Spotřeba pod 3 litry a dojezd přes půl Evropy. Starý Passat 1.9 TDI pokořil moderní auta
Dokáže legendární diesel porazit moderní hybridy a elektromobily? Německý pokus o zdolání polárního kruhu na jedinou nádrž ukázal, že ano. Aby však starý Volkswagen dosáhl spotřeby z říše snů, musel řidič odpojit klimatizaci i posilovač řízení a pneumatiky nafouknout na šílené 4 bary. Zjistěte, proč by běžný řidič takovou jízdu vzdal po prvních deseti kilometrech.
O starých dieselech se dnes v Evropě mluví spíš jako o přežitku minulosti. Jenže občas se objeví příběh, který připomene, proč si některé naftové motory získaly tak mimořádnou pověst. Jeden německý řidič se rozhodl vytáhnout na dlouhou cestu Volkswagen Passat B5 1.9 TDI z roku 1998 a ukázat, že i téměř třicet let staré auto dokáže při správném zacházení nabídnout dojezd, o kterém si většina moderních vozů může nechat zdát.
Výsledek? Téměř 2 400 kilometrů na jednu nádrž a průměrná spotřeba pod hranicí 3 litrů na 100 kilometrů. Jenže za tímto číslem nebyla běžná jízda, ale extrémně promyšlený pokus, který měl k pohodlnému cestování opravdu daleko.
Cíl byl jednoduchý, provedení už méně
Za volant starého Passatu usedl německý nadšenec do takzvaného hypermilingu, tedy jízdy zaměřené na co nejnižší možnou spotřebu paliva. Jeho plán zněl odvážně. Vyrazit z Hildesheimu ve středním Německu a dojet až do švédského Juoksengi, tedy do oblasti poblíž polárního kruhu.
Nenechte si ujít: Za papírek za stěračem hrozí 4 body a pokuta 25 000 Kč, varuje policie
Trasa měla měřit zhruba 2 400 kilometrů a celá výzva stála na jediné podmínce. Celou vzdálenost zvládnout bez tankování.
Nešlo přitom o první podobný pokus. Stejný řidič už o rok dříve se stejným autem ujel na jednu nádrž 1 913 kilometrů. Tehdy sice šlo o mimořádný výsledek, ale jeho vysněná hranice 2 000 kilometrů zůstala nepokořena. Tentokrát proto nastavil laťku ještě výš.
Passat musel projít úspornou dietou
Aby měl starý Volkswagen vůbec šanci takovou vzdálenost zvládnout, nestačilo jen jezdit opatrně. Auto muselo projít řadou úprav, jejichž jediným cílem bylo snížit odpor, hmotnost a spotřebu energie na naprosté minimum.
Z vozu zmizelo všechno, co nebylo nezbytně nutné. Řidič odstranil nepotřebné věci z interiéru a zbavil se i střešních nosičů, které by zbytečně zhoršovaly aerodynamiku. Vyměnil palivový filtr, použil motorový olej s nízkou viskozitou 0W-30 a do paliva přidal speciální aditiva.
Kvůli nižšímu odběru elektřiny přišla ke slovu LED světla. Pneumatiky byly nahuštěny na 4 bary, tedy výrazně víc, než bývá u běžného provozu obvyklé. Pro srovnání, mnoho osobních aut jezdí přibližně na tlacích kolem 2,2 až 2,5 baru. Komfort tak musel ustoupit účinnosti.
Největší zásah ale přišel v podobě demontáže řemene, která vyřadila z provozu klimatizaci i posilovač řízení. Jinými slovy, téměř 2 400 kilometrů absolvoval řidič bez klimatizace a bez posilovače. V běžném provozu by to mnoho lidí vzdalo po pár kilometrech.
Tajemství úspěchu? Trpělivost, tempo a co nejméně odporu
Samotná jízda byla stejně důležitá jako příprava auta. Řidič se snažil držet rychlost kolem 80 km/h, protože právě vyšší tempo by spotřebu výrazně zvedlo. Velkou roli hrála také aerodynamika. Často se pohyboval v závětří za nákladními auty, aby co nejvíce omezil odpor vzduchu.
Tato technika, známá jako drafting, sice může pomoct spotřebě, v běžném provozu je ale nutné k ní přistupovat velmi opatrně. Příliš malý odstup za kamionem je nebezpečný a v reálném provozu rozhodně nejde o něco, co by se dalo doporučit jako běžná metoda úsporné jízdy.
Celá cesta byla naplánovaná tak, aby se co nejméně brzdilo, zrychlovalo a přerušovalo plynulé tempo. Řidič dokonce přespával v autě, aby nemusel ztrácet čas a mohl v pokusu pokračovat co nejefektivněji.
Čtěte také: Luxus lepší než Superb a za cenu Fabie. Ojetý Talisman láká na prostor a spolehlivost
Už první stovky kilometrů naznačily, že pokus má šanci na úspěch. Po 345 kilometrech se ručička palivoměru téměř nepohnula a i po překročení hranice 1 000 kilometrů zůstávala v nádrži více než polovina paliva.
Cíl unikl jen o vlásek
Nakonec se starému Passatu podařilo ujet 2 398 kilometrů. Vysněná hranice 2 400 kilometrů tak unikla o pouhé 2 kilometry. Přesto jde o výsledek, který působí až neuvěřitelně. Průměrná spotřeba se dostala pod 3 litry na 100 kilometrů, což je hodnota, která dnes zní skoro jako technická pohádka.
Řidič tím výrazně překonal svůj vlastní výsledek z předchozího roku, kdy na jednu nádrž zvládl 1 913 kilometrů. Na absolutní rekord ale přesto nedosáhl. Ten stále patří chorvatským novinářům z AMS, kteří v roce 2011 ujeli s Volkswagenem Passat B7 1.6 TDI celkem 2 545 kilometrů.
I tak je ale německý pokus pozoruhodný. Nešlo totiž o moderní vůz v ideálních podmínkách, ale o starý Passat B5 z konce devadesátých let. Navíc jel bez posilovače řízení, bez klimatizace, s extrémně nahuštěnými pneumatikami a v režimu, který by většina běžných řidičů označila za utrpení.
Připomínka zlaté éry jednoduchých dieselů
Celý příběh je zajímavý nejen jako kuriozita, ale také jako připomínka doby, kdy byly diesely jednodušší, mechanicky odolnější a mimořádně úsporné. Motor 1.9 TDI patří mezi agregáty, které si u řidičů vybudovaly téměř legendární pověst. Zejména verze s označením AHU nebo AFN jsou známé dlouhou životností, nízkou spotřebou a schopností snášet obrovské nájezdy.
Při pravidelné údržbě není u těchto motorů výjimkou nájezd 500 000 až 600 000 kilometrů bez zásadních oprav. Právě jednoduchá konstrukce a relativně nízká technická složitost jsou důvody, proč na ně mnoho lidí dodnes nedá dopustit.
Moderní diesely jsou úplně jiná liga. Mají filtry pevných částic, systémy AdBlue, ventily EGR, složitou elektroniku a přísnější emisní výbavu. Jsou čistší a lépe odpovídají současným požadavkům, ale zároveň jsou technicky komplikovanější. A podobně extrémní spotřeba kolem 3 litrů na 100 kilometrů je u běžného auta v normálním provozu prakticky nedosažitelná.
Dá se něco podobného zopakovat?
Teoreticky ano. Jenže bylo by nutné přijmout podobně tvrdá opatření. Jezdit velmi pomalu a plynule, vyhýbat se zbytečnému brzdění, snížit hmotnost auta, zlepšit aerodynamiku a omezit komfortní výbavu na minimum.
V praxi ale nejde o návod pro běžného motoristu. Málokdo chce absolvovat tisíce kilometrů bez klimatizace, bez posilovače řízení a s pneumatikami nahuštěnými na hodnoty, které by v běžném provozu výrazně zhoršily pohodlí. Stejně tak jízda v závětří za kamionem není rozumný recept pro každodenní šetření paliva.
Tento pokus je proto spíš extrémní ukázkou toho, kam až lze spotřebu dostat, když se pohodlí i praktičnost zcela podřídí jedinému cíli.
Starý diesel ještě neřekl poslední slovo
Příběh německého řidiče a jeho Volkswagenu Passat B5 1.9 TDI ukazuje, že některé staré motory si svou pověst nevybudovaly náhodou. Dnes se o dieselech často mluví jako o technologii, která má nejlepší roky za sebou. Jenže tenhle téměř třicetiletý Passat připomněl, že jednoduchý a poctivý naftový motor dokáže při správném zacházení pořád předvést něco mimořádného.
Doporučujeme k tématu: Velké varování pro kupce ojetin. Tato auta nevydržela ani 100 tisíc kilometrů
Nebyl to běžný výlet, ale extrémní experiment. Přesto má své kouzlo. V době, kdy se automobilový svět rychle mění, působí starý Passat s motorem 1.9 TDI jako připomínka éry, kdy se úspornost často rodila hlavně z jednoduchosti, odolnosti a chytré konstrukce.
.« Konec jízdy zdarma. Německo vrací do hry dálniční poplatky, zaplatí i Češi Červená není zeď. Existují dvě situace, kdy ji na semaforu podle zákona musíte projet »
