Automobilky konečně dostaly rozum. Nenáviděné displeje nahrazují obyčejná tlačítka
Ještě před několika lety to vypadalo, že budoucnost automobilových interiérů bude patřit výhradně obřím obrazovkám. Klasická tlačítka postupně mizela, otočné ovladače působily téměř jako přežitek a výrobci se předháněli v tom, kdo na palubní desku umístí větší displej. Nyní se ale ukazuje, že tahle cesta měla řadu slepých míst.
Stále více automobilek totiž připouští, že přesun téměř všech funkcí do dotykového rozhraní nebyl vždy dobrý nápad. Některé značky proto začínají fyzické ovladače vracet. A řada řidičů to pravděpodobně uvítá.
Když jednoduchá funkce vyžaduje několik kroků
Dotykový displej sám o sobě není problém. Dokáže přehledně zobrazit navigaci, informace o jízdě, multimédia nebo nastavení vozu. Potíže nastávají ve chvíli, kdy automobilka do obrazovky ukryje i funkce, které řidič potřebuje používat rychle a bez přemýšlení.
Typickým příkladem je regulace teploty, intenzita ventilace, vyhřívání sedadel nebo ovládání některých asistenčních systémů. To, co dříve vyžadovalo jedno otočení kolečka nebo jediný stisk, může dnes znamenat otevření nabídky, výběr další položky a potvrzení volby.
Na parkovišti to může být jen otravné. Za jízdy už ale může jít o bezpečnostní problém.
Oči by měly zůstat na silnici
Výhoda klasických tlačítek spočívá v tom, že se je řidič postupem času naučí ovládat téměř poslepu. Ruka ví, kde se nachází regulace hlasitosti, ovládání klimatizace nebo vyhřívání zadního okna. Není nutné pokaždé kontrolovat, zda prst míří na správné místo.
Dotyková plocha podobnou jistotu nenabízí. Nemá pevně rozeznatelné hrany a neposkytuje stejnou hmatovou odezvu. Řidič se proto musí na obrazovku podívat, najít požadovanou ikonu a často sledovat, zda systém jeho pokyn skutečně zaznamenal.
I několik sekund nepozornosti přitom znamená, že automobil ujede značnou vzdálenost. Při dálniční rychlosti může během krátkého pohledu na displej překonat desítky metrů.
Moderní vůz může být složitější než starší auto
Stačí si představit běžnou situaci. Venku je chladno a řidič chce zapnout vyhřívání sedadla. Ve starším automobilu stiskne jedno tlačítko. V moderním voze může nejprve otevřít nabídku klimatizace, vyhledat symbol sedadla a následně zvolit požadovanou intenzitu.
Podobné je to při změně nastavení ventilace, vypnutí upozornění některého asistenta nebo úpravě dalších funkcí. Problém není v tom, že by ovládání nebylo možné pochopit. Spíše v tom, že vyžaduje příliš mnoho pozornosti v okamžiku, kdy by se měl řidič soustředit na provoz.
Některé systémy jsou navíc pomalé, méně přehledné nebo mají malé ikony. Na rozbité silnici pak není snadné trefit prstem přesně požadované místo.
Displeje přinesly výhody hlavně výrobcům
Rozmach obrazovek nebyl způsoben pouze snahou o moderní vzhled. Pro automobilky mohlo být jednodušší a levnější soustředit řadu funkcí do jediného systému než vyvíjet samostatná tlačítka, spínače, ovladače a příslušnou kabeláž.
Velká obrazovka navíc v showroomu působí efektně. Interiér díky ní vypadá technologicky a zákazník může získat pocit, že kupuje vůz budoucnosti.
Jenže efektní prezentace ještě automaticky neznamená lepší použitelnost. Po prvním nadšení začali mnozí majitelé zjišťovat, že každodenní ovládání může být komplikovanější než u předchozí generace stejného modelu.
Ne každá novinka znamená skutečný pokrok
V automobilovém průmyslu se dlouho prosazovala představa, že čím méně tlačítek interiér má, tím moderněji působí. Výsledkem byly kabiny s čistými plochami, minimem ovladačů a jednou nebo několika dominantními obrazovkami.
Z hlediska designu může takové řešení vypadat působivě. Z pohledu řidiče však nemusí být vždy praktické. Automobil není mobilní telefon položený na stole. Je to stroj, který se pohybuje vysokou rychlostí a jehož obsluha by měla být co nejjednodušší.
Právě tento rozdíl začínají někteří výrobci znovu zdůrazňovat.
Volkswagen chce vrátit nejdůležitější ovladače
Jednou ze značek, které otevřeně mluví o návratu fyzických prvků, je Volkswagen. U připravovaných modelů chce používat skutečná tlačítka a otočné ovladače alespoň pro základní funkce.
Mezi ně patří například hlasitost, nastavení teploty, intenzita ventilátoru nebo výstražná světla. Právě tyto prvky řidiči používají často a měly by být snadno dostupné bez hledání v nabídkách.
Volkswagen tím do jisté míry reaguje i na kritiku ovládání některých současných modelů. Dotykové plošky na volantu nebo pod hlavním displejem totiž mnozí uživatelé nepovažovali za dostatečně přesné ani příjemné.
Přístup mění i další značky
Podobný vývoj lze sledovat také u dalších výrobců. Hyundai připustil, že při přesunu funkcí na obrazovky mohl zajít příliš daleko. U novějších vozů proto kombinuje digitální rozhraní s větším množstvím klasických ovladačů.
Také Mercedes se snaží hledat rovnováhu mezi velkými displeji a praktičností. Samotná obrazovka totiž ještě nevytváří pocit luxusu. O něm rozhoduje také kvalita materiálů, snadné ovládání, rychlost systému a celkové zpracování interiéru.
Audi zase u některých modelů zachovává nebo vrací otočné ovladače hlasitosti a další prvky, které lze používat bez zdlouhavého procházení menu.
Fyzické tlačítko má stále svou hodnotu
Klasický ovladač má jednu zásadní přednost. Řidič okamžitě cítí, že ho stiskl nebo otočil. Dostane jasnou zpětnou vazbu a nemusí kontrolovat obrazovku.
U dotykového displeje může být situace jiná. Systém někdy reaguje se zpožděním, dotyk nezaznamená nebo řidič omylem aktivuje jinou funkci. To vede k dalšímu pohledu na obrazovku a dalšímu pokusu.
V běžném používání tak nemusí rozhodovat jen vzhled nebo počet funkcí, ale také to, jak rychle a spolehlivě se k nim uživatel dostane.
Mobil může být intuitivnější než infotainment
Poněkud paradoxní je, že cestující se často lépe orientují ve vlastním telefonu než v infotainmentu automobilu. Prostředí mobilu dobře znají, vědí, kde mají jednotlivé aplikace, a používají ho každý den.
Automobilové systémy se naopak mezi značkami výrazně liší. Některé funkce jsou umístěné v horní liště, jiné v několika úrovních nabídky a další se zobrazí až po otevření konkrétní obrazovky.
Řidič, který střídá více vozů, proto může mít pokaždé problém zjistit, kde se nachází obyčejná funkce, jako je vypnutí vyhřívání, změna proudění vzduchu nebo úprava hlasitosti navigace.
Ideální řešení leží někde uprostřed
Návrat tlačítek neznamená, že by z aut měly displeje úplně zmizet. Pro navigaci, multimédia, kamerové systémy nebo podrobné nastavení jsou stále velmi užitečné. Dokážou zobrazit velké množství informací a měnit obsah podle aktuální situace.
Základní funkce by však měly zůstat dostupné přímo. Řidič by neměl při jízdě složitě hledat regulaci teploty, ventilátoru, hlasitosti nebo výstražných světel.
Nejlepší interiér proto pravděpodobně nebude ani zcela analogový, ani úplně dotykový. Smysl dává kombinace přehledného displeje a několika dobře umístěných fyzických ovladačů.
Automobil nemá fungovat jako tablet
Výrobci potřebovali několik let, aby zjistili, že maximální digitalizace nemusí automaticky znamenat maximální spokojenost zákazníků. Velká obrazovka může vypadat moderně, ale pokud kvůli ní řidič složitě hledá běžné funkce, něco je špatně.
Nynější návrat tlačítek proto není krokem zpět. Naopak může jít o návrat k rozumnějšímu a bezpečnějšímu ovládání.
Automobil může být technologicky vyspělý, aniž by se snažil za každou cenu připomínat tablet. Displeje mají v jeho interiéru své místo. Neměly by však rozhodovat úplně o všem.
.« Velká chyba při předjíždění může stát život. Auto v protisměru přitom není jediným nebezpečím
