Golf, Octavia nebo Passat s motorem 1.9 TDI bývaly pro řidiče s velkým ročním nájezdem skoro samozřejmou volbou. Na jednu nádrž ujely pořádný kus cesty, v kopcích jim nechyběl zátah a běžný servis zvládla i menší dílna. Dnes už mají nejstarší exempláře za sebou desítky let provozu, přesto se 1.9 TDI mezi zájemci o úspornou ojetinu pořád skloňuje. Pod stejným označením se ovšem prodávaly motory s různým vstřikováním, výkonem i servisními nároky.
Při debatě o nejlepším dieselu všech dob zpravidla záleží na tom, kdo sedí u stolu. Řidič, který tráví většinu týdne na dálnici, ocení něco jiného než majitel malého auta na dojíždění. Mechanik zase dobře ví, jak velký rozdíl může být mezi dvěma auty se stejným motorem a podobným nájezdem, když jedno dostávalo pravidelný servis a druhé jezdilo od závady k závadě. Volkswagen 1.9 TDI se v podobných debatách vrací hlavně proto, že spojil vlastnosti, které řidiči využívali každý den.
Na okresce stačilo přidat plyn a motor se ochotně opřel do práce už v nízkých otáčkách. Při klidné jízdě se spotřeba mohla pohybovat kolem 4,5 až 5 l/100 km, a to i u větších aut, jako byl Passat nebo Superb. Lehčí Polo či Fabia se za příznivých podmínek dokázaly přiblížit čtyřem litrům. Konkrétní číslo samozřejmě záviselo na převodech, trase i tempu. Právě kombinace pružnosti a nízké spotřeby ale vysvětluje, proč motor dával smysl v malém hatchbacku stejně jako v rodinném kombíku.
Tři známé výkony, dvě generace vstřikování
Během devadesátých let se 1.9 TDI postupně rozšířil do řady modelů koncernu Volkswagen. Mezi ojetinami patří k nejznámějším verze s výkony 66, 81 a 96 kW. Každá se hodí pro trochu jiného kupujícího a výkon v inzerátu prozradí jen část příběhu. Přesnější představu o tom, co je pod kapotou, dá až kód motoru.
Mohlo by vás zajímat
U starších provedení se 66 a 81 kW se lze setkat s rotačním vstřikovacím čerpadlem Bosch. Zvlášť dobrou pověst má mezi příznivci těchto dieselů varianta ASV s výkonem 81 kW. I v těžším autě měla dost síly pro běžné předjíždění a stále si držela nízkou spotřebu. Známá verze s 96 kW už používala systém čerpadlo–tryska, označovaný jako PD. Silnější zátah byl znát, při výběru ojetiny je však u této generace důležité zjistit, zda předchozí majitel používal olej se správnou specifikací.
Opravitelnost byla stejně důležitá jako výdrž
Základ motoru tvoří litinový blok a rozvody poháněné řemenem. U starších variant s rotačním čerpadlem se k tomu přidává vstřikovací soustava, kterou nezávislé dílny dobře znají a pro kterou jsou běžně dostupné díly. Právě v tom spočívá část pověsti 1.9 TDI. Když se po letech něco pokazí, servis má obvykle s podobnou závadou zkušenost a majitel má z čeho vybírat při shánění náhradních dílů.
U řady starších verzí odpadá také starost s filtrem pevných částic. Dvouhmotový setrvačník a u pozdějších provedení i přítomnost filtru je ovšem potřeba ověřit u konkrétního auta. Ze samotného nápisu 1.9 TDI ani z údaje o výkonu v inzerátu se kompletní výbava motoru spolehlivě vyčíst nedá.
Při koupi hodně napoví studený start a servisní historie
Na prohlídku je ideální dorazit ve chvíli, kdy je motor ještě studený. Po nastartování má starší TDI svůj typický tvrdší zvuk, ale výrazně nepravidelný chod, nadměrné vibrace nebo kouřivost už stojí za pozornost. Při zkušební jízdě se vyplatí sledovat, jestli motor táhne plynule a neztrácí výkon při zrychlování. S věkem a nájezdem se může ozvat turbodmychadlo, vstřikovače nebo ventil EGR. Při prohlídce motorového prostoru má smysl pátrat také po únicích oleje.
Z dokladů o údržbě jsou důležité zejména výměny oleje a rozvodů. Pokud prodávající výměnu rozvodového řemene nedokáže doložit, je rozumné s ní počítat v rozpočtu hned po koupi. U oleje se u staršího vozu jako konzervativní volba nabízí interval kolem 10 až 15 tisíc kilometrů při dodržení specifikace pro konkrétní motor. Prospěje mu také provoz, při němž se pravidelně stihne zahřát na provozní teplotu. Zachovalý kus může zvládnout stovky tisíc kilometrů, u dnešních ojetin však o zbývající životnosti hodně vypovídá péče předchozích majitelů.
Renault, Peugeot i Opel mají vlastní favority
Pro menší a lehčí auta stojí za pozornost Renault 1.5 dCi, známý například z modelů Clio, Mégane a Kangoo. Umí jezdit úsporně a potěší tišším chodem. Při koupi je důležité rozlišovat jednotlivé ročníky a provedení. Zejména některé starší série si pověst pokazily potížemi s ojničními ložisky, u pozdějších verzí se situace po úpravách zlepšila.
Do výběru lze přidat také dvoulitrový motor 2.0 HDi z Peugeotů a Citroënů nebo Opel 1.7 CDTI, jehož konstrukce má kořeny u Isuzu. Ten nabízí slušnou pružnost a v praxi se jeho spotřeba podle modelu, výkonu a stylu jízdy může pohybovat zhruba mezi 5,5 a 7,5 l/100 km. I u těchto motorů má při výběru ojetiny velkou váhu konkrétní provedení a servisní historie.
Mohlo by vás zajímat
Dobře udržovaná Octavia nebo Golf s 81kW motorem ASV může i dnes dávat smysl řidiči, který pravidelně jezdí delší trasy a hledá úsporné auto se snadno dostupným servisem. Když ale proti sobě stojí zanedbané TDI a zachovalý dvoulitr HDi s doloženou údržbou, právě stav konkrétního auta může celý výběr rozhodnout.
