Soul, přesto mířil na trochu jinou skupinu zákazníků.
Zatímco Venga lákala především na praktičnost malého MPV a Soul sázel na neobvyklý vzhled, Stonic spojil módní karoserii s technikou běžného osobního vozu. Ve skutečnosti má velmi blízko k modelu Rio, což se projevuje nejen v interiéru, ale také v jízdních vlastnostech a nabídce motorů.
Kabina nepřekvapí, ale funguje velmi dobře
Po usednutí za volant je příbuznost s Kiou Rio okamžitě patrná. Uspořádání přístrojové desky, ovládací prvky i použité materiály jsou téměř stejné. Design interiéru není extravagantní, ale všechno se nachází tam, kde to řidič očekává. Zpracování působí solidně a jednotlivé díly dobře lícují.
Mohlo by vás zajímat
V kabině převažují tvrdší plasty, což je v této kategorii běžné. Důležitější je, že interiér ani při jízdě po nekvalitní silnici nevydává rušivé zvuky. Auto působí bytelně a ani u testovaného exempláře s nájezdem přes 30 000 kilometrů nebyly patrné výraznější známky opotřebení.
Přední sedadla nabízejí dostatečné pohodlí, přesto by jim prospělo výraznější boční vedení a o něco delší sedák. Pozici za volantem lze nastavit snadno a řidič nesedí nepřirozeně vysoko. Nebýt hranatější přední části karoserie, Stonic by z pohledu řidiče působil spíše jako běžný hatchback než jako malé SUV.
Na drobnosti i zavazadla myslí dostatečně
Praktičnost rozhodně nepatří mezi slabiny tohoto modelu. Ve středové konzole se nachází prostor pro větší chytrý telefon a kapsy v předních dveřích pojmou láhev o objemu 1,5 litru. Schránka před spolujezdcem nabízí objem sedm litrů a vejde se do ní také rozměrnější tablet.
Další prostor se ukrývá pod přední loketní opěrkou, kde je k dispozici 3,3 litru. Nechybí ani schránka na brýle umístěná ve stropní konzole. Jde o zdánlivé maličkosti, ale právě při každodenním používání dokážou výrazně zpříjemnit život.
Zavazadlový prostor má bez dojezdového rezervního kola objem 352 litrů. Pokud je vůz vybaven rezervou, zmenší se kapacita na 332 litrů. Podlahu lze umístit do dvou výškových úrovní, což usnadňuje manipulaci s těžšími předměty a umožňuje vytvořit rovnější plochu po sklopení zadních sedadel.
Po jejich sklopení vznikne prostor o objemu 1 155 litrů, případně 1 135 litrů u automobilu vybaveného rezervním kolem. Stonic se sice nemůže měřit s většími rodinnými SUV, na běžné nákupy, víkendová zavazadla nebo přepravu objemnějších předmětů ale jeho kufr bez problémů stačí.
Výbava patřila mezi silné stránky
Už první exempláře mohly být vybaveny sedmipalcovým dotykovým displejem s podporou systémů Apple CarPlay a Android Auto. Připojení telefonu je jednoduché a řidič může používat navigaci, hudební aplikace i další funkce známé z chytrého telefonu.
V nabídce nechyběla ani řada bezpečnostních asistentů. Stonic mohl hlídat prostor před vozem a v případě hrozící kolize zasáhnout do brzdění. Systém zároveň dokázal rozpoznávat chodce. K dispozici bylo rovněž sledování mrtvého úhlu, upozornění na nechtěné opuštění jízdního pruhu nebo kontrola únavy řidiče.
Rozsah výbavy se samozřejmě liší podle konkrétní verze. Při výběru ojetého vozu se proto vyplatí nespoléhat pouze na označení výbavového stupně a všechny požadované prvky skutečně vyzkoušet.
Čtyři motory pro rozdílné řidiče
Původní nabídka zahrnovala tři benzinové motory a jeden turbodiesel. Základ představoval atmosférický čtyřválec 1.25 CVVT s výkonem 84 koní a nejvyšším točivým momentem 122 Nm. Tento motor byl spojen výhradně s pětistupňovou manuální převodovkou.
Silnější atmosférická jednotka 1.4 CVVT poskytovala 100 koní a 133 Nm. Spolupracovala se šestistupňovou manuální převodovkou a představovala rozumnou volbu pro řidiče, kteří dávají přednost jednoduché technice a nepotřebují výraznější dynamiku.
Mohlo by vás zajímat
Na vrcholu benzinové nabídky stál přeplňovaný tříválec 1.0 T GDI. Dosahoval výkonu 120 koní při 6 000 otáčkách za minutu a točivého momentu 172 Nm, dostupného od 1 500 do 4 000 otáček za minutu. Díky turbodmychadlu působil pružněji a lépe zvládal jízdu mimo město.
Zájemci o naftový motor mohli sáhnout po jednotce 1.6 CRDi s výkonem 110 koní a točivým momentem 260 Nm. Stejně jako litrový benzinový motor byla spojena se šestistupňovou manuální převodovkou. Diesel dával největší smysl řidičům s vyšším ročním nájezdem, zatímco pro krátké městské cesty byly vhodnější benzinové varianty.
Podvozek zvládá pohodlí i svižnější tempo
Jedním z nejpříjemnějších překvapení jsou jízdní vlastnosti. Podvozek dokáže nerovnosti tlumit kultivovaně, a to i na větších sedmnáctipalcových kolech. Stonic přitom nepůsobí přehnaně měkce a při rychlejší jízdě se zbytečně nenaklání.
V zatáčkách drží zvolenou stopu a změny směru zvládá ochotně. Řízení je lehké a neposkytuje mnoho informací o dění pod předními koly, přesto je přesné a dobře vyvážené. Ve městě se díky němu s autem snadno manévruje, zatímco mimo obec nepůsobí Stonic nejistě.
Naladění podvozku představuje povedený kompromis mezi přilnavostí, pohodlím a určitou dávkou hravosti. Pod zvýšenou karoserií se tak ukrývá auto, které se řídí přirozeněji než řada podobně zaměřených crossoverů.
Zánovní vůz tehdy dokázal ušetřit přibližně 100 000 korun
Testovaný exemplář z nabídky Mototechny měl v době testu najeto něco přes 30 000 kilometrů. Karoserie, interiér ani podvozek nenesly výraznější stopy používání, což naznačovalo slušnou konstrukční odolnost.
Tehdejší cena se pohybovala kolem 300 000 korun. Proti srovnatelnému novému vozu tak bylo možné ušetřit přibližně 100 000 korun a zároveň se vyhnout nejprudšímu počátečnímu poklesu hodnoty. U zánovního ročního automobilu šlo o zajímavou nabídku, protože kupující získal praktický, dobře vybavený a příjemně jezdící crossover bez zásadních kompromisů.
Uvedenou částku je však nutné vnímat v dobovém kontextu. Současné ceny ojetých vozů se mohou výrazně lišit podle roku výroby, motoru, výbavy, nájezdu a celkového stavu konkrétního kusu.
Závažné slabiny tehdy ještě nebylo možné posoudit
V době původního testu byla Kia Stonic na trhu příliš krátce na to, aby bylo možné sestavit přesný přehled typických závad. Většina použitých motorů a dalších technických dílů však pocházela z jiných modelů značek Kia a Hyundai, kde už měla za sebou delší provozní zkušenosti.
Právě jednoduchý technický základ, dobré zpracování a absence zbytečně komplikovaného pohonu všech kol byly pro Stonic důležitými výhodami. Jako zánovní ojetina dokázal nabídnout módní vzhled malého SUV, ale provozními náklady a ovladatelností zůstával blízko klasickému hatchbacku.
Nejlevnější kusy začínají pod 200 000 korunami
Česká nabídka ojetých Stoniců je dnes poměrně široká. K 3. září 2026 bylo jen na portálu Sauto inzerováno přes 190 exemplářů, do tohoto počtu se však započítávaly také nové a předváděcí vozy. Ceny ojetin začínají přibližně na 170 000 korunách, takto levná auta však většinou mají najeto přes 100 000 kilometrů. Jeden z nejlevnějších kusů z roku 2018 měl na tachometru téměř 120 000 kilometrů, další vůz z roku 2019 dokonce přes 174 000 kilometrů. Oba byly nabízeny za 170 000 korun.
Za zachovalý Stonic z prvních let výroby je reálnější připravit si přibližně 210 000 až 270 000 korun. V této cenové hladině lze najít automobily z let 2018 a 2019 s benzinovými motory 1.25 CVVT, 1.4 CVVT nebo 1.0 T GDI a nájezdem zhruba od 35 000 do 95 000 kilometrů. Například Stonic z roku 2018 s motorem 1.25 CVVT a nájezdem necelých 54 000 kilometrů byl nabízen za 250 000 korun, jiný exemplář se čtyřválcem 1.4 CVVT a nájezdem přibližně 53 000 kilometrů stál necelých 260 000 korun.
Vozy vyrobené v letech 2020 a 2021 se obvykle pohybují přibližně mezi 240 000 a 335 000 korunami. Hodně záleží na motoru, převodovce, výbavě a počtu ujetých kilometrů. Stonic z roku 2020 s atmosférickou čtrnáctistovkou a nájezdem 87 000 kilometrů lze pořídit přibližně za 240 000 korun. Automobil s litrovým turbomotorem, automatickou převodovkou a velmi nízkým nájezdem může stát kolem 270 000 až 340 000 korun. U vozů z roku 2021 se ceny pohybují přibližně od 259 000 korun, lépe vybavené exempláře s automatem mohou překročit hranici 300 000 korun.
Za Stonic z roku 2022 si prodejci říkají většinou 300 000 až 370 000 korun. Levnější bývají automobily s atmosférickým motorem 1.2 DPI a manuální převodovkou. Litrové přeplňované verze s lepší výbavou nebo automatem se dostávají přibližně k 350 000 až 370 000 korunám. U vozů z roku 2023 je cenové rozpětí podobně široké. Kusy s vyšším nájezdem začínají kolem 245 000 až 250 000 korun, běžně používané exempláře se však prodávají spíše za 300 000 až 340 000 korun. Automatická převodovka může cenu posunout až k 380 000 korunám.
Mladé automobily z roku 2024 s minimálním nájezdem stojí přibližně 380 000 korun. Předváděcí a prakticky nové kusy z let 2025 a 2026 se pohybují přibližně od 440 000 do 493 000 korun. V jejich případě už je vhodné porovnat cenu s úplně novým vozem, protože základní Stonic podle aktuální nabídky českého zastoupení značky začíná na 439 980 korunách. Lépe vybavená skladová auta nebo varianty s automatickou převodovkou samozřejmě mohou být dražší.
Naftový motor se v českých bazarech objevuje podstatně méně často než benzinové jednotky. Jeden z nabízených Stoniců 1.6 CRDi z roku 2019 s nájezdem necelých 81 000 kilometrů stál 280 900 korun. Omezený počet dieselů však znamená, že jejich cenu nelze hodnotit podle jediného inzerátu.
Mohlo by vás zajímat
Za rozumný kompromis lze dnes považovat přibližně 250 000 až 300 000 korun. V tomto rozpočtu už lze vybírat mezi zachovalými benzinovými vozy z let 2018 až 2021, které nemají extrémní nájezd a mohou nabídnout slušnou výbavu i doloženou servisní historii. Úplně nejlevnější nabídky sice vypadají lákavě, úspora několika desítek tisíc korun ale nemusí dávat smysl, pokud má auto výrazně vyšší nájezd, nejasnou minulost nebo zanedbaný servis. U akčních cen velkých autobazarů je navíc dobré ověřit, zda uvedená částka platí také při nákupu bez financování.
