Pagani Zonda C12 S a Roadster – Díl II.
V prvním díle našeho seriálu o Zondě jsme si připomněli jak to vlastně celé začalo, její vývoj a samotné představení modelu C12 v roce 1999. V tomto díle se podíváme na jejího posíleného nástupce, tedy model C12 S, který oficiálně spatřil světlo světa v roce 2002, a jeho otevřenou verzi Roadster, která přišla na scénu o rok později.
A když říkám posíleného, tak oproti původní C12 opravdu znatelně. Šestilitrový dvanáctiválec o výkonu 394 koní vystřídal pod obrovským karbonovým krytem znovu dvanáctiválcový motor Mercedes-Benz uložený uprostřed, ale tentokrát o objemu 7.3 litru a pochopitelně dopovaný firmou AMG. Toto srdce uložené v zadním chrom-molybdenovém rámu pulzuje výkonem 555 koní při 5900 ot./min a obrovským točivým momentem 750 Nm už při 4050 ot./min. Výkon je na zadní kola posílán pomocí dvoulamelové spojky, šestistupňové převodovky a samosvorného diferenciálu. Aby majitelé nemuseli trávit většinu svého času v pneuservisu při přezouvání zadních pneumatik Michelin Pilot Sport o rozměru 345/35 R18, byla Zonda S standardně vybavena protikluzovým systémem. Přední náprava je obuta do stejných pneumatik s rozměrem 255/40 R18. Disky dodala firma OZ Racing. Obrovský výkon, vynikající jízdní vlastnosti a nízká hmotnost 1250 kg, katapultují vůz z 0 na 100 km/h za 3,7 s a maximální rychlost činí přes 320 km/h.
Díky Horaciovým bohatým zkušenostem a výzkumným studiím kompozitních materiálů je každé jeho auto skutečným mistrovským dílem, každá vrstvička karbonu dokonale sedí a ve zpracování Pagani zastiňuje i samotné Ferrari. Kompozitní díly z uhlíkových vláken s dobře viditelnou strukturou vytváří unikátní obraz o vysoké technologické vyspělosti automobilu. Oproti původnímu designu doplnil přední část Zondy charakteristický „nos“, který je známý například z formulí a vozů jako je Mercedes-Benz SLR McLaren a Ferrari Enzo. Zadní části dominuje dvoudílné přítlačné křídlo, zlepšující trakci při vysokých rychlostech. Agresivní, elegantní a originální design exteriéru doprovází zuřivé burácení motoru. To vše se ale změní po usednutí do bohatě prosklené kabiny, jejíž zvyšující se spodní linie oken připomíná kokpit nadzvukového letadla. Ve chvíli, kdy usednete do karbonových skořepin, zjistíte, že jste se dostali do nečekaně příjemného prostředí díky vynikající zvukové izolaci a téměř úplné absenci vibrací.
Zmínil jsem Ferrari Enzo, které je jako jedno z mála vozů schopné se se Zondou S srovnávat, a i tak bude tohle srovnání hodně obtížné. Oba vozy mají motory V12 s výkonem převyšující 550 koní, oba mají karbonovou karoserii a poháněnou zadní nápravu. Bohužel pro Horacia, má Ferrari lepší ovládání, aerodynamiku, brzdy i řazení. Tedy všechny aspekty, které dělají ze skvělého supersportu nejlepší supersport, ale Pagani zase vládne v kvalitě zpracování a dále je na tom také mnohem lépe s cenou, která byla své doby za verzi C12 S kolem 11 miliónů Kč.
Zonda S Roadster tedy přišla v roce 2003 a poskytovala vše co klasický model. Karbonovou skořepinu i karoserii, přední a zadní chrom-molybdenový rám, dvanáctiválec Mercedes-Benz AMG o objemu 7.3 litru se stejným výkonem 555 koní i točivým momentem 750 Nm, ale neskutečný zážitek z vozu umocňovala možnost jízdy i s otevřenou střechou. Hmotnost vozu stoupla na 1280 kg kvůli zachování tuhosti a minimalizaci kroucení karoserie bez střechy. Produkce Roadsteru byla limitována na 40 kusů.
V dalším díle seriálu se můžete těšit na Zondu F a její otevřenou verzi.
.
« Porsche 911 speciální edice Club Coupe Ford Focus ST – Známe Britské ceny! »
