Test Alfa Romeo Stelvio 2.2D MultiJet 210k Q4. Velmi schopná modelka
Doba si žádá své a žádná automobilka si už nemůže dovolit existenci bez SUV v nabídce. Není divů, že zástupce této kategorie nabízí i Rolls-Royce nebo třeba Lamborghini. Ačkoliv to skalní fanoušci nesou těžce (na nich prodeje stejně nestojí), i Alfa Romeo má své SUV a nutno podotknout, že velmi hezké a dobré.
Design je sice věcí silně subjektivní, ale Stelvio, jež dostalo název po slavném průsmyku spojující Itálii se Švýcarskem, je opravdu výjimečně hezké auto. Základní tvarové linky přebírá ze sedanu Giulia a přidává několik vkusných detailů a zejména velmi vyváženou siluetu. Společně s Jaguarem F-Pace se jedná o to nejhezčí a nejlépe jezdící SUV, které si dnes můžete koupit. To ale předbíhám.
Podobně je na tom i interiér. Přestože je na první pohled podobný tomu v Giulii, je úplně nový. Alfa Romeo se striktně přesunula do prémiového segmentu a tomu se snažila přizpůsobit i pojetí vnitřku. Nebudu zastírat, že se evidentně inspirovala v Německu a konkrétně u Audi a BMW. Interiér je typicky minimalistický, ergonomie skvělá a třeba joystick převodovky je dvojčetem toho od BMW. To samozřejmě nevadí, naopak je to dobře a lidi dostanou to, co se prostě líbí a funguje.
Alfa Romeo k tomu přidává i několik hezkých detailů, jako jsou obří pádla řazení napevno umístěna ke sloupku řízení a startování tlačítkem na volantu. Ano, obě věci jsou přímo převzaty od Ferrari. Přístrojový štít stále nese ukazatele zabudované v tubusech a mezi nimi se nachází větší displej palubního počítače. Velmi svěžím a originálním detailem je zabudovaná obrazovka infoteinment systému do skleněné linky palubní desky. Pokud je vůz vypnut, vůbec nejde vidět. V dnešní době “nalepených” tabletů to vypadá naprosto úchvatně. Potěší i velmi hezký volant a skvělé zpracování. Trochu horší je to s vnitřním prostorem, ten je dost pod průměrem třídy. To platí i pro samotný systém infoteinmentu, který má sice hezkou grafiku, ale je docela pomalý a hůře se v něm orientuje.
To nejlepší je ale pod fešnou italskou kapotou! Stelvio totiž sdílí platformu Giorgio s modelem Giulia, kterou vyvíjel šéf vývoje automobilky se spínajícím se koníkem ve znaku Philippe Krief! Ten přivedl na svět třeba legendární Ferrari 458 Italia. Vepředu naleznem dvojitá lichoběžníková ramena a vzadu vícenásobná (multilink). Stelvio navíc disponuje ideálním vyvážením hmotnosti a v případě verze Q4 i zajímavým pohonem všech kol. Ten totiž přiřazuje přední nápravu ke standardně poháněné zadní. Charakter vozidla je tak krásně přetáčivý. Má to jednu pihu na kráse – nelze omezit ani vypnout stabilizaci, to umožňuje pouze vrcholná verze Quadrifoglio.
Podvozek samotný má dvě strany mince. Jedna je sportovní a velmi vás překvapí. Stelvio totiž zatáčí a funguje až neuvěřitelně agilně a nebýt vyššího posedu, nepoznáte, že jedete s SUV. Auto se krásně vrhá do oblouku, drží stopu, nenaklání se a krásně utahuje stopu při správné práci s plynovým pedálem. Jízda je ještě o kousek sportovnější než u fantastického Jaguaru F-Pace. Jenže je tu i druhá strana mince a tou je komfort. Vůz je až příliš tvrdý a ve městě vás přivede k šílenství. Toť daň za schopnosti v zatáčkách. Otázkou je, kdo je opravdu u SUV chce.
Osobně mě překvapilo i řízení, na které jsem si musel netradičně dlouho zvykat. Je totiž až příliš strmé a vůz na něj ihned reaguje. Prvních pár dnů jsem se divil, že mě žádná hlídka nezastavila s podezřením na jízdu pod vlivem.
Pod kapotou je 2,2litrový naftový čtyřválec s přeplňováním jedním a docela velkým turbodmychadlem. Hodnoty výkonu i točivého momentu jsou poměrně vysoké – 210 koní a 470 Nm. kroutícího momentu. Na dynamice se to projevuje citelně a tohle auto dokáže razantně zrychlovat v městských, ale i v mimoměstských rychlostech. Navíc táhne v celém spektru otáčkoměru a ani na dálnici se nedá zahanbit, znatelně zrychluje i nad povoleným českým dálničním limitem. Toto Stelvio umí zrychlit na kilo za velmi slušných 6,6 sekundy.
Alfa Romeo nabízí jízdní režimy “DNA”. Rozdíly mezi jednotlivými nastaveními jsou velké, hlavně co do chování motoru. Zatímco v ekologickém “a” je auto vážně pomalé, nechce příliš zrychlovat a na plyn musíte šlapat o poznání více, tak v režimech “n” a nebo “d” (sportovní) se to změní. V dynamickém režimu znamená byť jen minimální změna pozice pedálu náležitou reakci, motor je hodně lačný po otáčkách a rychle do nich stoupá. A co spotřeba paliva? Při běžné, nikoliv úplně úsporné jízdě jsme se pohybovali nad sedmilitrovou hranicí. Ani to ale není špatná hodnota, a to i vzhledem k 64litrové palivové nádrži.
Kvituji, že Alfa Romeo se rozhodla pro automatickou osmistupňovou převodovku od ZF, čímž zákazníkům nabízí to nejlepší na trhu. Povedlo se i finální sladění s motorem a převodovka absolutně necuká, je sametová a řadí bleskově oběma směry.
Stelvio se mi zalíbilo, komfort by dokázala zlepšit menší kola a zbytek auta je jedním slovem perfektní! Budí pozornost, emoce a cítíte se v něm exoticky. Je to sice SUV, ale pořád má ten správný italský šmrnc a svou vlastní osobnost, pro kterou tato auta milujeme i s chybami, které by se jinde daly překousnout jen velmi těžko. Mimochodem, pod milion korun si ji nepořídíte ani v základu…
Plusy
– Vzhled a image
– Interiér a zpracování
– Převodovka ZF
– Potentní motor
– Jízdní vlastnosti
– Pohon Q4 s preferencí zadní nápravy
– Nízká spotřeba
– Je to Alfa Romeo
Mínusy
– podprůměrný vnitřní prostor
– slabší komfort tlumení nerovností
– horší infoteinment
– vysoká základní cena
« Škoda Octavia RS230 dala výprask Ferrari 458 Italia. Za volantem obou aut seděli profesionální řidiči Vyzkoušeli jsme práci automechanika. I základní úkony nejsou vůbec jednoduché »
