Ženský test Škoda Kodiaq Sportline 2.0 TSI 4×4
Už když přišla Škodovka se Superbem, byla to trefa do černého a já se do těchto tvarů zamilovala. Kodiaq je stylem trochu podobný, má obdobně táhlé světlomety a celkově ostré a přísné tvary, je o něco víc robustní, ale tím pádem i prostorný.
Již jsem slyšela výtku, že bylo špatné rozhodnutí udělat tvar blatníků tak hranatý. Je to nejspíš věc názoru, ale je pravda, že když blatník kopíruje linii kola, víc to do sebe zapadá. Tato mezera ale zase působí trochu víc terénním stylem. Co se týká laku, tak mne tato šedá Steel barva vyloženě nadchla. Již jsem ji obdivovala na takové Octavii RS a i u tohoto modelu udělala velkou parádu. Kodiaq vynikne i v červené a bílé, ale veškerá krása zaniká například v tmavě zelené nebo černé. Co na to říct, je to věc vkusu. Exteriér krásně doplňují 19″ kola z lehké slitiny Triglav. Součástí paketu Sportline je agresivněji tvarovaný přední i zadní nárazník, černá maska a kryty zrcátek a také černé lemování kolem oken a logo na kufru. Uvnitř se pak jedná o sportovní sedadla s integrovanou hlavovou opěrkou, černou stropnici a výplně dveří s alcantarou. Design je tedy téměř identický s modelem RS.
Když se přesunu k interiéru, tak v tu chvíli začne óda na radost. Dokonalá černá sedadla potažená alcantarou, krásně prošívaná a skvěle tvarovaná (tedy ta přední, ta zadní jsou spíš jako přistávací dráha). Součástí předních sedadel je i elektrické ovládání a možnost uložit si své nastavení ve třech různých verzích, což je velice praktické, když má manželka 165 cm a manžel 190 cm. Ta představa si po každém vystřídání vozu minutu nastavovat sedadlo, je poněkud úsměvná. Infotainment Škodovky je krásně barevný a v osmi základních obrázcích naleznete hned to, co potřebujete. Navigaci, rádio, hudbu, informace o vozidle, telefon, media apod., Co se týká hudby, tak reproduktory Canton hrají čistě a razantně. Na displeji můžeme zobrazit režim offroad, toto kouzelné tlačítko se nachází mezi sedadly a vy tak můžete kontrolovat náklony a stupně v terénu.
Celá obrazovka je dotyková, takže je potřeba koupit nějaký šikovný hadříček a otírat a otírat. Když začne svítit slunce, jsou hned otisky znát a obraz je o něco méně čitelný. Ideální je multifunkční ovládání na volantu a základní věci si člověk přepíná rovnou tam. Co ale zůstalo nedotykové a myslím, že to není vůbec chyba, je ovládání dvouzónové klimatizace. Opět tu jsou tři kolečka, vizuálně pěkná, díky kterým efektivně nastavíte proud vzduchu, teplotu a vyberete, kam tento vzduch bude proudit. Propojení telefonu s vozem funguje dobře, trvá to jen chvíli, nicméně jsem se nesžila s hlasovým vytáčením, tak jsem raději hovory vytáčela přes mobil. Vyslovila jsem jméno kamarádky a vůz mi začal vytáčet bytnou. To fakt nechcete. Kufr o velikosti 720 litrů je prostorný a rozhodně dostačující. Po sklopení sedadel je možné dostat se až na 2065 litrů. Jednoduše lze otevřít pomocí klíčku. V kastlíku u spolujezdce je schovaný vstup na CD spolu se vstupy SD1,SD2 a SIM. Součástí tohoto kastlíku je i chlazení, například na nápoje.
Další součástí výbavy je mnoho prvků, na které jsem si možná až moc zvykla. Jedná se například o hlídání mrtvého bodu, zde nejen že svítí výstražně světýlko na boku velkého zpětného zrcátka, ale vůz trochu bojuje s tím, aby člověk mohl vybočit. Tato situace nastává, i když člověk mění pruh a nepustí blinkr. Je cítit jak vozidlo klade jemný odpor. Pokud jedete po opravovaných silnicích a pruhy se zužují a rozšiřují do různých směrů, musíte dát pozor a nebo si asistent na chvíli vypnout.
Zajímavé je, že člověk najíždí do zatáčky, a pokud je detekce pruhů aktivní vozidlo zatáčí již předčasně za vás. Je jasné, že byste během sekundy točily volantem, ale pokud byste měli mikrospánek za jízdy, tak je toto skvělá záchrana, jak se nevybourat. Dále mi vyhovovala čitelná zadní kamera spolu se senzory. Bez této technologie už se necítím tak jistá v parkování, vidět přesně to, co se odehrává za autem je fajn. Komfortu je v tomto modelu opravdu mnoho. Podvozek je pružný a pohodlný. Do sedadel člověk krásně zapadne. Co zbožňuji, je ta vůně nového čistého auta. Je to souhra příjemných vjemů. A co se týká odhlučnění, tak to je excelentní, v kabině by snad člověk slyšel za jízdy upadnout i víčko od Coca Coly.
Kodiaq je docela velký kus železa, váží 1708 kg a má výkon 140 kW. Přece jenom by mu nějaký ten výkon navíc neuškodil, ale na předjíždění to jisto jistě stačí. Nejsou v tom emoce, ale člověk dokáže svižně zrychlit. Sešlápnete plyn, Kodiak se jakoby nadechne a vyrazí plně vstříc silnici. V zatáčkách jsem vždy s vozy SUV o něco opatrnější, nicméně s Kodiaqem jsem necítila nijak velké náklony a podvozek držel stabilitu. Výhled z vozu je velice dobrý. Co se týká 7-stupňové automatické DSG převodovky, tak ta je tichá a sází tam stupeň za stupněm. Je možné přepnout si řazení na pádla u volantu, ale přiznám se, že toto řazení mne nikdy nijak neuchvátilo, možná by tomu bylo jinak u nějakého vyloženě sportovního vozu. U klasických komfortních aut mi to přijde jako zbytečnost. Ale opět říkám, možná se najdou tací z vás, co si rádi “zapádlují“.
Se spotřebou jsem na tom nebyla vyloženě zle, měla jsem průměr okolo 10 litrů. Nejezdila jsem na spotřebu a občas jsem testovala, jak taková hora kovu umí jezdit rychle. Sem tam mi dělalo problém vytáčení z menšího parkovacího místa, i když jsem volant otočila na maximum, rejd nebyl dostačující, tak bylo třeba více snahy, abych se vytočila.
Závěrem bych ráda napsala, že v segmentu SUV byli moji favoriti Peugeot 3008 a 5008, nicméně Kodiaq zahrál na správnou notu a dostal se též k mým oblíbencům. Je to perfektní pohodlné SUV, splňuje veškeré požadavky pro rodinu a má skvělé jízdní vlastnosti. Cenovka je poněkud vysoká, ale s touto výbavou se není úplně čemu divit. Uvidíme, v jaké cenové relaci se budou časem pohybovat ojetiny tohoto modelu. Třeba jednou bude dostupnější i pro normální lidi, kteří nemají tři zlaté karty děda vševěda.
Plusy
– Velký vnitřní prostor
– Perfektně odhlučněná kabina
– Kvalitní zpracování interiéru
Minusy
– Pouze průměrná dynamika
– Vysoká spotřeba
– Standardní podvozek není příliš pohodlný
« Trh s ojetými vozy se zásadně změnil Test BMW R1250RT aneb Cestovatelský sen »
