Motor, který zkazí jinak dobré auto aneb Tohle je nejhorší volba v bazaru: 1,4 TDI. Hrubý, hlučný a servisně náročný
Tříválcový diesel 1.4 TDI dokáže z Fabie nebo Rapidu udělat úplně jiné auto, bohužel v tom nejhorším smyslu. Na papíře vypadá lákavě díky 250 Nm a slibované nízké spotřebě, v praxi ale servíruje hrubý chod, vibrace, hluk a otravnou turbo díru, která ve městě zabíjí jakoukoli lehkost a pohodu. Pokud hledáte levnou ojetinu, právě tenhle motor je důvod, proč se u inzerátu na chvíli zastavit… a pak pokračovat dál.
Motor 1.4 TDI je typický příklad jednotky, která se snaží tvářit dospěle díky pěkným číslům, ale charakterem se k malému autu vůbec nehodí. Studené starty jsou hrubé a roztřesené, zvukově se dieselový klepot míchá s tříválcovým „drkotem“ a kabina o tom ví až moc. V nízkých otáčkách je motor líný a bez šťávy, kolem dvou tisíc se krátce nadechne, aby o chvíli později znovu vydechl – a řidič mezitím jen loví správný kvalt, protože dlouhé převody pětistupňové převodovky ho nutí pořád řadit. Spotřeba umí být hezká, jenže je vykoupená takovou dávkou hluku, vibrací a celkové nevraživosti k městskému režimu, že se ten „úsporný“ argument rychle rozplyne. Pojďme se podívat, jak se s ním žije v ojeté Fabii třetí generace.
Abychom se hned na startu nepohádali: problém není Fabia jako taková. Problém je tahle konkrétní verze motoru. Jestli chcete z jinak šikovného městského auta udělat utrpení na kolech, sáhněte po tříválcovém dieselu 1.4 TDI. Tenhle agregát je schopný znechutit vám celý vůz tak důkladně, že budete mít chuť auto vrátit ještě dřív, než dojedete domů.
Bavíme se o ojetinách, nově už naštěstí ne
Řeč je samozřejmě o bazarových kusech – dnes už tenhle motor v nové Fabii nekoupíte, a vlastně už nekoupíte Fabii s žádným dieselem. A upřímně: díky za to. Přesto jich v inzerci pořád leží hromada, což jen potvrzuje, jak silně se u nás nafta pořád drží, i když pro malý městský hatchback (nebo kombík) často nedává žádnou logiku. Proč někdo chtěl do města diesel, který je do městského provozu nevhodný, dražší při koupi a ještě dražší při údržbě, to je pro mě záhada. Navíc tehdy šlo o nejdražší variantu v ceníku – a zároveň o jednu z nejméně povedených. Vzal jsem tedy jednu takovou ojetinu na jízdu a… no, žádná radost.
Papírově slib, v realitě trest
Na papíře to nevypadá zle: 77 kW a 250 Nm zní jako solidní porce, spotřeba má být nízká a dynamika „dostatečná“. Jenže stačí otočit klíčkem a je po romantice. Studený start s autem doslova zatřese, volnoběh je hrubý a zvuk se bez zábran dere do kabiny. Řadicí páka vibruje tak, že o ní víte i bez toho, abyste na ni koukali – a totéž sedadlo a volant. Po zahřátí se to sice uklidní, ale pořád to není nic, co byste nazvali kultivovaným chodem. O tichu uvnitř se tu bavit moc nedá.
Turbo díra, krátká sláva, rychlá smrt
Další rána přijde při jízdě: motor má obrovskou prodlevu, do cca 2000 otáček se tváří, že tam ani není. Pak krátce zabere docela slušně… aby za chvíli zase došel dech a výkonově „spadl ze schodů“. K tomu pětikvalt s dlouhými převody, které ve městě znamenají jediné: pořád něco řešíte a pořád řadíte. Na trojku je motor často podtočený, dusí se a na plyn reaguje jak líný úředník v pátek odpoledne. Na dvojku je zase zbytečně vytočený. A ano – diesel ve městě trpí. Pokud nejezdíte pravidelně delší trasy (řekněme aspoň nějakých 15–20 km), auto se pořádně neprohřeje, spotřeba leze nahoru a motoru takový režim nesvědčí.
Mimo město to není výhra, jen menší trest
Jakmile se rozjedete rychleji, ozve se další „bonus“: tříválec zní při vytáčení hrubě, vibruje a kombinace naftového klepání s typickým tříválcovým drkotem je… řekněme dost nevděčná. Ve městě mě to vyloženě vytáčelo, mimo město se to dá snést víc, jenže pak vám zase chybí pružnost a celkově to ruší hluk.
Spotřeba ano, ale za jakou cenu?
Jediná věc, kterou tomu nemůžu upřít, je spotřeba. Kombinovaně jsem se pohyboval kolem 4,5 litru, ve městě to lezlo přes 6. Jenže v praxi umí podobná čísla i benzínové TSI – a přitom jsou nesrovnatelně tišší, příjemnější a celkově dospělejší. Není těžké pochopit, proč Škoda diesely ve Fabii opustila. Takže motor bychom měli: za mě jasný kandidát na seznam „nebrat“. Přitom zbytek auta je fakt povedený – o to víc ten diesel zamrzí.
Za volantem: příjemné řízení, dobrý posed, pár ergonomických „ale“
Tříramenný volant ve sportovnějším stylu dobře padne do ruky, posed je celkově fajn, i když bych bral možnost posadit se ještě o něco níž. Řadička je bohužel utopená dost nízko, takže pro ni pořád lovíte ruku někam dolů. Samotné řízení je ale překvapivě povedené – příjemně tuhé, s rozumnou dávkou citu a zpětné vazby. Spojka by si zasloužila čitelnější záběr, ale řazení jako takové je hladké a přesné.
Podvozek: velký posun a městská pohoda
Podvozek je oproti starší generaci znatelně dál. Je komfortní, umí filtrovat nerovnosti a ve městě je to vlastnost k nezaplacení. Mimo město by se hodila šestka – hlavně na dálnici. Při 130 km/h je v kabině slyšet víc, než by člověk chtěl, ale to už u téhle motorizace asi nikoho nepřekvapí. Na dlouhé přesuny to prostě není ideální kombinace.
Jízdní dojem: šikovné auto, jen ne s tímhle motorem
Výhled z auta je dobrý, parkuje se s ním snadno, v zatáčkách se drží slušně a v běžném tempu působí jistě. Jen při výjezdech pod plynem přijde nedotáčivost docela brzo a na větších nerovnostech umí auto lehce odskakovat. Navíc je tu cítit vyšší hmotnost naftového motoru vpředu, která ubírá obratnost a lehkost. Upřímně si myslím, že s 1.2 TSI by tohle auto působilo o třídu příjemněji a hlavně vyváženěji.
Fabia jako celek je ve své kategorii velmi dobré auto a jako ojetina dává smysl. Jen pokud máte aspoň trochu rádi vlastní nervy, vyhněte se 1.4 TDI obloukem. Stačí zvolit jiný motor a najednou je z téhle Škodovky zase sympatický, použitelný městský parťák.
« Skvělý ojetý hatchback a levnější než Fabia. Komfortní podvozek, překvapivá dospělost a spolehlivost Nejméně spolehlivé motory na benzín, které z levné ojetiny udělají bezednou kasičku »
