Ekologický podvod u čerpacích stanic. Pravda o biosložkách v benzinu a naftě
Řada motoristů má za to, že při běžné návštěvě čerpací stanice tankuje čistý benzin nebo motorovou naftu. Ve skutečnosti se však do nádrže většiny aut dostává také určitý podíl paliva biologického původu. U benzinu jde nejčastěji o etanol, zatímco v motorové naftě bývá přimíchána bionafta.
Typickým příkladem je benzin označený jako E10. Ten může obsahovat až deset procent etanolu, který se vyrábí například z obilí, kukuřice nebo cukrové řepy. U motorové nafty se běžně setkáte s označením B7. V tomto případě tvoří biosložka až sedm procent celkového objemu paliva.
Mnoho řidičů však význam těchto označení vůbec neřeší. Přesto právě podíl a původ biosložky rozhodují o tom, jaké má palivo vlastnosti a zda je jeho používání skutečně přínosné pro životní prostředí.
Pod označením biopalivo se skrývá několik různých technologií
Biopalivo není jediný přesně definovaný produkt. Jde o souhrnné označení pro různé druhy pohonných hmot, které alespoň částečně nahrazují ropu surovinami pocházejícími z rostlin, živočišných tuků nebo odpadu.
Jedním z nejrozšířenějších druhů je bioetanol. Vyrábí se kvašením surovin s vysokým obsahem cukru nebo škrobu. Nejčastěji jde o obilí, kukuřici nebo cukrovou řepu. Výsledný alkohol se následně přimíchává do benzinu.
Označení E10 tedy znamená, že palivo může obsahovat až deset procent etanolu. Existují také paliva s nižším podílem biosložky, například E5. Konkrétní dostupnost se však liší podle trhu a nabídky jednotlivých čerpacích stanic.
Bionafta nemusí vznikat jen z řepky
V případě motorové nafty se nejčastěji používá biosložka označovaná jako FAME. Vyrábí se chemickým zpracováním rostlinných olejů, použitých kuchyňských olejů nebo živočišných tuků.
Podle množství přimíchané složky se pak palivo označuje například jako B7 nebo B10. Číslo znovu udává maximální procentuální podíl biosložky.
Klasická bionafta se však od běžné fosilní nafty v některých vlastnostech liší. Může mít například vyšší schopnost vázat vodu a při dlouhodobém skladování může být méně stabilní. Z toho důvodu je důležité používat pouze palivo odpovídající požadavkům konkrétního motoru.
HVO se běžné naftě podobá výrazně více
Vedle klasické bionafty se stále více prosazuje také palivo HVO. Někdy se u čerpacích stanic objevuje pod označením XTL nebo HVO100.
Při jeho výrobě se používají oleje a tuky, které se zpracovávají pomocí vodíku. Výsledkem je palivo, které se chemickým složením i spalovacími vlastnostmi podobá klasické motorové naftě podstatně více než běžná bionafta FAME.
V automobilech, jejichž výrobce použití HVO schválil, lze toto palivo tankovat také v čisté stoprocentní koncentraci. Před jeho použitím je však vhodné ověřit kompatibilitu konkrétního motoru. Ne každý starší diesel musí být pro provoz na čisté HVO oficiálně schválen.
Tento druh paliva se postupně objevuje také na čerpacích stanicích ve střední Evropě. Jeho dostupnost je však stále výrazně nižší než u běžné motorové nafty.
Syntetická paliva nejsou totéž co biopaliva
Do stejné skupiny se někdy nesprávně řadí také syntetická paliva. Takzvaná e paliva však nejsou biopalivy v pravém slova smyslu.
Nevyrábějí se z biomasy, ale pomocí elektřiny, vodíku a oxidu uhličitého. Jejich výsledná ekologická bilance závisí především na tom, odkud pochází použitá elektřina a jakým způsobem byl vyroben vodík.
Pokud se při výrobě používá elektřina z obnovitelných zdrojů, mohou syntetická paliva nabídnout nižší uhlíkovou stopu. Výroba je však energeticky velmi náročná a zatím také drahá.
Jednoduchá rovnice o nulových emisích neplatí
Biopaliva bývají často prezentována jako uhlíkově neutrální. Vychází se přitom z předpokladu, že rostlina během růstu pohltí stejné množství oxidu uhličitého, jaké se později uvolní při spálení vyrobeného paliva.
Takový pohled je však příliš zjednodušený. Do celkové bilance je nutné započítat také pěstování plodin, výrobu hnojiv, provoz zemědělských strojů, zpracování suroviny, rafinaci i přepravu výsledného paliva. Teprve po zohlednění celého výrobního řetězce lze posoudit, zda konkrétní biopalivo přináší skutečné snížení emisí.
Rozhodující je především původ suroviny
Velký rozdíl může být mezi palivem vyrobeným z odpadu a palivem, které vzniklo z plodin pěstovaných na zemědělské půdě. Pokud se k výrobě využívají použité kuchyňské oleje, zbytky z potravinářského průmyslu nebo jiné odpadní materiály, bývá výsledná ekologická bilance zpravidla příznivější.
Složitější situace nastává u plodin, které jsou cíleně pěstovány pouze kvůli výrobě paliv. Řepka, kukuřice nebo jiné energetické plodiny mohou zabírat půdu, která by jinak sloužila k produkci potravin.
Jestliže se pěstování potravin následně přesune na jiná území, může dojít ke kácení lesů, odvodňování rašelinišť nebo přeměně travnatých ploch na ornou půdu. Tím vznikají další emise, které mohou část původně očekávaných úspor zcela vymazat.
Pěstování plodin přináší i další problémy
Dopad biopaliv se netýká pouze emisí oxidu uhličitého. Rozsáhlé pěstování jediné plodiny může zatěžovat půdu, vodní zdroje i okolní ekosystém.
Významnou roli hraje spotřeba hnojiv a chemických postřiků. Intenzivní zemědělství může zhoršovat kvalitu půdy a negativně ovlivňovat biologickou rozmanitost.
Proto není možné označit každé palivo biologického původu automaticky za ekologické. Podstatné je, z čeho bylo vyrobeno, odkud použitá surovina pochází a jak celý proces výroby probíhal.
První motory dokázaly spalovat také rostlinné oleje
Myšlenka využívat rostlinné oleje nebo alkohol k pohonu motorů není nová. Objevovala se už v počátcích vývoje spalovacích jednotek.
Postupně však převládly benzin a motorová nafta vyráběné z ropy. Fosilní paliva byla dostupná ve velkém množství, snadno se skladovala a po dlouhou dobu byla také ekonomicky výhodnější.
Zájem o biologická paliva začal znovu růst zejména během ropných krizí. Později se k otázce energetické bezpečnosti přidala také snaha snížit závislost na dovozu ropy a omezit emise skleníkových plynů.
Rozšíření biopaliv urychlila evropská legislativa
Dnešní podíl biosložek v benzinu a motorové naftě není pouze výsledkem dobrovolného rozhodnutí palivových společností. Jejich používání do značné míry vychází z evropských a národních předpisů.
Evropská unie stanovuje cíle pro využívání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. Do roku 2030 by měl jejich podíl dosáhnout nejméně 29 procent. Alternativou je výrazné snížení emisní intenzity paliv používaných v dopravě.
Jednotlivé státy současně zavádějí vlastní mechanismy a kvóty. Stále větší důraz se přitom klade na paliva vyrobená z odpadů, obnovitelného vodíku nebo syntetických zdrojů.
Cílem je postupně omezit využívání biosložek z plodin, jejichž pěstování může konkurovat produkci potravin nebo vytvářet tlak na zemědělskou půdu.
Odborníci se na další podporu neshodnou
Zastánci biopaliv upozorňují, že je lze začít používat okamžitě. Na silnicích dnes jezdí miliony aut se spalovacími motory a biosložky mohou alespoň částečně snížit jejich emise bez nutnosti rychlé výměny celého vozového parku.
Kritici naopak připomínají, že množství udržitelné biomasy je omezené. Stejné suroviny potřebuje také chemický průmysl, námořní doprava nebo letectví.
Právě v těchto odvětvích může mít využití biopaliv větší význam než v osobních automobilech. Běžné auto lze totiž postupně nahradit bateriovým elektromobilem. U velkých lodí nebo dálkových letadel je přechod na čistě elektrický pohon podstatně obtížnější.
Pro osobní auta jde spíše o přechodné řešení
Biopaliva mohou pomoci snížit emise současných automobilů, ale pravděpodobně nepředstavují dlouhodobé a univerzální řešení pro osobní dopravu.
Jejich výhodou je, že nevyžadují okamžité vyřazení milionů provozovaných vozidel. Určitého snížení emisí lze dosáhnout pouze změnou složení paliva.
Na druhou stranu nelze podíl biopaliv neustále zvyšovat. Dostupná biomasa je omezená a její produkce nesmí vytvářet další problémy v zemědělství ani v krajině.
Bateriová elektrická auta navíc dokážou využít energii z obnovitelných zdrojů podstatně účinněji. U biopaliv dochází k řadě ztrát už během pěstování surovin, jejich zpracování a následného spalování v motoru.
Benzinu E10 ani naftě B7 se většina řidičů nevyhne
Pro běžného motoristu se v praxi mnoho nemění. Benzin E10 i motorová nafta B7 dnes patří ke standardní nabídce čerpacích stanic a jejich používání se za normálních okolností nelze jednoduše vyhnout.
Některá prémiová paliva mohou mít odlišné složení nebo nižší podíl určitých biosložek. Nabídka se však liší podle země, značky čerpací stanice i konkrétního produktu.
Řidič by proto měl sledovat především označení na stojanu a doporučení výrobce automobilu. Samotné slovo biopalivo totiž ještě neznamená, že jde automaticky o lepší řešení pro motor i životní prostředí.
.« Daň za každý kilometr je potvrzena. Majitelé elektromobilů zaplatí tisíce navíc Technik STK změří jediný údaj a máte problém. Pod 19,8 mm auto kontrolou neprojde »
