Jsou auta, která vás dostanou prvním sešlápnutím plynu. Honda Prelude si vás získává jinak. Na rovince možná nepředvede takové divadlo, jaké byste od sportovně střiženého kupé očekávali, ale jakmile přijdou zatáčky, začne dávat její pojetí dokonalý smysl. Pod elegantní karoserií se totiž skrývá podvozek, který dokáže řidiče vtáhnout do děje a připomenout mu, proč ho vlastně řízení baví.
Při hodnocení sportovních aut se snadno necháme strhnout čísly. Porovnáváme výkon, zrychlení a nejvyšší rychlost, jako by právě tyto hodnoty dokázaly spolehlivě vyjádřit, s jakým úsměvem budeme vystupovat. Prelude ukazuje, jak zavádějící takový přístup může být. Její největší talent se totiž do kolonky v technických údajích nevejde.
Abychom si rozuměli, více síly by tomuto kupé slušelo. Hybridní pohon nemá onu dravost, s níž se do zrychlování pouštějí výkonné přeplňované hot hatche, ani vás nepřekvapí prudkým zátahem silných elektromobilů. Na dlouhé rovince si toho všimnete poměrně rychle. Sešlápnete plyn, čekáte výraznější nástup a uvědomíte si, že podvozek by si dokázal poradit i s podstatně větší porcí výkonu.
Jenže jakmile rovinka skončí, přestane vás tahle myšlenka zaměstnávat. Pozornost se přesune k nejbližšímu oblouku, správnému vedení stopy a tomu, jak ochotně auto reaguje na vaše pokyny. Právě v takových chvílích začne Prelude vracet všechno, co při přímém zrychlování zůstala dlužná.
Elegantní vzhled prozrazuje jen část příběhu
Na první pohled přitom Honda nepůsobí jako stroj, jehož hlavním posláním je vyhledávání zatáček. Nízká silueta, uhlazené proporce a čisté linie klasického kupé jí dávají spíše podobu stylového auta, se kterým se chcete jen tak projet. Pozornost okolí si získává přirozeně a bez potřeby působit za každou cenu agresivně.
Je snadné představit si ji před kavárnou nebo při poklidné jízdě městem. Takové prostředí jí sluší, ale její schopnosti zdaleka nevystihuje. Pod klidným zevnějškem se ukrývá mnohem hravější povaha, než by člověk podle prvního dojmu čekal. Stačí několik změn směru a z elegantního společníka se stane auto, se kterým začnete hledat důvod, proč si cestu ještě o kousek prodloužit.
Nejde přitom jen o to, jak rychle dokáže zatáčkou projet. Podstatné je, kolik informací při tom řidiči předává a jak přirozeně mu umožňuje zapojit se do celého dění. Prelude vás nenechá pouze otočit volantem a čekat na výsledek. Na každém vašem pohybu záleží a reakce auta jsou natolik čitelné, že si mezi nimi rychle vytvoříte jasnou souvislost.
Základ pochází ze správné rodiny
Za takovým chováním stojí technika, na níž Honda evidentně nechtěla šetřit. Přední zavěšení typu Dual-Axis Strut využívá řešení známé z Civicu Type R, zatímco vzadu pracuje víceprvková náprava. Konstrukce přední nápravy a její geometrie pomáhají omezovat nežádoucí vlivy hnací síly na řízení a podporují přesné vedení kol při zatížení v zatáčkách.
Mohlo by vás zajímat
Důležitější než samotný technický popis je ovšem výsledek. Přední kola se ochotně drží zvolené stopy, karoserie působí pevně a reakce podvozku mají příjemnou přesnost. Auto se při změnách směru chová uceleně a jeho pohyby se dobře odhadují. Řidič tak nemusí tápat, co přijde po dalším otočení volantem.
Přitom se podařilo zachovat poddajnost, kterou oceníte při obyčejném každodenním ježdění. Prelude nepůsobí dojmem, že by kvůli schopnostem na okresce musela obětovat veškerou vstřícnost k posádce. Právě spojení přesného vedení a rozumného komfortu dodává jejímu podvozku další rozměr. Radost z něj nemáte jen při svižné jízdě, ale také tehdy, když se zrovna nikam neženete.
Významnou roli hraje i řízení. Přes volant přichází dostatek informací o zatížení předních kol a zbývající přilnavosti. Postupně tak získáváte důvěru v příď a dokážete lépe odhadnout okamžik, kdy se blíží jejím možnostem konec. Místo neurčitého pocitu, že auto nějak zatáčí, vnímáte, jak se jeho chování s rostoucím zatížením mění.
Do zatáčky se zapojuje celé auto
Nejzajímavější je ovšem způsob, jakým Prelude reaguje na změnu zatížení. U řady předokolek bývá rychlejší průjezd zatáčkou hlavně soubojem s přídí, která má tendenci rozšiřovat stopu. Honda umí do hry výrazněji zapojit i zadní nápravu, a právě tím získává svůj osobitý charakter.
Při ubrání plynu v zatáčce se změní rozložení zatížení a záď ochotně pomůže autu se stočit. Jde o chování označované jako lift-off oversteer, tedy přetáčivost vyvolanou uvolněním plynového pedálu. Tady však není hlavním dojmem nervozita nebo záludnost. Podstatná je čitelnost reakce a pocit, že pohyb auta odpovídá tomu, co od něj řidič očekává.
Prelude se díky tomu nechá vést nejen volantem, ale také citlivou prací s plynem. Zadní náprava pomůže upravit směr, příď se ochotněji natočí do oblouku a následné přidání plynu vůz znovu uklidní při výjezdu. Pokud si situace žádá korekci volantem, působí jako přirozená součást řízení, nikoli jako zoufalé napravování nečekaného pohybu.
Právě tahle souhra dělá z jízdy něco víc než přesun mezi dvěma body. Vnímáte přenos hmotnosti, pracujete s reakcemi podvozku a zjišťujete, že zajímavý řidičský zážitek nemusí stát na brutálním zrychlení.
Podvozku pomáhá také elektronika. Nová Prelude používá dále rozvinutý systém Agile Handling Assist, který koordinuje zásahy do pohonu a brzd podle pokynů řidiče a podporuje obratnost i stabilitu v zatáčkách. Nejde o někdejší ATTS s aktivním rozdělováním točivého momentu, známý ze starších generací tohoto modelu.
I simulované řazení může dávat smysl
Do celkového zážitku překvapivě dobře zapadá také virtuální řazení. Člověk by mohl předem namítnout, že napodobování klasické převodovky je u hybridního pohonu zbytečné divadlo. Jenže rozhodující je, jak takové řešení působí za volantem.
Tady funguje natolik přesvědčivě, že potřeba přemýšlet nad jeho umělou podstatou rychle ustoupí. Zapadá do rytmu jízdy a nenarušuje vztah mezi řidičem a autem. Je to iluze, o které víte, ale přesto ji ochotně přijmete, protože k charakteru vozu jednoduše sedí.
Honda Prelude tak zanechává výraznější dojem, než by naznačovalo samotné hodnocení její dynamiky. Ano, na dlouhých rovinkách by se další výkon hodil a zájemci o co nejprudší akceleraci najdou přesvědčivější auta. Jenže dobře poskládaná série zatáček připomene, že schopnost pobavit má mnohem více podob.
Mohlo by vás zajímat
Přesné řízení, ochotná příď, hravá zadní náprava a čitelný podvozek tu vytvářejí celek, ke kterému se chcete vracet. Nepotřebujete pět set koní, a dokonce ani tři sta, aby vás řízení znovu začalo těšit. Někdy úplně stačí, když lidé odpovědní za naladění auta dobře vědí, co má řidič na klikaté silnici cítit.
