IMG_4237

TEST Mitsubishi Outlander 2.2 – Zabahněný samuraj

11. 2. 2013 • Mitsubishi, Novinky, Testy

Slušný teréňák s pár nedostatky

Verdikt:

Pro letošek si japonské Mitsubishi přichystalo, kromě jiného, také novou a náležitě vylepšenou generaci. To, že je vůz náležitě vylepšen, zmiňuji z jednoduchého důvodu. Ohlasy na předchozího Outlandera bývaly velmi často nelichotivé. Vůz byl označován za nekomfortní, rozežraný a uvnitř se rozpadající. Možnost testovat novou generaci jsem proto přijal s vděkem, těšil jsem se na slibovaná vylepšení, výkonný naftový motor a možnost terénních hrátek. Hned v úvodu testu také předešlu, že jsem se zmíněného vesměs dočkal a třetí generace Outlanderu je oproti té předchozí opravdu krok kupředu.

Při použití klasických škatulek, by byl trochu problém Outlander zařadit. Sedmimístný ingot, jak vůz na první pohled působí, je křížencem SUV, zvedlého kombi a čistokrevného teréňáku. Nic z toho však Outlander nesplňuje zcela, je svůj a to je jedině dobře. Hlavním designovým prvkem karosérie je hrana, boční linie prozrazuje účelovost vozu a orientaci především na vnitřní prostor. Stejně účelové jsou i převisy karoserie, slibující zvýšené nájezdové úhly.  Přední maska si s sebou nese typicky japonskou designovou školu a člověk si říká, že víc samurajsky snad ani vypadat nemohla.

IMG_4187

V interiéru vozu se projevuje drobná schizofrenost. Na jednu stranu tady máme poměrně slušně vypadající, a dokonce i hodně solidně zpracovanou palubní desku s měkčenými plasty, bezklíčovým startováním a jednoduchým dotykovým displejem. Na stranu druhou tady jsou zcela obyčejné šedé, látkové sedačky, které jsou sice příjemně tuhé na delší cesty a záda z nich bolet nebudou, ale vzhledem k ceně a terénním schopnostem vozu bych si uměl představit i lepší variantu, přinejmenším s bočním vedením. Stejně tak odvážné a dobře vypadající lišty na dveřích a palubce, doplňují odpadající interiérové prahy pode dveřmi.

Žádný problém jsem neměl s pozicí za volantem, vše je pěkně při ruce, řidič nesedí zbytečně vysoko a špatně se nemají ani cestující na zadních sedačkách. Za normálních okolností bych nadával na přítomnost dotykového displeje, ale vzhledem k absenci navigace a omezenému počtu funkcí, mi tady nijak výrazně nevadí. Displej v testované výbavě má pod palcem pouze bluetooth handsfree a solidní, 710 W výkonný audiosystém Rockford Fosgate, jeho standardních osm reproduktorů doplňuje ještě poměrně obří subwoofer, umístěný v kufru. Výtka týkající se ergonomie je tu pouze jedna drobnější, směřovaná na displej před řidičem, ne snad, že by bylo špatné jeho zobrazení, ale nelíbí se mi přítomnost digitálního palivoměru (kterých už se asi nezbavíme) a ovládání palubního počítače vlevo, vedle sloupku volantu. Několikrát během testu se mi stávalo, že jsem po několika opětovných stisknutích zjistil, že se místo přepínání položek na displeji snažím vypnout stabilizaci, umístěnou hned vedle.

 IMG_4174

Stiskem stop start tlačítka vedle budíků nahazuji pohonnou jednotku v podobě turbodieselu 2,2 litru. Jeho 110 kW je přenášeno primárně na přední kola, s možností připojení zadní nápravy skrze elektronicky řízenou spojku. O přenos do rozvodové skříně se stará šestistupňová automatická převodovka. Musím uznat, že po delší době je zase příjemné vidět dobrý a slušně pracující automat s hydrodynamickým měničem, jako je právě ten v Outlanderu. Převodovka si zachovává sametovost při rozjezdech a klidné jízdě, zároveň však nemá řidič při jízdě pocit, že by snad zabíjela výkon, jako tomu často bývá u měničů. Pro ty sportovně založené nebo například pro jízdu v obtížných podmínkách je tady možnost řazení pádly pod volantem. Na první pohled sice mohou pádla v Outlanderu působit úsměvně, na druhou stranu, proč ne. Svojí práci odvedou lépe než klasická sekvence voličem a navíc přitáhnou o hodně víc pozornosti u méně znalých.

IMG_4173

Obecně se jízda řadí k těm příjemnějším. Ani při dálničních rychlostech neztrácí motor potenci a díky 360-ti Nm točivého momentu (u manuální převodovky je moment dokonce ještě zvýšen na 380) je pružné zrychlení samozřejmostí. Navíc díky automatu ani nepostřehnete, že červené pole motoru začíná na čtyřech tisících a skutečně dobře se cítí jen mezi dvěma a třemi. Podobně dobré výkony odvádí i podvozek, který je paradoxně dost tvrdý, ale právě díky tomu se dá i mamut, jakým je Outlander, vodit po silnicích s jistotou a bez zbytečného naklánění. Po městě může jeho tuhost být místy nepříjemná a do kabiny se občas přenáší nějaký ten otřes, na druhou stranu se to celé obejde bez zvukového doprovodu týraného podvozku.

Zmínil jsem již předtím, že pohon všech kol je řešen spojkou, připojující zadní nápravu podle potřeby. Aby mohl mít řidič větší kontrolu nad tím, co se děje, dalo nám Mitsubishi takové pěkné, kulaté tlačítko před loketní opěrku, nesoucí nápis 4WD. Jeho stisknutím přecházíme mezi třemi režimy, 4WD Eco, 4WD Auto a 4WD Lock. Bohužel nutno říci, že elektronika, ovládající přenos točivého momentu, si do své práce nenechá příliš mluvit a například 4WD Lock tak neznamená, že se oběma nápravám dostane stejné péče. V praxi to vypadá tak, že při vypnutém ESP a na zasněžené ploše, jde Outlander nejdříve do nepříjemného nedotáčivého smyku a teprve když elektronika zaznamená, že se něco děje, připne zadní nápravu a vůz se začne chovat jako plnotučná čtyřkolka. Naštěstí to příliš neovlivní výkony v terénu, tam pokud je třeba, jede Outlander všemi čtyřmi po celou dobu a máloco jej zastaví.

IMG_4244

A jaká je vlastně cena za všechno, co jsem doposud popsal? Bohužel vůbec není nízká. Mitsubishi si testovaný vůz, ve výbavě Intense+ s automatickou převodovkou, cení na částku 898 tísic korun. Pokud by se vám navíc zachtělo kožených sedadel s elektrickým nastavením u řidiče, navigačního systému nebo elektricky výklopných pátých dveří, jste rázem na milionu korun. To je cena, za kterou je na výběr hodně aut, na druhou stranu a ve prospěch Outlanderu, málokteré nabídne takovou užitnou hodnotu, variabilitu a sedm míst k sezení, nemluvě o terénních schopnostech.

Plusy:

  • příjemná převodovka
  • podvozek mimo město
  • schopnosti v terénu
  • ergonomie

Mínusy:

  • některé prvky interiéru
  • podvozek ve městě
  • pohon všech kol s vlastní hlavou

Foto: Lucie Miláčková

Motor:
Typ motoru: přeplňovaný vznětový
Válce / ventily: 4 / 4
Zdvihový objem (ccm): 2268
Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 110 / 3500
Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 360 / 1500 – 2750
Provozní vlastnosti:
Maximální rychlost (km/h): 190
Zrychlení 0 – 100 km/h (s): 11.7
Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 9.5 / 7.8 / 8.5
Rozměry a hmotnosti:
Zavaz. prostor – sedadla/sklopena (l): 591 / 1022
Objem nádrže (l): 60
Pohotovostní hmotnost (kg): 1685
Rozměr pneu: 225/55 R18
.

« »

MENU