Test ojetiny BMW 530d Touring G31: Má svůj svět jinak vymyšlený
Test ojetého BMW 530d nebyl v mém redakčním kalendáři žádnou náhodou. Už dlouho jsem přemýšlel nad tím, jaké auto bych si mohl pořídit jako klasické daily. Mělo by mě odvézt zhruba 60 kilometrů do práce, kde je většina jízdy po dálnici, chtěl bych s ním vyrážet na víkendové výlety, jezdit v zimě do Alp na lyže a v létě k moři. Chci pohodlí a hlavně vylézt po celodenní jízdě, kdy přejedu půlku Evropy, z auta odpočatý a nezbitý jako pes. Nechci, aby mě servisně zruinovalo a chci, aby vypadalo stále dobře. Po nekonečných úvahách se všemi automobilově nadšenými kámoši, majiteli autoservisů a podobnými lidmi se stalo jedním z horkých favoritů BMW 530d předposlední generace.
Názorů jsem slyšel mraky a informací zjišťoval spoustu. Zkušenosti majitelů jsou různé, a tak nezbývalo, než si v AAA Auto domluvit jeden testovací kus a prožít s ním jeden týden. Do ruky se mi tak dostala bílá 530ka z roku 2018 s nájezdem lehce přes 100 tisíc kilometrů, navíc s M paketem.
Na první dojem musím říct, že fotky v případě tohoto kombi opravdu hodně klamou. Pokud o tomto autě přemýšlíte, nejdřív si ho jděte prohlédnout pořádně zblízka a naživo, protože jeho rozměry jsou vskutku impozantní. Obrovská kapota a dlouhý čumák s prostornou kabinou a velkým kufrem jsou výsledkem toho, že by se vám nemuselo vejít do menší garáže.
Ačkoliv se jedná i v dnešní době pořád o obrovsky nadčasové auto, po stránce designu je na něm už zub času znát. Vždyť tento úspěšný model se začal vyrábět už v roce 2017, což je už před osmi lety, a za tu dobu se toho v oblasti designu změnilo hodně. Ono se už v době vzniku, roce 2017 nejednalo o nikterak extravagantní vizáž. Pětka vždy působila hlavně vznešeně a luxusně, což se i v případě generace G31 povedlo na výbornou. Určité osvěžení přinesl až facelift v roce 2020, který pozměnil hlavně světla. Přední dostala modernější vzhled úpravou tvaru a zadní sice formou zůstala stejná, ale jejich velká plocha se zatemnila a zůstaly svítit jen LED segmenty, což je opticky zeštíhlilo a naznačilo cestu, jakou se bude ubírat generace nadcházející. Ta je už zcela jiná a do dnešní doby sází naopak na ostré hrany a užší linky. G31 je tak ještě asi tou poslední klasikou před dnešní ostrou supermodernou.
Tak, jak pro mnohé působí G31 navenek už zastarale, o interiéru se to říct tak úplně nedá. Ano, v dnešní “předisplejované” době už totiž vypadají skoro všechny interiéry stejně a hole. Kdo má rád ale klasickou podobu palubní desky s mnoha tlačítky a vychytanou ergonomií, bude v generaci G31 doslova jako v ráji.
Palubní deska ohromí svojí mohutností, totální záplava tlačítek na vás zejména v noci působí jako kokpit Boeingu, ale přesto je vše naprosto intuitivní a po ruce, a s tímto baworákem se sžijete během několika málo okamžiků. Displej infotainmentu nikam netrčí, pohodlně se ovládá buď dotykově nebo otočným joystickem, má skvěle přehledné a funkční menu a je radost s ním pracovat. Odezvy jsou naprosto okamžité.
Přístrojový panel je takovým zvláštním hybridem. BMW se dlouho bálo připravit zákazníky o klasické budíky, i když doba displejová nezadržitelně klepala na dveře. Vymyslelo tak chytrý způsob, kdy budíky sice už displeje jsou, ale chytře orámované tak, že stále vypadají jako klasické. Jde rozhodně o zajímavé řešení. Pozdějších ročníků, které už mají plně digitální kokpit bych se ale taky nebál, protože BMW nenechalo nic náhodě a jeho grafika a přehlednost je naprosto perfektní.
Posez za volantem je absolutní ergonomická škola. Sedadla jsou příjemně tvarovaná a tuhá s vysokou odolností. Loketní opěrka s celým gigantickým středovým tunelem je v ideální pozici pro odložení loktu a když si i druhou ruku odložíte na odkládací plochu na dveřích, připadáte si jako doma v obýváku ve svém oblíbeném ušáku. Na zadních sedačkách je místa také dost a ani za velkým řidičem nebudou zadní cestující trpět.
Kufr je pak klasicky baworácký. Nedosahuje takového objemu jako některé kombi z koncernu a to hlavně díky rovné podlaze od nárazníku bez prohlubně a mohutným podběhům zužujícím kufr ze stran. I když by se běžná rodina neměla mít problém sbalit na dovolenou do takového kufru, o rekordmana se rozhodně nejedná.
Co je na tomto kombi určitě největším lákadlem je jeho motor a převodovka. Jedná se o naftový, podélně uložený, přeplňovaný řadový šestiválec o výkonu 265 koní, spojený s osmistupňovým automatem ZF. Věřte tomu nebo ne, ale tahle věta působí v automobilovém světě znalců doslova jako zaklínadlo. Bez nadsázky jde totiž o jednu z nejlepších pohonných jednotek světa, kterou je doslova zločin pohřbít nastupující elektromobilitou.
Po nastartování motoru je balzám pro uši slyšet jeho lokomotivový projev. Jeho kultivovanost a jemnost je výsledkem tisíců hodin práce těch nejchytřejších hlav německých inženýrů. Od kabiny je příkladně odhlučněn a ač ho slyšíte velmi tlumeně, pořád o něm víte, že tam je, a snad bych byl by i raději, kdybych si jeho dokonalou symfonii mohl vychutnat o trochu víc.
O převodovce ZF toho bylo už napsáno také mnoho. Je to jedna z nejlepších a nejspolehlivějších převodovek světa, ne-li vůbec nejlepší. Slova mého kamaráda, který už 15 let provozuje autoservis, kde servisuje auta všech značek, a jezdí k němu na servis nejeden majitel tohoto BMW hovoří za vše. Na můj dotaz ohledně automatických převodovek mi řekl jen to, že za dobu fungování jeho servisu už viděl mraky padlých automatů, ale ještě ani jednou k němu nepřijel nikdo, kdo by měl problém se ZF. Slyšel jsem nejen o legendární spolehlivosti této převodovky, ale i o její příkladné jemnosti. To trošku neplatí za studena. Tady je řazení jednotlivých stupňů trochu znát a při přeřazení jemně škubne. To se ale po pár kilometrech zcela ztratí a poté už je řazení znatelné jen podle poklesu otáček motoru a změnou jeho zvuku. Nebojte se tak vady převodovky při jejím projevu za studena, ale hodnoťte jí až třeba po pěti kilometrech.
O motoru s označením B57 už byly popsány také celé kroniky a mě jako správného šetřílka zajímala hlavně spotřeba, která je prý také na tak velký motor až nezvykle nízká. Většině řidičů to může znít jako vychloubání majitelů BMW 530d, když mají sami na své benzinové čtrnáctistovce často spotřebu i k osmi litrům. Tak velký třílitrový šestiválec přece musí žrát nesmysl. Majitelé BMW se ale vážně nechlubí, mají totiž pravdu. Spotřeba je u tohoto motoru naprosto neuvěřitelná. Jet se s ním dá stejně, jako s mojí prehistorickou dvojkovou Octavíí 1,9 Tdi s motorem BXE 66 kW. A bavíme se konkrétně o spotřebě 6,5 litru na 100 kilometrů. Za celý týden jsem s baworákem najezdil několik tisíc kilometrů. Jedna z cest totiž vedla i do italského lyžařského střediska Monte Bondone.
Po německé dálnici jsem se s pětkou nemazlil. Běžné cestovní tempo 180 km/h zvládá naprosto s prstem v nose. Skvěle maskuje rychlost a reálně jsem měl pocit, že jedu 130. Je neuvěřitelně stabilní a sebejistá. Často jsem měl až pocit, jestli se mi jízda vlastně nezdá a nesedím v nějakém simulátoru s projekcí. BMW tohle u pětkového modelu prostě umí. Totální izolaci od okolního světa. Motor má výkonu tolik, že vlastně neregistruje ani žádné stoupání. Mohutný nástup točivého momentu je dostupný okamžitě a předjíždět je možné v naprosto jakékoliv situaci. Výkonu je pořád sakra dost. Pár týdnů po tomto testu jsem měl dokonce půjčenou fungl novou pětku se silnějším motorem 540d a kdybych to nevěděl, nepoznal bych mezi motory žádný rozdíl. Celý můj výlet do Italských alp, který se z velké části sestával z dálnice a nakonec okořeněný okreskami a výjezdy do serpentin skončil spotřebou 6,7 litru.
Podvozek je ještě typicky mnichovský. Proč zrovna typicky? Protože sází stále spíš na tužší sportovnost než na pohodlí. Pokud hledáte božsky plavnou limuzínu, kde nebudete o silnici téměř vědět a budete mít pocit, jakoby jste se vznášeli na vzduchovém polštáři, budete muset hledat jinde. BMW 530d takové není. Podvozek je tuhý a na rozbitém povrchu vám, i přes příkladné tlumení od kabiny, dá vědět, že zrovna tvrdě maká. Vyšší tvrdost vám ale vynahradí svojí skvělou čitelností a i přes své obrovské rozměry se BMW skvěle honí klikatými okreskami a poskytne vám plný kalich zábavy. Kola mačká k silnici mamutí silou a je leckdy za hranicemi chápání, kde je jeho limit, než se začnou pneumatiky hrnout do smyku a k tomu vydávat kvílivý zvuk. Řidiči BMW jsou často obviňováni z toho, že překračují rychlost a chovají se na silnici jako prasata. Ono je ale v tomhle autě opravdu snadné k tomu sklouznout. Tam, kde si totiž myslíte, že jedete normálně, se pak s hrůzou podíváte na tachometr a nemůžete se divit, že jste pro ostatní za hovado.
Ani BMW 530d se nevyhnuly některé výrobní chyby. Svolávacích akcí proto nebylo úplně málo. BMW se k problémům ale vždycky postavilo čelem, a tak je potřeba si prověřit, jestli kousek, na který zrovna máte zálusk všechny svolávačky prodělalo. Nevěřte slibům, že převodovka má doživotní náplň. Automobilky totiž nemyslí do konce vašeho života, ale do konce životnosti auta, za což kolikrát považují nájezd 150.000 km. Ano, všichni víme, že je to nesmysl a auto jako je tohle, dokáže bez problémů najet i 5x tolik, ale pro klid duše bych rozhodně nechal olej v automatu vyměnit alespoň každých 100.000 kilometrů. BMW také nastavovalo interval výměny oleje v motoru na 30.000 kilometrů, což sice může nějakou dobu fungovat, ale kdo se jen trochu pohybuje v servisních kruzích ví, že tím motoru rozhodně neprospějete. Dost majitelů proto po špatných zkušenostech přechází na výměnu po 15ti tisících a pak tento řadový šestiválec přežije i apokalypsu.
Nebál bych se ani toho, pokud bude mít váš favorit vzduchový podvozek, což nebylo úplně u každé výbavy. Měchy se totiž dají v druhovýrobě sehnat za přibližně 7,5 tisíce, na což například u adaptivního podvozku DCC u koncernových aut můžete zapomenout a za každý takový rozbitý tlumič vysolíte 11 litrů. Ač se to může zdát na první pohled zvláštní, BMW 530d není žádná servisně likvidační záležitost. Jasně, nebudete ho servisovat asi tak levně jako Fabii, ale i přes vyšší cenu náhradních dílů oproti koncernu to tak hrozné není. Návštěva servisu vás totiž nebude čekat zas až tak často, protože kvalita je prostě někde úplně jinde.
Sám bych si BMW 530d rozhodně pořídil a byl jsem jen krůček od jeho koupě. Nakonec však ve mě převládla touha po něčem “nekombíkovém” a menším, dokud ještě nutně nepotřebuji přepravovat celou rodinu i s půlkou obýváku dvousetkilometrovou rychlostí přes celou Evropu. Až ten čas ale přijde, námluvy začnou rozhodně nanovo.
« Renault vyvinul spalovací motor pro elektromobily Adrenalin po německu: Volkswagen R Driving Experience v Mostě »
