Na trhu ojetin dnes není mnoho skutečných SUV, která kombinují permanentní pohon všech kol, redukční převodovku, robustní konstrukci a relativně jednoduché benzinové motory. Suzuki Grand Vitara generace JT mezi ně patří. Nejlevnější kusy stojí hluboko pod 100 tisíc korun, za zachovalejší exempláře si ale vyplatí připlatit.
Suzuki Grand Vitara byla svého času poměrně zvláštní kombinací dvou automobilových světů. Na jedné straně chtěla nabídnout komfort klasického rodinného SUV, na druhé si ponechala techniku, díky níž se nezalekla ani podstatně náročnějšího terénu. Právě tato kombinace dnes stojí za tím, že má mezi ojetými vozy stále velmi slušné renomé.
Generace známá pod interním označením JT se představila v roce 2005. Na trhu se objevovalo kratší třídveřové provedení i podstatně praktičtější pětidveřová varianta. Právě druhá jmenovaná dnes tvoří většinu nabídky ojetých vozů.
Grand Vitara se vyráběla na několika místech světa a během své kariéry si našla poměrně početnou skupinu zákazníků. Dnes už jde samozřejmě o vůz, u kterého může být stav konkrétního exempláře podstatně důležitější než rok výroby nebo údaj na tachometru.
Grand Vitara není typické městské SUV
Nejdůležitější důvod, proč se o tento model zajímat, se ukáže při pohledu pod karoserii. Zatímco mnoho SUV té doby používalo jednoduchý systém připojování zadních kol a mimo asfalt si příliš nevěřilo, Suzuki na to šlo podstatně důkladněji.
Mohlo by vás zajímat
Grand Vitara disponuje permanentním pohonem všech kol a u většiny relevantních verzí také možností uzavřít mezinápravový diferenciál. Nechybí ani redukční převodovka s převodem 1,97:1. To už je technika, která má k opravdovému terénnímu autu podstatně blíže než k běžnému crossoveru.
Konstrukce navíc využívá integrovaný rám a všechna kola mají nezávislé zavěšení. Výsledkem je zajímavý kompromis. Auto se na silnici nechová jako starý žebřinový offroad, ale zároveň si mimo asfalt může dovolit výrazně víc než většina běžných SUV.
V terénu často dříve dojdou pneumatiky než schopnosti auta
Pohon všech kol se ovládá otočným přepínačem na středovém panelu. Řidič může podle situace využít uzávěrku mezinápravového diferenciálu a následně také redukční převodovku.
Grand Vitara má slušnou světlou výšku i dobré nájezdové úhly a v obtížnějších podmínkách pomůže také asistent sjíždění prudkých svahů. Stabilizační systém lze zcela vypnout až při aktivované redukci.
V reálném terénu tak často nebývá největším omezením samotné auto, ale použité pneumatiky. Na běžném univerzálním obutí samozřejmě nelze očekávat zázraky v hlubokém bahně nebo na sněhu. Technický základ Grand Vitary však zvládne překvapivě náročné podmínky.
Právě zde je potřeba hledat jednu z hlavních výhod tohoto modelu. Jestliže majitel opravdu potřebuje jezdit po nezpevněných cestách, na chalupu, do lesa nebo do hor, má Grand Vitara dodnes co nabídnout.
Na silnici se nemusíte smířit s chováním terénního auta
Robustní technika přitom neznamená, že by se Suzuki na asfaltu chovalo neohrabaně. Grand Vitara je při normální jízdě poměrně čitelná a stabilní.
Řízení nabízí na poměry této kategorie solidní přesnost i zpětnou vazbu. Auto se na kvalitním povrchu zbytečně nerozhoupe a při brzdění působí jistě. Když se řidič začne přibližovat k limitům, dostává varování prostřednictvím pneumatik a následně může zasáhnout stabilizační systém.
Z dnešního pohledu samozřejmě nelze čekat jízdní projev moderního crossoveru s adaptivním podvozkem a nejnovější elektronikou. Grand Vitara ale nepůsobí tak staromódně, jak by mohla její terénní technika naznačovat.
Nejpraktičtější je pětidveřová varianta
Pro běžné rodinné použití dává největší smysl pětidveřové provedení. V kabině je dostatek prostoru a samotná sedadla jsou pohodlná i při delších cestách.
Vpředu by se hodilo výraznější boční vedení, které by tělo lépe podrželo v zatáčkách. Jinak se za volantem hledá příjemná pozice poměrně snadno. Dobře umístěná je také řadicí páka a ovládací prvky jsou rozmístěné logicky.
Palubní deska sice nepůsobí luxusně, ale ergonomicky jí není mnoho co vytknout. Horší je kvalita některých materiálů. Tvrdé plasty mohou s přibývajícími roky začít při jízdě po horším povrchu vrzat nebo vydávat další pazvuky. U více než desetiletého auta však hodně záleží na tom, jak s ním předchozí majitelé zacházeli.
Kufr není tak velký, jak by velikost auta napovídala
Jedním ze slabších míst pětidveřové Grand Vitary je zavazadlový prostor. Jeho základní objem činí přibližně 398 litrů při měření po krycí plato. Na běžný rodinný provoz to stačí, ale od SUV této velikosti by mohl zákazník očekávat o něco více.
Ještě více dokáže vadit samotné řešení pátých dveří. Nezvedají se nahoru, ale otevírají se do strany. Navíc směrem k chodníku. Při těsném podélném parkování proto může být přístup do kufru komplikovaný.
Na zadních dveřích se zároveň nachází rezervní kolo. To je sice praktické z hlediska využití prostoru pod podlahou, ale komplikuje případnou přestavbu na LPG.
LPG může připravit auto o část kufru
Na českém trhu lze narazit na benzinové, naftové i dodatečně upravené exempláře spalující LPG. Právě u přestavby na plyn je ovšem potřeba počítat s jednou nevýhodou. Protože klasické místo pro rezervu nelze využít pro toroidní LPG nádrž, bývá zásobník plynu umístěný přímo v zavazadlovém prostoru.
Majitel tím přichází o část už tak pouze průměrně velkého kufru. Pokud má Grand Vitara fungovat jako rodinný vůz na dovolené, stojí za to si konkrétní způsob instalace LPG před koupí důkladně prohlédnout.
Benzinových motorů bylo překvapivě hodně
Motorová nabídka Grand Vitary byla poměrně široká. Benzinovou část tvořily čtyřválce o objemu 1,6, 2,0 a 2,4 litru a na některých trzích také šestiválce 2,7 V6 a 3,2 V6.
Základní šestnáctistovka VVT poskytuje výkon 78 kW a byla určena pouze pro třídveřové provedení. Do těžší pětidveřové Grand Vitary by ostatně její výkon nebyl příliš přesvědčivý.
Častější je benzinový dvoulitr s výkonem 103 kW. Ani ten ovšem nelze označit za vyloženě svižný. S poměrně těžkým autem má dost práce a při dynamičtější jízdě je potřeba motor více vytáčet.
Navíc se právě u dvoulitru může u některých starších exemplářů objevit zvýšená spotřeba motorového oleje. Při prohlídce ojetiny je proto dobré kontrolovat stav oleje a zajímat se také o to, jak často ho původní majitel doléval.
Motor 2.4 je jedna z nejzajímavějších možností
Velmi zajímavým kompromisem je atmosférický čtyřválec 2.4 VVT s výkonem 120 kW. Nabízí lepší dynamiku než dvoulitr a zároveň se vyhýbá některým komplikacím, které mohou potkat diesel. Na trhu ojetin se však nevyskytuje zdaleka tak často jako slabší motorizace.
Spotřeba se podle provozu a stylu jízdy může pohybovat přibližně kolem 11 litrů na 100 kilometrů. Není to málo, ale vzhledem k velikosti auta, permanentnímu pohonu všech kol a technickému řešení nejde o nijak překvapivou hodnotu.
U zachovalého kusu se servisní historií bývá právě benzinová 2.4 jednou z motorizací, která dokáže nabídnout zajímavý poměr výkonu, jednoduchosti a dlouhodobé spolehlivosti.
Šestiválec nabídne výkon, ale tankovat budete častěji
Podstatně vzácnější je Grand Vitara s motorem 2.7 V6 o výkonu 136 kW. Úplným vrcholem nabídky se stal šestiválec 3.2 V6 poskytující 171 kW a maximální točivý moment 291 Nm. Tato verze se kombinovala výhradně s pětistupňovou automatickou převodovkou.
Motor nabízí kultivovaný chod a samozřejmě také podstatně lepší dynamiku než základní čtyřválce. Má to ovšem svou cenu.
V závislosti na stylu jízdy a provozu se může spotřeba pohybovat od necelých 10 litrů až přibližně ke 14 litrům benzinu na 100 kilometrů. Ve městě proto nebude provoz šestiválcové Grand Vitary levnou záležitostí.
Pro srovnání dvoulitrový benzinový motor může ve městě rovněž spotřebovat kolem 12 litrů, jeho dlouhodobý průměr však zpravidla dokáže být zhruba o dva litry příznivější než u V6.
Diesel šetří palivo, přidává ale vlastní rizika
Naftovou alternativou se stal motor 1.9 DDiS původem od Renaultu. Nabízí výkon 95 kW a točivý moment 300 Nm.
Pro charakter Grand Vitary se diesel hodí především díky vyššímu točivému momentu v nízkých otáčkách. Z hlediska spotřeby lze počítat přibližně s 8,5 litru na 100 kilometrů, při převaze městského provozu se však hodnota může přiblížit deseti litrům.
Diesel zároveň přináší několik potenciálních problémů. U starších exemplářů může být zanesený filtr pevných částic. Objevují se také problémy s hadicemi souvisejícími s přeplňováním.
Zásadní je kvalitní servis. Při výměně rozvodů se vyplatí současně vyměnit řemen příslušenství včetně jeho napínacího mechanismu. Jeho případné selhání totiž může poškodit samotné rozvody a následná oprava motoru by byla podstatně dražší.
Automat má svůj vlastní charakter
Některé motorizace se kombinovaly s pětistupňovou automatickou převodovkou. Ta odpovídá charakteru Grand Vitary a preferuje spíše klidnější způsob jízdy.
Nemá klasický manuální režim, takže řidič nemá takovou kontrolu nad jednotlivými převodovými stupni jako u modernějších automatů.
Při akceleraci se navíc převodovka snaží řadit poměrně brzy. Chování však lze do určité míry ovlivnit prací s plynovým pedálem. Jemnou změnou jeho polohy lze převodovku přimět pracovat v příznivějším režimu, při kterém se motor při ustálené jízdě může držet kolem 1700 otáček za minutu. Při klidném tempu se tím dá spotřeba držet na přijatelnější úrovni.
Před koupí poslouchejte podvozek
Grand Vitara obecně nepatří mezi auta, která by proslula extrémně komplikovanou elektronikou nebo nekonečnou řadou konstrukčních problémů. U staršího exempláře ale samozřejmě nelze ignorovat běžné opotřebení.
Poměrně často se objevují vůle na podvozku. Pozornost si zaslouží především přední stabilizátor, který může při jízdě po nerovnostech klepat.
Unavené mohou být také tlumiče. Pokud se jejich výměna příliš dlouho odkládala, mohou postupně vzniknout vůle i v dalších částech zavěšení.
Dalším bodem kontroly jsou ložiska kol. Opotřebené ložisko se obvykle ozývá postupně sílícím hučením, jehož intenzita se mění v závislosti na rychlosti nebo zatížení kola v zatáčce. U vozů s vysokým dálničním nájezdem se s výměnou ložisek vyplatí do budoucna počítat.
Elektroniky se většinou bát nemusíte
Z elektrické výbavy se relativně často zmiňuje praskání žárovek potkávacích světel. Jinak ale Grand Vitara nemívá pověst automobilu, který by svého majitele neustále trápil závadami elektroniky.
Pro člověka, který hledá starší SUV a nechce řešit složité elektronické systémy moderních vozů, to může být příjemná zpráva.
Samozřejmě platí, že s rostoucím věkem mohou zlobit konektory, čidla nebo běžné elektrické komponenty. Z hlediska celkové konstrukce ale nejde o model, který by byl elektronikou přehlcený.
Koroze nebývá největším strašákem
Solidně si Grand Vitara vede také v ochraně proti korozi. Karoserie i podvozek byly na poměry své doby chráněné poměrně dobře.
To však neznamená, že lze u dvacetiletého auta kontrolu rzi přeskočit. Záleží na předchozím používání, způsobu parkování, případných nehodách a především na tom, zda auto pravidelně jezdilo v zimě po solených silnicích.
Samostatnou pozornost si zaslouží vozy používané skutečně v terénu. Bláto a nečistoty mohou zůstávat na místech, kde se drží vlhkost, a postupně tím vzniká prostor pro korozi. Pečlivá kontrola podvozku na zvedáku je proto před koupí rozhodně namístě.
Bezpečnost odpovídá době vzniku
Grand Vitara absolvovala nárazové zkoušky Euro NCAP v roce 2007. Pětidveřové provedení tehdy získalo čtyři hvězdy z pěti za ochranu dospělé posádky, tři hvězdy z pěti za ochranu dětí a tři hvězdy ze čtyř za ochranu chodců.
Výsledky je samozřejmě potřeba posuzovat podle tehdejší metodiky. Dnešní systém hodnocení Euro NCAP klade na automobily výrazně odlišné a podstatně náročnější požadavky.
Při běžné jízdě ale Grand Vitara působí stabilně a předvídatelně. Díky permanentnímu pohonu všech kol dokáže nabídnout jistotu také na kluzkém povrchu.
Některé opravy nejsou nijak dramaticky drahé
Samotný servis nemusí být v porovnání s jinými podobně zaměřenými vozy likvidační. Orientačně se například sada předních brzdových destiček může pohybovat kolem 2 500 korun, jeden tlumič přibližně kolem 4 500 korun a běžná výměna motorového oleje společně s filtry se může vejít pod 2 000 korun. Uvedené částky je samozřejmě potřeba brát pouze orientačně, protože konečná cena závisí na konkrétním motoru, výrobci náhradních dílů i sazbě servisu.
U takto starého auta je však důležitější počítat s rezervou na větší vstupní servis po koupi. I relativně levná Grand Vitara se může prodražit, pokud nový majitel začne postupně napravovat několik let zanedbávané údržby.
Nejlevnější auta začínají kolem 60 tisíc korun
Rozptyl cen na českém trhu je poměrně široký. Úplně nejlevnější Grand Vitary lze najít přibližně za 60 až 90 tisíc korun. U takových aut však bývá potřeba počítat s vysokým nájezdem, horší kosmetikou, nejasnou servisní historií nebo bezprostřední potřebou investic.
V inzerci se mohou objevit také vozy se zvýšenou spotřebou oleje, propadlou technickou kontrolou nebo jinými nedostatky. Nízká pořizovací cena proto nemusí znamenat levné auto.
Přibližně kolem hranice 100 tisíc korun už začíná být nabídka zajímavější, ale stále je potřeba vybírat velmi opatrně.
Rozumný rozpočet leží spíše mezi 110 a 180 tisíci
Pokud nechcete kupovat nejlevnější exemplář a následně investovat desítky tisíc do oprav, dává smysl zaměřit se především na cenovou oblast přibližně od 110 do 180 tisíc korun.
Právě zde se objevuje velká část běžných pětidveřových Grand Vitar s benzinovými i naftovými motory a alespoň částečně dohledatelnou servisní minulostí.
Zachovalejší kusy z pozdějších let výroby, s nižším nájezdem nebo atraktivnější motorizací mohou stát 200 až 240 tisíc korun.
To už se Grand Vitara dostává do cenové oblasti, kde má výrazně více konkurentů. Na druhou stranu stále nabízí techniku, kterou u běžného SUV za podobné peníze často nedostanete.
Levné kusy mohou být past, dobrá Grand Vitara ale stále dává smysl
Suzuki Grand Vitara JT dnes zaujme především řidiče, kteří chtějí něco robustnějšího než klasický crossover, ale zároveň nechtějí velký terénní automobil s rámovou konstrukcí a nepohodlným chováním na asfaltu.
Její největší předností zůstává kombinace permanentního pohonu všech kol, uzávěrky mezinápravového diferenciálu, redukce a poměrně jednoduché techniky.
Největší nevýhodou je spotřeba. Ani s jedním z běžných benzinových motorů nelze očekávat provozní náklady malého rodinného auta. Diesel umí jezdit úsporněji, přináší však další servisní rizika.
Pokud se podaří najít Grand Vitaru bez zásadní koroze, s funkčním pohonem všech kol, zdravým motorem a doložitelnou údržbou, pořád může jít o velmi zajímavou ojetinu. Hlavně pro někoho, kdo její schopnosti opravdu využije a nechce pouze SUV vypadající terénně před supermarketem.
Mohlo by vás zajímat
A právě proto má Grand Vitara na trhu ojetin stále své místo. Za částku, za kterou dnes koupíte obyčejný hatchback, můžete získat skutečné SUV s technikou, která už z nabídky nových automobilů prakticky zmizela.
