Auto se na slunci mění v pec. Řidiči přitom často podceňují jednoduchý trik
Léto sice nemusí být od začátku do konce tropické, přesto se dnům s teplotami přes třicet stupňů nevyhneme. A když rtuť teploměru vystoupá ještě výš, zaparkované auto se během krátké chvíle promění v prostředí, které může být nebezpečné nejen pro děti nebo zvířata, ale také pro elektroniku, nápoje, kosmetiku, vybavení na kempování i samotný interiér vozu.
Mnoho řidičů má pocit, že stačí nechat okno pootevřené na malou škvíru. Jenže právě tady přichází nepříjemné překvapení. Jedno nebo dvě centimetry staženého skla sice působí jako rozumné řešení, ve skutečnosti ale teplotu uvnitř auta sníží jen minimálně. Pokud je venku zhruba 28 stupňů Celsia, může být v kabině během deseti minut přibližně 38 až 40 stupňů. Po půlhodině se teplota může přiblížit padesátce a po hodině se interiér dokáže rozpálit až na 55 stupňů. Oproti zcela zavřenému autu jde často jen o rozdíl několika málo stupňů.
Palubní deska a sedadla dostávají zabrat nejvíc
Teplota vzduchu je přitom jen část problému. Mnohem vyšší hodnoty se objevují na površích, na které přímo dopadá slunce. Palubní deska, volant nebo kožená sedadla se mohou rozpálit na více než 70 stupňů. Takové teploty už nejsou jen otázkou nepohodlí při nastupování. Dlouhodobě mohou způsobovat blednutí, tvrdnutí, praskání nebo celkové stárnutí plastů a kůže.
Ještě citlivější jsou moderní displeje, ovladače a elektronické prvky v interiéru. Pokud se některé části palubní desky zahřejí k osmdesáti nebo dokonce devadesáti stupňům, může už jít o teploty, které elektronice rozhodně nesvědčí.
Proč se auto rozpálí tak rychle
Na rychlost zahřívání má vliv barva karoserie, ale není to jediný ani hlavní faktor. Velkou roli hraje hlavně plocha prosklení. Čím větší okna auto má, tím více sluneční energie se dostává dovnitř. Platí to i pro panoramatické střechy, které sice působí efektně a příjemně, ale v horkých dnech umí interiér zahřívat velmi intenzivně.
Princip je jednoduchý. Sluneční záření proniká sklem dovnitř, kde jej pohlcuje palubní deska, sedadla a další tmavé plochy. Tyto části vozu následně energii přeměňují na teplo. To se už přes sklo zpět ven dostává mnohem hůře, takže kabina začne fungovat podobně jako skleník. Malá škvíra v okně nestačí k tomu, aby vznikla účinná cirkulace vzduchu. Aby větrání mělo větší efekt, musela by být otevřená nejlépe dvě protilehlá okna, a to výrazně víc, což u zaparkovaného auta samozřejmě často nepřichází v úvahu.
Elektronika, spreje i plechovky mohou být problém
Padesát stupňů v kabině znamená, že předměty uložené ve schránkách, kapsách dveří nebo přihrádkách středového tunelu mohou být vystavené ještě vyšší teplotě. Mobilní telefon, powerbanka, tablet nebo jiná elektronika s lithium iontovou baterií tak mohou během stání na slunci trpět víc, než se zdá.
Baterie ve spotřební elektronice obecně špatně snášejí teploty nad zhruba 45 až 50 stupňů. Může dojít k nevratnému poklesu kapacity, rychlejšímu samovybíjení a v krajních případech také k přehřátí. Zvlášť rizikové je nabíjení v prostředí, kde teploty přesahují 60 stupňů. V takových podmínkách už může nastat i nebezpečná reakce spojená s hořením baterie.
V autě by v horku neměly zůstávat ani plynové kartuše ke kempingovým vařičům, aerosolové spreje, deodoranty, repelenty nebo jiné tlakové nádoby. Vysoké teploty mohou zvýšit tlak uvnitř obalu natolik, že dojde k jeho poškození. Podobné riziko, byť obvykle méně dramatické, platí také pro plechovky se sycenými nápoji.
Stín je nejlepší, ale není stín jako stín
Nejúčinnější ochranou je stále parkování ve stínu. Jenže i tady je potřeba přemýšlet dopředu. Místo, které je ve stínu v okamžiku zaparkování, může být za dvacet minut přímo na slunci. Při delším stání proto dává smysl sledovat směr pohybu slunce a odhadnout, kde bude vůz stát za hodinu nebo za dvě.
Když se parkování na přímém slunci nedá vyhnout, je dobré omezit dopad slunečních paprsků na palubní desku a volant. Ideální je termoizolační clona na čelní sklo. Pokud ji po ruce nemáte, pomůže i obyčejný ručník, světlá látka nebo jakýkoliv kryt, kterým zakryjete nejvíce exponované plochy. Smysl má také spuštění slunečních clon. I jednoduché řešení může zpomalit zahřívání nejcitlivějších částí interiéru a snížit riziko jejich poškození.
Slunce v autě nepálí jen teplem
Sluneční záření neznamená pouze teplo. Vedle viditelného světla a infračerveného záření dopadá na auto také ultrafialové záření. To je důležité hlavně při dlouhých cestách za jasného počasí. Řidiči, kteří tráví za volantem mnoho hodin, dobře vědí, že slunce přes skla není radno podceňovat.
Čelní sklo bývá vrstvené a dokáže odfiltrovat většinu UV záření. Podobně jsou na tom zatmavená boční a zadní skla. Běžná čirá boční a zadní okna ale chrání méně. Obvykle dobře zachytí UVB záření, takže se za nimi člověk nespálí tak snadno jako na přímém slunci. Jenže UVA záření, které přispívá ke stárnutí kůže a částečně také ke zdravotním rizikům, mohou propouštět ve výrazně větší míře.
Při dlouhé cestě k moři nebo několikahodinové jízdě po dálnici proto není od věci chránit hlavně děti na zadních sedadlech. Pomůže opalovací krém, stínicí clony nebo kvalitní fólie na skla, která dokáže průnik UV záření výrazně omezit.
Elektromobily potřebují v horku šetrnější zacházení
Vysoké letní teploty nejsou výzvou jen pro interiér auta. Specifickou zátěž představují také pro baterie elektromobilů. Teplo urychluje chemické procesy uvnitř článků, což může při dlouhodobém působení přispívat k rychlejšímu stárnutí akumulátoru a postupnému poklesu jeho kondice.
Moderní elektromobily mají propracované systémy chlazení, které baterii během provozu chrání. Nejnáročnější situace ale nastává tehdy, když se vysoká venkovní teplota spojí s rychlým DC nabíjením. Výkonné nabíječky posílají do baterie velké množství energie v krátkém čase, což samo o sobě vytváří další teplo. V horkém počasí pak musí chladicí systém pracovat výrazně intenzivněji.
Proto je v letních měsících vhodné využívat častěji pomalejší AC nabíjení, pokud to čas a situace dovolí. K baterii je šetrnější a nevytváří tak výrazné tepelné zatížení.
Ideální je držet baterii mezi 20 a 80 procenty
U elektromobilů se i v létě vyplatí držet známého pravidla a nenechávat baterii zbytečně dlouho zcela vybitou ani plně nabitou. Pro běžné používání je nejvhodnější udržovat stav nabití zhruba mezi 20 a 80 procenty kapacity. Právě v tomto rozmezí se akumulátor obvykle cítí nejlépe.
Velmi užitečnou funkcí je také předchlazení kabiny ještě v době, kdy je vůz připojený k domácí síti nebo wallboxu. Řidič pak nastupuje do příjemně vychlazeného interiéru a energie potřebná k ochlazení se nebere z baterie během jízdy. Zároveň se tím může lépe stabilizovat teplota celého vozu včetně akumulátoru, což je v horkých dnech výhodné pro komfort i dlouhodobou kondici baterie.
Někdy rozhodují drobnosti
Letní vedro v autě není problém, který by se týkal jen zapomenutého psa nebo dítěte. Ohrožená může být elektronika, tlakové nádoby, nápoje, materiály v kabině i baterie elektromobilu. Přitom řada opatření je velmi jednoduchá. Parkovat promyšleně, nenechávat v autě citlivé předměty, zakrýt palubní desku, používat clonu na čelní sklo a u elektromobilu se vyhýbat zbytečně častému rychlonabíjení v největších vedrech.
Obyčejný kus látky sice z auta neudělá klimatizovanou garáž, ale dokáže ochránit části interiéru, které slunce ničí nejrychleji. A právě podobné drobnosti mohou v horkém létě rozhodnout o tom, jestli auto pouze nepříjemně rozpálíte, nebo mu zbytečně zkrátíte životnost.
.« Levná ojetina už nestačí. Češi chtějí automat, tempomat a hlavně Octavii Nejlepší ojeté rodinné MPV za malé peníze. Nabízí sedm míst, velký vnitřní prostor a skvělou spolehlivost »
