Test ojetiny Toyota Corolla Sports Tourer 1.8 Hybrid
Někteří lidé si pořizují auto prostě proto, že ho chtějí. Sáhnou po hlučném a žíznivém stroji, který parkuje v garáži většinu roku a vyjede jen za ideálního počasí. Za volantem ho stráví sotva pár hodin ročně a několikanásobek toho času leží pod ním s nářadím. Jiní naopak kupují vůz z čisté potřeby. Hledají něco úsporného, pohodlného, spolehlivého a nenáročného na provoz. Stroj, který bude den co den vozit z bodu A do bodu B bez zbytečných dramat a finančních překvapení. A právě pro tuto druhou skupinu je tady Toyota Corolla.
Kombi verze Toyoty Corolla působí oproti sedanu sportovněji a emotivněji, protože Toyota ji cíleně navrhla pro aktivnější řidiče. Přední část kombíku má ostřejší výraz – úzké světlomety jsou protažené do boků a opticky navazují na širší a agresivněji tvarovanou masku chladiče. Nárazník má dynamičtější členění, často doplněné o výraznější spodní spoiler nebo kontrastní lišty.
Boční profil kombi je delší a nižší, s plynulou linií střechy, která se jen mírně svažuje směrem k zádi. Díky delším zadním dveřím a lehce rozšířeným blatníkům působí robustněji, ale zároveň aerodynamicky. Charakter mu dodávají ostře vedené prolisy po celé délce boků a lesklé nebo černé rámečky kolem oken.
Zadní partie kombi jsou široké a sebevědomé – horizontálně orientované LED světlomety jsou opticky propojené lištou, čímž auto působí nižším a širším dojmem. Víko kufru má čisté tvary a nárazník je řešen tak, aby opticky prodloužil auto a zvýraznil jeho stabilní postoj.
Současný interiér Corolly patří k nejlepším ve třídě. Palubní deska působí, jako by se vznášela před posádkou, zbytečné ovladače zmizely a interiéru vládne vzdušná, uklidňující atmosféra. Kvalita zpracování je špičková, materiály pečlivě vybrané a na dotek příjemné. Kůže pokrývá velkou část ploch, dokonce i nenápadný díl před voličem převodovky. Laciný plast tu budete hledat marně a rozdíl mezi Lexusem a Corollou se v tomto ohledu nebezpečně zmenšuje. Ergonomie je bez vážných výtek – ovladačů je jen pár, ale ty nejdůležitější zůstaly klasické. Drobný zádrhel představuje ovládání vyhřívání sedadel – kolébkový přepínač je umístěn těsně před bezdrátovou nabíječkou a snadno se zapne omylem při odkládání telefonu.
Jediný prvek, který mi trochu vadil, je stojící displej infotainmentu. Corolla má poměrně nízké čelní sklo a prostor mezi obrazovkou a zpětným zrcátkem je tak úzký, že v pravotočivé zatáčce překáží výhledu.
Prostorově si nevede špatně. S výškou kolem 190 cm se za sebe posadím bez problémů, před koleny zůstává rezerva, nad hlavou o něco méně, ale stále dostačující. Přední sedadla jsou zaměřená na pohodlí – drží tělo tam, kde mají a neunaví ani po dlouhém dni. Pokud vám přijde divné, že v testu ojetiny mluvím o současné Corolle, je to tím, že tento kousek od AAA Auto je zánovní. Na krku má teprve dva křížky, najeto 30 000 kilometrů a prodejce si ho cenil na necelých 700 000 korun. Ano, je to méně, než nový vůz, ale krásně to ukazuje, jak si Toyoty drží zůstatkovou hodnotu. Opravdu nadprůměrně. Jedná se o auto po modernizaci, takže už disponuje hybridní soustavou páté generace. A také třeba novým infotainmentem.
Testovaná verze byla atmosférická 1.8 s elektromotorem, dohromady skromných 140 koní. Výhody nového systému se neomezují pouze na stránky, které lze vyjádřit číselnými daty. Toyota se též zaměřila na zprostředkování lepší zpětné vazby z pohledu řidiče, zejména díky přirozenějším reakcím vozidla na práci s akceleračním pedálem. Nová Corolla se tak chlubí konzistentním a předvídatelným chováním, stejně jako snadnou ovladatelností – tedy kvalitami nezbytnými pro sebejistou jízdu. Jasně, není to žádný trhač asfaltu, ale dynamika je zcela dostačující pro většinu uživatelů.
Plochý průběh systému je nyní přeprogramovaný podobně jako u silnější jednotky. To nejlepší vám tedy dá ve spodní části a u slabší jednotky je nástup elektrické síly, logicky, ještě citelnější. Po městě se tedy i slabší varianta pohybuje velmi hbitě. Menší problém nastane na dálnici při zrychlení ve vyšších rychlostech, kdy výkon celé soustavy je nižší, ale oproti předchozí generaci je to i tady velký pokrok.
Jednaosmička na mě působila celkově takovým uhlazenějším a přívětivějším dojmem. Navíc mi přišla o kus tišší, což mi potvrdil i inženýr Toyoty, který vedl celkové ladění hybridního ústrojí. Dvoulitr dostal schválně vyšší tón a křivku projevu motoru, kdežto slabší motorizace se ladila především na komfort a klid. Pokud tedy nutně nepotřebujete silné auto, slabší verze bude zcela ideálním parťákem pro každodenní život.
Na druhou stranu, Corolla nikdy neměla ambici trhat rekordy. Její silnou stránkou je klidná a úsporná jízda, především ve městě a jeho okolí. Tam motor bohatě stačí a ve spolupráci s hybridním systémem dosahuje výtečné spotřeby – po městě klidně okolo dvou litrů, mimo něj pod čtyři. Během testu, kdy jsem najel 1200 km (včetně 400 km po dálnici), jsem se dostal na průměr 4,5 l/100 km. Navíc jde o osvědčené a velmi spolehlivé řešení.
Podvozek nerovnosti přejíždí s klidem, posádku neruší a snaží se ji co nejvíc izolovat od dění pod koly. Řízení je přesné a snadno se s ním trefíte, kam potřebujete. Výsledkem je auto, které se snadno ovládá, neklade pasti a má potenciál vydržet dlouhá léta s minimální údržbou.
Toyota Corolla tedy míří na řidiče, kteří chtějí klidný, pohodlný a spolehlivý vůz bez zbytečných výstřelků. Hybridní pohon je úsporný, prověřený a nenáročný. Pokud hledáte parťáka na každodenní přesuny, který vás nebude otravovat, je tohle hodně dobrý kandidát.
« Evropou na divoko aneb Spaní v autě není povoleno všude V Česku se za pololetí prodalo 4687 aut z Číny, což činí čtyři procenta trhu »
