Krátké trasy je bleskově popraví. Proč u benzinových motorů hrozí oprava za 37 tisíc? Mechanici viní řidiče
Myslíte si, že filtr pevných částic je výhradně noční můrou majitelů naftových dieselů? Obrovský omyl. Moderní benzinová auta s přímým vstřikováním v sobě ukrývají citlivý filtr GPF, o kterém většina řidičů nemá ani tušení. Pokud s vozem jezdíte jen krátké trasy po městě, jemná keramická struktura se bleskově zanese sazemi. Mechanici varují, že fatální chyba v používání auta vás může vyjít na 37 500 Kč. Podívejte se, jaké varovné signály nesmíte ignorovat.
Filtr pevných částic si většina řidičů stále spojuje hlavně s diesely. Jenže doba se změnila. Moderní benzinové motory s přímým vstřikováním dnes mají podobnou součást také. Říká se jí GPF a jejím úkolem je zachytávat jemné saze, které vznikají při spalování benzinu.
Problém je v tom, že řada motoristů o existenci tohoto filtru vůbec neví. A pokud s autem jezdí téměř výhradně krátké trasy po městě, může se filtr začít zanášet mnohem dříve, než by čekali. V krajním případě se potíže mohou objevit už okolo hranice 30 tisíc kilometrů.
Benzinové auto už dávno není bez filtru
Ještě před několika lety platilo, že filtr pevných částic byl typickou součástí naftových motorů. Diesely se kvůli nim dostaly do povědomí motoristů a zkratka DPF se pro mnohé stala symbolem drahých oprav. Jenže zpřísňující se emisní předpisy postupně zasáhly také benzinová auta.
Hlavním důvodem je rozšíření přímého vstřikování paliva. Zatímco starší motory s nepřímým vstřikováním posílaly benzin do sacího potrubí, kde se měl čas promíchat se vzduchem, moderní jednotky vstřikují palivo přímo do válce. Děje se tak pod vysokým tlakem, často v rozmezí zhruba 200 až 350 barů.
Tento způsob má své výhody, například z hlediska výkonu, spotřeby nebo emisí oxidu uhličitého. Jenže má i odvrácenou stránku. Část paliva se nemusí dokonale odpařit, směs se nespaluje úplně rovnoměrně a vznikají velmi jemné saze. Právě ty musí zachytit filtr pevných částic pro benzinové motory.
Proč se filtr zanáší
GPF, tedy gasoline particulate filter, má za úkol zachytit drtivou většinu pevných částic ve výfukových plynech. Konstrukčně vychází ze stejného principu jako dieselový DPF, ale není s ním úplně totožný. Benzinový filtr pracuje s jemnější keramickou strukturou, protože se musí vypořádat s menšími částicemi.
Za běžných okolností se o něj řidič nemusí příliš starat. Benzinový motor se zahřívá rychleji než diesel, a pokud auto pravidelně jezdí delší trasy, filtr se dokáže čistit průběžně sám. Nahromaděné saze se při dostatečné teplotě vypálí a systém funguje bez toho, aby si toho řidič vůbec všiml.
Potíž nastává u aut, která tráví většinu života ve městě. Krátká cesta do práce, pár kilometrů na nákup, rozvoz dětí a večer zpět domů. Motor se sice nastartuje, ale výfuková soustava se často nestihne ohřát na potřebnou teplotu. Regenerace se nespustí nebo neproběhne správně a saze se ve filtru postupně hromadí.
Varovné signály není dobré přehlížet
Ucpaný filtr se nemusí projevit hned dramaticky. Zpočátku může řidič vnímat jen to, že auto nejede tak lehce jako dřív. Motor může působit utlumeně, reakce na plyn bývají horší a spotřeba paliva může postupně růst.
Později se obvykle přidá kontrolka motoru nebo chybové hlášení. Diagnostika pak může ukázat problém s tlakem ve výfukové soustavě nebo se snímačem rozdílu tlaků. Řada řidičů v takové chvíli počítá s vážnou závadou motoru, ale skutečnou příčinou může být právě zanesený filtr pevných částic.
Mechanici upozorňují, že podobné potíže se objevují hlavně u aut provozovaných dlouhodobě jen na krátké vzdálenosti. Největším nepřítelem filtru tedy nemusí být konstrukční chyba, ale způsob používání auta.
Regenerace potřebuje teplotu a čas
Aby se filtr mohl pročistit, potřebuje vysokou teplotu. Pasivní regenerace obvykle probíhá při teplotách přesahujících zhruba 600 až 650 stupňů Celsia. Vhodné podmínky vznikají například při svižnější jízdě mimo město, při akceleraci nebo při delším zatížení motoru.
V takové chvíli se nahromaděné saze spálí a promění na látky, které výfukový systém odvede ven. Řidič o celém procesu většinou vůbec neví. Právě proto může snadno vzniknout dojem, že benzinový filtr žádnou péči nepotřebuje.
Jenže pokud auto nikdy nedostane příležitost se pořádně zahřát, filtr se čistit nebude. Proto se jako jednoduchá prevence doporučuje občasná delší jízda mimo městský provoz. Nemusí jít o žádné extrémní zacházení, stačí běžná svižnější cesta po dálnici nebo rychlostní silnici.
Čištění vodou může nadělat víc škody než užitku
Když je filtr už příliš zanesený, může pomoci odborný servis. Ten dokáže provést regeneraci nebo vypálení na specializovaném pracovišti. Důležité ale je nesnažit se o neodborné čištění metodami, které se mohou používat u jiných typů filtrů.
U benzinového GPF se nedoporučuje čištění vodou ani silným proudem tlakového vzduchu. Keramická struktura uvnitř filtru je velmi jemná a křehká. Na první pohled může díl vypadat v pořádku, ale uvnitř může dojít k poškození kanálků. Takový filtr pak už nemusí správně fungovat.
Proto se vyplatí řešit problém včas a svěřit auto servisu, který ví, jak s benzinovým filtrem pevných částic zacházet.
Oprava může vyjít na tisíce korun
Samotný filtr je z výroby navržen tak, aby vydržel velmi dlouho. V ideálním případě by měl sloužit po celou životnost auta. Jenže to platí hlavně tehdy, pokud má vůz vhodné provozní podmínky a systém může pravidelně regenerovat.
Diagnostika závady obvykle vyjde přibližně na 2 500 korun. Odborné vypálení nebo regenerace se může pohybovat kolem 8 800 korun. Nejhorší variantou je výměna za nový díl, která může stát i okolo 37 500 korun. Levnější cestou může být repasovaný filtr, ale i v takovém případě jde o opravu za citelnou částku.
Někteří řidiči proto uvažují o odstranění filtru. To je však špatný nápad. Nejen z ekologického, ale především z právního a technického hlediska.
Vyříznutí filtru se může prodražit
Odstranění filtru pevných částic může některým motoristům připadat lákavé. Filtr může částečně tlumit zvuk výfuku a u některých aut může být vnímán jako překážka pro úpravy výkonu. Jenže u vozidla používaného v běžném silničním provozu jde o zásah, který není legální.
Auto bez funkčního filtru nesplňuje emisní předpisy a nemělo by projít technickou kontrolou. Kromě toho může řidič narazit na opakovaná chybová hlášení, nouzový režim motoru nebo problémy se zárukou. Samotné mechanické odstranění navíc není konec. Obvykle je potřeba i zásah do řídicí jednotky, což náklady dále navyšuje.
Takové řešení se proto může ve výsledku prodražit mnohem víc než správná údržba nebo odborná oprava.
Nejlepší rada je jednoduchá
Filtry pevných částic se dnes montují do velké části moderních benzinových aut s přímým vstřikováním. Týká se to mnoha značek, od Volkswagenu, BMW a Mercedesu přes Peugeot, Citroën, Hyundai a Kiu až po Toyotu a další výrobce.
Řidiči by proto neměli spoléhat na to, že se jich problémy známé z dieselů vůbec netýkají. U benzinových aut bývá situace sice často jednodušší, ale filtr stále potřebuje vhodné podmínky k samočištění.
Nejlepší prevencí je občas vyjet mimo město a dopřát motoru delší jízdu v běžném provozním zatížení. Auto se zahřeje, výfuková soustava dosáhne potřebné teploty a filtr má šanci se přirozeně vyčistit. Právě taková drobnost může rozhodnout o tom, zda bude filtr sloužit dlouhé roky, nebo se přihlásí o drahou opravu už po relativně nízkém nájezdu.
.« Nový poplatek za vjezd vyjde na 2 600 Kč. Oblíbená alpská země zavádí past, kamery ohlídají 692 úseků Brusel nařídil novou přípojku v autech. Může zablokovat start motoru »
