Zkáza tiché budoucnosti: staré elektromobily nikdo nechce
Kdysi byly symbolem moderní technologie a vizí tiché budoucnosti, dnes jsou spíše problémem. Majitelé prvních elektromobilů se potýkají s realitou, že jejich vozy se prakticky nedají prodat.
Elektromobily z první vlny jako nežádoucí zboží
Autobazary nikdy nehleděly na sentiment či technologický kult. Když přijde řeč na starší elektromobily, realita je tvrdá: mnoho vozů je prakticky neprodejných. Nejde přitom o bouračky nebo havarované vraky, ale o kdysi oslavované průkopníky tiché mobility. Stačilo několik let a první generace elektromobilů se stala neatraktivní. Bazary je odmítají nejen vykupovat, ale často ani přijmout do komise. Důvodem jsou tvrdé ekonomické a technické ukazatele, které nelze obejít.
Případ: Nissan Leaf a jeho vrstevníci
Mezi nejvíce postižené patří Nissan Leaf první generace (2010–2017), Peugeot iOn, Citroën C-Zero a Mitsubishi i‑MiEV. Tyto modely kdysi ukazovaly směr, byly tiché, jednoduché a ideální do města. Dnes naráží na problém životnosti baterií, absence aktivního chlazení a morální zastaralosti. Například první Leaf bez termomanagementu baterie často zvládne dojezd jen 50–80 km na nabití, a přehřívání je běžným problémem.
Náhrada baterie přitom vyjde na více než 150 000 Kč, což převyšuje hodnotu celého vozu. Bazary tak logicky říkají: „Takové auto dnes nebereme.“ Bez funkční baterie je vozidlo prakticky mrtvé a nelze jej prodávat jako běžnou ojetinu.
Dojezd mizerný, cena mizivá, zájem žádný
Statisticky mizí z trhu starší elektromobily z let 2011–2014. U spalovacích aut by stále existovala šance na díly nebo projektovou opravu, u prvních elektromobilů je hlavní komponenta – baterie – nefunkční. Morální zastaralost je dalším problémem: omezená konektivita, základní infotainment a někdy i chybějící možnost rychlého nabíjení.
Propad ceny u těchto elektromobilů je extrémní – degradace baterie spojená se zastaralou výbavou může způsobit ztrátu až 50 % hodnoty během jediného roku. „První várka“ elektromobilů byla experimentální a výrobci tehdy neměli reálná data o dlouhodobém provozu.
Odepsaná auta bez hodnoty
Současný standard akumulátorů je běžně kolem 40 kWh, první generace s 16–24 kWh bateriemi neobstojí. Problémem je i dostupnost náhradních dílů, nekompatibilita řídicích jednotek mezi ročníky a slabá servisní síť. Autobazary proto odmítají výkup – reputační riziko a servisní komplikace jsou příliš vysoké.
Mimo ekonomiku hraje roli morální zastaralost: staré infotainmenty, slabá konektivita a zastaralé nabíjecí protokoly už neodpovídají dnešním očekáváním zákazníků. Na rozdíl od spalovacích vozů nelze cenu upravit či slibovat „malou investici“ na zlepšení. Výkup ani komisní prodej proto nedávají smysl – auto by jen zabíralo místo a nepřineslo zisk.
.« Blíží se zmírnění zákazu spalovacích motorů v roce 2035? Evropa je rozdělená, rozhodne se v Německu Konec hybridů u Bentley: prémiová ikona se vrací ke klasice »
