Moderní naftové motory dokážou řidiče rozmazlit. Nabízejí vysoký točivý moment už v nízkých otáčkách, při klidné jízdě mají příjemnou spotřebu a dobře odhlučněné jednotky už dávno nemusí připomínat staré hlučné diesely. Právě schopnost motoru zabírat odspodu však někdy svádí k jízdě v příliš nízkých otáčkách.
Diesel sice takový režim může krátkodobě zvládnout, rozhodně mu ale nesvědčí. Zvlášť citlivý může být dvouhmotový setrvačník, jehož úkolem je tlumit rázy a vibrace přenášené mezi motorem a převodovkou. Dlouhodobé podtáčení nebo výrazné zatěžování motoru v příliš nízkých otáčkách může jeho životnost zkracovat.
Nízké otáčky nejsou totéž co úsporná jízda
Snaha jezdit úsporně někdy vede řidiče k tomu, že řadí vyšší převodový stupeň příliš brzy. Motor potom pracuje v nízkých otáčkách, ale současně je po něm požadován vysoký výkon. Typickým příkladem je prudší přidání plynu na vysoký převodový stupeň ve chvíli, kdy motor sotva překročil volnoběžné otáčky.
Mohlo by vás zajímat
Právě tehdy mohou být vibrace a torzní kmity výrazně větší. Řidič je často pozná poměrně snadno. Auto se začne chvět, motor reaguje neochotně a místo plynulého zrychlení je cítit dunění nebo nepříjemné vibrace přenášené do karoserie. Řešení je přitom jednoduché. Místo dalšího přidávání plynu je vhodnější podřadit a nechat motor pracovat v otáčkách, ve kterých už dokáže zatížení zvládat plynule.
Pozor také při zpomalování
K podobné situaci může dojít také při dojíždění ke křižovatce. Řidič nechá zařazený vyšší převodový stupeň, automobil postupně zpomaluje a otáčky motoru klesají stále níž. Pokud v takové chvíli nepodřadí nebo nesešlápne spojku, může se motor dostat až do oblasti, kde začne výrazně vibrovat.
Jednorázová podobná chyba obvykle neznamená okamžitý konec setrvačníku. Problémem je především dlouhodobý styl jízdy, při kterém je motor opakovaně provozován a zatěžován v nevhodně nízkých otáčkách.
Nepříjemné rázy totiž musí někde zmizet a jednou ze součástí, která je pomáhá filtrovat, je právě dvouhmotový setrvačník.
Dvouhmota chrání převodové ústrojí
Spalovací motor nepředává výkon naprosto rovnoměrně. Jednotlivé pracovní cykly válců vytvářejí pulzy a torzní kmity, které se přenášejí přes klikový hřídel dál do hnacího ústrojí.
U výkonných dieselových motorů je tento efekt výraznější mimo jiné kvůli vysokému točivému momentu. Kdyby se rázy přenášely bez tlumení přímo do převodovky, výsledkem by mohly být vibrace, vyšší hlučnost a zvýšené namáhání jednotlivých komponentů.
Právě proto se začaly ve velké míře používat dvouhmotové setrvačníky. Jejich úkolem je část těchto kmitů pohltit a oddělit motor od převodovky natolik, aby byl výsledný chod automobilu příjemnější a kultivovanější.
Jak dvouhmotový setrvačník funguje
Zatímco klasický setrvačník tvoří v principu jeden pevný celek spojený s klikovým hřídelem, dvouhmotové provedení je konstrukčně podstatně složitější. Tvoří jej dvě hlavní části. Primární hmota je spojena s motorem, sekundární část navazuje na spojku a převodovku. Mezi nimi se nachází systém pružin a tlumicích prvků, který umožňuje oběma částem vůči sobě v určitém rozsahu pracovat.
Díky tomu se část rázů a nepravidelností od motoru nepřenese přímo do převodovky. Výsledkem je méně vibrací, tišší chod a větší komfort pro posádku. Právě pružiny a další vnitřní součásti však při vysokém zatížení postupně podléhají opotřebení.
Neškodí jen podtáčení
Životnost dvouhmotového setrvačníku nezávisí pouze na otáčkách motoru. Negativně se na něm může podepsat také nešetrná práce se spojkou, prudké rozjezdy, opakované rázy do hnacího ústrojí nebo časté rozjezdy s vysokým zatížením.
Důležité je především zacházet s autem plynule. Spojku není vhodné pouštět zbytečně prudce a při požadavku na výraznější akceleraci je lepší nejprve podřadit, než nutit motor k plnému zatížení v příliš nízkých otáčkách.
Dieselové motory sice právě díky vysokému točivému momentu působí dojmem, že zvládnou téměř všechno bez podřazení, z mechanického hlediska ale takový způsob jízdy nemusí být ideální.
První varování může přijít v podobě hluku
Opotřebovaný dvouhmotový setrvačník se může projevovat různými způsoby. Objevit se mohou vibrace, rachocení nebo kovové zvuky při startování a vypínání motoru. Podezřelé mohou být také rázy při změně zatížení nebo zvuky doprovázející práci se spojkou.
Stejné projevy však mohou mít i jiné závady, takže samotný hluk ještě automaticky neznamená, že je setrvačník určený k výměně. Přesnou příčinu by měl určit servis.
Pokud se výměna skutečně potvrdí, nemusí jít o levnou záležitost. Samotný dvouhmotový setrvačník může stát desítky tisíc korun a při opravě se často současně řeší také spojková sada. K ceně dílů je navíc nutné připočítat práci, protože přístup k této části hnacího ústrojí bývá časově náročný.
Setrvačník má v motoru důležitější úlohu, než se zdá
Setrvačník obecně pomáhá stabilizovat chod spalovacího motoru. Uchovává část mechanické energie a svou setrvačností vyrovnává rozdíly mezi jednotlivými pracovními fázemi motoru.
Je pevně spojený s klikovým hřídelem a musí být správně vyvážený. Jakákoli výraznější nevyváženost rotujících částí by se při vyšších otáčkách projevila vibracemi a zvýšeným namáháním motoru.
Součástí konstrukce bývá také ozubený věnec, do něhož při startování zabírá pastorek startéru. U moderních dieselových motorů však samotná masa klasického setrvačníku často nestačí k dostatečnému omezení torzních kmitů. Proto nastupuje dvouhmotová konstrukce, která dokáže motor od převodovky účinněji oddělit.
Podřazení může být levnější než oprava
Řidič přitom nemusí sledovat otáčkoměr při každém přidání plynu. Motor většinou sám poměrně jasně naznačí, že se mu aktuální režim nelíbí. Pokud se po sešlápnutí plynu ozývá hluboké dunění, vůz se třese a motor zrychluje jen neochotně, bývá lepší zvolit nižší převodový stupeň.
Jízda v co nejnižších otáčkách totiž automaticky neznamená nejšetrnější ani nejúspornější provoz. U silného dieselu může být mnohem rozumnější nechat motor pracovat o něco výše, ale bez zbytečných vibrací a extrémního zatížení.
Mohlo by vás zajímat
Dvouhmotový setrvačník potom může vydržet podstatně déle a řidič si může ušetřit opravu, jejíž cena se snadno dostane do desítek tisíc korun.
