moto-guzzi-v85-tt-travel-1

Test Moto Guzzi V85 TT Travel

10. 7. 2020 • Motocykly, Novinky

Moto Guzzi s modelem V85 TT Travel pro letošní rok 2020 přichystala všem svým fanouškům ještě o dost lákavější sousto tohoto cestovního endura. Vše, co by vám mohlo v základní verzi chybět, a nejspíše byste si to toužili dokoupit, dostanete v tomhle provedení už na mašině a vaší peněženku to nepotrápí tolik. K tomu navíc dostanete naprosto boží zbarvení Sabbia Namib, které k motorce dokonale sedí a úžasně podtrhuje její lehký retro design.

Dominantou motorky jsou dvě přední kulatá světla. Jako super nápad, a smysl pro hračičkovost designérů, vás určitě hned na první pohled zaujme symbol orla integrovaný do světel a fungující jako denní svícení. Celkově přední světla odvádí velmi dobrou práci a při jízdě v noci jsem neměl problém s tím, abych musel mžourat očima, jestli mi do cesty zrovna skočil zajíc a mám ho nechat požrat předním 19ti palcovým vyplétaným kolem zavěšeným na 41mm vidlici se zdvihem 170mm a nebo už mám jít na brzdy, protože se jedná o jelena.

Zadní světla se mi ale osobně líbí ještě mnohem víc. Jejich kulatý design by sám o sobě neznamenal nic, co by se už na jiných modelech nedalo najít, ale jejich LED technologie z nich dělá naprosto krásnou designovku, a jak výrobce tvrdí, že evokují výstupy rozžhavených motorů stíhačky, tak toto přirovnání opravdu sedí velmi dobře.

moto-guzzi-v85-tt-travel-4

Dalším velmi výrazným rozpoznávacím rysem Guzziny je nádrž, která se také nestydí za svůj odkaz k retru. Je na kolena příjemně prolisovaná a ani s mojí postavou 190 cm mi nijak nepřekážela. Její objem 23 litrů je ve své třídě obrovský a s průměrnou spotřebou v testu kolem 5,5 litru jsem se dostal na takový akční radius, který by vás neměl omezovat ani při těch nejnáročnějších expedicích. Ve spojitosti s poměrně vyvýšeným sedlem, které zasahuje hluboko do nádrže, a zadním podsedlovým trubkovým rámem je silueta V85 TT Travel vážně nepřehlédnutelná. Názory na její vzhled se dost liší a rozdělují milovníky motorek na dva rozdílné tábory. Ten správný tábor ji naprosto zbožňuje, nedá na ní dopustit a vzývá designéry Moto Guzzi jako bohy, že konečně přišli s něčím takovým, co v dnešní době na trhu v podstatě není. Dokonce si myslím, že tento tábor je mnohem radikálnější a větší a já osobně jsem se na svých cestách během testovacího týdne setkal jen s pozitivními ohlasy a zdviženými palci od ostatních řidičů.

Na zadní části ve verzi Travel najdete hliníkovo-plastové kufry Moto Guzzi. Pravý o objemu 37 litrů, do kterého jsem pohodlně uložil vyklápěčku a s objemem 27,5 litru levý, který musel trochou místa ustoupit výfuku. Jejich provedení je kvalitní, k motorce krásně sedí a první nálož máte vyřešenou. Zadní trubkový rám je pak velmi praktický k uvazování různých popruhů, když budete chtít Travelu ještě více naložit.

moto-guzzi-v85-tt-travel-10

Po usednutí za řídítka mě ihned zaujala jejich šířka. Je opravdu velká, ale ne zase tak moc, abych si připadal jako plavec při motýlku. Naopak se díky nim velmi dobře manipuluje s mašinou na místě a při jízdě jsem neměl pocit, že bych je chtěl užší. Posed je pak příjemně vzpřímený a naprosto klasický pro tuto kategorii cestovních endur. Osobně mám se svojí výškou téměř 190 cm obecně problém s velikostí plexi štítků. Většina z nich je pro mě malá, a i když se tady Guzzina dočkala zvětšeného (výrobce uvádí o 60% větší plochu), pro mě je stále malý a turbulence vznikající za jeho horní hranou mi při jízdě bubnovaly nepříjemně přímo do helmy. Osobně bych byl rád za ještě větší plexi s případnou možností posunu dolů a Guzzi by uspokojilo mnohem širší škálu jezdců hned v základu v už tak nabité výbavě. V té najdete například i vyhřívané hefty, které jsem velmi ocenil večer, když jsem se vracel pozdě domů za chladné noci. Jejich výkon je obrovský a po několika desítkách vteřin jsem už začínal ubírat výkon, abych neseškrabával z řídítek svoje rukavice špachtlí.

moto-guzzi-v85-tt-travel-13

Za štítkem potom najdete krásný digitální displej palubní desky, který samozřejmě patří do rodiny společně s Aprilií, kde se také velmi osvědčil. Jak už to v dnešní době bývá, pokud se jeden díl povede, vesele se pak seká do nejrůznějších modelů. Jeho zobrazení je ostré, jasné a rychlé. S čitelností jsem neměl nejmenší problém, jen bych vyměnil trochu mdlou modrobílou kombinaci za něco trochu více kontrastnějšího. Údajů zde najdete víc než dost, pohrát si můžete s nepřebernou kombinací nastavení a jako velmi povedené považuji sbíhající se jasné LED diody nad displejem, které sekundují otáčkám motoru a jejichž blikající maximum vás upozorní na přeřazení velmi jasně, i když na ně přímo nekoukáte. Na výběr máte ze 3 různých jízdních režimů ROAD, RAIN a OFFROAD. Rozdíl mezi nimi je v zásazích na zadní kolo. Režim RAIN počítá se sníženou adhezí a reaguje rychleji na případný smyk a například režim OFF ROAD vypne kontrolu trakce úplně a vyřadí z provozu ABS na zadním kole.

Při jízdě mě velmi mile překvapila ovladatelnost Travelu a jeho hravost. V zatáčkách je jako ryba ve vodě a to, že je zrovna naložený jako Tatra opravdu rychle zapomenete. Popravdě mě jeho chuť do zatáček trochu zmátla a kdyby mě na něj někdo posadil se zavřenýma očima, myslel bych si, že jedu na nějakém sportovním naháči. Brzdy Brembo pak Guzzinu zkrotí s naprostou jistotou a k těm nemám absolutně žádné výhrady. Dva prsty na přední brzdu stačí a nástup je nezáludný.

moto-guzzi-v85-tt-travel-11

V této třídě středních cestovních endur je objem 853 ccm poměrně klasický. Motor v mašinách z Mandella jde tradičně svojí cestou. Je neuvěřitelně líbivý a se svými 80 koňmi při 7750 ot./min. odvádí dobrou práci. Gyroskopický efekt podélně uloženého motoru je naprosto minimální a při srovnání s boxerem zhruba poloviční. Víceméně si jej všimnete jen při nastartování a při jízdě už o něm nevíte vůbec. Zátah je poměrně vyvážený v celém spektru otáček. Zkušenějším jezdcům bude nejspíš chybět pár koní navíc ve vyšších rychlostech a zejména pokud máte naloženo a jedete ve dvou. Osobně mám rád trochu tišší motorky a Travel si jen přede. Neobtěžuje nadměrným kraválem a nehraje si na něco, co není. Tak by to mělo u cestovních endur, na kterých trávíte celý den při přesunu Evropou, být.

Asi jediná věc, která mi na Travelu vadila, není ale jen jeho chybou. Je to věc i ostatních modelů Moto Guzzi, jako například při našem testování modelu V7. A to sice ukazatel zařazeného kvaltu. Neukazuje kontinuálně při zmáčknutí spojky a podřazování o několik stupňů najednou, a tak se při dojezdu ke křižovatce můžete jen domnívat, kam jste to až skopli. Zařazený rychlostní stupeň se opět zobrazí až po spuštění spojky, ale to už je trochu pozdě. Na obhajobu tohoto softwarového řešení, ale musím říct, že pokud zůstaneme u převodovky, tak tady mi skutečně spadla brada. Nejednou jsem vyslechl pomluvy na nepřesné převodovky Moto Guzzi u jiných nebo spíše starších modelů, ale tady? Med, cukr, všechny sladkosti světa a  jedno velké rozmazlování navíc. Rychlosti zapadají naprosto sametově, přesně a to jak nahoru i dolů. Převodovku jsem si neskutečně užíval. Hrdí japonští konsktruktéři, odkazující na jejich převodové skříně tady dostali lepáka.

moto-guzzi-v85-tt-travel-3

Pohon na zadní kolo zajišťuje kardan, který v této kategorii středních cestovních endur de facto nemá obdoby. Jeho provoz je tichý a já osobně pohon kardanem naprosto miluji. Bezúdržbovost a stálá čistota zadního kola bez odlétávajícího maziva ze řetězu si mě získala už dávno a v případě koupě endura střední kategorie by tohle byl pro mě v případě Moto Guzzi V85 TT Travel velký argument pro otevření peněženky.

Tahle Guzzina mě vážně nenudila. Její všestrannost, hravost, nenáročnost a dobrácké srdce dělníka z nás na testovací týden učinili celkem nerozlučnou dvojku. Jezdili jsme každý den a vymetli spolu všechno možné. Trochu jsem zapomínal na telefony od svých přátel. Ten týden byl V 85 TT Travel prostě nejlepší kámoš.

.

« »