Výhody a nevýhody dvouspojkových převodovek. Na které si dát pozor?
Automatické převodovky dnes nabízí ve svých modelech většina výrobců. Ne všechny jsou však stejné. Svými vlastnostmi se liší od jiných typů samočinných převodovek a mají své výhody i nevýhody, proto je dobré znát alespoň základní fakta o jejich konstrukci a fungování. Německý autoklub ADAC pomáhá motoristům a spotřebitelům nejen zorientovat se na trhu, ale poskytuje také cenné rady týkající se provozu a údržby vozidel. V tomto duchu jeho experti shrnuli základní charakteristiky, výhody i nevýhody dvouspojkových automatických převodovek, které jsou velmi rozšířené a mezi řidiči oblíbené.
Od závodních vozů k sériové výrobě
Automatická dvouspojková převodovka byla vynalezena už koncem 30. let 20. století. V roce 1939 byl patent udělen francouzskému vynálezci Adolpheu Kégressemu a o rok později také německému profesoru Rudolfu Frankemu. V praxi se však začala používat až v 80. letech minulého století – v závodních vozech Porsche 962 (1984) a Audi Sport quattro S1 E2 (1985). Do sériové výroby ji zavedl koncern Volkswagen v roce 2002 v modelu Volkswagen Golf R32.
Různé názvy, stejný princip
Automobilky používají pro dvouspojkovou převodovku různé zkratky – DSG, PDK nebo DCT. Kromě toho se často setkáme i s marketingovými názvy, jako například S tronic u Audi, Steptronic u BMW nebo Powershift u Volva. Technicky ji lze označit také jako převodovku s přímým řazením nebo jako manuální převodovku s automatizovaným řazením.
Jak dvouspojková převodovka funguje
Jejím principem je, že se skládá ze dvou pomocných převodovek a dvou spojek, přičemž řidič nepoužívá spojkový pedál. Jedna převodovka řadí liché převodové stupně, druhá sudé. Výhodou je řazení bez přerušení tahu – zatímco vůz jede například na třetí rychlostní stupeň, čtvrtý je už předem zařazený a k přeřazení dojde prostým odpojením jedné spojky a zapojením druhé. Mezitím se zároveň připraví pátý stupeň pro případ pokračující akcelerace.
Celý proces řídí mechatronika převodovky, která zahrnuje řídicí elektroniku, mechanický ovládací systém a olejové čerpadlo. Dvouspojkové převodovky se dělí na dva základní typy: pro slabší motory s točivým momentem do přibližně 250 Nm se používají tzv. suché spojky, zatímco pro výkonnější agregáty s momentem nad 250 Nm mokré spojky, které jsou ponořené v olejové lázni.
Výhody: rychlost, efektivita a sportovní charakter
Hlavními výhodami dvouspojkových převodovek jsou, že řidiče zbavují nutnosti ručního řazení, jsou lehké, kompaktní, účinné a vhodné i pro sportovní jízdu.
Nevýhody: vyšší cena a citlivost v nízkých rychlostech
Nevýhodou je jejich cena – oproti verzím aut s manuální převodovkou si zákazník obvykle připlatí zhruba 25 000 až 60 000 korun. Některé modely už ale manuál vůbec nenabízejí, takže příplatek za dvouspojku odpadá. Dalším mínusem je zpožděná reakce při rozjezdu na první rychlostní stupeň a následné prudké zrychlení. Tento jev si řidiči často všimnou při parkování nebo popojíždění v kolonách – typicky u převodovek se suchými spojkami.
Spolehlivost závisí na stylu jízdy i údržbě
Spolehlivost dvouspojkových převodovek závisí na stylu jízdy, zatížení vozu a dodržování servisních intervalů. Nechvalně proslulou se stala sedmistupňová převodovka DSG DQ200 se suchými spojkami z koncernu Volkswagen, která trpěla problémy s mechatronikou, senzory i samotnými spojkami. Používala se nejen ve vozech Volkswagen, ale i u značek Audi, Seat a Škoda. V případě nutnosti výměny za novou se náklady mohou vyšplhat nad 50 000 korun.
.« Unie se mýlí: Problémem nejsou spalovací motory, ale palivo Tato auta vás nejčastěji zradí na cestě: Největší propadáky spolehlivosti podle ADAC. Některé značky překvapí »
