honda-civic-type-r-gt-2

Test Honda Civic Type-R GT: Zatáčkožrout

21. 10. 2020 • Exkluzivní testy, Honda, Novinky, Sportovní vozy, Testy, Videa

motor: 100%

převodovka: 100%

podvozek: 100%

zpracování: 85%

radost z jízdy: 95%

Honda Civic Type-R je auto, kvůli kterému si budete muset překalibrovat mozek. Dokáže věci, kterých by auto s předním náhonem nemělo být schopné, a svým čistým zaměřením na rychlost neustále bere dech. Má to ale i svoje mouchy.

Verdikt:

Nejostřejší verze Civicu vždy patřily k tomu nejlepšímu, co svět HotHatchů nabízel. A v nové generaci tomu není jinak. Když si k tomu ještě přidáte vzhled autíčka HotWheels, máte tu zaručený recept na auto, na které má každý názor. Ne vždy musí být pozitivní. Co je ale jisté, je fakt, že tohle auto doslova přepsalo to, jak vnímáme automobily s předním náhonem. A teď přichází v omlazené verzi, která se rozhodla ještě vylepšit to, co se zdálo dokonalé.

Ani nevím, jak začít o vzhledu Civicu Type-R. Jeho design je vyhnaný v každém ohledu do takového extrému, že balancuje někde na pomezí mezi geniálním polozávodním vzhledem a směšnou tuningovou fraškou. Já osobně s ním od jeho představení v roce 2017 trochu bojuji. Roky, kdy jsem obdivoval bakelitové kreace na Mimoňských válkách mám dávno za sebou, a u Type-R jsem vždy měl pocit, že jeho vzhled až moc křičí „Podívej se na mě!“. U hothacthe preferuji být trochu mimo radar a přesouvat se spíš nenápadně. Jenže jak jsem tak chodil k Civicu každý den do garáže a používal ho jako daily, tak jsem taky tak nějak začal nasávat jeho filozofii. Uvědomil jsem si, že se usmívám pokaždé, když ho vidím. Po pár dnech už mi nepřišel tak přehnaný, spíš zaměřený na svůj cíl. Pořád úplně nezmizel takový ten pocit, kdy jsem chtěl přihlížejícím vysvětlovat, že takhle už se to vyrábí, že všechno to aero není výsledek zastydlé puberty, ale dokázal jsem ho přijmout za svůj.

Co ale musím Hondě přičíst k dobru je to, že všechny prvky (až na kupu falešných výdechů) jsou zde kvůli funkci. Žádné auto v dané kategorii negeneruje takový aerodynamický přítlak. Pro modelový rok ale najdeme pár změn. Zvětšily se otvory pro přívod chladného vzduchu na přídi. Důvod byl jednoduchý. Majitelé zaznamenávali problémy s chlazením vozu na okruhu. Nyní dokáže nabrat až o 15 % více vzduchu, a provozní kapaliny udržet o deset stupňů níže než minulý rok. Zvětšení vstupů ale snížilo přítlak na přední nápravě, muselo se tak přepracovat přední lízátko, které ztrátu kompenzuje. Na těchto detailech je vidět, jak pečlivě je celé auto laděné. Zbytek je designově shodný. Pro introverty je tu ale dobrá zpráva. V nabídce je nyní i verze „Sport“, která nemá obří zadní křídlo, a nabízí se s černým interiérem.

honda-civic-type-r-gt-7 honda-civic-type-r-gt-24

Interiér jako takový bych tu s dovolení shrnul do pár slov. Materiály jsou vybrány s citem a je velice kvalitně vyroben – Japonci to jinak snad ani neumí. Ergonomie je dobrá, je zde dostatek hardwarových tlačítek, ale infotainment je trochu osina v zadku. Pokud vás zajímá podrobnější info k vnitřku, zkuste se mrknout na test obyčejných variant, kde ho rozebíráme podrobněji. Dnes bych se chtěl zaměřit především na speciality Type-R. A to začíná ve chvíli, kdy si sednete. Už základní Civic se dnešní produkci zcela vymyká svojí dokonalou řidičskou pozicí, ale u Type-R je to posunuto ještě o kousek dál. Sedí se extrémně nízko, pozice je ideální sportovní – tedy dlouhé nohy, krátké ruce, a nizoučká kapota vůbec nepřekáží ve výhledu. Periferně pouze vnímáte vystouplé blatníky, které pomáhají s odhadováním rohů karoserie. Žádný hatchback na planetě neposkytuje tak skvělou řidičskou pozici.

Tu ještě podtrhují vynikající skořepinové sedačky. Ty ukázkově drží tělo na místě, zároveň jsou ale příjemně měkké a komfortní. Rozhodně jde o jedny z nejlepší sériových sedaček napříč všemi segmenty, a já si je absolutně zamiloval. Před sebou pak máte skvěle tvarovaný volant, který je pro modelový rok 2020 vyvedený v alcantaře, a jak můžete vidět na fotkách, po necelých dvaceti tisících vypadá, jako kdyby s ním někdo vytřel podlahu. Doporučuji tedy pořízení rukavic. Jeho rozměr a polohovatelnost jsou ale skvělé. Za ním se ukrývá trochu nepřehledný přístrojový štít, který umí zobrazit diody při řazení, tlak v turbu nebo přetížení, ale jaksi neumí ukázat teplotu oleje, což mi přijde zásadní chyba. Dá se to řešit aplikací LogR, ale nebylo by elegantnější mít to přímo na očích?

honda-civic-type-r-gt-30 honda-civic-type-r-gt-37

Další změnou jsou červené akcenty napříč celým interiérem (pouze ve verzi GT) a carbonový dekor. Změnou prošla také hlavice řadící páky. Ta už není kulatá (fňuk), ale stále perfektně padne do ruky, a nese v sobě hezký odkaz na legendární S2000. Hlavní změnou ale není tvar, tou je 90g závaží umístěné v hlavici, které má zvýšit setrvačnost při řazení a urychlit ho. Ti inženýři jsou vážně hlavičky. Zaobírat se i takovými detaily mi přijde úžasné. Zbytek už je klasický Civic – překvapivě velký kufr a odpovídající místo na zadních sedadlech.

Pod kapotou se neudály žádné změny. A proč taky. Přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec stále patří k absolutní špičce. Jeho 320 koní a 400 Nm mu stále zaručuje korunku nejvýkonnější předokolky na světě. Tento výkon stačí ke sprintu na stovku za 5,7 sekund a maximálce o 140 kilometrů v hodině přesahující nejvyšší zákonem povolenou rychlost na našem území. Samozřejmostí je přítomnost proměnného časování ventilů VTEC a rozvodu DOHC. VTEC je tentokrát ale pouze na výfukové straně, na vstupu kvůli turbu už není potřeba. Aby motor snesl takový výkon, museli sáhnout inženýři při vývoji ke znalostem nasbíraným ve Formuli1. Kliková hřídel je kovaná, ventily jsou plněné sodíkem kvůli lepšímu chlazení, a vačkové hřídele jsou kvůli úspoře hmoty duté. Motor je párován výhradně se šestistupňovou manuální skříní, které je po Japonsku mechanicky naprosto dokonalá. Její dráhy jsou krátké a milimetrově vymezené. Při pohybu pákou v kulise můžete doslova cítit její preciznost. Dokud se do ní ale pořádně nedostane teplota, tak budete muset jedničku řadit pomalu kladivem.

honda-civic-type-r-gt-29

Dost už ale teorie. Sedám do auta, pomocí tlačítka startuji, a motor takřka neslyšně naskočí. Po koních v tu chvíli ani stopy. No co, říkám si, však je auto v komfortním režimu. Vyrážím vstříc městu a v prvních kilometrech žasnu nad denní použitelností Type-R. Spojka je přátelská, motor nepůsobí nijak výbušně a podvozek žehlí nerovnosti s velkou jistotou. Ona má totiž verze pro rok 2020 překalibrované tlumiče, které dokáží rychleji vyhodnotit situaci pod koly a včas reagovat na výmoly. Výsledkem je komfort plně srovnatelný s civilními verzemi, a ve světě ostrých nákupních tašek až nečekaně sametová jízda. Pro denní ježdění snad není příjemnější hothatch. Snad jen na mizerné odhlučnění je potřeba si zvykat. Absolutní absence odhlučnění podběhů vám zajistí ničím nerušený poslech bubnování kamínků o karoserii. Ale co, jste ve sportovním autě, a to vás musí aspoň trochu štvát, aby nezevšednělo, ne?

Jenže Civic by si nevydobyl svůj kultovní status jen komfortním podvozkem a velkým kufrem. Tohle auto je nejrychlejší sériově vyráběná předokolka na světě, což podtrhuje seznam okruhů, na kterých drží rekord. Někdo může kontrovat Meganem Trophy RS, ale to je kusová limitka za dvojnásobek ceny. Přepínám tedy auto do nejostřejšího režimu R+, který s sebou nese dvě nevýhody. Tou první je fakt, že Civic Type-R má přednastavené režimy, ale žádný individuální. Chcete nejostřejší motor, ale komfortní řízení? Zapomeňte! Tou druhou je snaha Hondy vylepšit zvuk … skrze reproduktory. V nejostřejším režimu tedy dostáváte dávku syntetického zvuku ať se vám to líbí, nebo ne. Zvuk linoucí se z reproduktorů je bohužel jen nepříjemný hluk, který spíš ruší. Zvuková stránka Civicu Type-r tak nadále zůstává jednou z mála slabin. Ale co, zvuk auto nedělá.

honda-civic-type-r-gt-22

Potápím plynový pedál, a auto se mi odvděčí ostrým nástupem výkonu, který krásně graduje směrem k omezovači, aby ze sebe před sedmi tisíci vydal to nejlepší. Motor je věrný Hondí filozofii, a pokud z něj chcete dostat všechno, musíte ho točit. Nad čtyřmi tisíci otáček už působí jak urvaný ze řetězu a má naprosto bleskové reakce na plyn. Vynikající! Pouštím se tedy do série zatáček s takovou vervou, jakou mi pud sebezáchovy povolí, a Civic jako by se vpil do asfaltu a zatáčky doslova roztrhal na cucky. Ani se při tom nezapotil. Přesnost a stabilita se kterou nechal esíčka za sebou mě donutila na chvíli zastavit. Jak je tohle možné? Vracím se, s autem už si tykáme, a do zatáček ho tak hodím takovým způsobem, který by neměl být pro silniční auto přijatelný. Civic jen zaklekne do silent bloků, s milimetrovou přesností ho provedu sérií zatáček rychlostí, která popírá všechno, co vím o předokolkách, a už upaluji vstříc dalším vlásenkám.

Přiznám se, že na schopnosti podvozku jsem si prostě musel úplně překalibrovat mozek. Je to jako jezdit po koberci s autíčkem, co má kola ze suchého zipu. Chuť Civicu požírat zatáčky je neskutečná. Daleko neuvěřitelnější je přesnost auta. Nemůžu v paměti vylovit nic, co by se poslušností rovnalo tomuhle. I ten nejmenší impulz auto přenese okamžitě na silnici. Na nic nečekáte, jako by dopředu věděl, co po něm budete chtít. Tohle vážně hlava nebere. Řízení je potom extrémně rychlé a ihned reaguje i na sebemenší pohyb. Sice se zrovna nepřetrhne v tom, aby vás informovalo o dění pod koly, ale je nakalibrované tak precizně, že vám dá obří jistotu. Na okreskách taky výtečně fungují brzdy. Ty byly pro rok 2020 upraveny, a krom toho, že se na nich podařilo ušetřit 2,5 kilogramu neodpružených hmot, mají také o 10 % rychlejší nástup. Dávkují se naprosto úžasně a nevadnou. Jízda s Civicem Type-R na okreskách je zkrátka zážitek z jiného světa.

honda-civic-type-r-gt-3

Překvapilo mě, jak skvěle auto funguje i na špatném povrchu. Konkurenční Megane, nebo i30N si o tom můžou nechat zdát. Tohle je zkrátka zbraň, která všechno podřizuje čisté rychlosti. Z toho ale také plyne to, že občas působí až moc chladně. Reálně z vás udělá rychlejšího řidiče, spousto toho odpustí, a můžete se k němu chovat vyloženě hulvátsky. On vždy zůstane maximálně soustředěný na jediný cíl – být nejrychlejší. A já vám garantuji, že na světě nebude moc aut, která by tomuhle ninjovi dokázala na okresce ukázat záda. Jen to není taková chuligánská sranda, jako třeba u zmiňovaného Hyundaie. Pokud jde ale o jeho vlastnosti a agilitu, je naprosto dechberoucí. Když jezdí, tak ji opravdu nejde moc vytknout, je to působivé auto. Asi největší problém je to, že se inženýři místo nádrže rozhodli pod sedačky umístit pipetu, a při ostré jízdě se mi stalo, že už po 160 kilometrech si vyžádalo dotankování. No co, něco za něco. Za ten koncert to opravdu stojí. Skvělý motor, tuhá spojka, dokonalý manuál a neuvěřitelný podvozek se tady spojily do jednoho dokonalého celku, který vám nedá spát. Líbí se mi, že Civic přes všechnu svou dokonalost nepůsobí digitálně. Pořád pod sebou můžete cítit surovou mechaničnost.

Honda Civic Type-R působí jako kdyby přišla z jiného vesmíru, aby nás přeučila zákony fyziky. Přesnost a stabilita auta v zatáčce jsou tak absurdní, že tomu nebudete chtít věřit. Schopnost držet kola v kontaktu s vozovkou a využít každého kousku gripu je za každé situace absolutní. Tohle je nabitá zbraň s jediným cílem – rychlostí. A tomu podřizuje absolutně vše. Pro modelový rok 2020 přichází ještě s několika vylepšeními, které posouvají hranici myslitelného zase o kousek dál. Upřímně nezávidím Hondě práci na nástupci, protože tady je laťka tak vysoko, že si nejsem jistý, jestli je ještě kam se posouvat. Základní cena modelu je 969 tisíc, testovaný kousek potom vyšel o sto tisíc dráž.

Plusy

– Neuvěřitelná přesnost
– Převodovka
– Podvozek
– Čistá rychlost za všech podmínek

Minusy

– Malá nádrž
– Zvuk
– Odhlučnění

.

« »

https://myrosatis.com/wp-content/uploads/2021/03/21210305car-air-purifier.html