Test Mini Cooper S: Zábava na prvním místě
Šéf prostě ví, jak mi udělat radost. Když mi oznámí, že mi v redakčním kalendáři přistál Mini Cooper, může si hned všimnout, jak se mi rozzáří oči. Není to zdaleka moje první zkušenost se značkou Mini. Těch testovacích týdnu bylo už několik a vždycky byly tak nějak krátké. Mini se prostě musíte nabažit, jinak se vám z něj nechce vylézt. No a jak říká jeden můj kolega, který se do něj tak zamiloval, až si jeden pořídil. Miniho se prostě musíš “naCooperovat” do sytosti.
K mojí ještě větší radosti mi v ruce přistáli klíčky od verze S, která už je jen krůček od totálního masakru a zběsilosti na silnici s označením John Cooper Works. Esko vypadá naprosto bombasticky a z dílny John Cooper Works dostalo aspoň příplatkový paket. Červená chilli barva je asi ta nejhezčí, co se dá na Coopera nastříkat, i když bych měl trochu černé svědomí, že jsem zradil klasickou British zelenou, která je naprostou ikonou. Sytě červenou barvu vkusně doplňují černé polepy a další černé části karoserie, které vypadají v kombinaci s červenou výborně. Verze S sama o sobě ukazuje, jak obrovsky se dokáže Mini měnit a jak multifunkční základ vlastně jeho roztomilé vzezření má. Stačí přidat k běžné verzi zadní difuzor a křídlo, pořádná kola, slušný motor a rázem si na silnici získá respektu více, než byste čekali.
Mini Cooper je originál každým coulem. Asi málokdo čekal, jaké prodejní úspěchy bude mít, když se značka pod taktovkou BMW probouzela z popela. Designéři se ale nebáli odvázat a ukázalo se, že přesně tohle na trhu chybělo a lidé jej začali znovu okamžitě milovat. Roztomilý výraz zvenčí s nádechem sportovnosti jsou jen jedna věc. Naprostá originalita, kterou nikde jinde nenajdete se ale nachází i uvnitř a několikrát se mi stalo, když jsem do něj posadil člověka, který v Mini nikdy neseděl, že se dlouho dobu jen mlčky rozhlížel, než začal komentovat vtipné řešení interiéru se smyslem i pro ten nejmenší detail. Takové je prostě Mini.
Malý Cooper S je v neposlední řadě hodně svižné auto. Pidižvíkovi se vměstnal pod kabát dvoulitrový čtyřválec o výkonu 204 koní s kroutícím momentem 300 Nm a zrychlením z 0-100 km/h za 6,8 vteřiny. Každému tak musí být hned jasné, že tady je zábava prostě zaručena. Motory s takovým výkonem se běžně dávají do rodinných kombi a i tam se nejedná o žádné loudy. Zárukou absolutní zábavy je pak vědomí toho, že podvozek Mini je vlastně taková motokára se střechou, a tak si tady každý řidič, kdo hledá za volantem i zábavu, prostě musí přijít na své.
Než se ale rozjedeme, musím říct, že se mi i jako poměrně vysokému řidiči se 190 cm žije v Cooperu dobře. Na vysoké lidi se myslelo i tady a sedačka jde posunout hodně dozadu. Ještě dokonce nejsem na limitu, a kdybych odjel úplně na doraz, už bych skoro nedosáhl na pedály. Další věcí, za co Mini miluji, je to, že se dá sedadlo nastavit hodně k podlaze. Mám ještě mraky místa nad hlavou. Originální a skvělý je výhled přes daleké a hodně ohnuté přední okno a mám pocit, jako bych seděl přímo na silnici. I v tomhle mě Mini nepřestává bavit. Na zadních sedadlech je to samozřejmě absolutní nouzovka. Pro rodinu si Coopera určitě nikdo nekoupí a když bych chtěl, tak bych asi za sebou někoho odvezl, ale sotva bych asi mohl řídit. Zadní sedačky tak beru spíš jako další odkládací prostor na věci, které budou doplňovat malinký kufr, jenž je tak akorát na dvě igelitky nákupu a jedny kolečkové brusle.
Jak jsme pochopili, tak hlavní devizou Coopera není praktičnost, ale neotřelý styl a zábava za volantem. A té tady dostanete tolik, že vám první týden nestačí ani omylem. Obratnost v zatáčkách je super zábavná až návyková a motokárový pocit si budete chtít užívat do zblbnutí. Mini Cooperu vyloženě dělají dobře rychlé změny směru a střídající se zatáčky v ostrém tempu. Přeskakuje do nich s naprostou radostí a jistotou, a i když to někde přeženu, není zrádný ve smyku.
Lehká nedotáčivost přichází pozvolna, varuje předem a dá se dobře kontrolovat plynovým pedálem. Trochu nejistý jsem si byl z projevu Coopera při zrychlování v přímém směru. Ne, když jedu na pohodu, ale v případě, kdy jsem dal podlahu a chtěl od něj všechno, co má. Přišlo mi, jako by byl nervózní v držení stopy. Jako kdyby přední kolo zabíralo každé jinak a náprava si nedokázala poradit s přebytkem výkonu. V tu chvíli bylo potřeba být obezřetný na volantu a krotit Coopera, aby jel přesně tam, kam chci a nikam mi nezdrhal. Takové krocení dravé zvěře. Za sportovní jízdu si řekne klidně i o 11 litru benzínu, ale s lehkou nohou se dá poměrně pohodlně jezdit lehce přes 7.
Na rozbité silnici není Mini Cooper vzorem pohodlnosti, ale na pěkném asfaltu se vám štědře odmění a nedávné nepohodlí vynahradí. Odpustíte mu během pár vteřin. Motor je silný na Miníka až až. Poskytne vám kvalitní sportovní jízdu a svou silou strká Coopera dopředu tak vehementně, že vám vykouzlí jiskry v očích během pár vteřin. Ve spolupráci se skvěle fungujícím automatem, který umí v nejdivočejším režimu “Go Kart” při každém přeřazení i pěkně kopat do sedačky, se už společně pomalu blížíme k okamžiku, kdy se na Coopera chodíte dívat i večer před spaním a pomalu se vám otevírá peněženka.
Cooper S je, ještě ve spojení s paketem John Cooper Works, rozhodně jednou z největších stylovek značky Mini. Ne-li tou úplně největší. Popravdě, i když Mini dělá i spoustu dalších modelů, o ničem jiném, než o Cooperu bych asi nepřemýšlel. Je stále stejně roztomilý, přestože ho poslední facelift dělá trochu dravějším. Je neuvěřitelně zábavný a návykový, což se vám u většiny aut nemá šanci stát. Budete s ním chtít jezdit prostě jen tak a ne jen z bodu A do bodu B. Má své menší mušky, ale ty nejsou vlastně nic proti tomu, jak vám dokáže zlepšit den. NaCooperovat se tímto Miňákem dá vážně práci a mě se to během testovacího týdne zase nepovedlo.
« Špatné používání blinkrů: Častá chyba, která vás může stát tisíce a řidičák Koroze útočí: Která auta reziví nejrychleji? Tady je výběr těch nejohroženějších modelů. Nechybí mezi nimi i ten váš? »
