mini-cooper-cabrio-17

Test MINI Cooper Cabrio S Sidewalk: Stylová závislost

17. 10. 2020 • MINI, Novinky, Sportovní vozy, Testy

Motor: 100%

Převodovka: 100%

Podvozek: 100%

Zpracování: 100%

Radost z jízdy: 95%

Je těžké hodnotit auto objektivně, když ve vás dokáže kombinovat vzpomínky, radost, adrenalin, melancholii, romantiku i drsnost. Je to ale rozhodně jeden z nejstylovějších a nejzábavnějších kabrioletů, které jsem kdy řídil.

Verdikt:

Málokomu se podařilo spojit osobitý a opravdu jedinečný styl a zábavu v jednom. Příkladem toho jak se to může dělat je počin z dílen BMW Group. Novodobé MINI jezdí mezi námi už poměrně dlouho a za tu dobu jej můžeme potkávat na silnicích skoro na každém rohu. Obrovsky oblíbené je zejména u něžného pohlaví. V BMW Group si musejí projektoví manažeři MINI do dnes mnout ruce a rozlévat šampaňské, protože tato reinkarnace byla prostě trefou do černého.

MINI je dost těžké popsat. Není totiž tuctovka jako ostatní. Je prostě jiný. Nepochopí to nikdo, dokud k němu nepřijde blíž, nesáhne si na něj, neusedne a neujede pár kilometrů po těch správných okreskách a v tom správném počasí. Pak mě teprve začínají napadat ta pravá přirovnání. Osobitost, charakter, originalita, odlišnost, pouto, zábava, styl. Tak by se dalo pokračovat asi dlouho. Ale zpátky k testu. To pouze moje JÁ ještě sedí v MINI bez střechy a brouzdá kolem Berounky. Ach to loučení!

mini-cooper-cabrio-15

Pokud jsem psal o stylu, tak se nám do redakce dostal MINI rovnou jeden z nejstylovějších a nejživějších. Jedná se o kabrio s plátěnou střechou, dvoulitrovým přeplňovaným motorem o výkonu 141kW a navíc ve speciální edici Sidewalk, určené pouze pro kabriolet.

Plátěná střecha je asi největší dominantou tohoto modelu. Upozorňuje na sebe ještě vyzývavou šipkovou šachovnicí a dává tím najevo, že vyblikávání MINI Coopera na dálnici se může setkat s pěkným trapasem. Na to ostatně upozorňuje ještě dvojice koncovek výfuku ve středu zadního spojleru a jasně červené písmeno „S“, které si našlo místo jak vzadu, tak i na přední masce. Dalším výrazným prvkem zadní části jsou pak ještě i zadní světla a s půlkou anglické vlajky. Jednoduše řečeno, už i při pohledu zezadu je vidět, jak moc volné ruce designéři měli a že toho s radostí využili není pochyb. Přední část rozhodně nezaostává. Její velká kulatá kukadla orámovaná chromovými rámečky, chromovaná lišta zadní části kapoty, obrovská maska chladiče, rychlé pruhy a neuvěřitelná modro zelená barva zase evokují několik smíšených pocitů. Smíšené pocity většinou bývají brány jako negativum. Ne ale tady. MINI ve mně zase vzbuzuje emoce, silné a protichůdné. Je strašně roztomilý, a zároveň svým vzhledem s „eSkem“ na čumáku cení ostré zuby. Chcete ho pomazlit a podrbat za oválným zrcátkem, ale zároveň mu šlápnout na krk a projet dveřmi napřed s kvílejícími pneumatikami vaše oblíbené serpentiny. Nechci ho už jen obcházet. Čas běží a škoda každé minuty, kdy ještě nejedu.

mini-cooper-cabrio-22 mini-cooper-cabrio-25

Vytahuji z kapsy kulatý klíč (bože všude ta kulatá, já to MINI vážně žeru) a otevírám dveře. Boční okno lehce poskočí dolů a království kruhů a oblouků otevírá své brány. Tak jestli měli designéři volné ruce v případě exteriéru, tak tady se tvořilo v podnikovém týdnu zvaném „Bez Zábran“. Konečně vyniká to, co je ve všech těch lidech, kteří sedí u výkonných grafických počítačů a navrhují jednotlivé díly tak, aby zapůsobily na co největší publikum. Konečně jim někdo řekl dělejte svoji práci jak nejlépe umíte a my vám prostě do toho nebudeme kecat. Zadání bylo jednoduché. Oblý a kulatý styl, roztomilost a zábavnost. A to se dámy a pánové povedlo na jedničku. Všemu dominuje velký dotykový středový displej infotainmentu v kruhu. Ten má mimochodem skvělou grafiku a jeho odezvy jsou naprosto okamžité. Na nic se nečeká a je stejně svižný jako MINI samo.

Pod ním jsou umístěné klasické otočné ovladače topení a dále dolů….. Cože? Mám šimrání v břiše. Miluji tě MINI. Páčkové letecké přepínače i s ochrannými obloučky přesně po vzoru letadlových kokpitů. Pro mě jako milovníka letectví, je to od MINI ten nejhezčí designový dárek. Přes řadící páku automatické převodovky se pak dostávám k malé loketní polohovatelné opěrce, na kterou si sice úsporně, ale pohodlně odkládám ruku. Rozhlížím se po celé kabině a kulatá prostě vládne všude. Kruhový analogový budík přístrojovky se polohuje zároveň i se skvěle padnoucím malým koženým volantem. Kulaté jsou i kliky dveří, reproduktory, prostě všechno. Pohodlně se usazuji do kožených sedaček, nastavuji si svojí ideální pozici a hned si všímám výrazného bočního vedení sedaček, které už teď vím, že bude potřeba. Dopředu je z Coopera naprosto jedinečný výhled. Přední sklo je poměrně daleko, boční okna dlouhá, a rohový sloupek úzký.

mini-cooper-cabrio-26

Je načase se konečně projet. Po zmáčknutí středového páčkového spínače se ozve dunivé zapraskání a na první dojem to na mě působí až tak, že někdo nastartoval vedle mě o mnoho objemnější stroj. Takhle se přece roztomilé MINI nemůže projevovat. Je to ale tak a kladně smíšené pocity se zase dostavují. Nedočkavostí vyjíždím z parkoviště, hned v prvních metrech cítím příkladnou tuhost řízení a přejetím prvních retardérů také sportovní charakter podvozku. Rozhodně to není ale něco, co by se nedalo používat na každodenní ježdění po městě. Na výběr máte pak ještě ze tří režimů a to SPORT, KOMFORT a GREEN. Nastavuje se tím tuhost podvozku, řízení, a práce převodovky. Na nastavení podvozku a řízení je rozdíl minimální, ale na motoru a zejména předovce je  velmi patrný.

Je na čase to vyzkoušet za městem. Přepínám na SPORT a dávám podlahu. Z roztomilého MINI se stává ostré sportovní náčiní. Sedmistupňová sportovní dvouspojková automatická převodovka Steptronic sází kvalt se kterým vás co nejsvižněji pošle vpřed. Ve zlomkách vteřiny sází bez cukání jeden kvalt za druhým a vypadá to jako by si jízdu užívala stejně se mnou. Motor svým kroutícím momentem 280Nm strká MINI dopředu s takovou vervou, že mají pneumatiky plné ruce práce, aby udrželi svoji adhezi pod kontrolou a s čímž jim samozřejmě pomáhají i další elektronické asistenty. Těsně před omezovačem převodovka bleskově řadí pro další kvalt a za doprovodu hlubokého a obrovsky zábavného zvuku Cooper upaluje s chrtí vervou.

mini-cooper-cabrio-6 mini-cooper-cabrio-12

Nepřestává mě prostě překvapovat. Přichází první zatáčky a z plynulého přecházení z levé do pravé se stále nemůžu dobrat jeho limitu. Sjedu dolů celý můj oblíbený úsek plný serpentin a nedá mi to. Musím si to dát ještě jednou nahoru. Kde jsou tvoje hranice můj milovaný bonbóne?  Z ladného volantového tančení rozjíždím drsný diktát a posílám Coopera do zatáček naprosto bez servítek, připraven okamžitě kontrovat a reagovat na smyk. K mému údivu MINI udrží stopu a jen pneumatiky dávají najevo svoji nelibost kvílením. Řízení je ale naprosto přesné, ideálně tuhé a podvozek milimetrově čitelný. Dost dlouho dopředu varuje na to, co by už nemusely pneumatiky zvládnout a  to prostě baví každého. Žádné záludnosti, žádné nečekané ustřelení, jen zábava. Na konci mého soukromého závodu se nedá vytknout ani brzdám nic negativního. Nenechali mě ve štychu, ochotně a přesně zpomalují MINI tak jak je potřeba. Nedají se otrávit ani drsnějším zacházením a vadnutí jim je cizí.

Dobře už věřím. MINI je pekelně rychlé a dobré v zatáčkách. Teď už i vím, že může být zárodkem jedné z největší životní ostudy pro některé egoistické řidiče. Úplně si dokážu představit něžnou dívku v roztomilém MINI, která ho má v ruce a rychlá jízda jí není cizí. Po menší provokaci s lepením na jejího Coopera sešlápne plyn a začne mizet. Po pár zatáčkách je to pak zralé na to, vystoupit ze svého auta, polít ho kanystrem, škrtnout a odejít. Vaše chyba, že jste přehlídli to magické „S“.

mini-cooper-cabrio-10 mini-cooper-cabrio-13

Je čas na kochačku bez střechy. Další z přidaných hodnot tohoto modelu. Není na to už úplně to správné počasí, ale co se dá dělat, střecha musí kvůli testu dolů i v deseti stupních. Hledám spínač stahování a dostávám další dárek. Nachází se opět jako jeden z řady leteckých přepínačů nad čelním sklem u osvětlení interiéru. Děkuju! Prvním podržením se sroluje přední část střechy do jakéhosi šíbru a tak může i zůstat. Chci Coopera ale úplně nahatého a mačkám podruhé. Střecha se poskládá za zadní sedačky a nebe mám nad hlavou. Z kabiny se mi hned vytratilo teplo, které jsem si tak poctivě vytopil jako v pokojíčku. Jdu ještě do kufru, kde vyndávám protivětrnou zadní clonu, rozkládám ji a nacvaknu do prostoru zadních sedaček. Tím jsem kompletně vyřadil z použití zadní místa. Jde ale stejně o opravdu malé sedačky, které bych viděl pro použití spíše dětmi, nebo cestujícími velmi úsporného vzrůstu. Uvidíme jak clona bude fungovat.

Usedám zpátky za volant a už je mi zima. Jak tohle přežiju? Musím využít všechno co Cooper může nabídnout. Zapínám naplno výhřev sedačky, otvory ventilace nastavuji přímo na sebe, topení na plné pecky a větrák taky. Boční okna vytáhnout a jedeme. Začíná mě obklopovat příjemné teplo a bojím se trochu zrychlit, abych si moc „nevyvětral“. Přijde mi, že už jedu poměrně dost, a pořád nic? Kde se stala chyba? Právě že nikde. Pohodlně upaluji rychlostí kolem stovky a lebedím si. Naddimenzované topení dokáže udržet v kabině naprosto komfortní mikroklima, zadní větrná clona funguje výborně a jediné místečko, kde cítím trochu chladu je temeno hlavy. To vzápětí řeším kšiltovkou a jsem naprosto v pohodě. Nakonec takhle strávím v MINI skoro celé odpoledne a k zatáhnutí střechy mě na konci dne nutí až přicházející déšť. Zpomaluji pod 30Km/h, kde už se dá střecha zatáhnout i za jízdy a užívám si dopadajících kapek na plachtovou střechu, která mě vtipně vrací do dětských let, kdy nás zastihl déšť ve stanu.

mini-cooper-cabrio-16

Mnoho lidí má kabrioletisty za blázny, když vidí jak jezdí se staženou střechou i v poměrně dost chladném počasí. Nenechte se ale zmýlit. Opravdu to funguje a dá se jezdit do hodně chladných dní, v naprostém komfortu. Ta jízda bez střechy prostě za to stojí. Pokud se v případě takhle zábavného auta někdo zajímá o spotřebu, tak věřte, že pohodlnou jízdou se dá držet pod 6ti litry. Dostal jsem se konkrétně na 5,7. Když ve vás bouchnou saze, počítejte s hodnotou kolem 10ti litrů, ale taky že tak do 5ti minut vyčerpáte svoje bodové konto. Dlouhodobý průměr pak v ne úplně opatrném zacházení Cooper zvládá za 7,5. To je za mě skvělá hodnota za zábavu, kterou dostanu.

mini-cooper-cabrio-5

Co k Mini Cooperu říci závěrem? Je to hlavně o emocích. Mohl bych článek zakončit svým zoufáním….MINI vrať se! Proč jste mi ho vzali! Ale to nikoho nezajímá. Je těžké hodnotit auto objektivně, když ve vás dokáže kombinovat vzpomínky, radost, adrenalin, melancholii, romantiku i drsnost. Je to ale rozhodně jeden z nejstylovějších a nejzábavnějších kabrioletů, které jsem kdy řídil. K tomu všemu vám dá něco navíc co se těžko popisuje. Asi nejlépe to jde vystihnout jako jakýsi X Factor. Něco neznámého, co si vás získá aniž by jste chtěli. Zkuste si Coopera ve verzi „S“ a jste jejich. Právě jste se nakazili MINI Factorem a já osobně už teď chci další dávku!

Plusy

– Skvělý podvozek a brzdy
– Sportovní převodovka
– Zvuk
– Motor
– Design
– MINI Factor
– Velmi přitažlivý pro něžné pohlaví

Mínusy

– Místo na zadních sedačkách

.

« »

https://myrosatis.com/wp-content/uploads/2021/03/21210305car-air-purifier.html https://www.autojournal.cz/how-to-use-baking-soda-to-deodorize-refrigerator/