Test Citröen SpaceTourer XL 2.0 BlueHDi 180
Doba MPV je, zdá se, definitivně minulostí. Kdysi oblíbený segment byl smeten z povrchu zemského rozpínavým druhem SUV – a automobilky se všemožně snaží díru na trhu zacelit. Proto se objevuje stále více osobních dodávek, které ukazují, že konec něčeho může být i začátkem něčeho lepšího.
Tahle dodávka je vlastně výsledkem japonsko-francouzských námluv, ze kterých vznikla čtyřčata. Jeden základ se totiž dá koupit jako Toyota Proace, Opel Zafira, Peugeot Traveller, a nakonec – účastník dnešního testu – Citröen Spacetourer. Každá z nich se navíc dá ještě koupit v několika délkách a několika rozvorech. Takže automobilová spolupráce na jedničku, aneb jak za jedny peníze zaplavit trh různými modely. My se dnes ale nebudeme vrtat v konfigurátoru a mrkneme se rovnou na to největší a nejsilnější, co se v téhle rodině nabízí. Spacetourer XL má totiž úctyhodných 5,3 metru na délku a rozvor přes 3,2 metru. Pokud tedy hledáte auto, kam se vejde hodně všeho a ještě zbyde místo, možná jste právě našli.
Pokud jde o design, tak od „A“ sloupku až k zadním světlům jsou všechny členové kvarteta stejní. Každá automobilka si jen upravila příď, aby co nejvíce odpovídala firemní kultuře. Trochu škoda, že se Spacetourer neodvázal podobně jako zbytek vozů automobilky (včetně podobně směřujícího Berlinga XL). Nějaký extravagantní předek by dokázal trochu rozhýbat zatuchlé designové vody mezi dodávkami. Namísto toho ale automobilka zvolila tvář přijatelnější širokou veřejností, a auto vypadá na Francouze až překvapivě usedle. Vlastně si ani nemyslím, že by s designem bylo něco v nepořádku: jde o dobře vypadající auto, jen když už je to Citröen, čekal jsem nějaký výstřelek.
U zbytku auta není moc o čem mluvit. Tvar dodávek je předem daný. Prostě krabička, která jde otevřít z obou stran. Šoupačky ale rozhodně oceníte při nastupovaní v těsných prostorech, protože při otevření nezabírají žádné místo. Díky obřímu rozvoru se taky otevře v podstatě půlka auta, takže ani nástup na zadní sedadla není problém. O tom vám ale nepovím, protože mnou testovaný kousek byl vybavený pouze dvěma řadami sedadel. Což dalo prostor vyniknout absurdně gigantickému kufru. Ten je tak obří, že když jsem do něj lezl, dělal jsem za sebou cestu z drobečků, abych trefil zpět. I v případě, že máte v autě tři řady sedadel, vleze se do něj skoro 1300 litrů, když vyhodíte třetí řadu sedadel, pojme 2800 litrů, a když necháte jen přední sedačky, vejde se do něj skoro 5000 litrů – to je víc prostoru, než má většina Pražáků na bydlení. Konečně zase jedno auto, které neklame názvem. Potěší taky drobnosti jako oka na uchycení nákladu, nebo otevírací zadní okno. Přeci jen, ne všude je prostor na otevření velkých zadních dveří.
Pokud jde o místa na sezení, tak do druhé řady se bez problémů poskládají tři dospělí (šířka dodávek má prostě svoje výhody). Jen bych ocenil možnost lavici posouvat. Taky mi chybělo otevírací okénko – to se ale dá za příplatek pořídit. Jinak je zde vše, co potřebujete. Držáky na pití, vlastní ovládání klimatizace a zdířky na nabíjení.
Po nástupu do kabiny na vás dýchne jednoduchý interiér, který v sobě původ v pracovním nástroji rozhodně nezapře. Zpracování ale působí opravdu bytelně, a k ergonomii nemám výtky. Prakticky na všechno důležité je tu velké tlačítko – hodně velké tlačítko. Takže bych obsluhu zvládl i s pracovními rukavicemi. Dokonce i infotaniment, který je u vozů PSA ovládaný senzorovými tlačítky, je tady vybaven klasickými čudlíky – tak to mám rád. Obrazovka je ale samozřejmě dotyková, nejsme přece divoši! Jinak je interiér vlastně příjemné místo. Vše je na svém místě, je zde spousta odkládacích prostorů a všechno působí tak, že to něco vydrží.
Pozice za volantem je tradičně jako na židli. Díky obřímu čelnímu sklu máte perfektní přehled o dění před vozem, vyšší posaz zajistí ten správný rozhled. Dodávka se vším všudy. Buď to máte rádi, nebo ne. Já se řadím k té skupince lidí, kteří z nějakého důvody mají jízdu v dodávkách v lásce. U Spacetoureru mi tuhle radost ale trochu kazil prostor pro řidiče. U tak obřího auta bych čekal víc. Levou nohu mi utiskoval výstupek, na kterém je umístěn volič převodovky, volant jsem si nemohl přitáhnout tak blízko, jak by se mi líbilo, a sedačky byly vyloženě špatné – neměly boční vedení ani nebyly pohodlné. To se naštěstí dá řešit ve sloupečku s příplatkovou výbavou. Přece jen testovaný kousek byl trochu holátko.
Pokud jde o pohon, tak tady se nic nenechalo náhodě. V testovaném autě se nacházel ověřený robustní dvoulitrový diesel 2.0 BlueHDi a výkonu 130 kW a rovných 400 Nm. Což stačí 1,8 tuny vážícímu jezevčíkovi na to, aby se na stovku podíval pod 10 sekund. Což je u dodávky nejspíš zcela nedůležitý údaj. Daleko důležitější je pružnost a schopnost hýbat se i v případě velkého zatížení. A tady se ukazuje medvědí síla agregátu. Motor totiž propůjčuje autu na poměry třídy velice nadstandardní dynamiku. Předjíždění je díky nízko položenému kroutícímu momentu hračka, zatěžování se nijak zásadně nepodepisuje na horší dynamice- zadýchat tohle auto opravdu není jednoduché. Spacetorurer se nabízí i s jinými motory, ale pokud vám to finance alespoň trochu dovolí, rozhodně sáhněte po téhle jednotce, poděkujete mi. Jediná škoda je, že díky horšímu odhlučnění kabiny si budete až zbytečně moc užívat jeho výrazného dieselového nýtování. Motor byl spřažen se starším šestistupňovým měničovým automatem, který ale odváděl svoji práci velice dobře. Rozjezdy probíhaly naprosto sametově, změny stupňů se odehrávají bez jakéhokoliv cukání – pro komfortní cestovaná skvělá volba. Potěšila taky spotřeba. I po městě se mi dařilo držet někde u hranice osmi litrů, testovací týden jsem uzavřel jen těsně nad sedmi. Vzhledem k rozměrům auta a výkonu motoru jde o skvělé hodnoty.
Zatímco zvětšenou délku a rozvor co do praktičnosti oceníte, na silnici se musíte připravit na trochu těžkopádnější projev. Kratší varianty ještě umí vcelku dobře maskovat svůj rodokmen, a jízdně se docela úspěšně přibližují osobákům, ta dlouhá už ne. Skoro půl metru navíc ale odhalí všechny vlastnosti konstrukce. Tohle auto zkrátka jezdí jako dodávka. Pokud hledáte něco praktického, ale zároveň se bojíte toho pocitu z „velkého“ auta, raději sáhněte po kratších verzích, nebo Berlignu. Podvozek je laděn s maximálním ohledem na komfort a jízda je tak hodně houpavá. Všechny varianty jsou navíc vybaveny víceprvkovou zadní nápravou a tlumiči se selektivní tuhostí (podle zatížení sami mění charakteristiku). Jízda je tak za každé situace jistá a stabilní. Pocitu těžkopádnosti se ale nezbavíte, a nekonečně dlouhé gumové řízení s tím moc nepomáhá. Tomu jsem za celý týden moc nepřišel na chuť. Volantem se namotáte opravdu hodně, navíc jde poměrně ztěžka, takže si i při přepravě rodiny budete připadat spíš jak závozník s tunou písku na valníku. Takové auto si ale stejně budete pořizovat hlavně kvůli klidné přepravě na dlouhé vzdálenosti, tady je houpavá povaha podvozku spíš výhodou. Malou výtku si ještě dovolím k účinnosti klimatizace. Jakmile bylo venku nad 27 stupňů, tak už nestíhala chladit obří vnitřní prostor. O to více zamrzela absence otevíracích okének v druhé řadě.
Celkově jsem se z Citröenu Spacetourer XL trochu na vážkách. Oceňuji jeho poctivost a robustnost. Taky výborný motor, který má síly na rozdávání a umí být úsporný. Z pohledu praktičnosti je prodloužená verze absolutní šampion. Umím si představit, že bych v něm nouzově dokázal i bydlet. Jen mu prostě tak nějak chybí ta sofistikovanost Multivanu. Pořád se svým projevem přiklání víc ke slovu „dodávka“ než „osobní“. Chápu, že srovnávat tyhle dva není úplně fér, protože ve srovnatelné výbavě je Mulťák asi o půl milionu dražší, ale nemůžu si pomoct. Citröen si za Spacetourer XL žádá minimálně nějakých 900 tisíc, což mi přijde opravdu fér, a nějaké ty mouchy se dají odpustit. Za ty peníze dostanete opravdu obrovský kus auta. Pokud tedy sháníte prostorného pracanta, který čas od času přepraví i menší zájezd, může Spacetourer fungovat skvěle. Pokud hledáte především extra prostorné auto, které sem tam něco odstěhuje, možná bude umět Berlingo XL posloužit lépe.
Citröen Spacetourer XL je nekonečně praktické auto s výtečným motorem. Pořád je svým ražením ale víc dodávka, a pokud tedy hledáte něco s osobákovitějším projevem, doporučuji menší alternativy.
Plusy
– Motor
– Prostornost
Cena
– Mínusy
– Málo účinná klimatizace
« Nový Hyundai i20 dostal audiosystém Bose s 8 reproduktory BMW řady 5 a M5 s doplňky M Performance Parts »
