alp16

Renault Alpine V6 Turbo (1985-1991)

8. 1. 2012 • Historie, Novinky

Všichni dobře známe pojem Renault Alpine. Vynikající auto, které mělo obrovské štěstí, že vůbec vzniklo. Tvůrcem a otcem vozů Alpine byl totiž Jean Rédélé, který chtěl být úředníkem. Naštěstí jej jeho otec přiměl k převzetí rodinného podniku, a tak mu nezbývalo, než se tohoto úkolu zhostit a stát se prodejcem aut Renault. Brzy nahlédl i do motoristického sportu, upravoval totiž Renaulty 4 CV pro rally a okruhy, se kterými i sám jezdil. S touhle „želvou“ dokázal třikrát po sobě vyhrát svou třídu do 750 ccm v slavném závodě Mille Miglia (1952-1954). Pak přišlo na řadu kupé 4CV s hliníkovou karosérií, kterou navrhl Giovanni Michelotti, a s upravenou převodovkou z původně třístupňové na pětistupňovou a také motor nezůstal bez povšimnutí. Očividné úspěchy vyvolaly nemalý zájem o úpravy a vůbec o podobné vozy, a proto založil v roce 1955 společnost Société Anonyme des Automobiles Alpine.

Všechny tyto zkušenosti Rédéléovi pomohly k postavení první Alpine A106, A108 a později veleslavné Berlinette A110. My se ale netradičně podíváme na jinou „generaci“ Alpine, než je právě nejslavnější Berlinette. Půjdeme po stopách dále, po A110 přišla v roce 1971 Alpine A310 s dosti moderními tvary. V roce 1977 dostala vidlicový šestiválec a v roce 1985 jí vystřídala Alpine A500 – A502. A ta nás dnes bude zajímat.

Od nekompromisní Berlinette A110, jakožto sportovního náčiní, její nástupkyně A310 poněkud „vyměkla“. Je komfortní, i když její vzhled je dostatečně ostrý. Naproti tomu Alpine V6 GT a V6 Turbo (A500 – A502) je vynikající kupé třídy GT pro dálkové cestování. Co ovšem zůstalo svému vzoru věrné, je koncepce pohonu vše vzadu. Podélně uložený motor vzadu za zadní nápravou s pohonem zadních kol obrací „normální“ rozdělení váhy v prospěch zadní nápravy, kam připadá 60 %. Tímto uspořádáním se snaží vystrčit růžky v segmentu krále těchto „vševzadu“ aut, kterým je Porsche 911. Kdyby Renault pokračoval v tradici značky Alpine, což znamená výrobu ortodoxních sportovních aut s motorem vzadu, možná bychom se ještě dnes dívali na vyrovnané soupeře. Odvážná slova, ale vzhledem k faktu, jak je i přesto Alpine A500, zejména pak V6 turbo, dobrá, nebojím se je napsat.


Vnější vzhled je trochu všední a je to škoda. I když svalnaté, dobově hranatější kupé nevypadá vůbec špatně, tak nějak mezi ostatními splývá a nevyčnívá. Na první pohled člověk může znejistět, jestli to není nějaký japonec, třeba Nissan 300 ZX. Karosářské díly jsou z laminátu, jenž sedí na ocelovém rámu. Interiér kombinuje plast a kůži, je možná trochu neosobní, každopádně sportovnost vystihuje dobře a řidiče informuje dostatečně, zahrnuje i ukazatel plnícího tlaku turba a tlaku oleje. Kožený volant, řadicí páka a mimořádná sedadla se postarají o skvělý kontakt s autem.

Zaměřme se na motor a rovnou na jeho silnější a zajímavější přeplňovanou verzi. Ten nese označení Z7U-730 (PRV). Jedná se o klasický vidlicový šestiválec s úhlem 90°, jehož blok a hlava jsou z lehkých slitin, ve kterých jsou uloženy vložky válců. Kliková hřídel je uložená čtyřikrát, vrtání a zdvih činí 91 x 63 mm. Hlava nese dvě vačkové hřídele, přičemž na válec připadají dva ventily. Konečný objem je 2 458 ccm a výkonově dosahuje 185 koní při 5 750 otáčkách (bez katalyzátoru 200 koní), nejvyšší točivý moment 292 Nm je k dispozici v 2 250 ot/min. Vzduch do sání tlačí turbodmychadlo Garrett T3 pod tlakem 0,7 bar, navíc doplněné intercoolerem. Zajímavostí je, že atmosférická verze V6 GT má vyšší objem – turbo verze má zmenšený zdvih o 10 mm a také o 30°přesazené ojniční čepy tak, aby pořadí zapalování bylo v rozmezí 120°, což hraje v prospěch kultivovanosti motoru.


S motorem spolupracuje manuální pětistupňová převodovka uložená podélně před zadní nápravou. Zajímavá je tím, že je na francouzskou školu nebývale přesná a dost spolehlivá. S příznivou váhou 1 180 kg Alpine uhání až 254 km/h a na stovku se rozjede za 6,9 sekundy. A to je opravdu slušné. Při takových rychlostech je třeba mít i stabilní podvozek a to je silná stránka Alpine. Vpředu i vzadu jsou dvojitá trojúhelníková ramena s plynovými tlumiči a vinutými pružinami. Brzdy jsou samozřejmě kotoučové na všech kolech, na přání i s ABS. Výhodou uspořádání vše vzadu je řízení. Není nutný posilovač, předek je lehký, čímž je zajištěno přesné vedení a taky výborná odezva a kontakt kol s vozovkou a to i přesto, že Alpine A500 má patnáctipalcové ráfky s pneumatikami vepředu 195/50, vzadu 255/45.

Renault Alpine A500 je dnes lahůdkou. Jisté je, že ne každý jí ocení. Je třeba si na ni zvyknout a naučit se s ní jezdit, odhadnout její limity. Větší část váhy vzadu je dobře využitelná, stejně tak může být i nevyzpytatelná. Projíždět zatáčky bokem chce větší cit a umění než u klasických zadokolek s motorem vpředu, protože váha vzadu způsobuje při akceleraci znatelnější kyvadlový efekt, který musí řidič předvídat – obzvláště ve spojení s turbomotorem. V rukou dobrého jezdce je Alpine skutečně střela a nabízí zajímavou alternativu k Porsche. Vyráběla se až do roku 1991, po ní přišla Alpine A610 se sklopnými světly, která vydržela v nabídce až do roku 1995. Pokud hledáte sportovní a neotřelý youngtimer a nebojíte se slušné síly burácející za Vámi, zamyslete se nad těmito Alpinami, jsou vynikající.

.

« »