Nadiktovat navigaci adresu, pustit oblíbenou rozhlasovou stanici nebo požádat o vyšší teplotu v kabině. V takových situacích dokáže hlasový asistent řidiči usnadnit život. Jakmile ale potřebujete rychle zapnout stěrače či světla, jeho možnosti bývají překvapivě omezené. Německý autoklub ADAC prověřil hlasové ovládání ve 40 automobilech a ukázal, proč by klasická tlačítka neměla z palubních desek zmizet.
Představte si, že jedete po dálnici a potřebujete zadat novou adresu do navigace. Místo postupného vyťukávání názvu města, ulice a čísla domu jednoduše řeknete, kam chcete jet. Přesně v takové chvíli dává hlasové ovládání smysl. Stejně přirozeně však nemusí fungovat ve chvíli, kdy se prudce rozprší a potřebujete okamžitě zapnout stěrače.
Rozdíl mezi těmito dvěma situacemi vystihuje hlavní zjištění rozsáhlého testu ADAC. Hlasoví asistenti už zvládají řadu užitečných úkolů, jejich schopnosti se ale mezi jednotlivými vozy výrazně liší. A především stále neplatí, že vše, co výrobce přesune z tlačítek na obrazovku, lze stejně pohodlně a rychle ovládat hlasem.
Mohlo by vás zajímat
Automobilky přitom na hlasové ovládání často odkazují právě v reakci na výhrady k ubývajícím fyzickým ovladačům. Palubní deska bez množství tlačítek působí uhlazeně a velký displej umožňuje soustředit většinu nastavení na jedno místo. Jenže řidič pak musí požadovanou funkci hledat v nabídkách a věnovat obrazovce pozornost, kterou by měl soustředit na silnici. Hlasový asistent má tento problém vyřešit. V praxi to však dokáže jen částečně.
Čtyřicet aut, osmnáct úkolů a značné rozdíly
ADAC zařadil do zkoušek 40 současných automobilů napříč cenovými kategoriemi. Vedle dostupné Dacie Duster tak prověřoval například i Mercedes-Benz GLC. Každý systém posuzoval na základě 18 úloh rozdělených do tří oblastí. První zahrnovala funkce související s výhledem a asistenční systémy, další se věnovaly klimatizaci a infotainmentu.
Celkové výsledky ukázaly, že hlasové ovládání není ani zdaleka stejně schopné ve všech autech. Dobré hodnocení získalo 16 vozů, dalších 14 skončilo s uspokojivým výsledkem. Sedm automobilů dosáhlo pouze na dostatečné hodnocení a zbývající tři obdržely slabé hodnocení.
Nejúspěšnější bylo BMW řady 5, které správně splnilo 16 z 18 zadaných úkolů. Na konci výsledkové listiny naopak skončily Suzuki e-Vitara a modely Dacia Duster a Jogger. U obou Dacií je podstatná okolnost, že hlasové ovládání zajišťuje pouze připojený chytrý telefon. Právě proto je autoklub v této části vyhodnotil jako nevyhovující.
Ani dobré schopnosti v jedné oblasti přitom automaticky neznamenaly, že si stejný systém poradí se vším ostatním. Ukázal to například Mini Cooper E. Ovládání klimatizace a infotainmentu mu šlo dobře, zatímco u světel, funkcí zajišťujících výhled a jízdních asistentů byly jeho možnosti podstatně slabší. Při výběru auta tedy nestačí zjistit, zda hlasového asistenta vůbec má. Důležité je, k čemu jej lze skutečně využít.
Čínská auta technologickou převahu nepotvrdila
Samostatnou pozornost si zaslouží výsledky čínských modelů. Ty často stavějí na výrazně digitálním prostředí, rozměrných obrazovkách a široké nabídce elektronických funkcí. Taková prezentace může vyvolávat dojem, že právě jejich hlasoví asistenti budou patřit k nejvyspělejším. Test ale žádnou jednoznačnou převahu nepotvrdil.
Z čínských zástupců si nejlépe vedly Lynk & Co 08 a Nio EL8, které získaly dobré hodnocení. BYD Seal a XPeng G6 dosáhly na uspokojivý výsledek, zatímco Leapmotor C10 a MG4 se musely spokojit s dostatečným hodnocením.
Slabiny se projevovaly především při pokusech ovládat hlasem světla, stěrače a asistenční systémy. Ani množství digitální výbavy tak samo o sobě nezaručuje, že vůz dokáže spolehlivě reagovat na všechny praktické požadavky řidiče. Rozhodující zůstává konkrétní provedení systému a rozsah funkcí, ke kterým mu automobilka umožnila přístup.
Výstražná světla hlasem nezapnulo ani jedno auto
Nejvýmluvnější výsledky přinesly zkoušky funkcí, u nichž řidič zpravidla nechce na nic čekat. Pouze čtyři ze 40 automobilů dokázaly na přímý hlasový pokyn zapnout potkávací světla a zadní mlhové světlo. Ještě omezenější byly možnosti u předních stěračů, které se takto podařilo aktivovat jen ve dvou modelech.
U výstražných světel byla bilance zcela jednoznačná. Hlasovým příkazem je nedokázal zapnout žádný z testovaných vozů.
Právě takové úkoly ukazují, proč nelze hlasové ovládání považovat za univerzální náhradu tlačítek. Při náhlém zhoršení viditelnosti nebo prudkém dešti potřebuje řidič provést jednoduchý úkon okamžitě. Neměl by přemýšlet, jak příkaz formulovat, ani čekat, zda mu systém porozuměl a požadavek skutečně vykoná.
Snadno dostupné tlačítko či páčka mají v těchto situacích zásadní výhodu. Řidič je použije jediným pohybem a hned vidí výsledek. Ani pokročilé rozpoznávání řeči tuto přímočarost automaticky nepřekonává.
Vypínání asistentů většinou zůstává na řidiči
Výrazné rezervy odhalil test také u asistenčních systémů. Z prověřovaných funkcí tohoto typu bylo možné hlasem přímo vypnout pouze dvě, a to jen ve třech automobilech. Dalších pět vozů alespoň umožnilo hlasovým pokynem otevřít odpovídající nabídku. Samotnou deaktivaci pak musel řidič dokončit ručně.
Ve zbývajících 32 autech nebylo možné zkoušené asistenční funkce hlasem ovládat vůbec. Právě zde přitom existuje poměrně zřejmý prostor pro praktické využití hlasového asistenta.
Někteří řidiči chtějí po nastartování vypnout například upozornění na překročení rychlosti. Pokud kvůli tomu musejí opakovaně procházet několik úrovní nastavení na displeji, jednoduchý slovní pokyn by jim celý postup výrazně usnadnil. Výsledky však ukazují, že tuto možnost většina zkoušených vozů nenabízí.
Adresu je snazší vyslovit než vyťukávat
Zatímco u rychlých a jednoduchých úkonů mají fyzické ovladače nadále silnou pozici, při zadávání složitějších informací se výhoda přesouvá na stranu hlasu. Nejlepším příkladem je navigace.
Nadiktovat cílovou adresu bývá pohodlnější než na obrazovce postupně vybírat jednotlivá písmena a číslice. Za jízdy navíc ruční zadávání zaměstnává oči i ruce. Některé automobilky proto tuto možnost při pohybu vozidla z bezpečnostních důvodů úplně blokují.
Podobně užitečný může být hlasový asistent při telefonování, hledání konkrétní rozhlasové stanice nebo získávání informací prostřednictvím infotainmentu. Místo procházení seznamů a nabídek stačí vyslovit požadavek. Pokud jej systém správně pochopí, řidič ušetří čas a nemusí tolik odvracet pozornost od provozu.
Právě u úloh, které by jinak vyžadovaly několik kroků nebo zadávání delšího textu, je přínos hlasového ovládání nejpřesvědčivější. Nejde jen o technologickou zajímavost, ale o funkci, která může používání auta skutečně zpříjemnit.
Klimatizaci zvládá dobře, tlačítko ale může být rychlejší
Poměrně dobře dopadlo i ovládání klimatizace. Ve většině testovaných automobilů bylo možné hlasem upravit teplotu nebo další nastavení. Zvlášť užitečné je to v modelech, které mají ovládání tepelného komfortu schované v dotykovém rozhraní.
Současní asistenti navíc nemusejí vyžadovat jen přesně naučené povely. Oproti starším systémům často rozumějí běžně formulovaným větám a některé dokážou vyhodnotit i jejich význam. Řidič tak nemusí vždy vyslovit konkrétní teplotu. Stačí říct „Je mi zima“ a automobil může sám přitopit.
Obdobně může systém reagovat na poznámku o zamlženém čelním skle a zapnout odmlžování. Některá auta umějí také určit, odkud v interiéru hlas zazněl. Když o vyhřívání sedadla požádá spolujezdec, mohou tak aktivovat vyhřívání právě na jeho místě.
To všechno jsou užitečné schopnosti. Jejich přínos však záleží i na tom, jaké další možnosti ovládání má řidič k dispozici. Pokud je na palubní desce po ruce otočný ovladač teploty nebo samostatné tlačítko vyhřívání sedadla, jeho použití může být stále rychlejší. Odpadá totiž čekání na rozpoznání řeči a následné provedení pokynu.
Mluvit na auto se nehodí v každé situaci
Hlasové ovládání může pomoci i při hledání funkce, kterou řidič používá výjimečně. Nemusí si pamatovat, ve které části menu se nachází, a jednoduše o ni požádá. V takovém případě může být slovní příkaz nejkratší cestou k požadovanému nastavení.
Z toho ale nevyplývá, že by hlas měl být jedinou dostupnou možností. V kabině mohou právě hovořit ostatní cestující, někdo může spát nebo řidič telefonuje. Dalším lidem zkrátka není příjemné s autem mluvit a raději sáhnou po běžném ovladači.
Vedle pohodlí vstupuje do hry také soukromí. Náročnější hlasové požadavky totiž některé systémy nezpracovávají přímo ve vozidle. Odesílají je na cloudové servery automobilky nebo externího poskytovatele, kde teprve dochází k jejich vyhodnocení. Část komunikace s autem tak může probíhat mimo samotný vůz.
S tím souvisí i závislost na internetovém připojení. Jestliže asistent potřebuje ke zpracování povelů cloud, může při výpadku datového spojení přijít o část svých schopností, případně přestat fungovat úplně. Do budoucna navíc může být využívání těchto služeb spojeno s dalšími náklady. I proto dává smysl zachovat jiné způsoby, jak se k důležitým funkcím dostat.
České menu ještě neznamená, že auto rozumí česky
Pro českého zákazníka je zásadní také jazyková podpora. Přítomnost hlasového asistenta v seznamu výbavy sama o sobě nic neříká o tom, zda si s ním bude moci povídat česky.
Výrobci automobilů i dodavatelé těchto technologií se soustředí především na nejrozšířenější světové jazyky. U menších jazykových trhů může být nabídka užší a některé funkce nemusejí být dostupné vůbec. Ani kompletně přeložené prostředí infotainmentu proto nezaručuje stejně rozsáhlou podporu hlasových příkazů.
Auto tak může zobrazovat nabídky v češtině, ale na českou větu reagovat nedokáže. Případně jí porozumí jen u části úloh. Pro řidiče v Česku je proto podstatné nejen to, zda vůz hlasové ovládání nabízí, ale také jaké jazyky podporuje a co přesně lze v češtině ovládat.
Nejlepší výsledek přináší kombinace tří způsobů ovládání
Závěr ADAC není odmítnutím hlasových asistentů. Naopak jim přiznává důležité místo v moderních automobilech. Výsledky ale zároveň ukazují, že by neměli sloužit jako argument pro odstranění všech fyzických ovladačů.
Každý způsob ovládání má své silné stránky. Tlačítka a otočné ovladače se hodí k často používaným funkcím a k úkonům, u nichž záleží na bezpečnosti a okamžité reakci. Displej je vhodný pro mapy, média a přehledné zobrazení nastavení. Hlas může převzít složitější zadávání, vyhledávání málo používaných funkcí nebo úlohy, které by při ručním ovládání za jízdy příliš zaměstnávaly řidiče.
Mohlo by vás zajímat
Smysluplným řešením je proto jejich vzájemné doplnění. Řidič by měl mít možnost zvolit si podle situace to, co je nejrychlejší a nejpohodlnější. Test 40 automobilů potvrdil, že hlasové ovládání už umí být velmi schopným pomocníkem. Úplnou náhradou tlačítek se však zatím nestalo.
