Rostlinný původ ještě nezaručuje, že palivo pomáhá klimatu. Pokud jeho výroba vyvolá rozšiřování polí na úkor lesů nebo rašelinišť, může se očekávaná úspora emisí rozplynout. Debata o biopalivech má ale i druhou stránku: výsledky hodnocení bionafty nelze automaticky vztahovat na benzin E10.
Na čerpací stanici vidíme cenu, druh paliva a jeho označení. Co už u stojanu nezjistíme, je příběh surovin, ze kterých vzniklo. Právě ten přitom může být pro posouzení ekologického přínosu biosložky zásadní.
U biopaliv totiž nestačí sledovat, co vychází z výfuku. Do celkové bilance vstupuje také pěstování plodin, jejich zpracování a doprava. A především otázka, zda kvůli rostoucí poptávce po zemědělských surovinách nemizí krajina, která dosud ukládala velké množství uhlíku.
Pole pro palivo může vytlačit pole pro potraviny
Problém nemusí začínat tím, že někdo vykácí les přímo kvůli nové plantáži určené na výrobu paliva. Může mít i méně nápadnou podobu. Zemědělec začne dodávat úrodu z dosavadního pole do palivového průmyslu, jenže poptávka po potravinách a krmivech tím nezmizí. Jejich výroba se proto může přesunout jinam a zvýšit tlak na získávání další půdy.
Mohlo by vás zajímat
Tento mechanismus se označuje zkratkou ILUC, tedy nepřímá změna využívání půdy. Pokud se zemědělství rozšíří do lesů, mokřadů nebo rašelinišť, uvolní se část uhlíku uloženého v porostech a půdě. Právě tím mohou být ohroženy emisní úspory očekávané od biopaliv, jak vysvětluje Evropská komise.
Rostlina uhlík pohltí. Tím ale výpočet nekončí
Základní myšlenka biopaliv působí logicky: rostlina během růstu odebírá oxid uhličitý z atmosféry a při spálení se uhlík vrací zpět. Samotný tento koloběh však není důkazem, že výsledné palivo má nulovou uhlíkovou stopu.
Pokud získání suroviny provází ztráta zásob uhlíku v krajině, vzniká takzvaný uhlíkový dluh. Případné pozdější úspory při nahrazování fosilního paliva musí nejprve vyrovnat tuto počáteční zátěž. Jak dlouho to potrvá, záleží na konkrétních podmínkách. Jediný údaj proto nemůže vystihnout všechna biopaliva ani všechny způsoby jejich výroby.
E10 a bionafta nejsou totéž
V souvislosti s kritikou biopaliv často zaznívá označení E10. To však znamená benzin s obsahem až deseti objemových procent etanolu. Nejde o označení bionafty ani o známku určité uhlíkové stopy.
Bioetanol a bionafta představují odlišné výrobky. Etanol se vyrábí například ze surovin obsahujících cukry či škrob. Rostlinné oleje, kolem kterých se vede velká část sporů o odlesňování, slouží naopak k výrobě dieselových biopaliv.
Srovnání emisí paliva z palmového, sójového nebo řepkového oleje s fosilní naftou proto samo o sobě neříká, jak vychází benzin E10. K takovému závěru by bylo nutné znát původ a způsob výroby použitého etanolu a posoudit celou směs.
Ani odpadní suroviny nejsou automatickou zárukou
Jednou z cest, jak omezit tlak na zemědělskou půdu, je využívání odpadů a zbytků. Příkladem může být použitý kuchyňský olej nebo některé zemědělské zbytky. Také zde však záleží na skutečném původu suroviny, způsobu zpracování a nárocích na dopravu. Nálepka „z odpadu“ nemůže nahradit kontrolu celého výrobního řetězce.
Rizika spojená s půdou ostatně zohledňuje i evropská politika. EU omezuje započítávání biopaliv z potravinářských a krmných plodin do cílů obnovitelné energie a zvláštní omezení vztahuje na paliva s vysokým rizikem ILUC. Není tedy přesné tvrdit, že tento problém zcela přehlíží.
Mohlo by vás zajímat
Pro řidiče z toho plyne především jedno: samotné slovo „bio“ nezaručuje příznivou emisní bilanci. Stejně zavádějící je ale odsoudit všechna biopaliva na základě nejproblematičtějších surovin. Rozhodující je, z čeho palivo vzniklo a jaké dopady jeho výroba skutečně měla.
Odkaz na studii: Höhere CO2-Emissionen: Biokraftstoffe kein Ersatz… | T&E Deutschland, Co je to E10? – e10info.eu – E is for Ethanol. 10 is for 10%.
