Francouzská auta si mezi řidiči za roky vybudovala pověst technicky zajímavých, ale ne vždy spolehlivých vozů. Jenže házet všechny jejich motory do jednoho pytle by byla chyba. Některé diesely od Renaultu a PSA se totiž ukázaly jako mimořádně odolné a při správném servisu zvládnou velmi vysoké nájezdy.
O francouzských autech koluje spousta stereotypů. Pohodlné podvozky, měkká sedadla, zvláštní řešení interiéru a čas od času také elektronika, která si žije vlastním životem. K tomu se často přidává tvrzení, že francouzské motory jednoduše nevydrží tolik jako japonská nebo německá konkurence.
Realita je ale podstatně složitější. Francouzské automobilky během let vyvinuly také řadu velmi povedených agregátů, které dokážou při dobré údržbě bez větších dramat překonávat stovky tisíc kilometrů. Některé z nich navíc nebyly úspěšné pouze u domácích značek. Dostaly se také pod kapoty Nissanů nebo dokonce Mercedesů.
Mezi nejznámější příklady patří dva diesely Renaultu, které se charakterem výrazně liší. Jeden sází především na nízkou spotřebu a jednoduchost, druhý nabízí vyšší výkon a robustnější konstrukci.
Mohlo by vás zajímat
Renault 1.5 dCi K9K patří mezi nejrozšířenější diesely své doby
Motor 1.5 dCi s interním označením K9K se na první pohled nemusí zdát jako technická legenda. Jde o relativně malý čtyřválcový diesel, který vznikl především s důrazem na nízkou spotřebu, jednoduchou konstrukci a použití v běžných osobních autech.
Právě dlouhá kariéra ale ukazuje, jak důležitým motorem se stal. Na trhu se objevil už v roce 2001 a postupně se rozšířil do obrovského množství modelů. Kromě Renaultů a Dacií ho využíval Nissan a některé jeho verze zamířily také do Mercedesů, kde se motor objevoval pod označením OM607. Začátek přitom nebyl úplně bezproblémový.
Starší varianty 1.5 dCi dokázaly majitele potrápit například problémy s ložisky, vstřikovací soustavou nebo turbodmychadlem. Postupnými modernizacemi ale výrobce konstrukci výrazně vylepšoval a pozdější provedení mají podstatně lepší pověst.
Jednoduchá technika mu hraje do karet
Jedním z důvodů, proč může 1.5 dCi při správném zacházení vydržet dlouho, je poměrně jednoduchá základní konstrukce. Motor využívá litinový blok, hliníkovou hlavu válců s osmi ventily a rozvody poháněné řemenem. Neznamená to samozřejmě, že by byl zcela bezproblémový.
U některých řídicích jednotek Delphi DCM1.2 a DDCR se může objevit závada P0685 beziehungsweise DF015. V krajním případě může způsobit problémy se startováním nebo dokonce zhasnutí motoru během jízdy.
Pozornost zaslouží také vstřikování. Některé novější varianty využívají piezoelektrické vstřikovače Continental, které mohou být citlivější než starší elektromagnetické řešení. Jedním z možných příznaků problémů bývá nepravidelný chod nebo výraznější klepání motoru po studeném startu.
Dlouhé intervaly výměny oleje se mu nemusí vyplatit
Slabším místem může být také turbodmychadlo a jeho ovládání. Riziko problémů roste zejména u automobilů, u kterých majitelé příliš spoléhali na dlouhé servisní intervaly. A právě olej je u těchto motorů zásadní.
Přestože se u některých verzí počítalo s intervalem výměny až 30 000 kilometrů, pro dlouhou životnost motoru je mnohem rozumnější zkrátit jej přibližně na 10 000 kilometrů. U staršího ojetého dieselu je pravidelná výměna kvalitního oleje jednou z nejlepších investic, které může nový majitel udělat.
Dobře servisovaný 1.5 dCi může bez zásadních problémů překonat 250 až 300 tisíc kilometrů. Existují samozřejmě kusy s výrazně vyšším nájezdem, jejich životnost už ale silně závisí na předchozím zacházení.
Motor se během let objevil například v modelech Clio, Mégane, Scénic, Laguna nebo Kadjar a samozřejmě také v celé řadě vozů Dacia, Nissan a dalších značek.
Renault 2.0 dCi M9R napravil pověst svého předchůdce
Úplně jiným příběhem je dvoulitrový diesel M9R. Renault v tomto případě potřeboval motor, který by nabídl dostatek síly pro větší a těžší modely a současně se zbavil problémové pověsti spojené s některými staršími diesely značky. Nový agregát vznikal ve spolupráci Renaultu a Nissanu a výsledkem byl motor, který je mezi znalci ojetin dodnes považován za jeden z povedenějších dieselů své éry. M9R využívá čtyři válce, šestnáctiventilovou hlavu, vstřikování common rail a rozvody poháněné řetězem.
Právě rozvodový mechanismus patří k jeho silným stránkám. U správně servisovaných automobilů není běžné, aby bylo potřeba řetěz preventivně měnit při relativně nízkém nájezdu. Problémy se objevují spíše u zanedbaných kusů, které mají za sebou špatný servis nebo extrémně dlouhé intervaly výměny oleje.
Výkon může mít až 180 koní
Dvoulitrový diesel se vyráběl v řadě variant a podle konkrétního provedení poskytoval přibližně 110 až 180 koní. Velmi rozšířené jsou zejména verze se 150 a 160 koňmi, které nabízejí příjemný kompromis mezi výkonem a životností. M9R ale rozhodně není motor, který by bylo možné provozovat zcela bez investic.
Citlivou položkou mohou být vstřikovače, kterým nesvědčí nekvalitní palivo. Cena jednoho nového kusu se může pohybovat přibližně kolem 8 500 Kč, takže případná výměna celé sady už představuje poměrně výraznou položku.
Dalším typickým dieselovým problémem je zanášení EGR ventilu. Pravděpodobnost potíží samozřejmě roste u aut, která většinu života tráví na krátkých trasách a motor se pravidelně nedostává na provozní teplotu.
Turbo ani dvouhmota nemají jasně danou životnost
U starších dieselů bývá velkým tématem rovněž turbodmychadlo a dvouhmotový setrvačník. V případě motoru M9R však nejde o díly, které by bylo možné automaticky označit za konstrukčně poddimenzované. Jejich životnost se může kus od kusu dramaticky lišit.
Auto provozované převážně na dlouhých trasách a pravidelně servisované může na původním turbu nebo dvouhmotovém setrvačníku překonat 300 000 kilometrů. U zanedbaného vozu naopak může přijít drahá oprava už kolem hranice 100 000 kilometrů.
U některých motorů s vysokým nájezdem se může přidat také zvýšená spotřeba oleje. Ani ta ale není typickou vlastností každého motoru M9R a mnohem více záleží na konkrétním exempláři a jeho historii.
Úsporným rekordmanem není, spolehlivostí však může překvapit
Určitou nevýhodou dvoulitrového dieselu Renault je spotřeba. Ve srovnání například s povedeným 2.0 HDi od PSA může podle vozu, výkonové varianty a způsobu jízdy spotřebovat přibližně o jeden až jeden a půl litru paliva na 100 kilometrů více.
Na druhou stranu nabízí vyšší výkon a v dobře udržovaném exempláři také velmi solidní mechanickou odolnost.
Mohlo by vás zajímat
Právě M9R tak patří k motorům, které ukazují, proč nelze francouzské diesely jednoduše označit za nespolehlivé. Pokud má vůz doloženou servisní historii, dostával pravidelně nový olej a předchozí majitel ho netrápil pouze krátkými cestami po městě, může být i dnes velmi rozumnou volbou mezi ojetinami.
