SUV, které zadupalo konkurenci. Dnes přijde na málo a boduje spolehlivostí a robustností
Svými prodeji se XC60 vyšvihlo nad všechny sourozence z téže továrny a navíc dokázalo překonat i zavedené rivaly jako BMW X3, Audi Q5 nebo Mercedes-Benz GLK. Na trhu ojetin je dnes těchto Volv opravdu hodně a v cenovém rozmezí zhruba od 200 tisíc korun vypadá jako lákavá koupě. Jenže otázka je jasná: dává v tvrdé konkurenci pořád smysl?
Design a pozice na trhu
Elegantní, dravé a současně sympatické – přesně tak XC60 působí. Má moderně zaoblené tvary, přikrčenou příď, vyšší stavbu karoserie a typickou záď s dlouhými zadními světly, která jsou pro Volvo už roky poznávacím znamením. Zároveň je trochu těžké ho nacpat do jedné škatulky. Velikostně sice sedí vedle Audi Q5, BMW X3, Mercedesu GLK nebo Range Roveru Evoque, jenže tyhle modely bývají obvykle dražší a často působí o chlup „dospěleji“ v prémiovém smyslu.
Na druhé straně XC60 není ani klasické velké rodinné SUV typu Hyundai Santa Fe nebo Honda CR-V. Stojí někde mezi – a právě tím se snaží trefit více zákazníků najednou. U ojetin to znamená jediné: za stejné peníze můžete narazit na hromadu přímých i nepřímých soupeřů, takže výběr není zrovna jednoduchý.
Interiér a praktičnost
Zvenku se německé konkurenci bez problémů vyrovná a v některých detailech ji dokáže i zahanbit. Uvnitř už je situace vyrovnanější – ne že by kabina byla ošklivá nebo špatně slícovaná, ale materiály nepůsobí tak „draze“ jako u Audi, BMW nebo Mercedesu. Zpracování je ale poctivé a typický švédský styl má tu vlastnost, že si na něj člověk docela rychle zvykne a začne mu dávat smysl.
Středový panel může zpočátku vypadat jako změť tlačítek, jenže stačí pár minut a zjistíte, že je to spíš otázka zvyku – logika ovládání je ve výsledku příjemná a každé tlačítko má svou roli. Volant dobře padne do ruky, jen designově působí obyčejněji a tlačítka na něm umí připomenout levnější auto, než jakým XC60 chce být.
Sedadla: tady Volvo umí
Páčky blinkrů a stěračů sice dokážou působit až „užitkově“, jenže pak si sednete do sedaček a všechno je odpuštěno. Tohle je typická volví disciplína: pohodlí, příjemné čalounění, dlouhé cesty bez únavy. Boční vedení není nijak sportovní, ale u rodinného SUV to většině lidí vadit nebude. Ergonomie a posed za volantem si zaslouží pochvalu.
Zavazadelník nabídne 495 litrů, takže žádný šok ani zklamání. Prakticky ale počítejte s tím, že je spíš mělčí a nakládací hrana je výš, než by bylo ideální.
Jízda: klid, ticho a pohodlí
Pro test ojetiny z AAA Auto jsem sáhl po XC60 D5 AWD – tedy po 2,4litrovém naftovém pětiválci spojeném s manuálem. Výkon 136 kW, rok výroby 2009 a nájezd jen 90 tisíc kilometrů.
Hned na začátku překvapí manuální převodovka a spojka – jsou příjemně naladěné a sžijete se s nimi rychle, takže po krátké době řadíte hladce a bez nervů. Výhled do stran je v zásadě dobrý, i když velké vnitřní zrcátko dokáže občas „sežrat“ semafor přesně ve chvíli, kdy byste ho nejradši viděli.
Řízení je příjemně tužší, jenže nějaká extra bohatá zpětná vazba se nekoná. Ve vyšších rychlostech je proto o něco složitější odhadnout, co přesně bude auto dělat. Podvozek je spíš houpavý a rychlejšímu tempu úplně nefandí, takže nejlépe XC60 sedí klidnější styl.
Podvozek a odhlučnění jako hlavní zbraň
Když zpomalíte a přestanete po něm chtít sportovní reakce, začne dávat celé auto obrovský smysl. Odhlučnění je výborné i kolem 150 km/h a podvozek umí být doslova hýčkací. Dlouho jsem nejel autem, které by tak ochotně žehlilo propadlé kanály, spáry a rozbitý asfalt. Část zásluh jde i za pneumatikami 235/65 R17, které fungují skoro jako druhé odpružení. V zatáčkách ale nečekejte zázraky – držení stopy je spíš „rodinné“ než nadšené.
Motor D5: pět válců dělá rozdíl
Pětiválcový diesel je jedním z důvodů, proč má XC60 pořád kouzlo. Oproti běžným naftovým čtyřválcům působí dospěleji, kultivovaněji a většinou i příjemněji zní. Na hladké šestiválce sice pořád trochu ztrácí, ale odmění solidním tahem už od nízkých otáček, pružností a rozumnou spotřebou. V praxi: ve městě kolem 9 litrů, mimo město zhruba 6,5 a na dálnici se dá držet pod osmi litry na 100 km.
AWD a lehký terén
Pohon všech kol řeší připojitelná zadní náprava přes spojku Haldex čtvrté generace. Funguje tak nenápadně, že si připojení zadku v běžné jízdě prakticky nevšimnete. Díky vyšší světlé výšce se XC60 nezalekne ani lehčího terénu – limit pak většinou představují hlavně silniční pneumatiky, ne auto samotné.
Pro koho dává smysl
Pokud nepatříte mezi řidiče, kteří chtějí každou zatáčku „sežrat“, a místo toho rádi plynule plujete krajinou s rodinou nebo ve dvou, XC60 je velmi dobrý parťák. Umí být mimořádně komfortní, tichý a na dlouhých trasách vás neunaví ani po stovkách kilometrů. A jako bonus přihodí tradičně silnou stránku značky – důraz na bezpečnost, promyšlenou karoserii a řadu aktivních prvků.
Technika a motorizace
Naftovou nabídku tvoří pětiválce D3, D4 a D5, přičemž označení se v průběhu let různě měnila. Na začátku se nabízely 2.4D a D5 s výkony 120 a 136 kW, později je vystřídaly 2.4D Drive (129 kW) a D5 (151 kW). V roce 2010 přišlo D3 se sníženým zdvihem – dvoulitr s výkonem 120 kW, který o rok později posílil až na 158 kW. V roce 2012 se základní verzí stal D3 se 100 kW (přední pohon), zatímco D4 se vrátilo k objemu 2,4 litru a výkonu 120 kW. Úplně poslední diesel představoval čtyřválec 2.0 D4 Drive-e (133 kW) výhradně s předním náhonem. Společným jmenovatelem byla dvojice turbodmychadel různé velikosti (bi-turbo).
Benziny jsou u nás vzácnější, ale občas se objeví. Přeplňované dvoulitry 2.0T/T5 mají 149 nebo 177 kW a pohání přední kola. Čtyřkolku nabídne atmosférický šestiválec 3.2 (179 kW) a také přeplňovaný šestiválec 3.0 s výkonem 224 kW.
Podvozek a převodovky
Systém AWD řeší Haldex čtvrté generace, převodovky byly buď šestistupňový manuál, nebo šestistupňový automat Geartronic s měničem. Vpředu pracuje McPherson, vzadu je víceprvkové zavěšení.
Na co si dát pozor u ojetin
XC60 má pověst spolehlivého auta a naftové pětiválce jsou obecně hodnocené velmi dobře. Jako častější téma se na fórech objevují zadní ložiska – když odcházejí, prozradí je hučení. Vyplatí se také zkontrolovat kladku řemene; podle odborníků se doporučuje výměna kolem 60 tisíc kilometrů. A pro delší život motoru je klíčový olej – pravidelné výměny včas, osobně bych nechodil přes 15 000 km.
Doporučujeme a čemu se vyhnout
Za nejpovedenější volbu považuji pětiválec D5 AWD se 136 kW – ideální mix síly, kultivovanosti a použitelnosti. Spokojenost ale obvykle přinesou skoro všechny motorizace, jen základní D3 se 100 kW je spíš pro klidné řidiče a s dynamikou to nepřehání.
Z benzinů stojí za zmínku poctivý atmosférický šestiválec 3.2 a také přeplňovaný třílitr s velmi slušným výkonem 224 kW.
« Chcete si ušetřit nervy při seškrabování námrazy z auta? Jak fungují a kdy se vyplatí moderní AKU škrabky SUV s geniálním podvozkem, klasickým motorem a s japonskou kvalitou. Dostupná ojetina pro ty, kdo rádi řídí »
