Další evropská země zvyšuje maximální rychlost na dálnicích. A rovnou o 30 km/h
Dlouhá léta panoval v Evropě vcelku ustálený pořádek, pokud šlo o nejvyšší povolenou rychlost na dálnicích. Nejnižší limit – pouhých 100 km/h – dodnes platí na Kypru a v Norsku. Na opačné straně spektra je Německo, kde sice existuje doporučená rychlost 130 km/h, ale plošný limit stanovený není. Většina evropských států ale drží hranici mezi 120 a 130 km/h. Letos se ale začíná karta obracet a hlavní roli hraje Česko, Španělsko a Rakousko.
Jako první se do zrychlování pustilo Česko. Na dálnici D3 mezi Táborem a Českými Budějovicemi se už nyní testuje provoz rychlostí až 150 km/h. A další úseky mají brzy následovat – například část D11 mezi Kolínem a Jaroměří nebo D1 mezi Bělotínem a Bílovcem.
S podobným krokem nyní koketuje i Rakousko. Tamní budoucí vládní koalice FPÖ a ÖVP se už shodla na tom, že by se limit mohl zvednout právě na 150 km/h. Otázkou zatím zůstává, zda půjde o vybrané úseky, nebo o plošné opatření pro celou dálniční síť. Itálie se také chystá přidat – v úvahách je zvýšení limitu rovněž na 150 km/h, ale pouze tam, kde má dálnice tři jízdní pruhy. První takové úseky by se měly otevřít ještě letos.
A teď se ke „zrychlujícím“ zemím přidává i Španělsko – přesněji řečeno Katalánsko. Na dálnici AP-7 tu už oficiálně zvýšili limit z dosavadních 120 km/h na 150 km/h. To je skok o celých 30 km/h a řadí tento tah do čela nejrychlejších evropských dálničních úseků. Ale pozor – nejde o nepřetržitý režim. Tato změna je součástí přechodu na tzv. inteligentní dopravu. Rychlost tu totiž budou dynamicky řídit chytré dopravní značky – a to podle aktuálních podmínek, jako je počasí nebo hustota provozu. Pokud bude jasno a silnice prázdná, motoristé si budou moci dovolit svištět stopadesátkou.
Zvyšování dálničních rychlostí ale působí v dnešní době trochu jako paradox. A ne nutně kvůli bezpečnosti. Hlavní problém se jmenuje emise. Evropská unie tlačí na automobilky, aby vyráběly extrémně úsporná auta – ideálně se spotřebou kolem tří litrů na sto. Za každý gram CO₂ navíc dostávají výrobci pokutu 95 eur. A současně sledujeme, jak se na dálnicích limity rozvolňují.
Přitom rozdíl ve spotřebě paliva – a tedy i emisích – mezi rychlostí 120 a 150 km/h je zhruba 25 %. A samozřejmě ve prospěch nižší rychlosti. Může za to aerodynamický odpor, který roste se čtvercem rychlosti. V tomto konkrétním případě až o 56 %!
Příklad? Auto, které při 120 km/h spotřebuje 6,5 litru benzínu na 100 km, si při 150 km/h může říct klidně o 8 až 9 litrů. Veškerá úspora, kterou přinese složitá a drahá hybridní technika, za niž si zákazník při koupi připlácí, tím padá pod stůl. A elektromobily na tom nejsou jinak – i ony totiž při vyšších rychlostech spotřebují o čtvrtinu víc energie. A ta se také musí někde vyrobit – a ne vždy to bude zrovna z větru a slunce.
Pokud bychom to tedy mysleli s CO₂ vážně, maximální povolená rychlost by měla zůstat spíš u 120 km/h. Místo toho přichází rozvolňování v době, kdy chce EU zavést každoroční STK pro auta starší než 10 let – opět s odkazem na emise. Dává to vůbec nějaký smysl?
.« Test Toyota GR Yaris: malý démon je zpátky a silnější než kdy dřív Budeme jezdit na STK každý rok? Brusel chce změnit pravidla »
