K Multivanu jsem se vrátil po delší přestávce. Naposledy jsem jezdil s generací 6.1, a tak jsem měl v paměti především její vysoký posez, velkorysý prostor a jízdní projev, který ani přes veškerou péči nedokázal úplně zapřít příbuznost s užitkovým autem. Čekal jsem modernější interiér, novou elektroniku a několik dalších vylepšení. Jenže Volkswagen tentokrát změnil podstatně víc.
Největší překvapení přitom nepřišlo při prohlížení karoserie ani po usednutí za volant. Dostavilo se až na silnici. Současný Multivan totiž dokáže nabídnout pohodlí a chování, které bych ještě před několika lety u podobně velkého auta považoval za hodně optimistické přání. A testovaný benzinový dvoulitr k tomu přidal další důvod, proč přehodnotit některé zažité představy.
Rozdíl nejlépe pochopíte za jízdy
Začnu tentokrát podvozkem, protože právě ten představuje nejpádnější argument pro novější generaci. Předchozí Multivany mohly mít příjemná sedadla, bohatou výbavu i pečlivě zpracovanou kabinu, ale na některých nerovnostech se jejich původ stejně připomněl. Zvlášť při menším zatížení dokázala zadní část nepříjemně poskakovat a cestujícím připomenout, z jakého základu jejich rodinné auto vychází.
Tady je situace výrazně jiná. Přechod na moderní platformu určenou osobním automobilům není jen technickou zajímavostí do katalogu. Za volantem jej vnímám prakticky od prvních kilometrů. Multivan se přes nerovnosti přenáší mnohem kultivovaněji a na zpomalovacích prazích už od posádky nevyžaduje, aby se předem připravila na ránu.
Příjemně překvapuje také v zatáčkách. Samozřejmě pořád řídím vysoké a rozměrné auto, takže fyzikální zákony nikam nezmizely. Přesto se s ním dá jet svižně a přirozeně, bez neustálého pocitu, že musím každému oblouku přizpůsobovat celý svůj řidičský repertoár. Ochotou měnit směr a celkovou jistotou má mnohem blíž k velkému rodinnému kombi než k tomu, co jsem si pamatoval z předchozí generace.
Mohlo by vás zajímat
Přirovnání k Passatu je potřeba brát s ohledem na odlišné rozměry a výšku karoserie, ale v principu vystihuje podstatu změny. Sedím podstatně výš, kolem sebe mám nesrovnatelně více prostoru, přesto se auto ovládá s podobnou samozřejmostí. Právě tohle posouvá Multivan jako každodenní rodinný vůz o pořádný kus dál.
Benzinový dvoulitr si mě musel získat
Další překvapení čekalo pod kapotou. K Multivanu mám zažité především naftové motory a benzinové varianty jsem vždy vnímal spíše jako méně obvyklou alternativu. Ze starších provedení mi v paměti zůstaly hlavně obavy ze spotřeby a některé nepříliš povzbudivé zkušenosti se spolehlivostí. Přenášet je automaticky na nový motor by ovšem nebylo fér.
Testovaný vůz dostal čtyřválcový dvoulitr TSI o výkonu 150 kW. Přiznávám, že jsem k němu zpočátku přistupoval s nedůvěrou. U tak velkého auta jsem si benzinový motor spojoval především s častými návštěvami čerpací stanice. Současně ale oceňuji, že Volkswagen podobnou možnost nabízel. Každý používá Multivan jinak a možnost vybrat si pohon podle vlastních potřeb má smysl.
První nastartování moje pochybnosti příjemně narušilo. Motor běží tiše, hladce a do klidné atmosféry na palubě výborně zapadá. Při pomalém popojíždění o sobě téměř nedává vědět, ale jakmile po něm chci zrychlení, reaguje s ochotou, kterou bych čekal spíš od menšího osobního auta.
Dobře si rozumí také s automatickou převodovkou. Řazení je jemné a při běžné jízdě celé pohonné ústrojí funguje bez zbytečného upozorňování na vlastní práci. Na okreskách mi výkon nechyběl a při dálničním cestování jsem neměl pocit, že motor musí soustavně vydávat všechno, co v něm je. Dostatečná rezerva zůstávala také při zrychlování do prudšího stoupání.
Nejvíc mě však zajímalo, kolik bude tahle kultivovanost stát na palivu. Před testem jsem se v duchu připravoval na hodnoty kolem 15 litrů na 100 kilometrů. Skutečnost byla podstatně příznivější. Při normální jízdě se spotřeba dostávala pod deset litrů, což na mě vzhledem k velikosti auta a výkonu motoru udělalo dobrý dojem. Jde samozřejmě o zkušenost z konkrétního testu, nikoli o příslib stejného výsledku při jakémkoli zatížení a tempu.
Karoserie se změnila víc, než se zdá
Když Multivan zahlédnete jen letmo, můžete jeho proměnu snadno podcenit. Základní silueta prostorného rodinného vozu zůstává dobře rozpoznatelná a pozornost nejprve přitáhnou hlavně jiná světla. Ta jsou užší, přičemž vzadu dostala výrazně vodorovné uspořádání.
Podstatnější rozdíl vynikne při pohledu z boku. Čelní sklo je více skloněné, přední část působí štíhleji a celá karoserie ztratila něco z někdejší hranatosti. Multivan díky tomu vypadá dynamičtěji, ale zároveň elegantněji. Pořád je na něm vidět, že hlavním úkolem bylo vytvořit hodně místa uvnitř, jeho vzhled však už nepůsobí tak těžkopádně.
Aerodynamicky příznivější tvar může přispívat i k rozumné spotřebě, přesný podíl samotné karoserie ale z jízdního testu určit nelze. Co naopak poznat jde, je příjemné ticho. Ani při vyšším tempu se kolem posádky nerozehrává výrazný hluk proudícího vzduchu. Místo dunění a nepříjemného aerodynamického rámusu se ozývá převážně jen tlumený šum. Společně s klidným benzinovým motorem to vytváří velmi příjemné prostředí pro delší cestování.
Vysoký posez zůstal jedním z hlavních lákadel
Přes všechny změny si Multivan zachoval něco, kvůli čemu mu řada majitelů zůstává věrná. Za volantem se sedí vysoko, přirozeně vzpřímeně a s výborným přehledem o okolí. Ani více skloněné čelní sklo mi tenhle zážitek nepokazilo.
Stačí se pohodlně usadit, jeden loket opřít o širokou plochu dveří a druhý položit na sklopnou područku. Rázem chápu, proč si někdo podobný způsob cestování oblíbí natolik, že už nechce zpátky do běžného osobního auta. Vysoký posez přináší přehled a subjektivní pocit jistoty, zatímco samotné ovládání už připomíná spíše klasický rodinný vůz.
Dobře na mě působila také použitá kombinace materiálů. Různé povrchy, dekorativní plochy a kovově vyhlížející linky dávají palubní desce dostatečnou pestrost, aniž by výsledek vypadal přeplácaně. Zpracování testovaného provedení působilo kvalitně a celkový návrh má v sobě typickou technickou střídmost Volkswagenu. Právě díky ní by interiér nemusel vzhledově rychle zestárnout.
Pochvalu si zaslouží volant. Příjemně se drží a jeho klasická tlačítka se ovládají snadno. Jsem rád, že zde Volkswagen nesáhl po dotykových plochách, se kterými jsem se setkal například v Golfu. Na samotné palubní desce už dotykové ovládání převažuje. Vypadá úhledně a hladké plochy se dobře čistí, osobně bych ale u některých funkcí stále raději sáhl po obyčejném tlačítku.
Praktické detaily potěší, obrazovka už méně
Digitální přístrojový panel mi vyhovoval přehledností i grafikou. Vedle něj je umístěný drobný volič převodovky, jehož jednoduché řešení do celého interiéru dobře zapadá. Střed palubní desky zabírá obrazovka multimediálního systému, pod níž jsou dotykové zkratky k často používaným funkcím.
Ještě větší radost mi ale udělaly zdánlivé maličkosti. Malá zásuvka poslouží na telefon nebo klíče a výklopný držák nápojů lze v případě potřeby uklidit. Tím se uvolní průchod mezi předními sedadly, kde nepřekáží středový tunel.
Rovná podlaha a dostatek prostoru tu mají okamžitý praktický přínos. Pokud někdo zaparkuje tak blízko, že se dveřmi řidiče nedostanete ven, jednoduše přejdete na druhou stranu. Nemusíte přelézat mohutnou konzoli ani předvádět gymnastiku mezi sedadly.
Bohužel právě uprostřed jinak povedené palubní desky se nacházel i nejotravnější problém testovaného auta. Infotainment na mě nepůsobil zvlášť přehledně a některé jeho nabídky bych si představoval uspořádané logičtěji. To by se ještě dalo vyřešit zvykem.
Sedm míst a prostor, který se přizpůsobí
Multivan obvykle nezačne člověka zajímat náhodou. Většinou se k němu dostane ve chvíli, kdy zjistí, že ani velké kombi jeho potřebám nestačí. Někdo vozí početnou rodinu, jiný sportovní vybavení a další chce auto, ve kterém lze během cest také přespat.
Testované provedení mělo za řidičem a spolujezdcem pět samostatných sedadel. Dvě byla ve druhé řadě a zbývající tři ve třetí. Cestující vzadu přitom nedostali žádná nouzová místa. Také jejich křesla nabízela pohodlí, područky a v testované konfiguraci i vyhřívání.
Na delších cestách přijdou vhod výklopné stolky na opěradlech předních sedadel. Další možnosti přidávala příplatková posuvná konzole, ve které se ukrývaly držáky nápojů i další rozkládací stolky. Kabinu si tak můžete přizpůsobit podle toho, kolik lidí zrovna cestuje a co během jízdy potřebují mít po ruce.
Samostatná sedadla lze posouvat, sklápět a také vyjmout. Každé váží přibližně 25 kilogramů, takže manipulace stále vyžaduje trochu síly, ale pracujete vždy s jedním kusem. Po jejich odstranění zůstane rovná podlaha se zapuštěnými kolejnicemi.
Právě tahle variabilita dává Multivanu smysl. Jednou odveze celou rodinu, podruhé uvolní místo rozměrnému nákladu nebo vybavení na dovolenou. A pokud chcete uvnitř přespat, rovná plocha vytvoří dobrý základ pro karimatku a spacák.
Po testu pro mě byla nejsilnějším dojmem proměna jízdního projevu. Multivan si zachoval prostor, vysoký posez a variabilní interiér, ale přidal k nim podstatně příjemnější chování na silnici. Právě tím se ještě lépe přizpůsobil roli hlavního rodinného auta.
Mohlo by vás zajímat
Benzinový dvoulitr mě přesvědčil kultivovaností, dostatkem výkonu i spotřebou, která byla výrazně příznivější, než jsem předem čekal.
