Test Audi A6 Allroad 55 TDI: Dokonalý univerzál s absurdně silným dieselem
Audi A6 Allroad byl první model značky zaměřený do terénu. Audi ani v nejmenším nebyla první automobilkou s myšlenkou postavit zvednutý houževnatý kombík, ale byla první v prémiové třídě. Hned od začátku šlo o velký úspěch. Recept byl přitom tak dobře promyšlený, že se do dnešní doby ani trochu nezměnil. Vezměte A6 Avant (který už sám o sobě vypadá skvěle), trochu ho přizvedněte, obežeňte hradbou z plastů a přidejte pár offroadových prvků. Tadá! Máte hotovo. Jednoduché, ale funguje to. Současná generace A6 Avant jako by se pro verzi AllRoad narodila. S ostře řezanými linkami a vytaženými zadními blatníky vypadá správně dobrodružně a nezastavitelně.
Model A6 dostal pro letošní rok mírný facelift, ale pozná to jen trénované oko. Spíše se jedná o funkční a technologickou modernizaci, ačkoli motorizace zůstaly beze změny. Novým prvkem přídě je maska chladiče Singleframe s voštinovou strukturou, která je u základních variant matně černá a doplněná chromovaným rámečkem, ve vyšších výbavách je lesklá. Vzadu zmizely dříve kritizované falešné koncovky výfuku. Nové jsou i čtyři odstíny lakování, rozšířená je nabídka litých kol. Vylepšena byla také světla HD Matrix Light.
V detailech je rozšířená sériová výbava, její součástí je například Audi virtual cockpit s digitálním panelem sdružených přístrojů. kde se nově zobrazují siluety aut jedoucích v okolních pruzích. Volbu elektronických asistentů pak půjde nastavit jako rychlou volbu přes programovatelné zástupce.
Uvnitř je to moderní Audi v nejčistší podobě. Materiály a zpracování jsou na té nejvyšší možné úrovni. Jediná drobnost, která mě trochu rušila, jsou nepolstrované kapsy ve dveřích – když si sem odložíte něco menšího (například klíče), bude vám to za jízdy rachotit. Interiér ale jinak působí, jak kdyby byl vytesaný z jednoho kusu žuly, ani pod nátlakem nevydá jedinou hlásku. Prim tu hraje dvojice displejů umístěných nad sebou. Nic, na co bychom od Audi již nebyli zvyklí. Hlavní displej si pro sebe uzurpoval systém MMI, který je svižný, místy trochu neintuitivní, ale používá se dobře. Vypíchnout také musím kvalitu zobrazení. Černá je tak dokonalá, že pomalu nejde rozpoznat, kde končí displej a kde začíná dekor z černého klavírového laku.
Druhý displej je také ingolstadtská klasika – slouží k ovládání tepelného komfortu. Již od představení tohoto konceptu nepatřím mezi jeho fandy. Ovládání je příliš dole a kvůli absenci fyzických ovladačů se nedá používat poslepu. Při každé interakci s touto konzolí tak musíte pustit oči ze silnice. Chválím alespoň implementaci haptického ovládání, takže si nemůžete omylem něco zmáčknout, k dokonalosti má ale tento styl ovládání stále daleko. Je to skvělá ukázka toho, jak nucené inovace můžou zkomplikovat jednoduchý, léty ověřený koncept.
A že displejů není nikdy dost, tak se ještě jeden nachází v kapličce přístrojů. Tady ale nemůžu jinak, než chválit. Virtuální přístrojový štít od Audi už má něco let za sebou, stále ale patří k absolutní špičce trhu. Skvělé zobrazovací schopnosti, logické ovládání a nepřeberné možnosti individualizace. Skrze tento displej se dá ovládat 90 % funkcí auta a často jsem tak jezdil s vypnutým displejem infotainmentu a používal jen virtuální cockpit.
Místa je zde na rozdávání a řidičská pozice je naprosto příkladná. Sedí se hezky v autě, volant se dá přirazit k tělu, pořád mám ale skvělý výhled kolem sebe. Sedačky poskytují vynikající kompromis mezi komfortem a držením těla. Tady sbírá Allroad další body. Jen by se mi líbilo, kdyby zde bylo víc odkládacích prostor. Krom dvou držáků na pití a miniaturních kapsy ve dveřích si zde není kam dát věci – celou středovou přihrádku zabrala nabíječka na telefon. Velkému množství klavírového dekoru také nehovím. To auto prostě nejde udržet minutu čisté. Pokud ale máte rádi minimalistický vzhled moderní kanceláře, budete zde jako doma.
Vzadu je to s místem snad ještě lepší než vepředu. Před koleny mám rezervu na dvě pěsti a dokonce nad hlavou mi zbývá ještě skoro deset centimetrů. Konkurenční BMW 5 tolik místa nenabízí. Kufr v základu pobere 565 litrů. Pokud je to pro vaše rodinné cestování ale málo, můžete za auto zapřáhnout až 2.5 tuny těžký přívěs – já vám říkal, že tohle auto je všeuměl.
Pod kapotou testovaného fešáka je přeplňovaný vidlicový šestiválec o objemu tří litrů, kterému chutná nafta. Ten ze sebe dostane 253 kW (344 k) a tučných 700 Nm! To stačí k tomu, aby se tohle pětimetrové kombi vážící přes dvě tuny dostalo na stovku za 5.2 sekundy. Všechen výkon se na silnici samozřejmě přenáší skrze pohon všech kol Quattro – nemusíte tak mít strach, že bude mít A6 s přenosem síly na silnici problém. Motor má elánu na rozdávání a s autem si hraje, jak kdyby nevážilo zhola nic. Je tedy pravda, že na rozdíl od konkurenčních šestiválců se skutečně probere až lehce nad dvěma tisíci otáček – tedy o kousek výš – jeho medvědí síla je ale působivá.
Oproti „řadovým šestkám“ mu také trochu chybí na sametovosti, ale vynahrazuje to charakterem a zajímavým zvukem. Standardně jde o 48 voltový mild-hybrid. Elektrický člen pomáhá vyhlazovat prodlevu na sešlápnutí plynu. Reakce jsou tak mnohem předvídatelnější, než tomu bylo dřív. Motor je to zkrátka vynikající. Stejně povedené je spárování s osmistupňovou automatickou převodovkou. Ta řadí zcela neznatelně, rozjezdy jsou sametové a když je potřeba, můžete si pomoct pádly pod volantem. Spotřeba je také něco, s čím dokážu žít. Celý týden se mi bez problémů dařilo držet pod devíti litry, při klidné jízdě i o litr méně.
Největší kouzla ale A6 Allroad předvádí na silnici. Díky vzduchovému podvozku může měnit světlou výšku od 135 milimetrů až po 185 milimetrů. Při běžném silničním nastavení je tak „přilepená“ k silnici stejně jak její běžné verze a jízdní vlastnosti tak nejsou negativně ovlivněny vysokým těžištěm. Uložení je samozřejmě měkčí, stejně tak naladění podvozku, rozhodně ale nepůsobí tak neohrabaně jako SUV. Také oproti nim dokáže vykouzlit o poznání lepší komfort. Během jízdy působí, jako by se do silnice doslova vpila. Nemá sebemenší potřeby vám dávat vědět nic o stavu vozovky a každá cesta z rázu působí, jak kdyby byl přes noc položen nový asfalt. Čím víc času v ní trávíte, tím víc tuhle vlastnost oceníte. V kombinaci s perfektním odhlučněním jsou dlouhé cesty jak terapie. Vlastně je jedno, jestli jedete dvacet minut nebo několik hodin, únava si k vám cestu nenajde.
Naprosto perfektní je pak řízení. Je skvěle navážené, tak akorát rychlé a reakce auta na vaše povely jsou tak přirozené a předvídatelné, že si v něm během pár metrů připadáte jako doma. I díky tomu není žádný problém takhle velké auto umísťovat na silnici s milimetrovou přesností. Tady se skutečně potkávají všechny nejlepší vlastnosti vozů z Ingolstadtu.
V testu neustále omílám univerzálnost Allroadu a věřte, že to je skutečně oblast, kde září. On je totiž jeden stisk tlačítka od toho, aby se dálničního křižníku změnil v polňačkového darebáka. V offroad režimu se vypumpuje na nejvyšší světlou výšku, pohonné ústrojí a kontrolu trakce přizpůsobí pohybu na povrchu s menší trakcí a začnou se dít věci. Na polních cestách není ani potřeba polevit z okreskového tempa. Změna komfortu je sotva znatelná, auto se nad hrboly jen tak nese a i přes vysokou váhu je stále skvěle ovladatelné.
Elektronické systémy jsou zde navíc tak benevolentní, že vám dovolí i mírné powerslidy a všechno je to jedna velká zábava. Díky skvěle fungujícímu pohonu všech kol Quattro, který si chytře řeší distribuci výkonu na jednotlivá kola, je i jízda téměř rallyovým stylem zcela bezpečná a předvídatelná. Teprve tady pochopíte, kde leží smysl tohoto auta. Nevím, kolik majitelů bude své drahé Allroady brát mimo silnice, ale doporučuji vám to aspoň zkusit. Tady si totiž k autu vytvoříte skutečný vztah a zamilujete si ho.
Překvapivě slušně si luxusní kombi vede i ve středně těžkém terénu. Nesmíte ale očekávat zázraky. Světlá výška přeci jen za soky z kategorie SUV zaostává a při takto dlouhé rozvoru to pocítíte. Když ale budete správně volit trasu, překvapí vás, kam až se podíváte. Osobně ale neberu schopnosti v těžším terénu za tak důležité. Kolik luxusních SUV jste viděli v terénu? Jejich majitelé využijí pohon všech kol spíš na horách, kde je hodně sněhu. A tady jim Allroad s klidem ukáže záda, protože na silnici se za libovolných podmínek zkrátka chová lépe.
Audi A6 Allroad je dost možná to nejlepší auto, které má aktuálně Audi v nabídce. Dělá naprosto vše a je téměř nemožné ho nachytat na švestkách. Je skvělé na silnici i mimo ni. Zahrne vás luxusem a moderní výbavou. Je hodně těžké najít něco, co by se dalo kritizovat. Ale nikdo není dokonalý. Malé množství odkládacích ploch mě celou dobu trochu rozčilovalo. Fakt, že si v autě se základní cenou 1.9 milionu musíte připlatit za držáky na pití v druhé řadě nebo USB zdířku mi také hlava nebere. A nakonec je to příliš velké množství klavírového dekoru – to je ale čistě můj subjektivní problém, chápu, že někomu to naopak může imponovat. Žádná z uvedených chyb ale není tak velká, aby mě od nákupu Audi A6 Allroad odradila. Je to po všech stránkách působivé auto a dost možná ta nejuniverzálnější prémiovka.
Plusy
– Design
– Jízdní vlastnosti
– Výkonný motor
– Univerzálnost
Mínusy
– Málo odkládacích prostorů
– Příplatky i za maličkosti
« Překvapivá data EU: Plug-in hybridy vypouští o 350 % víc emisí, majitelé je totiž nedobíjí Test ojetiny Volkswagen New Beetle: Styl na prvním místě »
