Test Audi TT 45 TFSI Quattro: Definitivní sbohem
Automobilový průmysl prochází největší změnou ve své historii. Nové výzvy, nové příležitosti, ale taky těžká rozhodnutí. Automobilky se musí připravit na novou éru a představit modely, které je do ní převedou. A pro ty se musí vytvořit prostor. Jen v tomto roce jsme se tak museli rozloučit s řadou modelů a nešlo o žádná malá jména. Své sbohem řekl Ford Fiesta, Mercedes-Benz CLS, Chevrolet Camaro… a teď můžeme na seznam přidat další legendu – Audi TT.
Audi TT je na trhu již 25 let a já jsem si uvědomil, že jsem žádné nikdy neřídil – a to je potřeba napravit, dokud je ta možnost. Za roky existence se na něj nabalily nánosy různých klišé o kadeřnickém autě a já byl zvědavý, co je ve skutečnosti zač. Jeho představení v roce 1995 spustilo poprask. Pro Audi to byla revoluce. Nejen z pohledu designu, byl to také jejich první sportovní model od ukončení působení ve světovém šampionátu Rally po konci skupiny B v osmdesátých letech. Toto drobné autíčko symbolizovalo přerod značky.
Ono se tedy poměrně záhy ukázalo, že s tím sportováním to nebude až tak žhavé a že jde především o každodenní stylovku pro masy. Zákazníkům to očividně vůbec nevadilo, protože TT se prodávalo skvěle. Je tedy pravda, že zcela první verze vyráběná do roku 2000 vešla do historie jako divoké auto, bohužel ne v dobrém slova smyslu. Trápil ho totiž nedostatek přilnavosti zadní nápravy, což v kombinaci s nastavením geometrie vyústilo v nepředvídatelné chování při rychlé jízdě a skončilo to sérií nehod. Tato auta poznáte podle dokonale čistého designu, pozdější verze měli na víku kufru „kachní ocas“. Taky se přepracoval podvozek tak, aby bylo auto nedotáčivější.
Tohle je poměrně známá historie. Co už se ale tolik neví, že Audi TT bylo málem Porsche. Tým stojící za Audi TT totiž dostal za úkol nakreslit dvě auta. Jedno pro Audi, druhé po Porsche. Naprosto stejné zadání dostal tým návrhářů od Porsche. Když se tyto dva týmy sešly, bylo hned jasné, že nepůjde zrovna o hladkou spolupráci. Porsche si totiž novinku od Audi představovalo daleko slabší, dostupnější a bez pohonu všech kol. První meeting tedy nedopadl pro tým Audi zrovna růžově a jelikož v celém projektu mělo Porsche větší rozhodovací moc, začalo být jasné, že návrh Audi nikdy nespatří světlo světa. Prakticky okamžitě tak tým Audi vlétl k rýsovacím prknům a modelářské hlíně, navrhli koncept Audi TTS a v tajnosti ho odvezli na Frankfurtský autosalon – byl to okamžitý úspěch. I sám Giugiaro řekl, že by na autě nezměnil jedinou linku. Porsche tak už nedokázalo rozjetý vlak jménem TT zastavit a na jejich návrh nikdy nedošlo.
O čtvrt století později jsou v módě ostré linky. Elegance a čistota první generace tak jsou sice pryč, TT si ale dodnes dokázalo udržet svoje kompaktní rozměry. Vlastně jsem i zapomněl, jaký drobek „TéTéčko“ ve skutečnosti je. První generaci člověk jednu dobu potkával na každém rohu, pak ale jak kdyby někdo práskl bičem a TT doslova zmizela z ulic. Při živém setkání si ale připomínám, že je to auto o velikosti současné Fabie a v záplavě dnešních mastodontů je to neobyčejně sympatické. Design je výrazně inspirovaný vrcholem Ingolstadtských – modelem R8 – a sází výhradně na ostré linky a hrany. Ale musím říct, že mu to sekne. Snad jediná část, se kterou jsem vždy bojoval, byl zadek. To auto prostě z ničeho nic končí, jak kdyby tam něco chybělo. U testovaného kousku se to ale podařilo elegantně vyřešit krásným křídlem. V kombinaci s dvojicí koncovek výfuků konečně vypadá zezadu stejně ostře jako zepředu.
Verze, která se mi dostala do rukou, by se dala označit za lidovou. Jde totiž o druhou nejslabší motorizaci. Označení 45 TFSI značí přeplňovaný dvoulitr o výkonu 180kW a 370 Nm. Výkon putuje na silnici (samozřejmě) přes všechna čtyři kola. Je to sice jedno z nejslabších TT, co můžete pořídit, rozhodně to ale není žádná zdechlina. Na stovku se dostane za 5.8 sekundy. Koncernový čtyřválec je léty prověřená stálice, která má obrovské množství fanoušků. A není se čemu divit. V průběhu let se ukázal jako velmi spolehlivý a je známý tím, jak snadno se dává. Tohle totiž není jednotka, kterou je potřeba točit do bezvědomí, aby se něco dělo.
Dvoulitr sází především na silný střed a k nějakému prozkoumávání celého otáčkového spektra vás vlastně ani moc nemotivuje. Charakterem určitě najdete zajímavější dvoulitry, v reálném světě je ale tohle průběh výkonu, který chcete. Prakticky v jakoukoliv chvíli tak máte pod pravačkou plný výkon. Motor má taky překvapivě sytý zvuk a parádní pružnost. Není mu co vytknout. I dynamicky je uspokojivý, osobně bych ale asi sáhl po silnější verzi S. Přeci jen by se k dravému designu hodilo trochu víc koření pod kapotou. Pokud ale nefandíte vyloženě ostré jízdě, klidně ušetřete peníze a berte tuto verzi. S dvojspojkovým DSG taky spolupracuje skvěle, jen by se mi líbilo, kdyby převodovka v manuálním režimu neřadila sama, ale to už je ohraná písnička. Spotřeba je se dá s lehkou nohou držet kolem osmi litrů, při svižnější jízdě ale počítejte spíš s deseti.
Čím u mě TT absolutně boduje, je interiér. Ve skutečnosti je to můj dost možná nejoblíbenější moderní interiér vůbec. Je sice dost stísněný a zadní sedačky jsou pro smích. Ale koupili jste si maličké coupé, skutečně jste čekali něco jiného? Alespoň slušně velký kufr vám může být útěchou. Zpět ale k tomu, proč jsem si ho tak zamiloval. Je to snadné – je nádherný. Skoro jak kdyby vznikl v šedesátých letech, kdy jednoduchost a estetika šly ruku v ruce a u řidičského auta byl nejdůležitějším člověkem na planetě řidič. Kabina TT je celá postavená kolem vás.
Není zde žádný dotykový displej, vlastně na palubce není displej vůbec. Jen několik důležitých čudlíků a turbínové ofuky klimatizace. Ta čistota a jednoduchost. Mezi dnešními přeplácanými kabinami to působí neobyčejně svěže. Veškeré ovládání se smrsklo do virtuálního cockpitu a já jsem s tím naprosto v pohodě. Zadávání navigace je sice dost bolestivý zážitek, ale pro krásu se trpí, ne? Posaz je taky skvělý. Máte pocit, že zadkem musíte škrtat o silnici, sedačky vás hezky drží a zpracování společně se zvolenými materiály jsou audiňácky skvělé. Tohle je místo, kam jsem se každý den těšil jak malý.
Dá se s ním ale žít každý den? Vlastně ano. Ono vám totiž velmi brzy dojde, že je to vlastně hodné autíčko. Podvozek je sice poměrně tuhý, ale zbytečně vás netrestá – tedy většinou. Když najedete na žaluzie krátkých nerovností, tak přeci jen dočasně ztratí pevnou půdu pod nohama, ale je to sportovní auto, nemůže být jako houba. Pokud ale nečekáte kultivovanost Golfu (se kterým sdílí základ) a víte aspoň trochu, co kupujete, je podvozek poddajný tak akorát.
Větší překážkou může být hluk v kabině a to i v nízkých rychlostech. TT taky trpí na náchylnost na kvalitu povrchu a jakmile vjedete na hrubý asfalt, budete si připadat jak v sudu. Z části za to možná mohou dvaceti-palcové disky, které jsou pro čtyřmetrové auto podle mého přestřelem a klidně bych šel o dva palce dolů. Na kole budete mít víc gumy, snížíte neodpruženou hmotnost a na nerovnostech bude klidnější. Nikdy ale TT nebude vyloženě pohodové ježdění. Jsou jisté kompromisy, které musíte podstoupit, když chcete tak hezké a sportovně jezdící auto.
Při sportovní jízdě jde ale o obrovské překvapení. Přiznám se, že jsem se stal objetí předsudků a čekal jsem nudné „kadeřnické“ auto, ale to je něco naprosto jiného. TT je hbité, neustále ve střehu a neskutečně agilní. Rychlost, s jakou poslouchá vaše povely, je ohromující a stejně tak neochvějné odhlodání držet se zvoleného směru. Auto se chová jak kočka, před kterou kreslíte po zemi laserovým ukazovátkem. Navíc nejeví sebemenší známky přetáčivosti. Do té jí může dostat jedině zbytečně zbrklá práce na volantu, jinak se na limitu projevuje spíš mírnou přetáčivostí, které je ale dobře zvladatelná a především vám o ní dá TT vědět včas.
Velmi brzy mu tak začnete věřit a levným utahováním plynu si budete přirozeně auto „stahovat“ dovnitř zatáčky. Skvělou vlastností podvozku je taky to, že jakmile se do něj dostane trochu setrvačnosti, zmizí velká část jeho tuhosti a dokáže si tak poradit i s dost špatným povrchem. Tady na sebe stahuje pozornost i pohon všech kol, který zkrátka dokáže vysbírat veškeré zbytky gripu a TT tak zatočí prostě vždycky. Je to jiný druh zábavy než u zadokolek, ale zábava to bezesporu je. Jistota, přesnost, dokonalá ovladatelnost. Audi TT je zcela jiné auto, než jsem čekal. Až vám zas bude někdo od půllitru vyprávět, jak je to auto pro slečinky, neposlouchejte ho.
TT zanechalo v historii silný otisk a změnilo Audi jednou pro vždy. Jeho práce je teď už ale hotova a automobilka se musí soustředit na nové výzvy. Drobné coupé odchází v té nejlepší formě a nezůstává nikomu nic dlužno … A tak to má být.
Plusy
– Krásný interiér
– Ovladatelnost
– Rozměry
Minusy
– Hlučný podvozek
– Cena
« Test ojetiny Mercedes-Benz SLK 55 AMG: Malé kabrio s V8 a kompresorem je čiré šílenství Test ojetiny Suzuki SX4: Spolehlivá čtyřkolka od sta tisíc korun »
