Nejpodivnější výmluvy, proč lidé překročili rychlost. Policisté nevěřili vlastním uším
Rychlá jízda patří k nejčastějším dopravním prohřeškům u nás i ve světě. Přestože všichni vědí, že za ni hrozí pokuta, když se v zrcátku objeví maják a u krajnice stojí policista s plácačkou, většina řidičů začne horečně vymýšlet důvod, proč se právě jim nedá dát trest.
Někdy jde o nervózní improvizaci, jindy o promyšlené výmluvy, které by obstály snad jen v komediálním scénáři. Policisté, kteří tráví roky na silnicích, by mohli vydat celé knihy bizarních historek o tom, co všechno lidé dokážou vypustit z úst, aby se vyhnuli pokutě.
Schumacherův duch a jiné „objektivní“ příčiny
Mezi českými řidiči se pravidelně objevuje jedna oblíbená obhajoba: „Za to může manželka!“ Podle provinilců totiž buď spěchá, nebo mluví tak hlasitě, že řidič ztrácí pozornost. Jiní zase přiznávají, že na ně dolehly čistě fyzické potřeby. Francouzští policisté tak například slyšeli od muže, který jel skoro 180 km/h v osmdesátce, že jeho močový měchýř měl opravdu „kritický stav“. Další zase argumentoval neodkladnými střevními problémy a prosil, aby se k němu strážci zákona raději nepřibližovali.
Do seznamu zvláštních případů patří i hladoví motoristé. Jeden spěchal stovkou nad limit jen proto, aby nemusel jíst ve fast foodu. Jiní si zoufale chránili obsah nákupních tašek, které prý hrozily zkažením, pokud by jeli pomaleji. A úplný vrchol předvedl řidič, jenž tvrdil, že ho při jízdě posedl duch Michaela Schumachera. Jak se později ukázalo, měl u sebe i drogy – což celou historku zasadilo do poněkud jiného světla.
OCD a tachometr plus kouzlo Ferrari
Někteří motoristé si své důvody připravují s takovou fantazií, že se policisté musí smát i přes jasné porušení zákona. Jeden řidič se bránil tím, že trpí obsedantně-kompulzivní poruchou. Ručička tachometru podle něj musí stát přesně na 110 km/h, jinak nemá klid. Když k tomu připojil nutkání srovnat ručičku otáčkoměru tak, aby byla rovnoběžná s rychloměrem, výsledkem bylo překročení rychlosti o 142 km/h.
Australan, který se právě stal majitelem luxusního BMW, jel v městské šedesátce 141 km/h. Policii vysvětloval, že auto vydávalo „zvláštní zvuk“ a on si ho prostě musel prověřit. Jiný spěchal za náklaďákem, jenž projel na červenou, protože mu prý chtěl osobně domluvit.
Nechybějí ani romantické motivy. Řidič Ferrari jel v osmdesátce rychlostí 180 km/h a obhajoval se tím, že právě požádal přítelkyni o ruku a „byl zaslepen štěstím“. Další majitel italského supersportu zase prostě konstatoval: „Je to Ferrari. Ty jezdí rychle.“
.« Motory, které se zapsaly do historie. Spolehlivost, zvuk i charisma z nich udělaly ikony Proč se stará auta lidem jeví jako lepší než ta nová? Mezi jasné argumenty patří technická jednoduchost a tlačítka »
