Test Honda CB1000R. Když retro není, čím se zdá
V redakci nám letos jako třetí Honda přistála zcela nová „nahá“ (střídmě) retro kráska CB1000R. I když nová vlastně není tak úplně zcela. Jméno si totiž vypůjčila od své předchůdkyně z roku 2007, která má ale k letošnímu retro stylingu hodně daleko a působila naopak spíše nesmírně vesmírně. Je otázkou, jestli si teda letošní verze nezasloužila označení nové, ale to je asi zbytečná polemika. Podstatné je, že se hodně vydařila a krátké rande s ní bylo více než zajímavé.
Design
Zmiňovaný retro styling ve spojení s moderními prvky se zde vážně vydařil. Pochopitelně nemůže chybět kruhové čelní světlo, které je v dnešní době vždy předzvěstí onoho retra. Na rozdíl ovšem od customovského Rebela to zde s kruhy a kružnicemi již Honda nepřeháněla a zbytek motorky působí až nad očekávání moderně. Přístrojovka si například ponechává jen půlkruh pro otáčko- a rychloměr. Nádherně kompaktní je záď motorky bez dalšího kruhového světla s RZ umístěnou na blatníku.
Jedinou pihou na kráse je stříbrný plast okolo předního světla. Z dálky působí, tak jak byste očekávali, kovově. V momentě, kdy se však přiblížíte a zjistíte, že se jedná o plast, napadne vás pravděpodobně to samé, co mě – na hliník nezbylo? Osobně jsem, a to jak u motorek, tak i u aut, alergický na veškeré stříbrné lišty a podobně, které mají evokovat nějaký elox hliníku. Nemůžu tedy jinak, než si určitou kritiku dovolit i zde. Je to ovšem otázka preference každého řidiče a jistě se najde řad (možná i většina) těch, kteří podobné prvky naopak ocení.
Technika
Pod kapotou, tedy vlastně pod sedlem, na vás čeká litrový motor, který již samotným výkonem předčí většinu automobilové populace – 107 kw totiž působí spíše jako údaj z vozu střední třídy s hmotností jeden a půl tuny. Co od něj tedy můžete čekat ve chvíli, kdy s sebou veze 212 kg? Teleport na přání. Samotnému výkonu samozřejmě notně sekunduje krásná hodnota 104 Nm, ke kterým se ale naštěstí dostanete až nad osmi tisíci otáček, takže do čtyř tisíc se nic velkého neděje a lze s motorkou jezdit pohodlně a bezpečně i za zhoršených povětrnostních podmínek, do šesti tisíc budete jezdit při běžném provozu asi nejčastěji, no, a těch osm a více si necháte v zásobě na tu pravou zábavu.
O dynamickém potenciálu strojovny vám dá také na první pohled vědět již u naháče nezvykle široký chladič, který je připomínkou toho, že vždy když se k motorce blížíte, měli byste v sobě mít určitou míru respektu a pokory. Ani kontrola trakce totiž není všemocná, i když se o to přinejmenším svými možnostmi nastavení od „zapomeň na to“ až po „vsaď se, že si nevšimneš, že tady jsem“ snaží.
Jízda
Tento test píši ve chvíli, kdy mi v garáži stojí jiný retro stroj, a to z dílen Moto Guzzi, takže si nemohu odpustit určité srovnání retro aspektů v oblasti jízdy a tady je třeba jednoznačně zdůraznit, že nové cébéčko tisícovka je retro na rozdíl od jedenáctistovky (pozn. CB1100) jen a pouze esteticky. Jak již vyplývá z technických aspektů, o kterých jsem psal výše, jedná se zcela moderní koncepci, která se poté promítá zásadním způsobem i do jízdních vlastností.
Ty jsou skutečně vycizelované troufám si říct, že k dokonalosti. Především v momentě, kdy si navolíte režim sport. Ono retro a jízdní režimy včetně elektronického plynu samy zní společně trochu jako oxymóron, není-liž pravda?
Jakmile vyrazíte, dospělá zadní pneumatika se opře do asfaltu a vystřelí vás supersportovním tempem okamžitě do rychlosti, v níž vám z kapsy vyletí řidičský průkaz a policejní hlídka daleko za vámi jej už jen poslušně vezme ze země a (asi ze závisti) dlouho nevrátí.
Alespoň vám potom zbyde více času v garáži obdivovat estetické kvality vaší vražedné krásky a vzpomínat, jak řadila skoro bez vašeho přičinění, jen jste zmáčkli a pustili spojku v jakékoli rychlosti a hledání záběru? Co to je? Quickshifter z pluska (pozn. CB1000R+) netřeba. Jak jste vždy přesně věděli, co dělá to které kolo díky příjemně tuhému podvozku, který se ani při panickém brzdění nepotápěl. Jak se brzdové destičky zakousli surově a přesto citlivě do kotoučů před zatáčkou. Člověk si prý vždy pamatuje to dobré a ke vzpomínání toho tedy holt nebude málo.
Závěr
Hondě se CB1000R v její současné inkarnaci více než podařilo. Skvěle se jí také podařilo uschovat výkon supersportu včetně jeho dosažitelnosti do balení, od kterého by to málokdo očekával. Takže se bude stejně dobře vyjímat před kavárnou i na okruhu, kde potrápí řadu majitelů exotičtějších strojů. Samozřejmě je třeba pamatovat na to, že je to v prvé řadě naháč a dlouhé cesty vysokou rychlostí pro něj nikdy nebudou to pravé, pokud tedy nejste fanoušek boje s větrem, ale přivstat si o víkendu ráno, abyste cébéčko protáhli oblíbenými okreskami, to je to pravé potěšení a při tom vás tato Honda rozhodně nezklame ani v nejmenším.
Plusy
Hladký a výkonný čtyřválec
Naprosto neznatelné řazení
Design s prvky cafe raceru
Minus
Zbytečně předkloněný posez (před delší jízdou doporučuji návštěvu posilovny)
Kdo by chtěl, tak plexi asi nenainstaluje
Prvky z falešného kovu
« Praktický stůl z Lamborghini Aventador? To není vtip, vznikne jich 44 Správným skladováním můžete podstatně prodloužit životnost pneumatik »
