MENU
img_1628

TEST legendy Alfa Romeo Spider 3.0 V6 – Juniorské Ferrari

6. 6. 2017 • Alfa Romeo, Exkluzivní testy, Historické vozy, Novinky, Sportovní vozy, Testy

Je krásná, je z Itálie, má báječný zvuk, výborně jede a patří k tomu nejstylovějšímu, co kdy na světě vzniklo. Je dost nová na to, aby měla bezproblémový provoz a byla za zajímavé ceny, ale také dost stará na to, aby se začala stávat klasikou. Její ceny už na minimu byly a pomalu začínají stoupat. Alfa Romeo Spider je konečně ve stádiu, kdy se z ní stává plnohodnotná legenda.

A není to jen kvůli vzhledu, i když italská auta mají rozhodně největší švih, ale především díky skvělým jízdním vlastnostem, famóznímu motoru a pokrokové technice. Vraťme se však nejprve k designu tohoto auta. Spider i coupé GTV (Gran Turismo Veloce) přivedlo na svět slavné studio Pinfarina. Klínovitá karosérie s nepřehlédnutelným bočním prolisem nemá v historii ostatních Alf s jejich plnými, zaoblenými a smyslnými tvary obdoby, ale o to více působí exoticky. A nejenom působí, exotická opravdu je. Jen se zamyslete, kolik jich na silnici potkáte… Klínovitý Spider, nepodobný ničemu jinému na světe, je tak vzácnější, než jakýkoli moderní supersport a podle toho budí i emoce kolem sebe.

spider1

Jasně, design je subjektivní a tato Alfička je přesně z kategorie “hate it or love it”, ale chladným a lhostejným nenechá rozhodně nikoho. Kde jsou ty doby, kdy unifikovaná šeď byla neznámým pojmem a extravagance vítanou věcí? Zřejmě nenávratně pryč. Za sebe můžu říct, že Pininfarinovo dílo obdivuji a po letech na mě tento neobvyklý výtvor hluboce zapůsobil. Je to jako kvalitní víno, které s věkem zraje k dokonalosti. Najednou to není to divné obludárium, jako kdysi, ale veškeré linky a záhyby na těle Alfy dávají smysl a vzbuzují emoce. Nemůžu se dočkat až vezmu klíč, nasednu a nastartuji…

Opravdový skvost totiž “dříme” pod kapotou – legendární třílitrový atmosférický šestiválec Busso v dvanáctiventilové verzi, který z kabrioletu dělá v nejlepším slova smyslu juniorské Ferrari, pokud se tak dá o předokolce mluvit. Znáte to pořekadlo – “člověk nemůže být petrolhead, aniž by jednou vlastnil nebo alespoň řídil Alfu Romeo”? Tak to v případě motoru Busso dostává zcela reálný význam, protože je to natolik zásadní a ikonická součást automobilismu jako takového, že bez zažití tohoto skvostu se dá těžko formovat názor na zbytek produkce.

spider6

Začíná to už pohledem na samotný motor a jeho šestici leštěných hliníkových kolen – dokonalá pastva pro oči a ještě vytříbenější vjem pro uši po nastartování. To, co zajistilo šestiválci status legendy, byl projev. Výkon motoru měl lineární průběh téměř od volnoběhu až k maximu vrcholícímu na hranici sedmi tisíc otáček. A k tomu nepopsatelný zvuk přebíhající od klidného bublání do hrubého ryku a končící drsným zachrapláním při prudkém puštění plynu. A taky reakce! Přirovnal bych to k nejlepšímu sexuálnímu zážitku, ale reakce tohoto motoru jsou natolik dechberoucí, že je to ještě o několik levelů intenzivnější požitek. Plynový pedál stačí jen pošimrat a Busso vás se zuřivou kadencí odpráskne do sedadla a vydá se do otáček za orgastického řevu šestiválcové symfonie. Budete to chtít prožívat pořád dokola, pouštět plyn a znova ho zašlapávat do podlahy, užívat si tak zuřivé síly a okamžité reakce.

Je úplně jedno, že výkon je na dnešní dobu “pouhých” 141 kW a kroutící moment 260 N.m. Pocitově a projevem se zdá motor mnohem silnější a auto rychlejší. Nikdy jsem neřídil intenzivnější šestiválec, nikdy jsem nepocítil takto naléhavou gradaci a výkonovou špičku, která nemá obdoby. Poslední dva tisíce otáček je naprosté peklo, kdy za šíleného řevu do morku kostí cítíte, jak auto s každou jednou otáčkou nabírá na síle a letí vpřed. Je to něco neuvěřitelného… A nenechte se zmást, Spider je opravdu rychlý, pokud se totiž dokážete odtrhnout od motorové euforie a mrknete na tachometr, zjistíte, že upalujete v hodně vysokých rychlostech. Hodně napoví i údaj o zrychlení na “kilo” – 7.3 sekundy!

spider3

Takovému skvostu pod kapotou naštěstí výborně sekunduje podvozek, který mě mile překvapil. Je sice pravda, že základ podvozku je převzatý z dobového Fiatu Tipo, ale ve skutečnosti je celý konstruovaný speciálně pro tuto řadu a obzvláště vícebodové závěsy zadních kol s pasivním natáčením jsou i dnes na špičce vývoje. I s více než šedesáti procenty hmotnosti soustředěnými na přední nápravu tím jízdní vlastnosti výrazně netrpí a díky tradičně strmému převodu řízení a citlivosti předních kol na pohyby volantu je polohování auta v zatáčkách hračkou. Spider sice trpí na natřásání karoserie na nerovnostech, mírně se kroutí, ale zatáčky krouží s maximální ochotou a překvapivou porcí gripu. Překvapivá je i schopnost filtrace nerovností – tlumiče se zdají nejprve měkké a auto se pohupuje, díky tomu však krásně žehlí nerovnosti. A navíc opravdu neztrácí schopnost držet a zatáčet. Proč dnešní auta musejí být tvrdá a uskákaná, když dříve šlo zkombinovat sport a komfort naprosto ideálně.

Řízení? To si o citu a zpětné vazbě může nechat zdát – je přeposilované a neklade mechanický odpor. Alfa se ho snažila záměrně izolovat od přenosu hnací síly do řízení a zamezila tak tahání za volant, typickému jevu silných předokolek. Abych byl ale fér, Spider na volant reaguje okamžitě a řízení má příjemnou strmost. Kulisa řazení je také dost gumová, ale poměrně přesně se pohybuje v dráhách.

spider4

Interiér je svým řešením připomínkou na klasické tvary sedmdesátých let, které se pamatují hlavně na velkých přístrojích pod objemnou kapličkou a tříramenném volantu větších rozměrů. V základním provedení interiér nabízel elektrické ovládání oken a zrcátek, centrální zamykání, stereo a alarm s imobilizérem. Za příplatek byla klimatizace, kožené sedačky a sedmnáctipalcová kola. Kvalita provedení je překvapivě dobrá a líbí se mi i použité materiály. Sedí se docela dost vysoko, rám okna je nízký, a tak mi polovina hlavy kouká ven. Ideální pozici za volantem nemá smysl hledat, prostě neexistuje. Pedály jsou mimo osu do středu interiéru a nohy tak musíte mít natočeny na pravou stranu. Abyste navíc viděli před sebou něco víc, než rám okna, musíte se naklonit dopředu. Jednoduše sedíte jako opice a nízko ukotvený volant se vám opírá o nohy. Ach, tolik italské. A stejně se zamilujete!

Celkový pocit za volantem je totiž fantastický a plný nekonečných vjemů. Každá procedura je zážitek, ať už manipulace s nesmyslně tuhou spojkou, gumovým řazením, titěrnými pedály, nebo samotné zrychlování a točení motoru spektrem otáček, kde vám předvádí celý orchestr od jemně bublajícího volnoběhu až po třeskavé hromobití v červeném poli. Navzdory pověsti italských motorů vždy bylo Busso extrémně spolehlivé a při troše pravidelné péče a zodpovědném chování k motoru za studena zvládá nájezdy vysoko nad třemi sty tisíci kilometry. A stále řidiče zásobovalo stejným charismatem jako na konci sedmdesátých let.

spider2

Řídit Alfu Romeo s legendárním šestiválcem vám změní automobilový život. Najednou si uvědomíte, o co jste celou dobu přicházeli a jak moc vám chybělo srovnání. Jen těžce se hodnotí produkty ostatních značek, když nezažijete vrchol, benchmark. Busso je klenot a právem jeden z nejlepších motorů světa. A Alfa Romeo Spider je všechno, jen ne to, za co ji díky předsudkům máte.

Na Silvestra roku 2005 sjela z výrobní linky poslední Alfa Romeo s vidlicovým šestiválcem přezdívaným Busso. Přesně o tři dny později opustil svět i dvaadevadesátiletý Giuseppe Busso. Konstruktér, který dal jednomu z nejlegendárnějších motorů v dějinách jméno a neuvěřitelné charisma. Pokud máte možnost pořídit si jakoukoli Alfu s tímto motorem, neváhejte. Obohatí vás a bude vás nesmírně těšit. “Basta cosi.”

.

« »