MENU
1250x200-rebrand-vam_hore_cz
bmw-m240i-m-performance-exterior-1

Exkluzivní TEST BMW M240i M Performance – Pokrevní nástupce E46

4. 6. 2017 • BMW, Exkluzivní testy, Novinky, Sportovní vozy, Testy

motor: 100%

podvozek: 100%

převodovka: 100%

Zpracování: 95%

Radost z jízdy: 90%

Ve výsledku je M240i oděné do M Performance příslušenství skvostné a zábavné auto. V mých očích navíc boduje kompaktními rozměry, nízkou hmotnosti a vysokou tuhostí karoserie. A taky designem - v současném portfoliu se mi líbí nejvíce i díky klasickému ztvárnění přední masky s oddělenými světly od ledvinek. Je to takový nepsaný nástupce legendární E46 coupé, kterému je opravdu hodně podobné. A za to si zaslouží potlesk.

Verdikt:

BMW nabízí několik zajímavých alternativ, pokud je pro vás regulérní M2 příliš extrémní a vyhraněná. Můžete si totiž pořídit klasickou M24oi, která je dostatečně rychlá a zábavná. Některým ale může chybět zajímavější vzhled, který silní kupátko odliší od klasických M paketových verzí. Pro ty je tady příslušenství z řady M Performance a vkusnou formou továrního tuningu tak můžete své dvojkové coupé proměnit v křiklavou bestii. A není to jen optika, mlžete si připlatit i za samosvorný diferenciál, větší brzdy a snížený sportovní podvozek. Můžete podotknout, že od vzniku M2 nemá podobná verze smyl, ale tohle auto nesmíte vnímat jako samostatný model. Je to primárně o doplňcích, které si můžete dokoupit pokud vlastníte dvojkové BMW v jakékoli motorizaci a výkon vozu vás již omrzel, stejně jako sériový vzhled. Nic Vám tedy nebrání sednout do auta a vyrazit směrem k autorizovanému prodejci BMW, který vaši dvojku vyšperkuje k dokonalosti.

Co je tedy na autě? Přední nárazník se spliterem, černě lakované ledvinky, karbonové kryty zrcátek, výrazné prahy, karbonové křídélko a samozřejmě i M Performance výfuky, které dodají podstatně lepší zvukový projev. Ještě podstatnější je samosvorný diferenciál, snížený performance podvozek a větší brzdy. Nechybí ani pruhy na karoserii a velká devatenáctipalcová kola s opravdu nádherným designem. Výsledkem je agresivně vypadající auto a velmi vkusná úprava. Do vrcholného modelu M2 už chybí jen vytáhlé blatníky. Vše navíc podtrhuje červený lak, který dvojce nevídaně sluší. Za mě dokonce lepší volba, než tradiční Estorill modrá, kterou má navíc snad každý.

Tovární tuning nezapomíná ani na interiér – uvnitř našly místo sportovní sedadla, alcantarový volant s diodovým ukazatelem otáček a displayem se stopkami a měřením přetížení v zatáčkách. Moc se mi líbí vkusné karbonové dekory celého interiéru, alcantarové obšití některých míst na palubní desce a sportovní pedály. Jako celek vypadá interiér opravdu skvostně a uvnitř se člověk cítí, jako v čistokrevném sportovním autě.

m240i_6

Pod kapotou se pak ukrývá nezměněně potentní jednotka. Jde o novou generaci motoru 3.0 R6 TwinScroll Turbo s označením B58, který nyní produkuje výkon 340 koní a krouťák rovných 500 N.m. Není to však jen výkon, co činí novější motor  rychlejší (ve srovnání s M235i), ale celkový způsob projevu jednotky. Ta je teď mnohem agresivnější, lineárnější a s obrovskou zuřivostí letí do otáček. I odezva na plyn je naprosto fantastická, zejména mezi přeplňovanými motory!

Mimo tyto úpravy došlo i na osmistupňovou převodovku ZF, která má nyní kratší převody. Změny nejsou nijak dramatické, ale BMW moc dobře ví, že méně je někdy více. A třeba i proto jsou opravdu sportovní modely vybaveny konvenčními pneumatikami. Znamená to jen jedno – samo BMW ví, že runflat nefungují stejně dobře. Trochu jsem měl strach, když jsem se dozvěděl, že BMW standardně montuje do tohoto modelu aktivní řízení a to dokonce bez možnosti volby. Standardní si prostě do M240i nepořídíte. Proč? Podle hlavního vývojáře je právě tento druh řízení tou nejlepší volbou pro takto sportovně laděné auto. Zajímavé.

m240i_5

Mačkám tlačítko Start/Stop,  dvojka se zatřepe, vydá opravdu brutální zaječení a ustálí se na hlasitém volnoběhu. Lehce prošlapuji plyn a to, co se ozývá z výfuků je prostě impozantní – auto prská, střílí a řve jako závodní speciál s výfukem bez nutných emisních okleštění! S úsměvem retardovaného šílence a tepem těsně před srdeční příhodou opouštím podzemní garáže. Co nejrychleji se proplétám Prahou a mířím na zatáčkovité okresky v okolí Karlštejna. Během průjezdu městem se kupáko zahřálo a hned po sjezdu na dálnici nemůžu odolat nutkání prohnat všech 340 koní a posílám plynový pedál na návštěvu za podlahou – auto s okamžitou reakcí na plyn vystřelí dopředu, zatlačí mě do sedadel a letí směrem k omezovači rychlostí nakopnutého angličáku. Řidičák zelená v peněžence strachy, ale to je asi tak všechno, co může dělat – akcelerace, zvuk a celkový projev M240i M Performance je totiž silně návykový a nedá se mu říci ne. Vždyť kolik dnešních sériových aut mimo kategorii supersportů znějí, jako by právě jeli závod na Ringu…

m240i_3

Sjíždím z dálnice a ihned najíždím na okresku, která je plná serpentín, rychlých zatáček a esíček – tedy zcela ideální místo na zjištění, jak si auto vede při opravdu ostré jízdě. Vypínám stabilizační systém, pevně chytám volant a okamžitě ženu motor do omezovače – po delší rovince v rychlosti kolem 160 km/h přichází první série prudkých zatáček – jdu silně na brzdy, dvojka se jedovatě zakousne, brzdí jako o život a ostře jdu do první zatáčky, kde se vůz krásně zakousne, vykrouží stabilní oblouk a za apexem na výjezdu mírně pohne zadečkem do strany. Za šíleného řevu se žene směrem k další zatáčce.

Serpentína, která mě čeká je pokryta štěrkem a hned na vjezdu auto přechází do silného smyku, přidávám plyn, auto se krásně přesune do driftu a dokrouží v něm celou zatáčku, na kterou navazuje další – stačí přetočit kontra, na moment pustit plyn a okamžitě jej zašlápnout znova – vůz ihned přesouvá drift na druhou stranu a vykrouží v něm i tuto zatáčku, střelí si do výfuku a s výrazem devianta letí k další sérii zatáček! Zadní samosvorný diferenciál opravdu výrazně zlepšil jízdní projev a zábavu za volantem. S úsměvem na tváři mi nezbývá konstatovat nic jiného než: “ty kráááso!”

m240i_1

Na stovku se tato bestie dostává za 4.4 sekundy a pružné zrychlení je díky dvoukomorovému přeplňování opravdu brutální – BMW umí nastavit i přeplňované motory tak, aby poskytly ideální reakci na plyn a nekazily sportovní jízdu otravnou turbo dírou a věřte, že tenhle motor podobný termín opravdu nezná a akceleruje z každých otáček se zběsilostí sobě vlastní. Výsledkem je tak lineární tah motoru a skvělý sportovní zážitek! Pak tu máme automatickou převodovku ZF, která svých osm rychlostí dodává s takovou rychlostí, přesností a razancí, že předčí i spoustu dvouspojkových systémů. Říkám to snad u každého auta, které je touto převodovkou vybaveno a řeknu to znova – lidé, co ji vymysleli by měli dostat Nobelovku! Nebo alespoň tisíc bludišťáků!

Podvozek funguje skvěle, není přehnaně tvrdý a je naladěný tak, aby se téměř vůbec nenakláněl. Trpí však na horší kvalitu silnice a má tendenci odskakovat – v rozbité zatáčce vám tak nejprve odskočí přední náprava a za apexem pak zadní. Na krásném asfaltu nabízí podvozek opravdu fenomenální grip i pod velkou dávkou plynu a auto nemá tendenci být násilné ani při opravdu tvrdé jízdě. Jistě, je to silná zadokolka a vyžaduje ruce zkušenějšího řidiče, ale ani po překročení limitu nemá chuť svého majitele zabít.

m240i_4

Vůz je ukázkově stabilní jak na brzdách, tak v zatáčkách a nerozhodí ho ani prudká změna směru, kdy zatáčky navíc dělí horizont – ano, je tam mírný náznak smyku, ale nic, co by nezvrátilo rychlé krátké kontra. Přední náprava neztrácí adhezi téměř vůbec, takže nedotáčivosti se bát nemusíte – pochopitelně existuje, ale jen pokud uděláte školáckou chybu a přeženete nájezdovou rychlost do zatáčky.

Zatím to vypadá hezky, ale auto má jednu jedinou chybu – řízení. Shrnuto stručně – je bez citu a s nulovou zpětnou vazbou. Často se mi také stávalo, že jsem ztratil přehled o vytočení předních kol a to mělo za následek nepříjemné situace. Je škoda, že BMW alespoň nedává možnost k pořízení standardního typu řízení, které je mnohem lepší.

m240i_2

Ve výsledku je ale M240i oděné do M Performance příslušenství skvostné a zábavné auto. V mých očích navíc boduje kompaktními rozměry, nízkou hmotnosti a vysokou tuhostí karoserie. A taky designem – v současném portfoliu se mi líbí nejvíce i díky klasickému ztvárnění přední masky s oddělenými světly od ledvinek. Je to takový nepsaný nástupce legendární E46 coupé, kterému je opravdu hodně podobné. A za to si zaslouží potlesk.

Plusy

– převodovka
– motor
– kvalitní interiér
– odhlučnění
– podvozek a jízdní vlastnosti
– spotřeba
– vzhled

Mínusy

– stále slabý vnitřní prostor
– necitlivé řízení

.

« »