Nízká spotřeba nemusí být podmíněna elektrickým pohonem a příjemné cestování nemusí vyžadovat velké auto. Renault Clio s benzinovým motorem TCe 115 spojuje obojí a přidává vlastnost, která se z dostupnějších automobilů postupně vytrácí: radost z řízení. Ve výbavě Techno navíc nabízí kabinu, jejíž zpracování, odhlučnění a elektronika dokážou překvapit i řidiče zvyklé na větší vozy.
O smyslu malého benzinového hatchbacku dnes nejlépe vypovídají zkušenosti z běžného provozu. Jak se s ním parkuje, zda po hodině za volantem nezačnou bolet záda, kolik hluku proniká dovnitř na dálnici a jak často je nutné zastavovat u čerpací stanice. Právě v těchto každodenních disciplínách má nové Clio hodně co nabídnout.
Testované provedení poháněl přeplňovaný tříválec TCe 115, který spolupracoval se šestistupňovou manuální převodovkou. Žádný elektromotor, vysokonapěťová soustava ani trakční baterie. Základem je klasický benzinový pohon, rozumná hmotnost a mechanika sladěná tak, aby jednotlivé části fungovaly dobře společně.
Mohlo by vás zajímat
Už výsledky spotřeby naznačují, že takový přístup má stále své opodstatnění. Na okresních silnicích se Clio dostalo na 4,2 litru benzinu na 100 kilometrů. Ve městě při plynulé jízdě potřebovalo 4,4 až 4,6 litru a při dálniční stotřicítce se spokojilo s 5,2 litru. Jde o hodnoty zaznamenané během testu, nikoli o příslib stejného výsledku za všech okolností. Přesto dobře ukazují, co dokáže moderní spalovací motor, když nemusí rozhýbávat zbytečně těžké auto.
Malý hatchback má pořád co nabídnout
Nabídka malých automobilů už dávno není tak samozřejmá jako dříve. Část výrobců tuto kategorii opouští, jiní přesouvají pozornost k crossoverům a další spojují své menší modely především s elektrifikovanými pohony. S tím často přichází vyšší pořizovací cena, složitější technika a také další kilogramy.
Renault však na klasické Clio nezanevřel. Vedle modernějšího vzhledu se soustředil na věci, které jsou při každodenním používání skutečně znát: podvozek, prostředí v kabině, ovládání a palubní elektroniku. Výsledkem zůstává kompaktní hatchback, jehož hlavním úkolem je dobře sloužit, snadno se ovládat a nevyžadovat velké provozní výdaje.
Benzinová verze s manuálem tuto filozofii vystihuje velmi dobře. Pohotovostní hmotnost kolem 1,2 tuny pomáhá dynamice, spotřebě i ochotě měnit směr. Clio díky tomu nepotřebuje mimořádný výkon, aby v běžném provozu působilo živě. Stejně důležité je, že řidič nemá pocit těžkého automobilu, jehož hmotnost musí motor a podvozek neustále překonávat.
Absence hybridní soustavy zároveň znamená méně součástí spojených s elektrickým pohonem. Sama o sobě samozřejmě nezaručuje levnější každou budoucí opravu, pro zájemce o konvenční techniku však představuje srozumitelný argument. Pod kapotou je benzinový motor a o volbu převodového stupně se stará řidič.
Spotřeba, kvůli které není nutné hledat zásuvku ani hybrid
Hospodárnost patří k nejsilnějším stránkám testovaného Clia. Renault pro tuto motorizaci uvádí kombinovanou spotřebu podle metodiky WLTP kolem pěti litrů na 100 kilometrů. Při některých režimech jízdy se však během testu podařilo dostat ještě níže.
Ve městě se při klidném a plynulém tempu pohybovala spotřeba mezi 4,4 a 4,6 litru. U čistě benzinového automobilu jde o velmi příjemný výsledek. Pomáhá mu nízká hmotnost, účinnost motoru i odstupňování převodovky. Svůj podíl má pochopitelně také řidič: předvídání a omezení zbytečného střídání akcelerace s brzděním se na výsledku projeví výrazně.
Nejlépe se Clio předvedlo na okresních silnicích. Při jízdě kolem 90 km/h klesl průměr na 4,2 litru benzinu na 100 kilometrů. Právě tady pracuje motor v příznivých podmínkách a automobil dokáže využít svou lehkost i aerodynamiku. K dosažení nízké spotřeby přitom nepotřebuje elektrickou výpomoc.
Ani dálnice neznamenala dramatický nárůst. Při ustálených 130 km/h činila zaznamenaná spotřeba 5,2 litru na 100 kilometrů. Z malého benzinového hatchbacku se tak po nájezdu na dálnici nestává automobil, u kterého by bylo nutné hospodárnost přestat řešit. I při rychlejším přesunu zůstává odběr paliva rozumný.
Jednotlivé výsledky samozřejmě ovlivňuje trasa, hustota provozu, počasí i zatížení vozu. Z testu ale vychází podstatná věc: benzinové Clio dokáže nabídnout spotřebu, kvůli které nemusí zájemce o úsporné cestování automaticky sahat po hybridu. Především při plynulé jízdě mimo město je klasický pohon stále velmi přesvědčivý.
S malou nádrží zvládne i dlouhou cestu
Palivová nádrž pojme 39 litrů. Na první pohled to není mnoho, při dosažené spotřebě však takový objem dává smysl. Dojezd přes 750 kilometrů je podle skladby trasy reálný a při úspornějším provozu se lze přiblížit také osmi stovkám kilometrů na jedno tankování.
Pro majitele to znamená méně časté návštěvy čerpacích stanic a příjemnou použitelnost i při delších cestách. Clio se nemusí držet jen města a jeho okolí. Bez problémů zvládne také pravidelné přesuny mezi vzdálenějšími místy, při kterých se nízká spotřeba projeví nejvýrazněji.
Důležité je, že hospodárnost není vykoupena nepoužitelnou dynamikou nebo nutností neustále hlídat každý pohyb plynového pedálu. Motor má pro běžné cestování dostatečnou rezervu. Nízké hodnoty tak dobře zapadají do celkového charakteru auta, které sází na efektivní využití dostupného výkonu.
Motor ožije ve chvíli, kdy ho přestanete podtáčet
Pod označením TCe 115 se skrývá přeplňovaný benzinový tříválec o objemu 1,2 litru. Nabízí výkon 84 kW, tedy 115 koní, a nejvyšší točivý moment 190 Nm. Samotná čísla nevypadají dramaticky, v automobilu s hmotností kolem 1,2 tuny však zcela stačí na svižné každodenní ježdění.
Jeho charakter je potřeba trochu poznat. Pod přibližně 1 800 otáčkami za minutu reaguje zdrženlivěji a při rozjezdu vyžaduje odpovídající práci s plynem. Pokud řidič nechá otáčky klesnout příliš nízko a následně očekává okamžité zrychlení, dočká se spíše vlažné odezvy.
Nad dvěma tisíci otáček už motor působí podstatně ochotněji. Zátah zesílí a Clio začne zrychlovat s lehkostí, která k jeho rozměrům a zaměření dobře sedí. Právě střední pásmo představuje oblast, ve které se tento tříválec cítí nejlépe.
Při běžné jízdě není nutné neustále využívat vysoké otáčky. Motor má ve středním pásmu dost síly, aby zvládal změny tempa i předjíždění na okresních silnicích. Když je potřeba výraznější akcelerace, stačí zvolit vhodný převod a dostat agregát do otáček, v nichž už pohotově reaguje.
Vyšším otáčkám se přitom nebrání. Jeho zvuk prozrazuje tříválcovou konstrukci, ale při zrychlování nepůsobí vyloženě nepříjemně. Za normálních okolností navíc není důvod držet motor dlouho u horní hranice využitelného pásma. Největší smysl dává využívat jeho pružnost a nechat auto plynule nabírat rychlost.
Manuál k tomuto Cliu sedí
Šestistupňová manuální převodovka patří k prvkům, které podporují přirozený dojem z celého pohonu. Řadicí páka se pohybuje po rozumně dlouhých drahách a jednotlivé stupně zapadají přesně, s dobře čitelnou mechanickou odezvou. Řidič nemusí správnou polohu hledat ani si zvykat na neurčitý chod.
Odstupňování vede k poměrně časnému řazení vyšších rychlostí. V městském provozu přichází třetí stupeň na řadu přibližně kolem 30 km/h, při klidné jízdě lze kolem čtyřicítky využít čtyřku a zhruba při 56 km/h už ukazatel řazení doporučuje pátý převod.
Takové doporučení je samozřejmě vhodné vnímat podle situace. Při požadavku na zrychlení nebo při jízdě do kopce dává smysl nechat motor pracovat ve vyšších otáčkách. Právě možnost snadno zvolit odpovídající stupeň je jednou z výhod dobře fungujícího manuálu.
Šestka slouží především pro rychlejší silnice, obchvaty a dálniční přesuny. Při ustáleném tempu pomáhá držet spotřebu i hluk na přijatelné úrovni. Převodovka tak dobře doplňuje motor, který se dokáže chovat úsporně, ale při vhodně zvolených otáčkách zároveň nepůsobí bez života.
Nejlepší argument najdete pod karoserií
Spotřeba zaujme při tankování, podvozek při každém kilometru. A právě jízdní vlastnosti patří k oblastem, ve kterých Clio překračuje očekávání spojená s běžným malým automobilem.
Z technického hlediska přitom nepoužívá nic mimořádně komplikovaného. Přední kola vedou vzpěry MacPherson, vzadu pracuje vlečená náprava s torzní příčkou. O výsledku však nerozhoduje pouze konstrukční schéma, ale především způsob, jakým jsou jednotlivé součásti naladěné.
Renault dokázal spojit rychlé reakce na řízení s jistotou a velmi příjemným komfortem. Clio ochotně zatáčí, nepůsobí těžkopádně a při změně směru nevytváří dojem, že řidič žádá něco, co se mu příčí. Do oblouku se stočí přirozeně a zvolenou stopu potom drží s přesvědčivou stabilitou.
Na klikatých silnicích je nízká hmotnost dobře znát. Auto se rychle překlápí z jedné zatáčky do druhé, náklony karoserie zůstávají rozumné a reakce nejsou zatížené zbytečnou prodlevou. Celek působí kompaktně, pevně a dobře sladěně.
Zadní náprava přitom pouze pasivně nenásleduje přední kola. Při ubrání plynu v zatáčce umí lehce pomoci se změnou směru a utažením stopy. Chování zůstává čitelné a nepůsobí záludně. Právě podobné detaily dodávají Cliu hravost, kterou člověk u auta zaměřeného na úsporný provoz nemusí očekávat.
Zároveň nejde o vůz, který by řidiče neustále zaměstnával. Při normálním tempu je klidný a předvídatelný, dobře se drží zvolené stopy a neznervózní ani na horším povrchu. Zábavnější stránka podvozku je příjemným bonusem, nikoli podmínkou jeho fungování.
Osmnáctky vypadají dobře a zbytečně netrestají posádku
Testované Clio stálo na příplatkových osmnáctipalcových kolech Rythmic. Jejich konstrukce kombinuje slitinový disk s aerodynamickými kryty, které usměrňují proudění vzduchu kolem kol. Vzhledově patří k výraznějším prvkům automobilu a dobře doplňují jeho dynamičtější proporce.
Tak velká kola u malého hatchbacku obvykle vyvolávají otázky ohledně pohodlí. V tomto případě však obavy nebyly na místě. Podvozek si dokázal poradit s příčnými nerovnostmi, výmoly i zvlněnými úseky, aniž by do kabiny pravidelně posílal tvrdé rány.
Odpružení účinně tlumí nerovnosti, ale současně nenechává karoserii zbytečně houpat. Po přejezdu horšího místa se auto rychle uklidní a pokračuje dál bez pocitu rozvolněnosti. Dobře zvládnutá kontrola pohybů karoserie přispívá jak k pohodlí, tak k jistotě řidiče.
Clio tedy nevyžaduje volbu mezi příjemnou jízdou a ochotou zatáčet. Obojí zvládá současně. Není přehnaně měkké, ale ani tvrdé jen proto, aby vytvářelo sportovní dojem. Právě vyváženost jeho podvozku je výraznější předností než samotná schopnost rychle projet zatáčku.
Řízení se přizpůsobí městu i okresce
Do charakteru vozu lze částečně zasáhnout prostřednictvím systému Multi Sense. Vedle přednastavených jízdních režimů nabízí také individuální nastavení Perso, ve kterém si řidič upraví některé vlastnosti podle sebe.
Měnit lze odezvu na plynový pedál, barvu ambientního osvětlení a také účinek posilovače řízení. Právě poslední položka je za volantem znát nejvíce. V komfortním nastavení je ovládání lehké, což se hodí při parkování, manévrování nebo pomalé jízdě úzkými ulicemi.
Sportovnější nastavení přidá volantu odpor. Kolem středové polohy potom řízení působí pevněji a při rychlejší jízdě poskytuje příjemnější oporu rukám. Na okresní silnici tak může řidiči lépe vyhovovat, zatímco ve městě se snadno vrátí k lehčímu ovládání.
Nejde o proměnu automobilu v jiný model. Možnost doladit si ovládací síly však pomáhá tomu, aby se Clio příjemně používalo v různých situacích. Jeho základem zůstávají rychlé a přirozené reakce, na kterých se významně podílí dobře nastavený podvozek.
Na dálnici překvapí hlavně klidem
Malé automobily často prozradí svou kategorii ve chvíli, kdy rychlost překročí běžné městské tempo. Do kabiny začne pronikat více hluku od kol, motoru a vzduchu a delší cesta vyžaduje více trpělivosti. Clio v tomto ohledu působí vyspěleji, než by jeho velikost napovídala.
Při ustálené jízdě zůstává benzinový tříválec zvukově v pozadí. Výrazněji se připomene při silnější akceleraci, ale po návratu ke klidnému tempu opět ustoupí. Motor tak posádku nepřetržitě neupozorňuje na svou přítomnost.
Dobře utlumený je také hluk od podvozku. Podběhy účinně omezují zvuk odvalujících se pneumatik a ani hrubší asfalt nemění kabinu v nepříjemně hlučný prostor. Při běžném cestování není potřeba automaticky zesilovat rádio nebo mluvit hlasitěji.
Příjemné je i chování při dálniční rychlosti. Kolem zpětných zrcátek se neobjevuje výrazné pískání a proudící vzduch nepřebíjí rozhovor. Při 130 km/h lze se spolujezdcem komunikovat normálním hlasem, což má na pohodlí při delší cestě větší vliv než řada efektních prvků výbavy.
Dobré odhlučnění nestojí jen na skle
Clio si k tomuto výsledku nepomáhá speciálními vícevrstvými akustickými skly. Významnou roli hraje utěsnění dveří, řešení proudění vzduchu kolem zrcátek a izolační materiály v podlaze i v prostoru mezi motorem a interiérem.
Akustický komfort navíc během testu obstál i na zimním obutí. To je pro celkový dojem důležité, protože právě hluk pneumatik může u menšího vozu snadno převládnout nad vším ostatním. Tady zůstával na úrovni, která posádku při běžném cestování nerušila.
Tichá kabina zároveň pomáhá vnímané kvalitě automobilu. Když se při jízdě neozývají výrazné rázy, vrzání ani soustavný hluk od kol, působí vůz hodnotněji a pevněji. Clio z tohoto dojmu těží ve městě i na dálnici.
Interiér nestaví jen na velkém displeji
Po otevření dveří je patrný výrazný posun v provedení kabiny. Testovaná výbava Techno nepůsobí jako interiér, ve kterém bylo jediným cílem co nejvíce ušetřit. Lepší dojem vytváří kombinace materiálů, jejich zpracování i celkové uspořádání.
Část palubní desky pokrývá textilie, která prostor příjemně zútulňuje. Rozbíjí velké plastové plochy a dodává interiéru osobitější charakter. Na pohled i při kontaktu působí příjemněji než obyčejný tvrdý povrch.
Tvrdé plasty samozřejmě nezmizely. Najdete je například na dveřních výplních, což v této kategorii nepřekvapí. Podstatnější je jejich slícování a pevnost. Jednotlivé díly dobře navazují a během testu se neozývalo vrzání ani na rozbitých silnicích.
Celková úroveň kabiny tak stojí na více věcech než na samotné elektronice. Dobrý dojem podporuje pevná montáž, příjemné detaily a ovládací prvky, které jsou tam, kde je člověk očekává. Právě tyto vlastnosti pomáhají tomu, aby Clio nepůsobilo lacině ani po delším používání.
Sedadla neztrácejí pohodlí po prvních kilometrech
Přední sedadla dobře kombinují měkčí polstrování s oporou těla. Při krátké jízdě jsou příjemná, na delší trase však nezačnou vadit nedostatečným podepřením nebo nepřirozeným tlakem. Sedáky poskytují odpovídající oporu stehnům a posed není únavný.
Boční vedení není přehnaně mohutné, přesto při svižnější jízdě funguje. Řidič se nemusí v zatáčkách zapírat o volant a spolujezdec zbytečně necestuje po sedadle. Zároveň zůstává pohodlné nastupování i každodenní používání.
Dobře vychází také poloha za volantem. Rozsah nastavení dovoluje najít přirozený posed řidičům různých postav a důležité ovladače zůstávají v rozumném dosahu. Tříramenný volant se příjemně drží a jeho fyzická tlačítka usnadňují obsluhu za jízdy.
Jejich rozmístění nevyžaduje dlouhé studování. Po krátkém seznámení lze běžné funkce ovládat po hmatu, bez zbytečného odvádění pozornosti k obrazovce. V každodenním provozu jde o drobnou, ale velmi užitečnou přednost.
Klimatizaci nastavíte bez hledání v menu
Renault ponechal klimatizaci samostatný panel s fyzickými tlačítky. Dvouzónové automatické ovládání tak není závislé na tom, co se právě zobrazuje v infotainmentu, ani na nutnosti otevírat další nabídky.
Teplotu, intenzitu ventilace nebo směr proudění vzduchu lze změnit rychle a přímo. Řidič nemusí přerušovat zobrazení navigace ani hledat drobné symboly na dotykové ploše. Ovládání má jasné uspořádání a při pravidelném používání si na něj ruce snadno zvyknou.
Podobné řešení možná nevypadá na fotografii tak efektně jako zcela hladká palubní deska bez tlačítek, jeho přínos se ale projeví během první jízdy. Nastavení základních funkcí je jednoduché a vyžaduje méně vizuální pozornosti.
Praktičnost pokračuje i za zadními sedadly. Zavazadlový prostor nabízí 391 litrů a díky pravidelnému tvaru se dobře využívá. Běžný nákup i zavazadla na víkend zvládne bez složitého přemýšlení, jak jednotlivé tašky poskládat.
Pod podlahou testovaného vozu se navíc nacházelo plnohodnotné rezervní kolo. Pro řidiče, kteří mu dávají přednost před opravnou sadou, jde o vítanou součást výbavy. Clio tak vedle moderní elektroniky nezapomíná ani na docela obyčejné praktické potřeby.
Služby Google fungují i bez připojeného telefonu
Multimediální systém openR link využívá vertikálně orientovanou obrazovku s úhlopříčkou 10,1 palce. Základem je Android Automotive, který do auta přináší známé služby a přehledné prostředí.
Důležitější než samotný název systému je jeho fungování. Reakce na dotyk jsou rychlé, nabídky mají srozumitelnou strukturu a grafika nepůsobí přeplněně. Řidič se snadno dostane k požadované funkci a nemusí čekat, než elektronika zpracuje každý povel.
Integrované služby Google umožňují používat například Mapy Google bez nutnosti připojovat mobilní telefon. Navigace pracuje s aktuální dopravní situací a prostředí bude povědomé většině lidí, kteří stejnou aplikaci znají z mobilu.
To je výhoda zejména při každodenním používání. Po nastoupení není nutné vždy řešit telefon, jeho připojení nebo spuštění konkrétní aplikace. Základní navigační funkce má vůz k dispozici přímo ve svém systému.
Kdo naopak preferuje prostředí vlastního telefonu, může využít bezdrátové Apple CarPlay nebo Android Auto. Spárování probíhalo rychle a během testu zůstávalo spojení stabilní. Přepínání mezi vestavěným systémem a telefonním rozhraním neprovázely rušivé prodlevy.
Před řidičem se nachází digitální přístrojový štít s možností částečné úpravy zobrazení. Vedle jízdních údajů může nabídnout také navigační mapu a v zorném poli řidiče se mohou zobrazovat i pokyny aplikace Waze. Potřebné informace tak není nutné sledovat výhradně na středové obrazovce.
Hudba tu není jen zvukovou kulisou
Příjemné překvapení připravil také audiosystém. V malém automobilu této cenové kategorie člověk obvykle očekává především bezproblémový poslech rádia. Clio však nabídlo zvuk, který si zaslouží více pozornosti.
Reprodukce je čistá a vyvážená, s dostatečně výraznými basy a čitelnými výškami. Ani při vyšší hlasitosti se hudba nezačne výrazně rozpadat do nepříjemného zkreslení. Výsledkem je příjemný poslech, který dobře využívá také slušné odhlučnění interiéru.
Bezdrátové připojení telefonu doplňuje indukční nabíjecí podložka. Mobil tak může zůstat odložený, zatímco jeho aplikace běží na displeji automobilu. Z hlediska běžných digitálních potřeb působí výbava testovaného Clia velmi uceleně.
Dva stisky místo putování po obrazovkách
Moderní asistenční systémy mohou být užitečné, jejich upozornění však někdy zasahují do jízdy častěji, než by si řidič přál. Typickým příkladem je zvuková výstraha při překročení rozpoznaného rychlostního limitu, která se po novém nastartování znovu aktivuje.
V některých automobilech znamená úprava nastavení opakované hledání v menu. Renault pro tento účel používá tlačítko My Safety Switch umístěné vlevo pod volantem. Řidič si předem připraví vlastní nastavení podporovaných asistentů a následně ho vyvolá dvojím stisknutím.
Celý úkon zabere přibližně sekundu. Není potřeba přecházet mezi několika obrazovkami ani pokaždé znovu vybírat jednotlivé položky. Jde o jednoduché řešení situace, která jinak umí každodenní používání moderního auta zbytečně znepříjemňovat.
Podstatné je právě to, že se požadované nastavení připraví předem. Za jízdy už potom není nutné věnovat pozornost složitému ovládání. Clio tím opět ukazuje, že dobrá ergonomie nespočívá v množství funkcí, ale také v tom, jak snadno se k nim člověk dostane.
Naživo má výraznější proporce než na snímcích
Přestože největší přednosti Clia vyjdou najevo při jízdě, za pozornost stojí i jeho vzhled. Fotografie nemusí plně vystihnout, jak nízce a široce automobil při osobním setkání působí. Karoserie má sebevědomější postoj, než by se při prvním pohledu na obrázky mohlo zdát.
Testovanému vozu pomáhal modrý lak Iron. Dobře zvýrazňoval prolisy a jednotlivé plochy karoserie, přitom nepůsobil přehnaně křiklavě. V kombinaci s velkými koly dodával Cliu atraktivní, ale stále civilní vzhled.
Přední část charakterizuje nově pojatá maska s aktuálním znakem Renaultu. Výraznou součástí jsou denní LED světla po stranách nárazníku, jejichž motiv připomíná rozdělený emblém značky. Vůz díky nim získává snadno rozpoznatelný světelný podpis.
Při pohledu z boku zůstává Clio klasickým hatchbackem s vyváženými proporcemi. Karoserie není zahlcená zbytečnými liniemi a kliky zadních dveří schované u rámů oken pomáhají zachovat čistý profil. Při letmém pohledu může automobil připomínat třídveřové provedení.
Zajímavě je vyřešená také spodní hrana bočních oken, jejíž část překrývá plechový panel. Jde o nenápadný detail, který přispívá k uhlazenému vzhledu boků. Podobné prvky nevystupují samostatně do popředí, dohromady však vytvářejí dobře promyšlený celek.
Vzadu zaujmou LED svítilny s čirými kryty a prostorově působící grafikou. Nárazník je střídmý, koncovka výfuku zůstává schovaná a zadní část se obejde bez nadbytečných ozdob. Zavazadelník se otevírá mikrospínačem nad registrační značkou, tedy jednoduchým a snadno pochopitelným způsobem.
Malé auto, které nezůstává jen u základních potřeb
Clio TCe 115 má největší sílu v tom, jak dobře se jeho jednotlivé vlastnosti doplňují. Úsporný motor by sám o sobě nestačil, kdyby vůz trápil posádku hlukem nebo tvrdým podvozkem. Stejně tak by příjemná kabina ztratila část svého kouzla, kdyby běžné ovládání vyžadovalo neustálé hledání na displeji.
Tady však celek funguje vyváženě. Benzinový tříválec poskytuje dost výkonu pro normální provoz, přesný manuál se dobře používá a podvozek umí nabídnout pohodlí i chuť zatáčet. K tomu se přidává odhlučnění, díky kterému se řidič nemusí obávat ani delších dálničních cest.
Výbava Techno přináší příjemně zpracovaný interiér, pohodlná sedadla a rychlý infotainment s integrovanými službami Google. Fyzické ovladače klimatizace i tlačítko pro vyvolání vlastního nastavení asistentů přitom ukazují, že moderní technika nemusí komplikovat základní úkony.
Zavazadlový prostor o objemu 391 litrů dává autu využitelnost i mimo každodenní dojíždění jednotlivce. Nákupy, víkendová cesta nebo běžné rodinné povinnosti pro něj nemusí představovat problém. V rámci svých rozměrů tak Clio nabízí více než jen dopravu mezi domovem a prací.
Pro řidiče, který chce malé benzinové auto s manuální převodovkou, jde o velmi přesvědčivou kombinaci. Nemusí rezignovat na moderní elektroniku, komfort ani příjemné jízdní vlastnosti. Zároveň získá vůz, který během testu zvládl okresní silnice se spotřebou 4,2 litru a dálniční tempo za 5,2 litru na 100 kilometrů.
Mohlo by vás zajímat
Renault Clio TCe 115 se na českém trhu prodává od 434 000 Kč. Při využití značkového financování může akční cena klesnout na 399 000 Kč. Jde o vstupní ceny této motorizace; výsledná částka za provedení Techno s příplatkovou výbavou se odvíjí od konkrétní konfigurace.
Clio tak zůstává zajímavé i v době, kdy se nabídka malých aut mění a jejich technika bývá stále složitější. Jeho hlavní argument člověk pochopí po několika kilometrech: snadno se ovládá, dobře jezdí, posádku zbytečně neunavuje a k nízké spotřebě nepotřebuje elektrický pohon.
