Na českých silnicích ji nepotkáváme zdaleka tak často jako konkurenční SUV, přesto má Honda HR-V druhé generace co nabídnout. V době svého uvedení doplácela především na vyšší pořizovací cenu, která odradila řadu potenciálních zákazníků. Dnes je ovšem situace úplně jiná.
Z někdejšího poměrně drahého crossoveru se stala dostupná ojetina, jejíž hodnota v některých případech klesla přibližně na třetinu původní ceny. Přitom nabízí mimořádně prostorný interiér, důmyslně řešená sedadla, povedený podvozek a motory, které při správné údržbě zvládnou vysoké nájezdy. Úplně bez problémů ale není. Na co si dát při výběru pozor a která motorizace představuje nejrozumnější volbu?
Na krásu nikdy příliš nesázela, ale stárne se ctí
Když Honda v roce 2014 představila druhou generaci modelu HR-V, bylo zřejmé, že jejím hlavním cílem není vytvořit nejvýraznější automobil v kategorii kompaktních crossoverů. Japonci dali přednost střídmému vzhledu a funkčnosti, což se ostatně odráží v celkovém pojetí vozu.
Karoserie působí poměrně jednoduše, přesto na ní najdeme několik zajímavých stylistických řešení. Nejnápadnější jsou pravděpodobně kliky zadních dveří, které konstruktéři ukryli do oblasti zadních sloupků. Díky tomu získala boční silueta čistší linie a vůz při pohledu z profilu trochu připomíná třídveřový automobil.
Dalším charakteristickým prvkem je svažující se zadní část střechy, která HR-V propůjčuje lehce sportovní vzhled. Některé úhly dokonce připomínají současné crossovery označované jako kupé, přestože Honda s podobným řešením přišla ještě před jejich masovým rozšířením.
Celkový dojem samozřejmě ovlivňuje konkrétní výbava. Základní provedení s obyčejnými halogenovými světlomety působí podstatně skromněji než bohatě vybavené varianty. Ani ty však nelze označit za extravagantní.
Právě nenápadnost může být dnes paradoxně výhodou. HR-V nepřitahuje zbytečnou pozornost, její design nepodléhá krátkodobým módním trendům a ani po letech nepůsobí vyloženě zastarale. Pro člověka, který chce především praktické auto na každodenní používání, to nemusí být vůbec špatná vlastnost.
Rozměry klamou. Uvnitř je mnohem více místa, než byste čekali
Skutečná síla tohoto modelu se ukáže až po otevření dveří. Honda totiž dokázala využít dostupný prostor způsobem, který by jí mohli závidět i výrobci podstatně větších automobilů.
Karoserie měří na délku pouhých 4,33 metru, takže HR-V bez problémů zapadne mezi kompaktní městská SUV. Jenže uvnitř dokáže nabídnout tolik místa, že si v některých ohledech nezadá ani s vozy o kategorii výše.
Mohlo by vás zajímat
Velkou zásluhu na tom má promyšlená konstrukce podlahy a netradiční umístění palivové nádrže. Díky jejímu posunutí do prostoru pod přední sedadla mohli konstruktéři vytvořit mimořádně variabilní zadní část kabiny a zároveň zachovat velký zavazadelník.
Ten má v základním uspořádání objem 431 litrů, což je vzhledem k vnějším rozměrům velmi dobrá hodnota. Pro běžnou rodinu tak poskytuje dostatek místa na větší nákup, kočárek nebo zavazadla na dovolenou.
Po sklopení zadních opěradel vznikne téměř rovná ložná plocha a přepravní kapacita se přiblíží hranici 1 500 litrů. To už je prostor, se kterým lze bez větších problémů převážet rozměrnější předměty.
Ještě zajímavější je systém Magic Seats, který patří mezi největší speciality Hondy. Nejde totiž pouze o obyčejné sklápění zadních opěradel. Sedáky zadní lavice lze také vyklopit směrem vzhůru, čímž vznikne nezvykle vysoký přepravní prostor přímo za předními sedadly.
Takové řešení přijde vhod například při převážení vysokých rostlin, objemnějších krabic nebo dalších předmětů, které by se do běžného zavazadelníku ukládaly obtížně.
Právě variabilita interiéru představuje jeden z nejsilnějších důvodů, proč dát HR-V přednost před některými populárnějšími konkurenty.
Na zadních sedadlech se nemusí uskromňovat ani vysocí cestující
Překvapivě velký zavazadelník by nebyl takovou výhodou, kdyby kvůli němu museli cestující na zadních sedadlech sedět s koleny pod bradou. Jenže právě tady Honda ukazuje, jak důkladně měla prostorové uspořádání promyšlené.
Vzadu je dostatek místa pro nohy i hlavu, a to dokonce pro osoby vysoké přibližně 190 centimetrů. Dospělí cestující tak nemusí automaticky počítat s tím, že budou při delší cestě trpět nedostatkem prostoru.
Příjemným detailem jsou také poměrně velká boční okna, díky nimž kabina nepůsobí stísněně. To ocení zejména děti na zadních sedadlech, které mají dobrý výhled ven.
Z hlediska každodenní použitelnosti potěší také dostupné možnosti napájení elektroniky a množství odkládacích prostorů.
Řidič a spolujezdec mají místa skutečně dostatek. Přední sedadla jsou umístěna v příjemné výšce a jejich poloha umožňuje pohodlné nastupování i vystupování. Pozice za volantem působí přirozeně a díky dobrému výhledu z vozu se s Hondou snadno manévruje také v hustém městském provozu.
Ve výsledku jde o automobil, který svou velikostí neobtěžuje při parkování, ale při cestování dokáže nabídnout komfort podstatně většího rodinného vozu.
Interiér je solidně sestavený, jen některé nápady zestárly
Po usednutí za volant rychle zjistíte, že Honda při návrhu kabiny věnovala více pozornosti funkčnosti než vytváření luxusní atmosféry.
Palubní deska kombinuje měkčené povrchy s tvrdšími plasty. Materiály odpovídají době vzniku a třídě automobilu, takže nelze očekávat zpracování prémiového modelu. Na druhou stranu většina prvků působí bytelně a při slušném zacházení dokáže interiér dlouho odolávat opotřebení.
Ani u starších exemplářů nemusí být samozřejmostí nepříjemné vrzání nebo povolené obložení. Samozřejmě záleží na předchozím používání konkrétního auta.
Některé stylistické detaily už ovšem připomínají mnohem starší období automobilového designu. Platí to například pro výplně dveří, jejichž vzhled může evokovat japonské automobily z devadesátých let.
V době, kdy byla HR-V novým a poměrně drahým autem, mohly podobné úspory působit poněkud nepatřičně. U ojetiny za zlomek původní ceny se však jejich význam výrazně zmenšuje.
Mnohem důležitější je stav čalounění, funkčnost výbavy a skutečnost, zda interiér nevykazuje známky zanedbané údržby nebo neodborných oprav.
Dotykové ovládání patří k nejslabším stránkám auta
Jestliže prostorové uspořádání zvládli japonští konstruktéři výborně, v oblasti ovládání některých funkcí už tolik důvodů k pochvale není.
Honda totiž v době vzniku tohoto modelu poměrně výrazně experimentovala s dotykovými plochami. Výsledkem je řešení, které na fotografiích působí moderně, ale při skutečném používání dokáže být nepříjemné.
Typickým příkladem je panel klimatizace. Namísto klasických otočných ovladačů nebo mechanických tlačítek využívá dotykové plochy, mezi nimiž řidič nemá dostatečnou hmatovou orientaci.
Při změně teploty nebo intenzity ventilace je proto často nutné odvrátit pozornost od silnice. Právě to je situace, které se tradiční mechanické ovladače dokážou vyhnout podstatně lépe.
Podobné nedostatky vykazuje také multimediální systém. Jeho základem je starší platforma Android 4.0, která už dnes působí značně archaicky.
Samotné reakce systému nemusí být vždy vyloženě pomalé, ale struktura jednotlivých nabídek není příliš přehledná. Občas navíc displej nereaguje na dotyk tak ochotně, jak by člověk očekával. Pozitivní je alespoň skutečnost, že některé důležité funkce lze obsluhovat přímo tlačítky na volantu.
Zajímavou technickou zvláštností je také konektor HDMI umístěný na středovém tunelu. Ten umožňuje přivést obraz z kompatibilního externího zařízení na centrální displej. V době uvedení šlo o poměrně neobvyklou funkci, jejíž praktické využití ale dnes závisí na možnostech připojeného telefonu a příslušného adaptéru.
Pokud jste zvyklí na moderní infotainment s bezdrátovým propojením chytrého telefonu, budete si muset v HR-V trochu odvyknout. Po stránce ergonomie totiž modernější konkurence nabízí podstatně příjemnější řešení.
Atmosférická patnáctistovka je jednoduchá a má ráda vysoké otáčky
Jednou z nejzajímavějších motorizací pro zájemce o ojetinu je základní benzinový čtyřválec 1.5 i-VTEC. Jde o atmosférický motor bez turbodmychadla, který konstrukčně navazuje na dlouholetou filozofii japonské automobilky. Místo výrazného zátahu v nízkých otáčkách nabízí plynulé rozvíjení výkonu a ochotu pracovat ve vysokém otáčkovém pásmu. Nejvyšší výkon dosahuje 96 kW, tedy 130 koní, zatímco maximum točivého momentu činí 155 Nm.
Při pohledu na technické parametry nejde o nijak podmotorované auto. S pohotovostní hmotností přibližně 1 388 kilogramů dokáže HR-V zrychlit z nuly na 100 km/h za 10,7 sekundy a dosáhnout maximální rychlosti 192 km/h. Jenže číselné údaje nevystihují charakter tohoto motoru úplně přesně.
Kdo je zvyklý na moderní přeplňované benzinové jednotky, může být zpočátku překvapený relativně slabou reakcí na plyn v nízkých otáčkách. Atmosférické patnáctistovce totiž chybí výrazný přísun točivého momentu, který dnes poskytují i poměrně malé turbomotory.
Při klidné jízdě po městě nebo okresní silnici to ničemu nevadí. Motor pracuje kultivovaně, jeho reakce jsou předvídatelné a výkonu je dostatek.
Situace se ovšem mění při potřebě rychlého předjíždění nebo při jízdě do táhlého kopce s plně obsazeným autem. Tehdy se řidič neobejde bez podřazení a výraznějšího zvýšení otáček.
Nejvyšší točivý moment totiž přichází přibližně při 4 500 otáčkách za minutu a maximální výkon až kolem 6 600 otáček. Motor přitom ochotně pokračuje až k hranici přibližně 7 000 otáček.
Z hlediska pohodového rodinného cestování to znamená nutnost trochu aktivnější práce s převodovkou. Pro řidiče, které baví klasické atmosférické motory, však může jít naopak o příjemnou vlastnost.
Manuální převodovka dokáže proměnit obyčejnou cestu v zábavu
Šestistupňová manuální převodovka patří mezi nejpovedenější části pohonného ústrojí. Honda má dlouhodobě výbornou pověst v oblasti mechanických převodovek a HR-V rozhodně není výjimkou. Řadicí páka se pohybuje v přesně vymezených drahách, jednotlivé stupně zapadají jistě a celý mechanismus působí příjemně mechanicky. Díky krátkým a přesným pohybům se s převodovkou výborně pracuje i při svižnější jízdě.
Atmosférický motor vás navíc k častějšímu řazení přímo vybízí. Zatímco s přeplňovaným agregátem lze mnohé situace vyřešit pouhým sešlápnutím plynového pedálu, tady je potřeba trochu přemýšlet nad vhodným převodovým stupněm.
Právě spojení ochotně se vytáčejícího motoru a přesného manuálu dává Hondě charakter, který dnes v kategorii malých SUV začíná být vzácností. Samozřejmě to má i své nevýhody.
Převodové poměry jsou poměrně krátké, takže při dálniční rychlosti motor pracuje přibližně ve 3 200 otáčkách za minutu. To se podepisuje na akustickém komfortu i spotřebě paliva.
Při běžném používání lze počítat se spotřebou přibližně 6 až 7 litrů benzinu na 100 kilometrů. Na dálnici, zejména při vyšším tempu, se může dostat zhruba k osmi litrům.
Nejde tedy o mimořádně úsporné auto, ale vzhledem k atmosférickému motoru, velikosti karoserie a celkovému charakteru pohonného ústrojí jsou podobné hodnoty přijatelné.
Za volantem příjemně překvapí i náročnější řidiče
Od rodinného crossoveru s nenápadným vzhledem by málokdo očekával výraznější řidičské zážitky. Honda HR-V ale dokáže příjemně překvapit.
Podvozek je naladěný tak, aby automobil zůstával komfortní při každodenním používání, současně však poskytoval dostatečnou jistotu při rychlejším průjezdu zatáčkami.
Při změnách směru reaguje vůz ochotně a jeho chování je dobře čitelné. Nepůsobí těžkopádně ani přehnaně odtažitě, což u některých crossoverů rozhodně nelze považovat za samozřejmost.
V zatáčkách je znatelné určité naklánění karoserie. Nejde však o nic nepříjemného nebo nebezpečného. Po počátečním přenesení hmotnosti se podvozek ustálí a automobil pokračuje zvolenou stopou s překvapivou jistotou.
Při příliš vysoké nájezdové rychlosti se přirozeně projeví nedotáčivost, typická pro automobily s pohonem předních kol. Reakce jsou ale předvídatelné a po citlivém ubrání plynu má HR-V tendenci ochotněji zatáčet.
Také řízení si zaslouží pochvalu. Elektrický posilovač sice neposkytuje mnoho informací o tom, co se právě odehrává pod předními pneumatikami, ale samotná přesnost je velmi dobrá. Auto reaguje na pohyby volantem přirozeně a řidič nemusí neustále korigovat zvolený směr.
Když se k tomu přidá dobře odstupňovaná manuální převodovka a atmosférický motor, který při vysokých otáčkách vydává charakteristický, lehce drsný zvuk, vznikne překvapivě zábavná kombinace.
Honda přitom nepotřebuje vysoký výkon ani sportovní podvozek. Radost dokáže nabídnout především svou bezprostředností a ochotou spolupracovat s řidičem.
Ve městě je příjemná, na dálnici už prozradí svůj věk
Sportovněji laděné jízdní vlastnosti naštěstí nejsou vykoupeny přehnaně tvrdým odpružením. HR-V dokáže většinu běžných nerovností zvládat s dostatečným komfortem a ani při každodenním přejíždění rozbitých městských ulic nepůsobí zbytečně uskákaně.
Příjemným překvapením je také snadná ovladatelnost při parkování. Kompaktní rozměry, dobrý výhled z kabiny a přirozené reakce na řízení usnadňují manévrování v omezeném prostoru. V městském provozu tak Honda působí mnohem menším dojmem, než by napovídala její vnitřní prostornost.
Slabší stránka se začne projevovat při vyšších rychlostech. Odhlučnění kabiny totiž odpovídá spíše průměru své kategorie a ve srovnání s modernějšími automobily už zaostává.
Do interiéru proniká aerodynamický hluk, zvuky od pneumatik a v případě atmosférické benzinové verze také výraznější projev motoru.
Zejména při delším dálničním cestování tak může být akustický komfort méně příjemný než u některých konkurentů.
Jinak ale Honda velmi dobře kombinuje pohodlí s jistým chováním v zatáčkách. A právě tato vyváženost patří mezi její největší přednosti.
Spolehlivost je silný argument, ale záleží na výběru motoru
Japonská automobilka je dlouhodobě spojována s výrobou mechanicky odolných pohonných jednotek. Také druhá generace HR-V má předpoklady sloužit bez zásadních problémů, ovšem jednotlivé motorizace se od sebe výrazně liší.
Vedle základního atmosférického čtyřválce 1.5 i-VTEC se v evropské nabídce objevoval také vznětový motor 1.6 i-DTEC a později přeplňovaná benzinová patnáctistovka 1.5 VTEC Turbo.
Právě poslední jmenovaná varianta dokáže nabídnout nejzajímavější kombinaci výkonu, pružnosti a spotřeby. Současně je ale potřeba věnovat větší pozornost jejímu technickému stavu.
U některých motorů této konstrukční řady se totiž objevovaly problémy související s pronikáním benzinu do motorového oleje.
Přeplňovaná patnáctistovka vyžaduje důkladnou kontrolu
Podstatou problému je ředění motorového oleje nespáleným palivem. Tento jev může nastávat zejména při opakovaných krátkých jízdách, kdy se motor nestihne dostatečně zahřát.
Riziko se zvyšuje v chladném počasí. Pokud pohonná jednotka pracuje dlouhodobě při nízké teplotě, může se část benzinu dostávat do olejové náplně a postupně měnit její vlastnosti.
Zředěný olej pak nemusí poskytovat optimální mazání, což může při dlouhodobém zanedbávání zvyšovat opotřebení mechanických částí motoru.
Neznamená to, že každá přeplňovaná HR-V automaticky trpí stejnou závadou. Řada automobilů funguje bez podobných komplikací a problém se nemusí během jejich životnosti vůbec projevit. Přesto jde o riziko, které není vhodné při nákupu ignorovat.
Jedním z varovných signálů je neobvyklé zvyšování hladiny motorového oleje. Pokud hladina mezi výměnami stoupá a olej výrazně zapáchá po benzinu, může to naznačovat pronikání paliva do mazacího systému.
Samotná kontrola měrky ale nestačí k definitivnímu určení závady. Při podezření je vhodné provést odbornou diagnostiku a případně také rozbor oleje.
Pozornost si zaslouží rovněž nepravidelný chod studeného motoru, nadměrné vibrace nebo nečekané zhasínání pohonné jednotky. Tyto projevy mohou mít i jiné příčiny, ale při prohlídce ojetiny rozhodně představují důvod ke zvýšené opatrnosti.
Zvlášť podezřelé je auto, jehož prodávající nedokáže doložit pravidelné výměny oleje a předchozí servisní zásahy.
U turbomotoru je důležitá servisní historie i způsob používání
Případné problémy s ředěním oleje se nejčastěji spojují s provozem při nízkých okolních teplotách a s častým startováním studeného motoru.
Automobily využívané převážně na delší vzdálenosti proto mohou být z tohoto pohledu méně rizikové než vozy, které většinu života absolvovaly pouze několikakilometrové trasy po městě.
U některých dotčených vozidel byly zaváděny úpravy řídicího softwaru. Rozsah servisních opatření se však mohl lišit podle trhu, konkrétního provedení a roku výroby.
Před nákupem se proto vyplatí obrátit na autorizovaný servis Hondy a podle identifikačního čísla VIN ověřit historii svolávacích a servisních opatření.
U modernizovaných exemplářů je vhodné zjistit, jaké úpravy již dostaly. Samotný facelift totiž nelze považovat za automatickou záruku, že se žádný podobný problém nemůže objevit.
Velký význam má také interval výměny oleje. U přeplňované patnáctistovky dává smysl preventivně zkrátit jeho výměnu přibližně na 10 000 kilometrů, případně ji provádět ještě častěji při převážně městském provozu.
Dodržování správné specifikace maziva je přitom stejně důležité jako samotná frekvence výměn. Důkladně servisovaný turbomotor může být velmi příjemnou volbou. Nabízí podstatně lepší pružnost než atmosférická verze a při běžném používání nemusí být ani výrazně žíznivější.
Kdo však požaduje co nejnižší mechanickou složitost a minimum potenciálních starostí, pravděpodobně bude spokojenější s některou z ostatních motorizací.
Diesel 1.6 i-DTEC je úsporný, ale v bazarech téměř zmizel
Vznětový čtyřválec 1.6 i-DTEC patří mezi motory, které dokážou velmi příjemně překvapit. Honda jej vyvinula s důrazem na nízkou hmotnost, kultivovaný chod a hospodárný provoz. Výsledkem je jednotka, která nabízí solidní pružnost a dokáže jezdit s mimořádně nízkou spotřebou paliva.
Při delších trasách není problém dosahovat hodnot, které jsou pro mnoho benzinových crossoverů prakticky nedosažitelné.
Současně jde o motor, který má při správném zacházení potenciál zvládnout vysoký kilometrový nájezd bez zásadních mechanických komplikací.
Důležitá je samozřejmě pravidelná údržba a vhodný provozní režim. Stejně jako jiným moderním dieselům mu nesvědčí neustálé krátké jízdy, při nichž se výfukový systém ani motor nestačí dostatečně zahřát. V českých podmínkách je ovšem hlavním problémem jeho dostupnost.
Podle uváděných registračních údajů se u nás nacházelo přibližně 293 exemplářů HR-V s touto motorizací. Jde tedy o velmi vzácnou variantu, která se v nabídce autobazarů objevuje jen sporadicky.
Majitelé si tyto automobily často nechávají delší dobu, což může souviset právě s jejich příznivými provozními vlastnostmi. Ani diesel se nicméně neobešel zcela bez výrobních komplikací.
Pozor na servisní opatření související s emisním systémem
U některých vozidel vyrobených přibližně mezi únorem 2015 a květnem 2018 se objevoval problém spojený s řízením emisního systému.
Za určitých provozních podmínek, zejména při delším zatížení a svižné jízdě, mohlo docházet k nežádoucímu hromadění sloučenin síry v katalyzátoru.
Řídicí jednotka následně mohla vyhodnotit zvýšené množství oxidů dusíku ve výfukových plynech a přepnout motor do nouzového režimu. Řešením byla aktualizace softwaru, která upravovala fungování příslušných systémů.
Také v tomto případě proto doporučujeme kontrolu podle VIN v autorizovaném servisu, aby bylo možné ověřit, zda se konkrétního automobilu opatření týkalo a zda již bylo provedeno.
Jinak ale představuje dieselová HR-V zajímavou alternativu pro řidiče, kteří často cestují na delší vzdálenosti a chtějí co nejnižší spotřebu. Její vzácnost ovšem znamená, že při hledání zachovalého kusu může být potřeba značná trpělivost.
Základní benzinový motor bude pro mnoho lidí nejlepší volbou
Pokud bychom měli vybrat motorizaci především podle jednoduchosti konstrukce a předpokládaných nákladů na dlouhodobý provoz, atmosférická jednotka 1.5 i-VTEC by patřila mezi nejvážnější kandidáty.
Absence turbodmychadla znamená méně složitou konstrukci a zároveň odpadá část potenciálně nákladných oprav, které mohou postihnout moderní přeplňované motory.
Pohon je mechanicky poměrně jednoduchý, ochotně se vytáčí a při pravidelné údržbě dokáže fungovat velmi dlouho. To samozřejmě neznamená, že jde o naprosto bezporuchovou jednotku.
Jednou z oblastí, které si zaslouží pozornost zejména u automobilů s vyšším nájezdem, je tvorba karbonových usazenin v sacím traktu.
Motor totiž využívá přímé vstřikování benzinu. Palivo se tak nedostává na zadní stranu sacích ventilů, kde by u nepřímého vstřikování pomáhalo odplavovat část nečistot.
Postupně se proto mohou vytvářet úsady, které v krajních případech nepříznivě ovlivní proudění vzduchu a chod pohonné jednotky.
Přibližně po 100 000 kilometrech tak může být rozumné věnovat této oblasti zvýšenou pozornost, zejména pokud motor vykazuje nepravidelný volnoběh, zhoršené reakce nebo pokles výkonu.
Není však nutné automaticky předpokládat, že každý automobil s takovým nájezdem bude potřebovat nákladné čištění. Podstatný je skutečný stav motoru, předchozí údržba a způsob používání.
Obecně ovšem platí, že atmosférická patnáctistovka představuje velmi rozumnou kombinaci mechanické odolnosti, přijatelné spotřeby a nenáročného provozu. Pro klidnějšího řidiče, který nepožaduje výraznou dynamiku, může být ideálním řešením.
Největší nepřítel nemusí být motor, ale koroze
Při výběru ojeté Hondy HR-V je snadné soustředit veškerou pozornost na motor, převodovku a servisní historii. Jenže jeden z potenciálně nejnepříjemnějších problémů se může skrývat úplně jinde. Tím je koroze karoserie a podvozkových částí.
Přestože Honda patří mezi výrobce známé kvalitní mechanikou, protikorozní ochrana některých jejích modelů nemusí být vždy na stejně přesvědčivé úrovni.
U HR-V se může povrchová rez objevovat poměrně brzy, především u exemplářů pravidelně provozovaných v zimě na chemicky ošetřovaných silnicích.
V některých případech byly první známky koroze patrné už po několika letech, výjimečně dokonce přibližně po dvou zimních sezonách.
Nejčastěji je potřeba kontrolovat spodní část automobilu. Zvláštní pozornost si zaslouží podvozkové díly, spoje, lemy a další místa vystavená působení vody, soli a odletujících nečistot. Rez se ovšem nemusí omezovat pouze na podvozek.
Objevit se může také na spodních hranách dveří, v okolí víka zavazadelníku nebo pod pryžovými těsněními, kde se dlouhodobě drží vlhkost.
Právě skrytá místa mohou být zrádná. Karoserie totiž na první pohled vypadá zachovale, zatímco po odhrnutí těsnění se ukážou první puchýřky nebo narušený lak.
Ve většině případů nemusí jít o závažnou strukturální korozi. Povrchové napadení lze při včasném zásahu očistit, ošetřit a jeho další postup výrazně zpomalit.
Pokud však předchozí majitel podobné projevy dlouhodobě ignoroval, může být následná oprava podstatně dražší.
Při nákupu proto rozhodně doporučujeme prohlídku auta na zvedáku. Kontrola spodku karoserie může odhalit problémy, které by při obyčejné zkušební jízdě zůstaly zcela skryté.
A protože se bavíme o automobilu určeném k dlouhodobému používání, je stav karoserie často stejně důležitý jako kondice samotného motoru.
Některé kusy trápily také drobnosti ve zpracování
Vedle koroze se u HR-V mohou objevovat i méně závažné nedostatky, které souvisejí s výrobní kvalitou konkrétních exemplářů.
Část vozidel pochází z mexické produkce a právě u některých kusů se v minulosti objevovaly výhrady k přesnosti sestavení interiérových dílů.
Nešlo nutně o zásadní mechanické závady, ale spíše o drobné nedostatky v podobě méně pečlivě upevněných plastových obkladů, nepřesností ve slícování nebo dalších detailů. V ojedinělých případech se mohly některé plastové součásti uvolňovat.
Podobné problémy se ovšem často projeví už v prvních letech provozu, takže u starších ojetin bývají zpravidla dávno odstraněné.
Přesto stojí za to během prohlídky interiéru vyzkoušet všechny ovladače, několikrát otevřít a zavřít dveře, zkontrolovat upevnění jednotlivých panelů a projet auto také po horší silnici.
Právě na nerovnostech se totiž nejlépe ukáže, zda kabina drží pevně pohromadě, nebo se z některých míst ozývají nežádoucí zvuky.
Samostatnou pozornost si zaslouží také funkčnost elektronické výbavy, klimatizace a multimediálního systému.
Vzhledem ke stáří vozu už není možné automaticky předpokládat bezchybný stav každého ovladače nebo displeje. Opravy některých specifických elektronických prvků navíc nemusí být tak levné jako výměna běžných mechanických součástek.
Jakou Hondu HR-V tedy koupit?
Výběr správné motorizace záleží především na tom, jakým způsobem budete automobil používat. Pro běžné každodenní ježdění, především po městě a okolí, se jako velmi rozumná volba jeví atmosférická benzinová patnáctistovka.
Její hlavní výhodou je jednoduchost, příjemný mechanický projev a potenciálně nízké servisní náklady. Nevýhodou zůstává slabší pružnost a nutnost častěji pracovat s převodovkou.
Pokud pravidelně absolvujete delší trasy a kladete důraz na spotřebu paliva, stojí za zvážení diesel 1.6 i-DTEC. Ten nabízí dostatek točivého momentu, kultivovaný chod a velmi úsporný provoz. Najít zachovalý exemplář však může být podstatně obtížnější.
Přeplňovaný benzinový motor 1.5 VTEC Turbo představuje nejzajímavější možnost pro řidiče, kteří od HR-V očekávají také slušnou dynamiku.
Jeho výhodou je vyšší výkon a výrazně lepší pružnost. Na druhou stranu vyžaduje důkladnější prověření servisní historie a zvýšenou pozornost věnovanou případnému ředění oleje benzinem. Bez ohledu na zvolený motor je ale důležité nekupovat pouze podle počtu najetých kilometrů.
Pravidelně servisovaný exemplář s vyšším nájezdem může být mnohem lepším nákupem než zdánlivě zachovalé auto s nízkým stavem tachometru, které většinu života absolvovalo jen krátké trasy a majitel zanedbával jeho údržbu. Stejně důležité je zkontrolovat korozi, podvozek, stav převodovky a funkčnost veškerého vybavení.
Verdikt: Přehlížená ojetina, která má stále co nabídnout
Honda HR-V druhé generace rozhodně nepatří mezi automobily, které by na trhu ojetin vyvolávaly obrovský zájem. Ve srovnání s populárními evropskými a korejskými SUV zůstává poněkud stranou pozornosti.
Za podstatně nižší částku, než kolik stála jako nová, dnes nabízí automobil s mimořádně dobře využitým interiérem, velkým zavazadelníkem a variabilitou, kterou jí mohou závidět i některá větší SUV.
Připočtěme příjemnou pozici za volantem, povedené jízdní vlastnosti a velmi dobrou manuální převodovku. Výsledkem je crossover, který dokáže posloužit rodině, ale současně nemusí nudit člověka, kterého řízení skutečně baví.
Samozřejmě má také slabší stránky. Multimediální systém už výrazně zestárl, dotykové ovládání klimatizace není příliš praktické a při dálničních rychlostech by kabině prospělo lepší odhlučnění.
Z technického hlediska je potřeba hlídat zejména stav konkrétní motorizace a nepodceňovat kontrolu koroze. Především u přeplňované benzinové verze se vyplatí důkladně prověřit historii údržby.
Mohlo by vás zajímat
Pokud ale narazíte na zachovalý kus s doloženým servisem, může Honda HR-V představovat velmi příjemné překvapení. Nabízí totiž přesně to, co mnoho řidičů od rozumné ojetiny očekává. Praktickou karoserii, použitelnou techniku, dostatek pohodlí a předpoklady pro dlouhé roky služby.
A že její vzhled nebudí velké emoce? Po několika měsících každodenního používání možná zjistíte, že právě to je vlastnost, která vám vadí úplně nejméně. Mnohem důležitější totiž bude, kolik toho dokáže odvézt, jak dobře se řídí a kolik peněz po vás bude chtít při návštěvě servisu.
